DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 19
12.05.1997
Článků: 38

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	31. 5. - Retrorock - Reflexy
	HITPANORAMA Zdeňka Dudy
	Problémy Pro Pana Petra Parmu

31. 5. - Retrorock - Reflexy

20. narozeniny: Honza Gajdošík, Petr Vlček, Franta Čapek, Jura Kocman, Evžen Klega, Evžen Czop a zvukař Karel Slezák.

Skupina Reflexy je na světě už přes dvacet let. Jak a kdy to začalo?
Všechno to začalo na konci roku 1974 v Boršicích (u Buchlovic), kde tehdy vznikala skupina, které chyběl zpěvák, kytarista a hráč na klávesy. Od Invencí právě odešel Laďa Mikovič, který dal vědět mně a začátkem roku 1975 se nové skupině Reflexy podařilo před #dechovkářskou komisí udělat první přehrávky a zahájit tak oficiálně svou činnost. V sestavě Laďa Mikovič - klávesy, Karel Pavlík - kytara, Jara Sobotka - basová kytara, Miloš Berka - bicí, Pavel Gabriel - doprovodná kytara a já jako zpěvák jsme odehráli první sezónu, která skončila na podzim 1975 odchodem všech (kromě M. Berky - ten už to měl za sebou) na vojnu.

Jakou muzikou jste těšili návštěvníky svých prvních vystoupení?
Vlastně jsme hráli, protože jsme chtěli hrát. Bavila nás muzika a hráli jsme to, co se nám tehdy líbilo. Chtěli jsme hrát dobré písničky od dobrých kapel s českými texty, aby lidé věděli, co vlastně poslouchají, protože v té době nebylo dost dobře možné koupit si desky cizích kapel. Nahrávalo se všelijak pokoutně na magneťáky a my jsme se snažili nabídnout kvalitní muziku s českými texty, které by si mohli lidé zazpívat.

O texty se staral kdo?
Psalo je hodně lidí. Moc textů napsala (a píše pořád) Marta Czopová, pár jich napsal i Franta Čapek. Do kapely i s texty postupně přicházeli Milan Moravčík, Jarda Zatloukal, Jindra Kos... Texty myšlenkově vycházely z originálu, Martě Czopové se často úspěšně dařilo psát mi je tak, že vycházely z mých pocitů nebo momentální situace.

Pojďme zpátky do roku 1977. Na podzim jste se vrátili z vojny. Co bylo dál?
Začali jsme zkoušet v původní sestavě, kterou doplnil Evžen Czop (basová kytara). Ale už jsme nikde nehráli, protože kluci z Boršic postupně ztratili zájem. Odstěhovali jsme se z Boršic do Kunovic, kde jsme si pronajali baráček a začali znovu zkoušet. Vzali jsme Laďu Sukupa a postupně Petra a Mirka Černíčkovy. V této sestavě jsme vydrželi dva roky, potom odešel do Invencí Mirek Černíček, kterého nahradil Jura Kocman, čerstvý navrátilec z vojny. V osmdesátém prvním roce odešel Laďa Sukup a přišel Franta Čapek. A v této sestavě jsme hráli několik let.

V první polovině osmdesátých let přichází ze světa pompézní, melodický rock v podání kapel jako Asia, Kansas či Styx. Váš hlas si s touto muzikou dobře porozuměl...
Vůbec vokály jsme měli dost bohaté, protože v té době jsme zpívali celkem čtyři. A tehdy jsme také několikrát vyhráli přehlídky kapel z Hradišťska, Brodska a Veselska.

Podařilo se Reflexům uspět i s vlastní tvorbou?
Protože se nám celkem dařilo, tak jsme se pokusili se prezentovat i dál a tehdy jedinou možnost představovala soutěž v pořadu Větrník, který vysílala stanice Vltava. Přihlásili jsme naše nahrávky a když zjistili, že se to dá poslouchat, pustili nás několikrát do vysílání. Postoupili jsme také do krajského kola Rockfestu do Brna, kde jsme se potkali i s kapelou Mňága a Žďorp. Byly vyhlášeny dvě soutěže, odborná a divácká, ve které jsme skončili druzí za Titanikem.

Jak jste to měli v Reflexích zorganizované? Měli jste šéfa nebo fungovalo kolektivní vedení?
Jelikož to byla doba, která vyžadovala, aby muzikanti byli stoláři a elektrikáři a opraváři aut a organizátoři, tak každý dělal to, co mu nejlíp šlo. Laďa Mikovič jako vedoucí kapely se staral o agendu a spolu se mnou o aparaturu a autodopravu. Tvůrčí osobností byl Franta Čapek, který dával převzatému i vlastnímu repertoáru naši tvář.

V polovině osmdesátých let jste dostal pěveckého kolegu...
V té době jsme hráli až sto her za rok, takže vlastně každý třetí den se hrálo a měl jsem toho už celkem dost. Tak jsme vzali dalšího zpěváka, kterým byl Milan Moravčík. Také proto jsme maličko přitvrdili a hráli i písničky od kapel, jako byli Accept. Také odešel Laďa Mikovič, který se chtěl muzikou živit - vystřídal ho Honza Gajdošík. Za Milana Moravčíka postupně přišli (a odešli) Petr Vlček, Jarda Zatloukal a Jindra Kos.

Na začátku devadesátých let přišlo do kapely několik mladíků, kteří chtěli hrát něco jiného. V roce 1993 jste od nich odešli a po půl roce zkoušení jste začali znovu hrát. Tentokrát v jaké sestavě?
Franta Čapek, Honza Gajdošík, Evžen Czop, Jirka Kocman, já a Petr Vlček. Časem pro jiné aktivity přestali stíhat Franta Čapek, Petr Vlček a Honza Gajdošík. Takže současná sestava Reflexů je Evžen Czop - basová kytara, Jirka Kocman - sólová kytara, Laďa Machů - bicí, Jindra Maňas - klávesy, Evžen Klega - zpěv.

Ke dvacátým narozeninám jste dali sobě i svým posluchačům zajímavý dárek...
Natočili jsme ve studiu Slováckého divadla na devadesátiminutovou kazetu osmnáct písniček, které jsou podle nás pro Reflexy nejtypičtější. Skladby zastupující pompézní rock i pozdější, trošku tvrdší, včetně vlastních. I když se nám vybíralo těžko, protože jsme za ta léta hráli snad 250 písniček.

Na Retrorocku se posledního května představíte v jaké sestavě?
V té původní. Protože je to retrorock, tak se snažíme, aby si lidé poslechli (a viděli) to, co znají z minulých let. Takže hrát budou Honza Gajdošík, Franta Čapek, Jirka Kocman, Evžen Czop, já a Petr Vlček.

(rozhovor s Evženem Klegou připravil Ivo Vojtík)

HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.

Repríza - sobota od 19 do 21 hod.


	19. týden
	1. c-block - So Strong Out
	2. nďsync - Tearinď Up My Heart
	3. sarah brightman - Time To Say Goodbye
	4. unique II - Do What You Please
	5. spice girls - Mama
	6. blue system - Thank God Itďs Friday Night
	7. no mercy - Please Donďt Go 
	8. 911 - The Day We Find Love
	9. captain Jack - Together And Forever
	10. michael jackson - Blood On The Dance Floor

	novinky týdne
	savage garden - I Want You
	jam and spoon - Kaleidoscope Skies
	texas - Say What You Want

Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

Mladé dotazy
Opět odpovídám na zbylé otázky studentům a studentkám z jedné hradišťské střední školy, které mně poslali písemně.

Diagnóza lásky
Jak poznáme, že nás má ten druhý skutečně rád? (Ivan, 16 let)

To je dost jednoduché. Dá se to velmi lehce poznat. A - co je hlavní - může to poznat prakticky každý z nás. Stačí, když s ním budeme tak třicet, čtyřicet roků žít. Ale - má to jeden háček. Poznáme jenom, zda nás měl skutečně rád do teď. Bohužel tím nezjistíme, jak to bude za měsíc, rok či patnáct let. Aspoň já nevím, jak to zjistit. Možná by pomohla nějaká věštkyně, kartářka, astrolog a podobně. Já nemůžu sloužit. Ale zas mně to tak nevadí. Protože, když si nejsem jistý, jak to bude s citem druhého ke mně po čase, nezbývá mi, než se snažit. Pořád pracovat na tom, aby se náš vztah rozvíjel, abych se i já pořád trošku měnil k lepšímu a tak. A to mně nepřijde tak zcela k zahození...

Věnec, věneček...
Jak nejlépe připravit dívku o panenství?

To je trochu jak ve střední škole zlodějské studovat, jak šlohnout peněženku. To moc neumím. Nemám na to žaludek. Nejsem odborník přes to někoho o něco připravovat. Mám raději spolupráci. Na věcech se domlouvat. Spojovat síly a jít společně. To mně přijde většinou jako užitečnější. I v otázce panenství. Jednoduše řečeno: Bilaterálně v kooperaci s virgo intacta perforovat hymen. To zní líp než #Jak ji o to připravit, ne? Ale ještě víc, přiznám se, by se mně líbilo, kdyby to bylo celé v režii té, která #o to přichází. Otázka by pak zněla: Jak se nejlépe chlapcem připravit o panenství. Až ji dostanu, rád odpovím.

Sto trpaslíků nebo obra?
Je lepší mít víc partnerů nebo raději jednoho na celý život?

To je dobrá otázka. Když řeknu víc partnerů, tak ti, kterým to vyšlo s jedním, si řeknou: to je blbec! A když řeknu raději jednoho a pořádně, tak si zase ti, kterým to pak s jedním vyšlo díky mnoha před ním, taky pomyslí něco o něčem. To znamená, že každá odpověď je špatná. Nicméně moje odpověď zní: nevím. Skutečně nevím. Jedna moje polovina mi říká: Je dobré mít dost zkušeností a ty nezískáme z knížek nebo od někoho. Ty si musíme odžít. Abychom si potom mohli lépe vybrat. Proto raději víc partnerů. Druhá moje polovina mi říká: Není dobré střídat partnery, někdy to vydrží, i když už máme jen jednoho. Je dobré být s jedním, ale naplno a spolu se učit žít a sbírat zkušenosti. Proto raději jednoho, dokud to jde. Obojí má své výhody a současně nevýhody. Jen jiné. Proto si myslím, že na otázku, zda více partnerů nebo jednoho, by si měl každý z nás odpovědět sám. A nenechat si blbnout hlavu zastánci jedné či druhé cesty... Ostatně - zkuste si popřemýšlet, jestli slova v dnešním zamyšlení na závěr, také nějak n esouvisí s tím, nad čím jsem přemýšlel.

K zamyšlení na závěr:

Myšlenky, ukryté za slovy, jsou jednoduché a mají platnost i v každodenním životě: zjisti, co chceš dělat ze všeho nejvíc; dělej to, ať už je to cokoli; a měj tak záruku, že tvůj život bude velmi těžký a velmi šťastný.

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund