DOBRÝ DEN SLOVÁCKO 

Číslo: 26
28.06.1999
Článků: 64

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


FÓR TÝDNE





FÓR TÝDNE
AJ TO SA STÁVÁ

„Poté, co si tu naše roby udělaly takové Malé Dubí, nezaměstnanost v našéj dědině klesla z 50% na nulu.“
Jak už to bývá, tak při tech velikých sobotních nákupech bývá v obchodech pořádná mačkanica. Tak sa aj stalo, že ve Štěpnicách vletěla do potravin napůl oblečená Rúža Kocúrková a ptala sa prodavačky: "Čujte, slečinko, nenašla sa tady taková květovaná sukňa, keré sa držaly tři děcka?"

HOKEJ JE HOKEJ
Barča Kačerová z Nezdenic sa postavila doprostřed obýváku a začala striptýzovat. Enomže strýc zrovna hleděl na hokej, na ten nervák, jak sme hráli s Kanadú. Barča sa furt nakrúcala, ale potem, když už byla enom v tech malých gaťách a strýc si jí nevšímál, tož nervózně pravila: „Sakra, Jane, to sa aspoň nemožeš podívat, co dělám?”
„Ale jo, šak sa dívám,” pravíl strýc, „enom si myslím, že by sis to prádlo mohla jít třídit nekde jinde!”

JEDNOTNÉ A MNOŽNÉ
Učitelka ve škole v Mařaticách vysvětlovala rozdíl mezi jednotným a množným číslem. Aby sa ujistila, že ju děcka dobře pochopily, tož sa jich ptala:
„Řekni nám třeba ty, Jaruško, co je to, když sa řekne: jedna žena stójí u okna a dívá sa ven.”
„To je… to je, prosím, jednotné číslo.”„A včíl ty, Matúšu, co je to: U okna stójí šest žen a dívá sa ven.”
„Tož to je určitě mařacký Joe klub!”

U VĚŠTKYNĚ
Jarča Klobásková z Vések chtěla vědět, jak na tom bude, a tak si teda zašla k té vyhlášené věštkyni do Polešovic. Věštkyňa si ju pořádně prohlédla, předem aj pořádně zkasírovala a potem pravila: „Do čtyřícítky budete chudá a nešťastná.”
„A co potom?” ptala sa dychtivo Jarča.
„Potom si na to zvyknete…”

U ZUBAŘA
„Hergot, doktore, to ně chcete řéct, že to vytržení zubu mě bude stát tisíc korun? Šak to netrvá ani minutu.”
„To máte pravdu,” pravíl s klidem doktór, „estli si přejete, tož to možu dělat dél!”

AJ TAK TO CHODÍ
Potkali sa v Hradišti dvá podnikatelé a jeden říkál:
„To je mně strašně líto, že ti vyhořela fabrika.”
„Ticho, vole, až zitra…”

BUDÚCÍ ZPĚVÁK
Janek Křápkú z Kunovic sa jednú vypravíl do Hradišťa do Lidovéj školy. Zašél přímo za ředitelem a pravíl mu: „Čujte, řediteli, přijede k nám rodina z Ameriky, a tak já bych sa chtěl do téj doby naučit zpívat.”
„Dobře,” pravíl ředitél, „zkuste mně něco zazpívat.” Když Janek dopěl, tož ředitél sa poškrábál ve fúsiskách a říkál: „Nechcu byt nepříjemný, ale z vás zpěvák nikdy nebude.”
„Ale čujte,” nedál sa Janek, „já bych vám platíl pětistovku za hodinu.”
„Počkajte,“ zarazíl sa ředitél, „řekněte to eště jednú. Tak sa ně zdá, jak kdyby ten váš hlas zněl o něco lepší!”

VYNÁLEZCE
„Ten můj Karél, ten pořád enom něco vynalézá,” svěřovala sa Anča Chrústová svojí súsedce. „A co pořád vymýšlá?” „Pasti.” „Pasti?” „Nó, pasti. Už do nich chytíl dva moje milence!”

HÁDANKA
Došél Janek Knedlíkú dóm a pravíl svojí Rúži: „Poslyš, dám ti bezvadnú hádanku. Víš, co je toto: Je to za plotem a nejde to přehodit.”
„No, to teda nevím,” říkala Rúža.
„No přeca Záplotník nepřehoditelný!”

OTÁZKA PRO CHLAPY
Víte, proč sa roby vdávajú za chlapy?
No přeca proto, že Robertek neumí poséct trávu!

HŘIBAŘI
„Jane, poslyš, kde ideš s tú puškú?“ „Do lesa na hřiby.“ „A proč zrovna s puškú?“ „No, protože by mně jich ináč ti hřibaři nechtěli dat!“

ZE ŽIVOTA
Vykládala jedna manželka buzeranta: „No, a potom sem sa vyslékla, on sa také vyslékl, oblékl si moje šaty a od té doby sem ho už neviděla!“

Z KUNOVSKÉHO LETU
Dvá letečtí mechanici byli na zahraniční cestě a když tak na letišti doplňovali palivo do letadla, tož ten jeden k temu čuchne, potem aj nasaje a praví: „Poslyš, Lojzo, šak to chutná jak whisky. Natočme si pár flašek na dóm.”
Tak sa aj stalo. Když si tak večér seděl první mechanik doma v Kostelanech a popíjál ten dovezený lekvár, tož si najednú všíml, že sa mu začíná nadzvedávat ruka. Vtom zazvóníl telefón, když zvedl sluchátko, tak uslyšél svojého kolegu Lojzu, kerý mu říkál:
„Poslyš, nestalo sa ti neco divného, když sas napíl teho sajrajtu?”
„No, před chvilkú sa ně začala sama od sebe nadzvedávat ruka.”
„Dobře… a včíl ti něco povím já. Né abys šél na záchod! Já totiž volám ze Saudské Arábie!”

ZE ŽIVOTA
Vykládala jedna manželka buzeranta: „No, a potom sem sa vyslékla, on sa také vyslékl, oblékl si moje šaty a od té doby sem ho už neviděla!“

JEDEN MYSLIVECKÝ
Došél Venca Kubíček do Nedachlebic mezi myslivce a ptál sa jich: „Chlapé, vy ste takoví znalí, víte, co to je: Žije to v lese a skáče to na laně?”
„Tož to je aj na nás těžké,” pravili chlapé.
„No přeca jeleň.”







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund