FÓR TÝDNE

---

Starý praktik
Vykládali si dvá chlapé v hospodě v Jarošově: „Tak sem četl, že podle statistik každá druhá roba zahýbá chlapovi?“ „A na co je mně statistika? Já potřebuju jména, adresy, telefony…“

Návrat dóm
Jura Drábek sa vrátíl nečekaně dóm a co neviděl. V jeho posteli ležál nahý chlap. „Kdo si?“ „Milenec.“ „A kde je moja roba?“ „Skovala sa do skříně!“

Noční řeči
Stěžovala si Anča Pléšková z Krhova svojí kamarádce: „Ten můj starý pořád mlúví ze spaní. Je to strašné! A co ten tvůj?“ „Ten je eště horší. Ten sa ve spaní pořád enom usmívá - sviňák jeden!“

Setkání po letech
Vrátila sa Hedvika Čevelová z Boršic dóm a pravila svojému starému: „Představ si, na koho sem dnes v Hradišti narazila - na Maňu Trčkovu!“ „Proč mně to říkáš,“ říkál její starý, „šak mně je to úplně jedno.“ „Ani bych neřekla. Obě auta sme mosely totiž nechat odtáhnút do servisu.“

Vyrovnaná dvojica
Ženich Ruda Pléšek z Vések sa krátce po svatbě přiznávál svojí vyvolené: „Mosíš mně to odpustit miláčku, ale zatajíl sem ti, že platím alimenty na dvě děcka…“ „Nic si z toho nedělaj, to nám do našého rozpočtu ďúru neudělá. Já zas na dvě děcka alimenty dostávám!“

Z harému
Šejk došél do svojého harému a pravíl jedné ze svojích rob do ucha: „Tvoje oči sú jak studánky, tvoje rty sú jak maliny, si dnes velice pěkná… Pošli to dál!“

Nemá sa ptat
Ptala sa tetka Drápalová svojého starého: „Poslyš, Jane, kdybych ti utékla s jiným chlapem, budeš smutný!“ „A proč by mně mělo byt lúto cizího chlapa?“

Jak sa do lesa volá
Odposlechnuto za otevřeným oknem ve Véskách: „Ty si takový chytrý, takový šikovný, no si prostě geniální!“ „Ale ne, ne. Já su docela normální, ale zato ty si trochu praštěná.“

Aj tak to bývá
Odposlechnuto v Hradišti z okna jedného paneláku: “Já si odskočím enom na pět minut k súsedce a ty mezitým nezapomeň každú půlhodinu zamíchat kašú…“

Zubařský fígl
Janek Drábkú sa stál tým dýlerem se zubníma kartáčkama. Když býl v Praze na poradě, tož ho vyhodnotili jako najlepšího prodejca. Všeci po oslavách na něm vyzvídali, jak to dělá. „To máte jednoduché,“ pravíl Janek po šesti fernetech, „veznu si parádní stříbrnú misu, naplním ju čerstvýma kobylincama. Pak to všecko obložím čerstvýma větvičkama petrželé, posadím tam pár oliv a teňučké prúžky papriky a okurek. Potom s tým všeckým zajedu do nekterého obchodňáka u nás v Hradišti a postavím tú misu na stoleček s vyšívaným obrusem. Všeci, co idú kolem na to hledíjú a já jím na oplátku nabízám vzorek na ochutnání. Protože je to zadamo, tož si veznú všeci. Jak do toho kúsnú, tak většinú hneď zařvú: „Ježišikriste! Dyť to chutná jak hovno!“ A na túto chvílu čekám já a pohotově jim odpovídám: „Ano pane! Uhodl ste! Nechcete si kúpit kartáček na zuby?“

Slovácká babka
„Panáčku, pomohl byste mně přejít přes ulicu?“ „Jasně, babi. Chcete sa dostat do té lékárny?“ „Ale kdeby do lékárny, ale mám hen zaparkovanú motorku!“

Slovácký kameňák
Vyjél si jednú na podzim sedlák s kombajnem na pole. V půli cesty sa zastavíl, třískl sa dlaňú do čela a pravíl: „Doprdele, šak já sem zapomněl zaset!“

Špatné povolání
Šél farář po dědině a šlápl do kravinca. „Ajejej, hovno!“ „Sakra, řekl sem hovno!“ „Do prdele, řekl sem sakra!“ „Hergot, řekl sem do prdele!“ „A seru na to, stejně sem nechtěl byt farářem!“

Rychlá pomoc
Na policajtech zvóníl telefón. „Pomóc, rychlo přijeďte! Do ženského kláštera sa vlúpál zloděj a zrovna včíl je v ložnici u jeptišek„“ „Už sme na cestě,“ pravíl policajt. „A kdo vlastně volá?“ „No přeca já - ten zloděj!“

Úřada je úřada
Třé malí kluci z Mařatic sa hádali, kerého tata je najrychlejší. Jurka pravíl: „Můj tata jezdí autobusem u teho Húsakaru, ten je určitě najrychlejší.“ Karlík pravíl: „To múj tata létá v Kunovicách v letadle, ten je o moc rychlejší jak ten tvůj!“ Matúš ten sa enom ušťuřovál. „Chlapé, zbytečně sa štengrujete. Najrychlejší je můj tata.“ „A co dělá?“ „V Hradišti na úřadě!“ Ozvál sa enom obrovský smích. „No, ale já to myslím vážně. Můj tata je tak rychlý, že když mu v pátek končí práca až ve čtyři hodiny, tož on je doma už ve tři!“