Svůj název odvozuje od salašnictví (místa, kde se pásl dobytek, pak ovčácká bouda). Byla vybudována na dominikálu buchlovského panství v 2. polovině 17. století spolu se Stupavou a Starými Hutěmi. Poprvé se Salaš připomíná v˙r. 1664. Do roku 1843 se tak rozrostla, že zde bylo již 45 domů. Existovala palírna, mlýn a pila. Mlýn byl v˙provozu i v˙dalších desetiletích, naposledy náležel Hufovi a zanikl na konci druhé světové války. Pila byla zrušena, stejně jako palírna, po r. 1945. Obyvatelstvo původně pracovalo v˙lesích, nebo se živilo chovem dobytka. Před první světovou válkou odcházeli jako sezónní dělníci do Rakous a do Uher, po r. 1918 většinou do Uh. Hradiště a především do Zlína, čímž se domkářsky změnil ráz vesnice. V˙obci byl vybudován malebně umístěný kostelík s˙řadou topolů a hřbitovem na úpatí zalesněného kopce. Ze 400 obyvatel v˙roce 1961 náleželo 291 osob k˙dělnictvu, 50 osob k˙ostatním zaměstnancům, 50 k˙zemědělským družstevníkům a 9 osob k jednotlivě hospodařícím rolníkům.
Partyzánská historie
V˙obci a okolí se od podzimu 1944 začali objevovat partyzáni. Od začátku r. 1945 se vesnice stala důležitou základnou partyzánského oddílu Jana Žižky - Olga. Na likvidaci partyzánského hnutí zřídili fašisté jagdkomanda v˙Litenčicích, Koryčanech, Žarošicích, Kyjově, Uh. Brodě a v˙letovisku Bunč. Po zajetí velitele fašistické 16. tankové divize dne 19. dubna 1945 v˙Hošticích ukořistili partyzáni značné množství zbraní. Mezitím skupina rusky mluvících fašistů a esesáků, vydávajících se za partyzány, agitovala ke vstupu do partyzánské jednotky. Salaští muži jim uvěřili a 29. dubna 1945 s˙nimi odešli do místa zvaného Vápenice, kde je údajní partyzáni postříleli. Bylo zabito 19 mužů a 1 žena. Obec byla osvobozena ještě před příchodem osvobozeneckých rumunských vojsk 30. dubna 1945 partyzánským oddílem, který v˙okolních lesích likvidoval ustupující německé jednotky. Po příchodu frontového sledu zemřel v˙obci 1 rumunský voják. Na místě tragédie bylo vybudováno 20 malých pomníčků se jmény obětí a pomník. V květnu 1985 byl na tomto místě slavnostně odhalen okresní památník obětem fašismu.
Pověst o studánce
"Odkud její jméno? Musíme se spokojiti s˙pověstí, která vypravuje o Zlacké studánce toto: Jednou dělal tam v˙těch místech jeden člověk z˙Jankovic necky. Když obědval, přišel k˙němu pán a řekl mu: "Pojď se mnou!" Šli kousek a pán vytrhl lískový cháb, který tam stál, a hned se ukázaly dvéře. Ten pán - byl to černokněžník - vytáhl hromadu klíčů a dvéře otevřel. Jak otevřel, vešli a viděli hromady peněz (dukátů), moc džbánků na sebe nakladených, všecky byly prázdné a měly zlaté kraje a zlatý sloup vprostředku, vedle něho kosíř. Ten pán začal hned kosířem zlatý sloup strouhat a pobízel toho člověka z˙Jankovic, aby sobě nabral peněz, co chce. Ale ten člověk se zdráhal a nechtěl, leda že si vybere jeden džbán. Vybral si džbán a šel domů. Cestou si povídal: "Počkej, mám dva volky a vůz hodný, zítra zajedu si na peníze a naložím sobě víc, než bych dnes unesl." Na druhý den dojel skutečně na místo a hledal lískový cháb. Hledal a hledal, ale chába nikde nebylo, ani dveří. Místo nich našel tam studánku s˙vodou čisťoučkou. Ten džbán opatroval doma na památku a dosavad prý ten džbán ještě jest, a to v˙Jalubí."
V obci máme i trápení
"Trápí nás například objekt bývalé školní budovy. Donedávna jej využívala Vyšší odborná škola, ale v˙současnosti je objekt opět prázdný. Hledáme pro něj tedy vhodné využití. Snad v˙rámci rozvoje turistického ruchu v˙naší obci by nebylo na škodu využít jej například jako noclehárnu pro turisty. A trápí nás samozřejmě také turisté sami. Především ti, kteří odhazují nejrůznější odpady všude tam, kam odpadky rozhodně nepatří," stěžuje si starosta.
Naše cíle do budoucna
"Jedním z˙těchto cílů bylo provedení plynofikace obce. Byl zpracován generel, bohužel z˙důvodu neekonomičnosti nám tuto akci Jihomoravská plynárenská, a. s., nepovolila," řekl starosta. Mezi další plány patří květnová výstavba TV převaděče na programy ČT 1 a 2, který bude plně hrazen Českou televizí. "Plánujeme začít také s˙výstavbou chodníků podél státní silnice, čímž výrazně přispějeme ke zvýšení bezpečnosti chodců, neboť ani naší obci ve nevyhnul nárůst automobilové dopravy. Další významnou skutečností pro obec je to, že v˙r. 1995 skončila stavební uzávěra pro obec Salaš a od té doby se začalo s˙výstavbou několika rodinných domků a s˙opravou vzhledu stávajících domů," pochvaluje si starosta.
A co se nám podařilo?
"Podařilo se nám odstranit nepříjemný problém části obyvatel naší obce. Bylo jím každoroční přívalové bahno, které znemožňovalo některým našim občanům například nákup v˙(dříve jediném) obchodě. Tato akce se zdařila stoprocentně, a to především díky vstřícnému přístupu Správy toků a bystřin Bojkovice. V˙současnosti se jedná o nejdominantnější stavbu obce."
V˙rámci mikroregionu
"Mikroregion Buchlov je zaměřen na cestovní ruch a jeho rozvoj. Proto do budoucna uvažujeme se zvýšením informovanosti jak našich obyvatel, tak návštěvníků Salaše. Jedná se nejen o pamětihodnosti naše a našeho okolí, ale také například o možnostech ubytování, o možnostech kulturního, společenského a sportovního vyžití. Rovněž z˙důvodů vyšší informovanosti připravujeme také prezentaci obce Salaš na internetových stránkách," uvádí starosta.
Není snad třeba našim čtenářům připomínat, že v˙okolí této malebné obce je vrch Vlčák (kde býval letní hostinec) a pod ním pramení Kyjovka. Ze zajímavostí však můžeme zmínit alespoň to, že v˙katastru obce (1792 ha) se nachází nejvyšší bod Chřibů. Kromě toho podle nedávného měření bylo zjištěno, že slavný Buchlovský kámen patří do katastru právě Salaše.
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška a Martin Kučera