Číslo: 39
28.09.1998
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
FÓR TÝDNE
Jednoho pěkného slunečného dňa si to tak krátce po obědě krúžíl Superman nad Hradištěm, když tu najednú letěl zrovna nad Štěpnicama. A co nevidí jeho superoko iného než Superženu, jak si leží na balkóně, nožiska roztažené a je úplně nahá. Superman sa zamyslél: Dycky o mně říkali, že su rychlejší než kula z pušky a já sem si dycky říkál, jaké by to bylo to vyzkúšat jednú s takovú pěknú robkú. Snésl sa teda dúle, bleskově ju obtáhl, a než bys řekl švec, už býl pryč.
Superžena sa naráz posadila a pravila: Co to bylo!?!
Potom s ní slézl Neviditelný a odpověděl: To teda nevím, ale bolelo to jak sviňa!
Jedna o robách
Víte, proč chlapé vypúšťajú víc plynu jak roby?
Protože roby nedržíja zobák dost dlúho zavřený, a tak sa jím nemože vytvořit pořádný tlak.
Nemoc z povolání
Učitelka tetka Břúšková sa večér zamilovaně ptala svojého starého: Poslyš, Matúšu, máš mě vůbec rád?
Ano. Neumíš odpovědět celú větú?!
Naši sú najlepší
Hádali sa třé policajti, Američan, Rus a Moravák, kdo že má najlepší ponorku, kerá sa najhlúběj ponoří. Že sa nemohli dohodnút, tož dali sázku a začali sa potápjat. Kontrólovál jich jeden kaskadér z Japonska. Když sa kaskadér ponoříl a potom vylézl, tož pravíl: Ve dvúch stech metrech byli Američané. Poznál sem to podle teho, že když sem na ně zaklepál, tož na mě volali: Helou a oukej. Ve čtyřista metrech byli Rusé. Na ty když sem zaklepál, tož pravili: Zdrastvuj a nazdarovje! No a v tisíci metrech byli moravští policajti. Ty sem poznál jednoducho, protože na ty když sem zaklepál, tož ně otevřeli!
Trpasličí
Sedm trpaslíků z Buchlovic si zajelo jednú do Říma a šli na prohlídku městem. Večér potom uspořádali v hotelu mejdan a ráno šli k papežovi.
Bručoun býl tentokrát nejak velice ukecaný a furt sa papeža vyptávál na církev a zvlášť na jeptišky.
Poslyšte, Vaše Svátosti, máte vy tady nejaké malé jeptišky?
Nemáme, synu, nemáme, všecky naše jeptišky měříja aspoň metr padesát.
A víte to úplně istě? Opravdu nemáte nejaké veliké tak jak já? Anebo o neco menší?
Bohužel, opravdu nemáme. A proč sa ptáš?
Ále, enom tak. Fakt teda žádnú nemáte, která by chodila v hábitu a měřila tak 90 nebo 75 cenťákú?
Vím to určitě, nemáme.
No dobrá.
Bručoun po této zprávě vypadál strašně nešťastný. Papež když to viděl, tož býl velice zvědavý, proč to ten trpaslík enom chtěl vědět, a proto ho nenápadně sledovál.
Co říkál? Co říkál? ptali sa venku všeci trpaslíci, když za nima Bručoun došél.
Povídál, že žádné nemajú, zabručél Bručoun a ostatních šest trpaslíkú sa mu začalo posmívat: Bručoun přeřízl tučňáka! Bručoun přeřízl tučňáka!
Lesní vúně
K Obdržálkom z Huštěnovic měla přijít večér návštěva, a proto sa všeci vrhli do velikého úklidu. Těsně před příchodem té návštěvy si malý Toneček uprdl. No, smrad to býl tak silný, že moseli vzít ten spraj s lesnú vúňú a všecko pořádně vystříkat. Když došla návštěva a prohlédla si celý barák, tož strýc Obdržálek sa ptál: A jak sa vám lúbí tá naša nová vúňa?
No celkem dobře. Připadá mně to, jak kdyby si někdo v lese usrál#
Sloni
Jane, a víš, proč sú sloni velicí, šediví a vráščití? ptál sa Ruda Hlúškú.
To nevím.
No přeca kdyby byli malí, bílí a hladcí, tož by to byli aspiríni!
Chce to trpělivost
Tetina Hošková sa pokúšala cvičit psa. Její starý sa enom usmívál: Toho psa nikdy nic nenaučíš!
Tetina sa enom uščúřila a pravila: Nic sa neboj, šak si vzpomeň, že ani s tebú to nešlo moc rychlo! |
|
| |
