DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 29
21.07.1997
Článků: 32

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Co Čech - to muzikant, co Moravák - to zpěvák
	HITPANORAMA Zdeňka Dudy
	Problémy Pro Pana Petra Parmu

Co Čech - to muzikant, co Moravák - to zpěvák
Horňácký tahač

Odkojený horňáckou tradicí, už léta táhne za sebou řady fanoušků na svá vystoupení. Jeho kořeněný hlas zná na Slovácku každý bigbíťák. Ale každý určitě neví, že...

Jan JAGOŠ se narodil na Nový rok roku 1965 ve zlínské porodnici. Dětství prožil se svými rodiči v otcově rodišti na Horňácku ve Velké nad Veličkou. Zde navštěvoval školku a školu, ale za vzděláním později odjíždí do Strážnice na místní gymnázium. Dále ve vzdělání pokračuje jen jeho o šest let mladší bratr. Janek si jako každý kluk rád hrával s autíčky. Mezi jeho zájmy patřil sport a folklór. Jak sám tvrdí, než začal dělat, byl těžkým odchovancem horňáckého folklóru.

S první láskou si prý dal pěkně na čas. Přesto je ženatý a po čtyřpokojovém bytě v Uh. Hradišti mu pobíhá šestiletý Ondřej. Rád se nadlábne hradišťskou pizzou, rybami nebo kuřecím masem, které nejraději splachuje dobrým pivečkem. Jeho životní filozofie je materialistická.

Momentálně se vrátil z dovolené a tak se ho můžeme zeptat...

Před nedávnem ses vrátil z dovolené? Kde a jak si ji trávil?
Dovolenou jsem trávil na samém jihu Istrisjkého poloostrovu v Pulle. Rybolov, jízda na rychlých lodích a pod. Ohromná dovolená ...

Jaký byl Tvůj návrat do zatopeného Uh. Hradiště?
Vzhledem k tomu, že jsem měl informace o tom, jak to tady vypadá, moc mě to nepřekvapilo. Když jsem se vrátil, tak jsem byl v šoku, když jsem viděl ty davy lidí a řady aut u nás na sídlišti. Moji rodinu to taky postihlo.

Ovlivnila nebo ovlivní vlna povodní vystoupení skupiny Credo?
Ovlivnila. Jak to bude do budoucna, uvidíme. Záleží, jak to postihne lidi, kteří na nás chodí.

Jak ses vlastně dostal k muzice?
Náhodou. Chodil jsem do hudebky hrát na piáno. U klavíru jsem si hrával a zpíval Uriah Heepa a kdo si se to doslechl a chtěl, abych to zkusil v bigbítu.

Tvoje první angažmá?
Moje první skupina, v níž jsem hrával byl Superrock. Mimo ni jsem účinkoval ve veličské skupině Plevel, to byla taková sranda. Pak už to znáš. Šest let v Generacích a teď Credo.

Jak vlastně Credo vzniklo? Je to Tvoje zásluha?
Myslím si, že je to hlavně moje zásluha. Tak trošku jsem muziku dělat nechtěl, když jsem odešel z Géček, to tvrdím pořád. Ale když jsem se dozvěděl, co někteří lidé vypráví, tak jsem natruc udělal kapelu, která jim toto všechno vypráví. Myslím si, že se nám to krásně povedlo.

Co jsi do Credo vložil?
Pevné nervy.

A co od něj očekáváš?
Že mi ty nervy nevrátí rozcuchané a nacucky.

Tvé vystoupení, které v Tobě zanechalo vzpomínky?
To první s Credem. Bylo fantastické. Tehdy do Louky přišlo šest set lidí a vytvořili výbornou atmosféru. Ještě jsme toho tolik neuměli, ale těm lidem se to líbilo, protože oni něco takového chtěli slyšet.

Nejlepší letošní koncert?
Hráli jsem s Alešem Brichtou, a to mě mile překvapilo.

A zahraničí?
Bohužel, nikde jsem se nedostal. Máme firmu a toho času není tolik.

Vysněné hudební setkání?
Uriah Heep.

Která hudba se ti vlastně líbí?
Judas Priest, Dio, Saxon, Iron Maiden a další.

A nakonec se nemůžu nezeptat - plány do budoucna?
Vydat s Credem lepší nosič, než ten minulý. Skladby na něj už máme, ale budeme si muset najít čas, kdy je nahrát. Vidím to tak na podzim. A jak dál? My si na nic nehrajeme. Můj názor: Je lepší být dobrá regionální kapela, jak špatná celostátní.

Pd

HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.

Repríza - sobota od 19 do 21 hod.


	28. týden
	1. c-block - So Strong Out
	2. unique II - Do What You Please
	3. captain Jack - Together And Forever
	4. nďsync - Tearinď Up My Heart
	5. no mercy - Please Donďt Go 
	6. sarah brightman - Time To Say Goodbye
	7. squeezer - Saturday Night 
	8. spice girls - Mama
	9. lisa stainsfield - The Real Thing
	10. worlds appart - Together Baby

	novinky týdne
	Annika - The Reddest Rose
	princessa - Try To Say Iďm Sorry
	d. j. Bobo - Itďs My Life

Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

Od malička mám velice rád vodu. Často jsem si sníval, jak bydlím ve městě, kde ulicemi plují loďky. Něco jako Benátky. Ale ani v těch snech jsem netušil, že se mi vyplní a to tady, na Moravě. V Uherském Hradišti. Snad mně odpustíte, že slibovanou odpověď na dopis Petry z čísla 27 posunu o týden (stejně jako na dopis Martina z minulého čísla). Ději se totiž věci. Tak jako v každé vyhrocené situaci. A nejen já je vnímám a reaguji na ně. Dnes proto nabízím mozaiku postřehů na téma Co všechno přinesla velká voda.

Chodím a nasávám...

Jen čučím Jsem doslova šokovaný! Od listopadu osmdesátého devátého jsem nic podobného nezažil - a ani předtím. Pomáhají tady dobrovolně lidi z opačného konce republiky, nám vozí vodu auto až z Tachova. Silnicema nepřetržitě proudí kolony vozů s nasbíranou pomocí. Od vody a jídla až po nářadí a oblečení. Ve vstupní hale Českého rozhlasu udělají sbírku peněz a za pár dní tam mají skoro sedm miliónů. Politici (snad až na pár gaunerů - nechci jmenovat ty, co si klidně jedou na dovolenou...) táhnou za jeden provaz. Neuvěřitelné. Co se to sakra děje? A proč až teď? Nerozumím tomu. Jen čučím.

(Pavel, prodejce, 29 let)

Nepoznávám ani sebe sama

Stojím s pár sousedy u výdejny balené vody a dalších potřeb. Všichni už máme nějakou vodu doma a chceme si vzít, jak se říká, do foroty. Najednou se v ulici vynoří malý dav lidí, kteří se o vydávání vody dozvěděli před chvílí. Všichni, co jsme tam stáli, jsme si okamžitě řekli, že si nevezmeme nic, aby se dostalo na všechny. Své sousedy jsem nepoznávala. Nikdy dřív by něco takového neudělali. A nepoznávala jsem - upřímně řečeno - ani sama sebe...

(Marie, důchodkyně, ?)

Styděl jsem se, jak malý kluk

Včera večer přijel náklaďák s trvanlivými potravinami přímo před náš dům ve Štěpnicích. Mléko, dětské výživy, piškoty a tak. Měli toho hrůzu. Tak jsem nosil. Lidí tam moc nebylo, jakoby o to neměli zájem, nebo už měli dost? Tak jsem furt nosil. Až už mně to bylo blbé. Než odjeli, slušně jsem nás zazásobil. Když jsem se na tu hromádku díval, říkal jsem si, že by toho bylo pro čtvrtinu baráku. V tom jsem si uvědomil, že až na dvě tři rodiny je náš vchod prázdný. Lidi jsou v evakuačních centrech nebo u příbuzných a známých. Proto jsem mohl furt nosit. A začal jsem se stydět. Kolik jsem si toho nakulačil. Normálně jsem se styděl, jak malý kluk. Dokonce mě napadlo, narvat toho většinu do auta a zavést do nějakého toho centra. Nakonec jsem se rozhodl to nechat pro sousedy, kteří dneska přijdou. Já jim budu moct pomoci. Hergot, to se mi ulevilo...

(Josef, ?, 41 let)

Naše vztahy začaly být lidské

To byly tři postřehy lidí, kteří se mi dovolali na můj mobil. Jsem rád, že se takové věci dějí. Moc rád. Pro mě to o něčem svědčí. Že ať jsme, jací jsme, ať jsme bývalým totalitním režimem pokřiveni sebevíc, dřímá v nás ČLOVĚK. Sice dřímá, ale JE TAM! A je to na nás vidět. Na mnoha z nás. Lidskost. Velká vnitřní lidská síla. Jít nezištně pomáhat cizím. Vzdát se pro cizí části svých peněz či majetku. Před rozbořeným vlastním domkem si zachovat smysl pro nadsázku a humor. Dát přednost potřebnějšímu. Zastavit se a zamyslet nad osudem druhých. A já nevím, co ještě. To všechno v těchto dnech prožíváme. Naše vztahy začaly být lidské. LIDSKÉ. Bože, jaká nádhera! Je to v nás. Jedno, zda zatím jen v takto vypjaté situaci. Prostě je to v nás a stačí to oživit. To považuji za nejdůležitější.

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund