DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 30
28.07.1997
Článků: 42

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Jarek Filgas a jeho nejoblíbenější:
	Jarda GARGULÁK
	HITPANORAMA Zdeňka Dudy
	Problémy Pro Pana Petra Parmu

Jarek Filgas a jeho nejoblíbenější:

hudba - momentálně Wet Wet Wet
auto - Toyota Carina
ženská - moje přítelkyně
sex - ten nejlepší
oblečení - sako
pití - burgundské bílé
jídlo - milánské špagety
zvíře - hroznýš královský
film - Dědictví aneb kurvahošigutentag
časopis - Playboy
barva - černá

Jarda GARGULÁK
Co Čech - to muzikant, co Moravák - to zpěvák: díl druhý

Narodil jsem se 1.11. 1968 ve Vsetíně, poté jsem bydlel v Lidečku a do školy chodil do Horního Lidče a od 4. třídy jsem (díky svému muzikálnímu otci) hrával na Lidové škole umění ve Vsetíně na trumpetu. Mým snem vždycky bylo dostat se na konzervatoř do Ostravy, což se mi také podařilo. Bohužel jsem to trošku prošvihl, takže jsem tuto školu musel ve 3. ročníku opustit (dělal jsem trumpetu a klavír). Potom mě čekala vojna, kde jsem se #nešťastnou náhodou dostal ke zpěvu a už mi to zůstalo.

Jsem ženatý, mám kluka (hrozný darebák), jméno má samozřejmě po mně a 20. srpna mu budou čtyři léta.

Jak to tedy bylo s tvými pěveckými začátky?
Na vojně jsme měli dechulu i bigbít, kde jsem kromě zpívání hrál i trochu na klávesy: Samozřejmě už předtím jsem na základce i konzervatoři (tam to bylo povinné) prošel několika pěveckými sbory.

A po vojně asi přišla první kapela...
Ano, to bylo asi v roce 1990, kdy jsem zpíval doma v kapele Grifis. Tenkrát jsme až na pár vlastních kousků hráli převzatý repertoár (Bon Jovi, Whitesnake, Deep Purple, Black Sabbath - spíš tvrdší rock). Potom jsem dostal nabídku od zlínské kapely Kosovci, kde jsem působil asi rok.

Proč odchod ke Kosovcům?
Protože Kosovci měli větší ambice a já jsem vždycky byl ambiciózní člověk, pořád jsem chtěl jít někam výš a výš, pořád se někam drápkama škrábat. Potom přišli kluci z další zlínské kapely, která si říkala Giggi 21 a její členy spojovalo mimo jiné to, že prošli Argemou, bylo to vlastně jakési její béčko. Bohužel nám to dlouho nevydrželo, i když tam byli schopní muzikanti (Ivanovský - bicí, Vašica - klávesy, Salas a Uhlík - kytary, Holomáč - basa a já zpěv). Prostě jsme si lidsky nerozuměli.

Co jste tenkrát hráli?
V Giggi 21 to byly jenom vlastní skladby. Tehdy jsem se dostal také poprvé do studia jako zpěvák - předtím se to mi podařilo několikrát s dechovkou jako trumpetistovi.

A co dál?
Tenkrát přišlo takové mrtvé místo, asi dva měsíce jsem se k muzice vůbec nedostal. Potom přišla kapela od Slavičína, která si říkala Profil. Tam jsem vydržel asi měsíc, protože mezitím za mnou přišli kluci z Reflexů. To bylo před čtyřmi lety a od té doby jsem tady. Ještě doplním, že jsem to měl do Kunovic na zkoušky dost daleko, tak jsem se před dvěma lety přestěhoval do Bojkovic.

Změnili jste se jako kapela za ta léta?
Myslím, že Reflexy za tu dobu hodně vyrostly z kapely v podstatě regionální v kapelu když ne republikovou, tak aspoň moravskou. Udělali jsme strašný kus práce a spousta práce je i před náma.

Tvůj pěvecký vzor?
Mně se líbí víc zpěváků. Nejvíc asi (bohužel už není mezi námi) Fredie Mercury, z těch tvrdších se mi líbí Coverdale, ale je jich mnohem víc.

Kde se ti nejlíp zpívá?
Bez ohledu na to, že mám obrovský vztah ke svému rodišti, tak se mi nejlíp zpívá venku v osadě Račné nad Lidečkem. Je to krásné údolíčko mezi lesy s výbornou akustikou.

Kdy se cítíš jako zpěvák v pohodě?
Nejlíp se cítím, když hrajeme víc dnů po sobě: Třetí den je to v pohodě (já jsem totiž nikdy moc necvičil a po dvou dnech už jsem správně rozezpíváný). Samozřejmě pokud nejsem nachlazený, potom hlasivky trpí...

Máš za sebou dvě živá vystoupení v televizi. Můžeš je srovnat z pohledu zpěváka?
Když spíme někde v hotelu, tak mi kluci říkají, že strašně chrápu. To asi nedělá dobře na hlasivky, takže i proto se mi možná po ráno katastrofálně zpívá a ani ve Snídani s Novou jsem se necítil moc dobře. Také jsme byli hrozně nevyspaní, protože jsme vyjížděli z domu v jedenáct v noci, abychom všechno stihli. Myslím si, že na podmínky, ve kterých jsme hráli (také bez odposlechu), to bylo dobré. V Párty na Primě jsme byli v pohodě. Odjížděli jsme dopoledne, v klidu se připravili, byli tam velice příjemní lidé, technik nás výborně nazvučil, krásně jsme se slyšeli. Myslím, že i náš výkon byl stoprocentní.

Umělecký vrchol?
Já myslím, že ten nás teprve čeká!

ivon

HITPANORAMA Zdeňka Dudy

Premiéra - středa od 20 do 22 hod.

Repríza - sobota od 19 do 21 hod.


	30. týden
	1. SAVAGE GARDEN - I WANT YOU
	2. ALPHAVILLE - WISHFULL THINKING
	3. CELINE DION - CALL THE MAN
	4. GIPSY KINGS - SOLO POR TI
	5. AEROSMITH - HOLE I MY SOUL
	6. AQUA - RESES ARE RED
	7. UB 40 - TELL ME IS IT TRUE
	8. M. JACKSON - BLOOD ON THE DANCE FLOOR
	9. N#SYNC - HERE WE GO
	10. SCOOTER - FIRE

	Novinky:
	1. DADDY PUFF + EVANS FAITH - I#LL  BE MISSING YOU
	2. WORLDS APPART - I#M DREAMING OF YOU
	3. COLLECTIVE SOUL - PRECIOUS DECLARATION

Problémy Pro Pana Petra Parmu

Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.

"Ona, on a nic" podruhé
Odpovědi na dopis Petry z čísla 27 (z pondělí 7. července 1997)

Na manžela netlačím
Proboha, na co si ta Petra stěžuje? Nechci to, co ji trápí nijak snižovat, ale copak nemá žádné známé? Nevidí, jak je to v manželstvích kolem? Když nechá aktivitu jenom na manželovi, tak se milují až čtyřikrát do měsíce. To je skoro každý týden. Žiju ve spořádaném manželství, máme dvě děti, jsme si i věkově podobná rodina, jako Petřina, pěkně se k sobě chováme a tak dál...Manžel hodně pracuje a je to dost unavený muž. Naposledy jsme se milovali někdy na jaře. Když se to v průměru daří jednou do měsíce, tak je to dobré. Taky bych ráda víckrát, to víte že jo, ale kdybych na něho tlačila, vím, že bych vážně ohrožovala náš vztah i budoucnost rodiny. Kdyby to bylo občas čtyřikrát do měsíce, byla bych maximálně spokojená. (telefonát Jany, ?, ?)

Ten můj by chtěl někdy denně
Chci Vám napsat k té Petře. Jak se podle ní ten její chce málo milovat. Může být šťastná, že má takového muže. Já mám takového samca, že by chtěl někdy denně. Furt jenom otravuje. Všecky mé známé jsou na tom podobně. Chtěly by mět od chlapů pokoj. Co bysme za to daly, kdyby ti naši chtěli jednou týdně! To jí napište. Ať néni blbá...(Alena, ?, 36 let)

Stroj na mé pohlavní uspokojení
Měli jsme s mojím podobný problém. Zpočátku to šlo skoro furt. Brzo po svatbě to začalo klesat, až měl manžel zájem tak jednou, vyjímečně dvakrát týdně. Byla jsem moc nespokojená, myslela jsem si, že o mě přestává mít zájem a tak jsem na něj dost tlačila. Zkoušela jsem všechno možné. Začala jsem lákáním a sváděním, ale to mně dlouho nevydrželo. Párkrát jsem to zkusila a urazila jsem se, když to nefungovalo, jak jsem chtěla. Začala jsem ho napřed dirigovat, potom nadávat, shazovat a vydírat. Asi si umíte představit, co všechno jsem vyzkoušela. Výsledek - přestal mít o sex se mnou úplně zájem a po čase, i když už chtěl, se mnou mít styk nemohl. Stal se impotentním. Dostala jsem ho k jednomu doktorovi do poradny, dostal jakési prášky, ale bylo to k ničemu. Manželství se skoro rozpadlo a když se mně přiznal, že byl s jinou a tam mu to šlo, byl konec. Rozvod. Přesto jsem se šla ještě poradit za doktorem Parmou. Na další sezení tam šel se mnou i můj muž, párkrát jsme tam spolu byli a začali jsme oba vidět věci jina k. Hlavně já jsem si uvědomila, jak jsem s ním tvrdě zacházela - jako se "strojem" na mé pohlavní uspokojení. Dnes se milujeme asi jednou týdně, někdy víc a jsme oba spokojení. (Jarmila, úřednice, 31 let)

Naučila jsem se být soběstačná
S Pavlem jsme svoji už dvacet let. Žijeme si šťastně a spokojeně. Náš příběh ale začínal úplně stejně, jako ten Petřin. Zpočátku hodně v sexu (Pavel chtěl dokonce více, než já), potom nastal u Pavla útlum a po pár letech, kdy já jsem se "sexuálně probudila", přestal mít zájem skoro úplně. Naštěstí ve všem ostatním jsme si rozuměla a tak jsme zavčasu šli do manželské poradny. Uvědomili jsme si, že jsme co se týče potřeby pohlavního styku, hodně odlišní. Můj ideál byl v té době dvakrát až třikrát týdně, Pavlův tak jednou do měsíce. Hodně jsem přemýšlela a došla jsem k tomu, že za svůj orgasmus jsem si sama odpovědná. Že kdybych to chtěla hodit na Pavla, ničeho bych nedosáhla. Spíš naopak. Tak jsem si vzpomněla, když mně bylo nějakých - náct, domluvila jsem se s Pavlem, zakoupili jsme různé erotické pomůcky a naučila jsem se být soběstačná. Nebyl to žádný problém. Dnes se milujeme tak jednou do týdne, 14 dnů a jsme oba spokojení. (Eva, zdr. sestra, 41 let)

Čtyři reakce, které jsme dostal na dopis Petry, a tak nějak k ním nemám co dodat. Snad jen:

K zamyšlení na závěr:
Získali jsme nový důkaz pro to, co motivovalo muže ke vzpřímené chůzi: Potřeboval si uvolnit ruce k masturbaci (J. Wagnerová)

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund