Číslo: 43
26.10.1998
Článků: 59

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Salon Valentýn radí ženám
DNES RADÍ . . .
Chcete mě ?
CESTOVÁNÍ
Test pro volnou chvíli





Salon Valentýn radí ženám
Objevte svět vůní
Parfém - tečka, která umocňuje vaši osobnost. Jeho vůně nás doprovází jak v zaměstnání, tak ve chvílích odpočinku či zábavy, dokáže navodit dobrou náladu, pocit čistoty i svádět muže vašich snů. Patří k vám stejně jako dokonalý účes či perfektní kostým. Proto jeho výběr by měl podléhat určitým pravidlům, která bychom neměly podceňovat. V pravé řadě navštivte parfumerii, která má školený a ochotný personál, který dokáže poradit a odborně předvede požadované zboží. Je důležité, abyste si cestou do prodejny rozmyslely co vlastně požadujete. Jestli to bude vůně na den či večer nebo také léto či zimu. Prodavačka by vám pak měla nabídnout určitý druh, s jehož vůní vás v prvé řadě seznámí nastříknutím na testovací papírek. Chvilku počkejte a pak přivoňte, tak nejlépe poznáte, jestli vás vůně vůbec osloví. Nikdy se nedotýkejte nosem papírku, bylo by pak ohroženo zkoušení dalšího parfému.
Vůni, která vám bude sympatická, si pak nechejte nanést na kůži, nejvíce však 3 druhy, aby se nepomíchaly a pak by jejich vůně nemusela být přesná. S takto naneseným parfémem počkejte 30 minut až hodinu a pak teprve po tzv. rozložení můžete opravdu vychutnat jeho pravou vůni, kterou utvoří v souznění s vámi. Jestli se vám vůně líbí, tak si ji pořiďte. Po zakoupení je také důležité znát správnou aplikaci parfému. Nabízíme hned několik rad: Čistý parfém - jeho vůně je velmi intenzivní, proto ho nanášíme v nepatrném množství na místa, kde pulzuje krev - tepna na krk, vnitřní strana zápěstí, podkolenní jamka či za uši. Toaletní voda - má slabší koncentraci vůně, proto ji můžeme nanášet ve větším množství nejenom na kůži, ale i na oděv (na oděv pouze v případě, že toaletní voda je ve spreji a budete ji nanášet z větší dálky). Protože toaletní voda na kůži delší dobu vonět nevydrží, je vhodné ji doplnit tělovým mlékem stejné značky i stejné parfemace.
Při vonění v obou dvou případech je důležité, aby náš parfém či toaletní voda nikoho v našem okolí neobtěžovala, ale byla naší dobrou vizitkou. V příštím vydání vás seznámíme se základními typy vůní, které dovedou o vás ledacos prozradit a vypovídají o vaší povaze a temperamentu.







DNES RADÍ . . .
Dnes jsme dali slovo včelaři Františku Nešporovi, který radí, jak využít med při různých onemocněních

Jakou hodnotu má med?
Mnoho lidí se dívá na med - jeden z hlavních produktů včel - jako na pouhou příjemnou sladkost. I když máme v˙dnešní době mnoho cenných a na vědeckém základě postavených znalostí o medu a jeho pozitivním vlivu na lidský organismus a na naše zdraví, nepodařilo se zvýšit jeho spotřebu na úkor cukru. Ve srovnání s˙okolními státy je spotřeba medu velmi malá - v˙nedávné minulosti to bylo asi čtvrt kilogramu na osobu za rok, zatímco v cukru se pohybuje kolem 40 kilogramů. Fyziologové dnes přičítají vysoké spotřebě řepného cukru značný podíl viny na vzniku t.zv. civilizačních chorob a stoupající spotřebu cukru považují za největší zlo v˙lidské výživě. Je třeba zvážit důsledky nadměrného přetížení lidského organizmu při štěpení diasacharidů (složených cukrů) řepného cukru.
Naproti tomu med obsahuje převážně cukry jednoduché , glukózu - cukr hroznový a fruktózu - cukr ovocný, v˙různém množství a poměru podle zdrojů včelí pastvy. Těchto jednoduchých cukrů organizmus člověka využívá téměř bezpracně, neboť přeměnu cukrů v˙celém chemickém koloběhu obstarávají včely.
Med je nejen vynikající potravinou, ale i pomocným lékem na mnohé nemoci. Používá se při léčbě nemocí srdce, jater, žaludku a střev, ledvin a močového ústrojí, chřipkových onemocnění, kašle, tuberkulózy plic. Používáním medu se také rozšiřují cévy, což je důležité při léčbě vysokého tlaku. Také se doporučuje přikládat med na rány a popáleniny. I naše babičky přikládaly na popáleniny náčinky, což je med rozetřený na plátýnko. V˙plastické chirurgii při transplantaci kůže zjistili, že rány se rychleji a bez komplikací hojí, když pacient dostává stravu doplněnou medem. Med je účinnou látkou proti otravám, hlavně houbami, protože krev otrávených ztrácí největší část glukózy, která se vhodně nahrazuje medem. Medem podávaným před spaním se mírní nervová vyčerpanost a léčí nespavost.
Med je cenou potravinou ve výživě dětí. Ideálně se v˙něm doplňují vlastnosti léčebného a výživného charakteru. Med svým obsahem železa a mědi zvyšuje obsah krevního barviva a podporuje tvorbu krve. V˙malých dávkách se může med podávat kojencům už od prvního týdne života. Energetická hodnota ředěného kravského mléka je nižší než energetická hodnota ženského mléka. Rozdíl se vyrovnává v˙přislazování. Přislazování cukrem však velmi zatěžuje trávící orgány dítěte. Kromě toho průmyslově vyrobený řepný cukr neobsahuje žádné vitamíny, enzymy, minerální látky a další vzácné látky nacházející se v˙medu. Z˙uvedeného vyplývá opodstatněnost používání medu jako sladidla v˙umělé výživě kojenců. Medu užívali naši předkové po tisíciletí. Neznali, které chemické látky med obsahuje, nevěděli o přítomnosti látek, jež mají schopnost pozastavit růst a množení bakterií. Věděli však, že med čistí rány, že se ho používá proti zánětům a spáleninám, a že je ideálním konzervačním prostředkem.
Svědčí o tom mnoho důkazů z˙historie, například i nedávný nález zkrystalizovaného medu v˙egyptských pyramidách. Tento med byl i po 3000 letech jedlý a v˙chladu a temnu si zachoval vysokou biologickou hodnotu. Uchování kvality se připisuje ideálnímu skladování, ale i vysoké koncentraci cukrů jako konzervačního činitele, kyselému prostředí (vliv obsahu přírodních kyselin, ve kterém se nedaří bakteriím), dále přítomnosti kyseliny mravenčí a látek s˙inhibičními účinky. Tyto inhibiny jsou neobyčejně citlivé na teplo a světlo, jejichž znehodnocením se může i med stát umělým sladidlem. Proto se med nesmí vystavovat světlu a teplotě vyšší než 46 oC.
Celé dnešní pojednání bychom měli uzavřít tím, že ve správné výživě by se měl med uplatňovat jak v˙jídelnách tak i v˙domácnostech jako potravina v˙daleko větší míře a nepovažovat med jen za lék a přírodní drogu.







Chcete mě ?

BRIT má asi 2,5 roku a jde patrně o křížence vlčáka s nějakou americkou rasou. V TSM je umístěn 1,5 roku. Brit je poslušný a vše nasvědčuje tomu, že bude dobrý hlídač.

Prostřednictvím této nové rubriky Vás chceme seznámit s opuštěnými psy, kteří jsou dočasně umístěni v uherskohradišťských technických službách. Protože jsou pejsci po nějaké době odváženi do psích útulků po celé jižní Moravě, budou mít prostřednictvím našich novin jednu z posledních šancí získat nového majitele.

V případě zájmu se obraťte na odbor životního prostředí (p. Pavelovou) na Městském úřadu v Uherském Hradišti.

Tato rubrika může zároveň sloužit těm majitelům psů, kteří se z nějakého důvodu rozhodli svého psa zbavit a věnovat jej někomu jinému. V takovém případě je třeba poskytnout redakci fotografii a stručnou charakteristiku nabízeného psa.

Na tomto místě můžeme zdarma uveřejnit i vaše oznámení o ztrátě psa či jiného domácího zvířete. Možná vám tak pomůžeme s jeho nalezením.

V pátek 9. října 1998 se ztratila fenka dlouhosrstého jezevčíka malého vzrůstu, rezavé barvy, slyšící na jméno Dorina. Majitelka bude za jakékoliv poskytnuté informace velmi vděčná. Telefon: 0632/54 50 85. Za pomoc slibuje majitelka fenky Doriny odměnu.








CESTOVÁNÍ
Ing. Vladimír Basovník popisuje svou cestu a pobyt v trnitém Mexiku. (6. pokračování)
Když jsme u auta, na kopcích lije. Blíží se sedmá hodina a rychle se stmívá. Přechod mezi dnem a nocí je zde mnohem rychlejší než u nás. Celou další cestu jsme si dávali pozor na slunce, kdy se dotkne obzoru, abychom se dostali co nejrychleji ke schůdné cestě.
Rozhodujeme se k˙večeři v˙restauraci. Popojíždíme směrem k˙Matehuale a vybíráme z˙nesčetným minirestaurací.
Vcházíme do jedné z˙nich. Dva dlouhé stoly po osmi místech, v˙čele místnosti starobylá skříň a vedle ní průchod do kuchyně. Jídelní lístek se nevede a z˙ústní nabídky jsme moc nepochopili. Obsluhující žena mlela jak na starého, který se vrátil po třech dnech z˙hospody. Říkám jí, že něco k˙jídlu a dvě piva. Chápe to a mizí v˙kuchyni.
Pavel přináší z˙auta zápisníky a fotoaparáty. Píšeme první dojmy. Časem se v˙paměti nějaké věci ztratí a konkrétní fakta je třeba zaznamenat.
Corona není nějaké extra pivo, ale mizí v˙nás dříve, než nám přináší jídlo. Po prvním soustu rychle objednávám další. Maso, fazole, tortily a salza. To poslední jmenované je něco jako kečup z˙chilli paprik. Ostré jak břitva. Čína je proti tomu dětský piškot. Další sousta jsou však přijatelnější a po delší době je to lahodné jídlo. Pivo jako splachovadlo je však nezbytností.
Po večeři se vracíme pár kilometrů zpátky a zajíždíme na odbočku na Guadalcazar, kde vjíždíme na polní cestu, lépe řečeno horskou, protože po polích zde není ani památka. Přímo na ní stavíme stan. Okolí je tak kamenité, že se nedá vybrat terén bez šutrů. A právě na nich prožíváme první noc mezi kaktusy.
Ráno vstávám dřív než Pavel a stavím vodu na kávu. Než začne vřít, obhlížím prostor kolem auta. V˙noci jsem zaparkoval přímo mezi kaktusy Thelocactus hexaedrophorus. Nádherné ploché rostliny, tvrdé vytrnění, a já jim jezdím po temenech. Zpoza hor vychází slunce a osvětluje protější kopce poseté nádhernými jukami. Z˙nedalekého sloupu elektrického vedení mně nadává havran. U nás jsou vzácní. Tady je menší enkláva, které viditelně lezeme na nervy. Nacházím další nádherné rostliny. Nepřehlédnutelný Echinocactus platyacanthus vysoký půl druhého metru a téměř stejně tak široký. Pěkný soudek. Špičková Coryphantha palmeri.
Konečně se vyklubal Pavel a po ranní toaletě vyrážíme zpět na křižovatku, abychom odměřili vzdálenost k˙nalezišti Turbinicarpus schwarzii. Bohužel. Před křižovatkou nás staví vojenská hlídka. Mladí hoši, nasupené tváře, nablýskané samopaly. Důstojník na mě štěká jako kulomet, vojín vedle něj mně míří samopalem na hlavu. Gracias muchas. Není to příjemné.
Comprendo un poco. Rozumím jen trochu, říkám důstojníkovi a pod nos mu strkám pas. Říkám, že jsme turisté a přijeli jsme si prohlédnout jeho zemi. Ještě jednou něco zaštěkal a podal mi pas.
Můžu jet, ptám se česky.
Zasalutoval a ukázal před sebe.
Tak jsem jel.
Vracet se zpátky by asi byla provokace. Něco podobného zažil u nás známý, který vozil svatbu. Když jel potřetí kolem hlídky, tenkrát Veřejné bezpečnosti, tak jej zastavili a musel podstoupit zkoušku na alkohol, protože si z˙nich údajně dělal dobrý den. A vzhledem k˙tomu, že nenadýchal, zaplatil pokutu za sjetou pneumatiku.
Neprovokovali jsme. Odjeli jsme jen pár stovek metrů dál, pod velkou sochu velkého muže. Mexičané mají stejnou zálibu v˙pomnících jako naši bývalí soudruzi. Velké podstavce, velké sochy, před fabrikou dělník s˙ozubeným kolem v˙ruce. Pod touto sochou rostly nádherné bursery, Ferocactus steinesii, Mammillaria ritteriana a další pěkné rostliny. A pod sochou domeček a v˙domečku domorodeček, kterému dali tranzistorák a pověřili jej hlídáním sochy. Ta chatrč v˙porovnání s˙náklady na sochu byla žalostná. Muž, který ji hlídal, zametal její okolí, osekával agáve kolem betonového podstavce, a když jsem šel k˙ní udělat pár snímků, šel se mnou, abych jí neublížil.
Popojíždíme kousek severněji, kde by měl růst Ariocarpus bravoanus, jeden ze vzácnějších zástupců rodu, který je celý zahrnutý v˙seznamu CITES. Když míjíme křižovatku, není vojenskou hlídku již vidět.
Bravoanus roste za malou vesničkou. Proplétáme se mezi chatrčemi, abychom našli sotva znatelnou cestu v˙chaparalu, což je místní výraz pro trnité porosty keřů. Domky z˙hlíny nebo z˙tvárnic jsou velmi jednoduché a prosté. Jedna místnost čtyři krát čtyři metry, sem tam přilepená kuchyňka. Malý dvorek oplocený sloupovitými kaktusy nebo živými plaňkami z˙keře Fouqierie, což je stejné jako ostnatý plot.Chudoba.
Konečně se vymotáme a vyrážíme do mírného stoupání. Po pár stech metrech zastavujeme. Máme štěstí. Bravoanusy právě kvetou krásnými červenými květy, takže je nacházíme velmi rychle. Někdo si je byl nakopat. Jamky v˙zemi, jako malé pomníčky, to dosvědčují.
Jsou tři hodiny odpoledne. Obloha je bez jediného mráčku. Slunce se nás snaží usmažit zaživa. Dvoulitrovku od coly, naplněnou vodou s˙mineráliemi máme stále po ruce.Vracíme se ke křižovatce jako výchozímu bodu k˙dalším rostlinám. Vojáci nás ale neminuli. Posunuli se o kilometr dál. Tentokrát si prohlédli zavazadlový prostor a po zjištění, že jedeme do Guadalcazaru, nás propouští.
Tam máme v˙úmyslu zastavit u prvního obchodu a pořídit nějaký proviant.
Těsně před Guadalcazarem poprvé vidím, co zde dokáže voda. Vedle cesty je miniatura Gran caňonu. V˙pískovci vymodelovaný kaňon, rozeklaný do širokého okolí plný příkrých srázů, převisů, mostů a vysokých štíhlých komínů. Vytahujeme fotoaparáty. I když to má na výšku tak šest metrů, při detailním fotografování to bude mít patřičný efekt.
Guadalcazar je malé městečko s˙velkou červenou radnicí, dlouhým náměstím a třemi kostely. Udržovaný je jen jeden, na jehož členité věži je snad deset zvonů. Všude ospalý klid. Na lavečce sedí jen dva staří muži. Jediná známka, že tady někdo žije.
Obchod u něhož zastavujeme připomíná zvenčí spíše stodolu. Jedny dveře, kterými prochází vítr bez zaklepání a dvě okna až po chodník s˙masivními mřížemi. Vevnitř příjemné šero a chládek. Prostorná místnost připomínající skutečně mlat, dlouhý pult a jednoduché regály u zdi pamatující snad koloniální slávu. Za pultem snad stoletý stařík s˙nezbytným knírem a sombrerem na hlavě. Koloniální venkov.
Buenas Tardes, seňor, zdravím a vrhám se k˙chladící vitrině v˙rohu místnosti. Těch třista dvacet pět mililitrů piva mně snad ani nedoteklo do žaludku.
Kupujeme rybí konzervy, jalpaňosky, chleba, cigarety, krekry a něco na pití. Stařík se sklání k˙pultu a na kus papíru, utrženého snad z˙obalu zboží, píše kostrbatá čísla. Tři pod sebe, dopočítá se do patnácti a je vedle. Un momento, seňores, říká a odbíhá zadními dveřmi do dvora, sehnat někoho, kdo umí počítat. Za chvíli se vrací. Má smůlu. Znovu se sklání nad těžkou matematikou. Opět dojde k˙magickému číslu patnáct, jako konečné stanici. Je citelně nervózní a začíná se potit. Nakonec se narovná a bez dalšího počítání nám navrhuje cenu dvacet osm pesos. Tak nějak by to mohlo být. Platíme, dopíjím další pivo a loučíme se se staříkem.
Poprvé se potkávám s˙mexickým topes. Příčný hrbol přes celou silnici, aby řidiči museli zpomalit, či dokonce úplně zastavit. Poprvé brousím spodek auta, protože nevím jak se přes to jezdí. Zastavit, rozjezd na jedničku a pomalu k zadní nápravě. Zóna topes bývá







Test pro volnou chvíli
Myslíte, že dovedete chránit své dítě před drogami?
1. Které přísloví vám připadá nejvýstižnější?
a) zakázané ovoce nejvíc chutná 1
b) když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém 2
c) život je nejlepší učitel 3

2. Znáte kamarády svých dětí:
a) ve skutečnosti o nich moc nevíte 0
b) chcete, aby vám je vaše děti představily 4
c) ano, často vám o nich vyprávějí 2

3. Poznáte, že vaše dítě mělo neúspěch:
a) na všechno se ho ptáte, chcete se to dozvědět 5
b) obvykle se o neúspěchu hned dozvíte 3
c) necháte na něm, jestli vám to řekne 1

4. Myslíte, že je snadné si drogu opatřit:
a) ano je, ale vašemu dítěti se to nemůže stát 3
b) neslyšela jste ve svém okolí o ničem takovém 1
c) je to snadné, především ve městě 2

5. Podle čeho byste poznala, že vaše dítě získalo zkušenost s užíváním drogy:
a) změnilo by se celkově jeho chování 2
b) odmlouvalo by 4
c) bylo by náladovější 0

Sečtěte si své body a zde je váš výsledek:
Do 6 bodů: Necháváte svému dítěti hodně volnosti a plně mu důvěřujete. Znáte ho ale opravdu tak dobře? Nezapomínejte, že by mohlo podlehnout svodům okolí? Zkuste občas nenápadně zkontrolovat, kde a s kým tráví svůj volný čas.
7 - 13 bodů: Se svým potomkem jste především kamarádka a dobře si rozumíte. Nepotrpíte si na pevnou ruku, ale zároveň o něm víte skoro všechno. O drogách jste už asi vícekrát hovořili a vaše dítě ví, jak mohou být nebezpečné.
14 - 19 bodů: vaše dítě už dospívá a systém zákazů a příkazů mu nebude moc po chuti. Zkuste se podívat na svět jeho očima -jistě, že je jiný než ten váš. Myslete spíš na to, že váš syn nebo dcera už mají hodně vlastních zájmů, ale i tak hledají doma především vlídnost a pohodu.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund