DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 24
16.06.1997
Článků: 40

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Novinky na knižních pultech
	HITPANORAMA Zdeňka Dudy
	Problémy Pro Pana Petra Parmu

Novinky na knižních pultech

DACÍK T.- Otazníky nad hrobem sv.Metoděje - Práce, shrnující nové poznatky z naší slavné velkomoravské historie.

JURIČOVÁ - ZAGORKA - Gričská čarodějnice 7. díl - Závěrečná epopej o Sinišovi a Neře.

DENKER H. - Doktorka u výslechu - Boj nespravedlivě nařčené doktorky o svoji čest.

DOSTOJEVSKIJ F.M. - Zápisky s podzemí - Niterné pohledy do hloubi ruské společnosti.

MORRELL D.- Bratrstvo růže - Dva sirotci se stávají vražedným nástrojem tajuplného cizince.

VERNE J. - Tvrdohlavý Turek - Klasická verneovka o dobrodružství dvou holandóanů v přední Asii.

MURDOCH D. - Severoameričtí Indiáni - Další díl z naučné edice # Vidět Poznat Vědět #.

LAESOE, CONTE - Kniha o houbách - Kromě vyobrazení obsahuje i rady o sběru, určování a recepty v kuchyni.

KUCHAŘKY - Králík, Moučníky - Dvě z oblíbené brožované edice nakl. Dona.

GOLDMANOVÁ J. - Kniha nevysvětlitelných záhad - Výpravná publikace, která ispirovala tvůrce seriálu Akta X.

HESEMANN M. - Zřícení UFO - roswellský film s pitvou - Diskutabilní dílo známého ufologa s množstvím fotek a dokumentů.

ŽIVEL 6-97, CREW 3-97 - Novinky z undergroudu a další šoky komiksových hero.

HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.

Repríza - sobota od 19 do 21 hod.


	24. týden
	1. c-block - So Strong Out
	2. savage garden - I Want You
	3. no doubt - Just A Girl
	4. red 5 - Lift Me Up
	5. nďsync - Here We Go
	6. texas - Say What You Want
	7. toni braxton - I Donďt Want You
	8. unique ii - Do What You Please
	9. sarah brightman - Time To Say Goodbye
	10. Michael jackson - Blood On The Dance Floor

	novinky týdne
	scatman john - Let It Go
	aerosmith - Hole In My Soul
	loft - Long John Silver

Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

Jaká matka, taká Katka?
Máme neustálé spory se ženou. K vůli zdánlivým blbostem. Týká se to mě a jejích dětí (nejsem jejich biologický otec). Starší, dnes devatenáctiletý mladý muž už bydlí sám. Částečně ho vychovávala jeho babička. Matka ho měla velmi zamlada. Tak za mlada, že se jí nepodařilo k němu vytvořit příliš dobrý vztah. Myslím, že určitý #chlad tam přetrvává dodnes. V té době jsem ještě s nimi nebyl. Babička mu zase mimořádně komplikovala život na druhé straně. Vyloženě mu posluhovala, nechala se jím dokonale manipulovat, mohl si dovolit prakticky vše. Ale neměl naprosto žádné povinnosti. Je výtečné, že od malička byl babičkou bezvýhradně respektován (což se mámě moc nedařilo). Jenže vůbec nemusel respektovat ji! Mohl se tak učit být svobodný, ale bez toho, že by se také učil, že existuje i svoboda druhých. Šlo to tak daleko, že k vůli tomu měla babička i neshody se svým mužem. Moje žena ji za to vždy velmi přísně odsuzovala. Ale to jen na vysvětlení. To už je pryč. Má už svůj život. Jenže je tu druhé dítě. Skoro dvanáctiletá slečna. To, co mládí neumožnilo mámě dát synovi, to, jakoby se snažila vynahradit na dceři. A tak se k ní odmalička chovala jako její máma k jejímu synovi. Byla a dosud je na ní doslova závislá. Připadá mi to až tak, jakoby ta dnes již mladá dáma byla rukojmím k tomu, aby si na ní její máma řešila svoje vlastní problémy, které se dcery netýkají. Ale to je jen úvodní omáčka. Teď k věci. Nebýt mě, neměla by dcera doma žádné úkoly, kterými by přispívala k péči o domácnost. Mám na mysli úkoly mimo její pokoj. Ten já jí ctím jako její soukromí (bez jejího svolení tam nelezu) a pokud jdou splněny základní hygienická pravidla (žádný hmyz, rozkládající se látky a tak...) ať si tam má, co chce. Je to JEJÍ pokoj. Na rozdíl od ženy, která si tam vtrhne, kdy chce, bez ohledu třeba na její návštěvy, a tvrdě ji nutí, aby si z pokoje dělala precizně uklizenou vojenskou cimru... V domácnosti (tedy mimo její pokoj) neměla nikdy žádné povinnosti. I v tom, co běžně děti v jejím věku zv ládají, jí vždy posluhovala máma. Podařilo se mi vynutit pouze dvě věci: 1) Aby v době mezi tím, kdy přijde ze školy a než přijde žena, umyla a uklidila případnou trošku nádobí, která někdy od večera zbude. 2) Aby denně večer vynesla z kuchyně koš, aby tam celou noc a den nesmrděl a nelíhly se tam mušky (máme jich tam vždycky spoustu). Výsledek? Umývání nádobí se v podstatě nekoná. Já chodím domů až večer a myslím, že to většinou dělá za dceru opět máma. Protože když náhodou někdy přijdu domů společně se ženou nebo dokonce vyjímečně před ní, je tam většinou nádobí nedotčené. A koš? Když jsem doma, tak ho žena nevynáší (nevím, co je jindy - bývám často na pár dní pryč). Často chodí dceru upozorňovat, že má vynést koš. A také často - jako včera, dá prostě plný koš dceři do pokoje, ať si ho vynese třeba na druhý den. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pane Bože! Když jsem chtěl včera večer vyhodit odpadky, nejdříve mně moje milovaná nadala, že mám odpadky a potom se na mě utrhla, ať je odnesu k dceři do pokoje... Když jsem si dovolil vyjádřit nespokojenost s takovýmto stavem věcí, přestala se mnou mluvit a začalo dusno. Dnes ráno mi volala, mé nepřístojné chování mi vyčetla a mé argumenty lehce smetla, že jsem puntičkář. Když jsem nevěřícně zjišťoval, jestli i tuto poslední pravidelnou věc, co dcera dělá doma i pro ostatní, nechce zrušit, sdělila mi, že by koš měla vynášet jednou dcera a jednou já... Okamžitě jsem si vzpomněl na syna a jeho babičku. A uvědomil jsem si, jak je to v případě dcery a matky příšerně podobné. To mě tak zneklidnilo, že jsem sedl ke stroji a píšu vám. Co vy na to...? (Václav, učitel, 41 let)

Váš dopis jsem, Václave, zveřejnil v plném znění. A chci nechat hlavně na čtenářích, aby si nad ním zapřemýšleli a udělali si nějaký názor na to, o co u vás vlastně kráčí. Já mám jenom pár drobných poznámek.

Za prvé - velmi, Václave, skutečně velmi oceňuju, že za to, co vás doma trápí, ani v náznaku neobviňujete vaši slečnu. Bojím se, že většina by to udělala.

Za druhé - mám hodně zkušeností a Váš dopis mně vnucuje otázku, co je to, co Vás ve Vaší rodině drží, protože mi připadá, že se tam občas asi pěkně trápíte.

Za třetí - přísloví #Jaká matka, taká Katka a obdobná nemám rád. Věřím, že pokud opravdu chceme, můžeme změnit i nemožné (ale ne u druhého, jen sami u sebe).

A za čtvrté - už vůbec nic. Myslím, Václave, že vy sám nejlíp víte co, proč a jak a že Váš dopis možná splnil svůj účel jen tím, že jste ho mohl napsat. Držím Vám palce...

K zamyšlení na závěr:

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

(jedna z #těžkostí a současně i krás demokracie)

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund