Číslo: 47 18.11.1996 Článků: 36 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 Boršičanka z Boršic u Buchlovic Dechová hudba Valaška Jedním dechem Záhorovice - co je nového Vinné búdy  Boršičanka z Boršic u Buchlovic Dechová hudba z Boršic u Buchlovic byla založena v roce 1968 partou nadšených mladých muzikantů v čele s výborným křídlovákem Františkem Ďurníkem. Krátce poté přichází do kapely člen státní filharmonie Zlín, pan Josef Řepa a přejímá dirigentskou taktovku. Sám se taky vydává na autorskou dráhu a z jeho tvůrčí dílny brzy přichází na svět polka Boršičanka, která se stává nesmírně populární mezi příznivci dechovky nejen u nás, ale i za hranicemi naší vlasti a to díky tehdy nejznámější dechovce u nás, Moravance Jana Slabáka. V roce 1972 se kapela vydává na svůj první zahraniční zájezd do Německa a následuje spousta hudebních produkcí a koncertů po celém území naší republiky. V roce 1978 se Boršičanka dostává i do nahrávacích studií v rozhlase a televizi. Účinkuje v pořadech "Souboj dechovek","Květy pod Buchlovem","Na dobrú notečku".V roce 1983 dochází u kapely ke generačnímu problému a do souboru přichází mladá krev, většinou absolventi LŠU v Uh.Hradišti. Kapela postupně získává na popularitě. Zvýšený zájem o soubor dokladuje následná šňůra koncertů a vystoupení s velmi kladným ohlasem nejen u nás, ale i v zahraničí. Mezi ty nejúspěšnější zahraniční zájezdy se dá zařadit účast na koncertech v Německu a Francii. Současným kapelníkem Boršičanky je Jiří Dohnal v kapele je věkový průměr 33 let. Kapela hrává nejen v regionu, ale dostává se i do vzdálenějších koutů naší republiky. Boršičanka vyhrává k tanci, poslechu nebo jen pro dobrou náladu na různých kulturních a společenských akcích, plesech a v současné době především na hodech. V Nemoticích, Tučapech a dalších obcích našeho kraje a samozřejmě doma v Boršicích u Buchlovic si chasa nedovede hody bez Boršičanky představit. A nejenom tam. Od listopadu budou muzikanti rozdávat radost z dobré dechovky i návštěvníkům lázeňského města Luhačovic. A co do budoucna? Dechová hudba Boršičanka z Boršic u Buchlovic by chtěla natočit svou první kazetu a CD nosič, čímž by chtěla reagovat na četná přání svých věrných příznivců a posluchačů. Jan /  Dechová hudba Valaška Dechová hudba Valaška není přímo z našeho regionu, ale byl by hřích se o ní nezmínit. Kapela je z Valašských Klobouk. Muzikanti zde byli od nepaměti. Ale až v roce 1961 vznikla kapela pod známým názvem "Valaška". O pět let později, v roce 1966 se stává vedoucím muziky Tomáš Hančl. Zvýšila se úroveň hraní a přichází první zahraniční zájezd. Od tohoto roku působila jako součást velké kapely i "Malá Valaška". Díky pravidelným nácvikům se vypracovala Malá Valaška na vysokou interpretační úroveň a začala sama absolvovat koncerty doma i v zahraničí. V roce 1978 začíná kapela spolupracovat s Václavem Maňasem mladším. V roce 1981 zaniká velký orchestr. O to více se začala prezentovat Malá Valaška - tehdy už jen s názvem "Valaška". Přišla řada pořadů pro českou televizi Ostrava a Brno. Dalším kapelníkem se stává Antonín Pechanec starší a Václav Maňas mladší se stává uměleckým vedoucím. Absolvují spolu vystoupení s Jožkou Černým, L.Svobodou a J.Pavlíčkem z Kunovic. V roce 1984 se účastní soutěže O zlatou křídlovku . V roce 1992 v té samé soutěži získali 2. místo. A co současnost? Valaška patří v současnosti mezi nejznámější muziky nejen na Moravě, ale i v celé republice. Jan /  Jedním dechem Kyjov (Jan) - Příznačnější název pro článek přibližující kulturně společenskou akci v Domě kultury Kyjov by se stěží hledal. Uplynulou sobotu večer zde totiž pořádalo Rádio Jih za spolupráce několika sponzorů v pořadí již II.koncert dechových hudeb pod názvem "Dechparáda s Vámi". V dvaapůlhodinovém maratonu se zde představily mládežnická "Mladá muzika" ze Šardic a její starší muzikantský kolega "Podhoranka" z Ježova.Plně obsazený sál potleskem přivítal padesátičlenný dechový orchestr ze Šardic,plný mladých "šohajú a děvčic", s jejich uměleckým vedoucím a kapelníkem Josefem Ištvánkem. Dvanáct skladeb v provedení mladých muzikantů vyrazilo doslova dech obecenstvu a i muzikanti poměrně dříve narození s uznáním pokyvovali hlavami a dlouhým potleskem odměnili "zapálenou mládež" ze Šardic. Jejich výkony by mohla závidět nejedna dechovka "dospěláků". A to není jenom můj dojem. Po kratičké přestávce se sál rozezněl písničkami,které posluchači znají z produkce dechové hudby "Podhoranka".Ta byla po "Šardické omladině" v nevýhodě jak počtem,tak i věkem. Již v první písničce si člověk nemohl nevšimnout, že problematickou sekcí v současnosti je v této kapele sekce pěvecká. Nesehraný, nejistý text čtený z listu.Tak by se dala charakterizovat většina novinek v podání Podhoranky. Bylo to snad tím, že Jindra Kotek začal spolupracovat s "Galánečkou"? Kdoví. I přes nekolik málo překlepů však byl pořad na vysoké úrovni vtipně uváděn moderátory z Rádia Jih Janou Grabcovou a Romanem Zavadilem.  Záhorovice - co je nového Která obec se může pochlubit hotelem...? Minule jsme vám přiblížili historii a přírodní krásy Záhorovic, dnes vám nabízíme pohled na současné dění v obci očima jejich starosty pana Koudely. Záhorovice prožily osmdesátá léta pod správou Bojkovic jako městská část, samostatnou obcí se na základě žádosti občanů a z rozhodnutí tehdejšího ONV v Uherském Hradišti staly znovu po komunálních volbách v prosinci roku 1990, kdy byla v Záhorovicích obnovena činnost obecního úřadu. Prvním úkolem nového zastupitelstva, které teprve sbíralo zkušenosti, se stalo seznámení se situací. V té době byl rozestavěn přívod plynu od Bojkovic, tehdy po obecní část Lány. Rozhodnutí budovat středotlaké potrubí umožnilo záhorovským upustit od výstavby regulační stanice. Tak obec ušetřila kromě miliónu korun i téměř dva roky času. Spojené prostředky i úsilí se ZD Rozvoj vedly k úspoře dalšího půl miliónu. Plyn byl vzápětí doveden až do Nezdenic. Na podzim 1992 byla plynofikace dokončena a poté se přikročilo k dovedení plynu do objektů, které nejvíce zatěžovaly životní prostředí. Do školy, mateřské školky, průmyslové prodejny a potravin Jednoty. Problém kouřových "čepic", které si údolní obce, a k těm Záhorovice patří, v zimě nasazovaly, byl tak vyřešen. A co s odpadními vodami? Kanalizace je vybudována a funguje, odvádět splašky do Olšavy je však nadále neúnosné. Proto byla nastolena otázka výstavby čističky. Nejvýhodnější, tedy nejlevnější, se zdá být napojení na čistírnu odpadních vod v Uherském Brodě. Kanál by samospádem vedl do Nezdenic, kde by byla přečerpávací stanice. Uvažovaný finanční podíl Záhorovic na tomto díle přesahuje 20 miliónů korun. Jak říká starosta Josef Koudela, zatím je to vize pro příští volební období, tedy pro příští tisíciletí. Slovácké vodárny a kanalizace provedly k obecní spokojenosti regulaci a vyčištění koryta řeky Olšavy, kde předtím zůstávala stojatá voda a držela se nepříjemná hejna komárů. Ve směru od Šumic probíhá digitalizace telefonní sítě. Výkopů firmy SPT Telecom obec využívá k položení kabelů pro příjem televize. Takže zhruba na přelomu let 1998 a 1999 by současný ne všude kvalitní příjem televizního signálu mělo nahradit dvanáct programů kabelové televize. Největším podnikem v Záhorovicích je EKO Ševčík, firma provádějící montáže technologických celků, jako například výše zmíněných čističek odpadních vod, která zaměstnává asi 25 lidí. Firma pana Ševčíka vystavěla v obci dokonce hotel, při kterém funguje i samoobsluha). Z patnácti zastupitelů 11 kandidovalo za KDU-ČSL, 4 za KSČM. O víkendových volbách mělo možnost účasti 777 voličů. Nakonec byly napočítány 263 platné hlasy, z nichž nejvíce získali Zdeněk Dostál z ODS a Luděk Sudek, kandidující za ČSSD. Mezí zájmovými sdruženími aktivitou vynikají např. hasiči, kteří už otevřeli druhé století své činnosti. Nezůstávají přitom v zajetí tradic, ale věnují se i mládeži, úspěchy slaví žákovská družstva. Dílem jejich rukou je také areál za místní školou, včetně nových záchodů a prodejních stánků. Také tradiční hody či fašankový průvod jsou dílem hasičů, o masopust se dělí s velmi aktivní místní organizací Červeného kříže, ve kterém se realizují hlavně záhorovické ženy. Jejich zásluhou jsou např. vánoční besídky nebo opékání špekáčků na úvod prázdnin pro místní děti. Myslivci pořádají závody na místní střelnici, zahrádkáři provozují moštárnu... Velký zájem je o místní dechovku Záhorovjanku. Ta se na svá vystoupení připravuje ve zkušebně, kterou si vlastnoručně vybudovala. Bohužel pan starosta musel (jako bývalý aktivní hráč) přiznat, že "místní fotbalisté teď tonou v těch nejkalnějších vodách, v nejnižší okresní soutěži na nejspodnějších místech". Je třeba dodat, že nejtalentovanější žáci odcházejí hrát do Bojkovic. Pro každou obec na Slovácku jsou hlavní událostí roku hody. Ty v Záhorovicích se odehrávají tradičně vždy venku a protože farnost a kostel jsou v Nezdenicích, probíhá v neděli ráno polní mše svatá. Organizace bývá vždy složitá, protože končící hodová zábava je střídána přípravou na mši, po které hasiči chystají velkou hodovou tombolu o hodnotné ceny. Za prací jezdí Záhorovjané do bojkovické Zevety, ale i na Brodsko a Hradišťsko. Vlakové zastávce uprostřed obce dávají místní občané přednost před autobusovou. Po návratu 5. třídy na 1. stupeň základní školy vznikl problém, kam s ní. Nakonec se družina přestěhovala do budovy mateřské školy a uvolněné prostory "obsadili" páťáci. Největším problém záhorovické školy jsou prohýbající se stropy, jejichž výměna bude stát asi 3 milóny korun. Dušan Formánek - t.č. na civilní službě - se postaral např. o to, že v každé třídě jsou jinak barevné lavice. Péče se věnuje dětem s vadami řeči, funguje gymnastický a tělovýchovný kroužek. To, že i obec, která má jen 1050 obyvatel a asi 350 domů, má co nabídnout svým návštěvníkům, dokládá skutečnost, že se na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně počátkem příštího roku chystají Záhorovice spolu s Komňou (která se pochlubí Komenského muzeem), Nezdenicemi a samozřejmě Bojkovicemi jako přirozeným centrem oblasti představit samostatnou expozicí. Návštěvníkům veletrhu bude nabízena každý den čerstvá záhorovická kyselka... Ivo Vojtík Příště : Boršice u Buchlovic.  Vinné búdy Vinná búda je vinohradnická stavba, v níž se zpracovávají vinné hrozny na víno,popř. v níž je víno uskladněno a konzumováno. Stojí obvykle buď samostatně, nebo v souvislých řadách v blízkosti vinohradů. Lidé si je obyčejně pletou s vinným sklepem (sklípkem). Ten je ale budován celý v zemi, kdežto vinná búda je stavba nadzemní. Převažuje u ní štítová zástavba. Jeden ze základních typů představují vinné búdy bez sklepů, které bývají dvouprostorové. V přední části - "búdě" je uložen lis, nářadí na kopání a rytí vinohradu, prázdné sudy a jiné vinařské nádoby a náčiní. V zadní části, která je oddělena úzkou stěnou, je "komůrka", v níž jsou na stojanech - "kantýřích" uloženy sudy s vínem. Většina vinných búd je spojena se sklepem. Komunikační pojítko mezi nimi tvoří šíje. Vinné búdy bývají přízemní, zvýšené s podezdívkou a patrové. Po stavební stránce (materiál, technika, konstrukce) navazují na tradice lidového stavitelství regionu v němž stojí. Hlavní součástí vnitřního zařízení jsou vinné lisy. Často zde bývá i zvláštní místnost se stolem a lavicemi, sloužící k odpočinku, besedování vinařů a ... šak víte,co si budeme povidat. Vinné búdy se využívaly také jako dočasné obydlí. Mnohdy u některých z vinařů tento zvyk přetrvává i doposud. Nejstarší historické zprávy o vinných búdách pocházejí z přelomu 16. a 17. století. Jsou typickým stavebním projevem vinorodých oblastí na Moravě a Slovensku. Když řeknu, že tyto vinohradnické stavby - vinné búdy spolu s vinnými sklepy a sklípky proslavily Jižní Moravu víc, jak všechny ostatní odvětví zemědělství, průmyslu či kultury dohromady, nemýlím se. Co si o tom myslíte Vy? Vždyť věhlasnost jihomoravského vína a s vínem spojených i staveb je nesmrtelná už od dob Karla IV. Jan



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund