Číslo: 53
30.12.1996
Článků: 24
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Zaniklé obce - poprvé
V silvestrovském pokračování Slováckého zeměpisu vám nabízíme malé zastavení u obcí, které byste na dnešních oficiálních mapách marně hledali. Postupem času se totiž tyto obce staly součástí jiných, větších, se kterými zpravidla svou zástavbou splynuly. Na Slovácku jsou těchto obcí téměř dvě desítky, takže na některé se dostane až za rok. To bude náš pravidelný seriál před svým závěrem.
Než se vydáme na malý výlet, řekněme si pár slov o vývoji obcí na Uherskohradišťsku.
Pro vývoj osídlení od 10. století měla značný význam existence velkomoravských hradisek, z nichž prvořadé postavení měl Veligrad, rozkládající se na území dnešního Starého Města, historického jádra Uherského Hradiště a částečně i Sadů.
Kolem hradisek se dotvářela postupně hustá síť zemědělských vesnic. Z přelomu 10. a 11. století si nesou názvy obce jako Popovice, Kněžpole, Kostelany či zcela bezpečně archeologicky prozkoumané Záblacany.
Záblacany (na území dnešních Polešovic na Dorštotě) byly samostatnou a soběstačnou hospodářsky uzavřenou jednotkou, poddanskou vesnicí.
Obyvatelé se zabývali polnohospodářstvím a chovem dobytka, pro který pěstovali pícniny (hrachor), s obživou souviselo i sadařství (třešeň, švestka). Chovala se prakticky všechna dnešní domácí zvířata, doložen je
i pes. To vše bylo doplněno intenzívním rybolovem a lovem lesní, polní, pernaté a vodní kožešinové zvěře.
Z řemesel to bylo tkalcovství, barvířství, kosťařství, hrnčířství, kovářství, kamenictví, uhlířství aj.
Do konce 12. století existovalo na území dnešního okresu Uh. Hradiště kolem 65 vesnic, což představuje dvě třetiny z dnešní stovky obcí. Ve 13. a 14. století vrcholila středověká kolonizace a počet tehdy existujících obcí přesáhl stovku, která již potom nebyla překročena.
Na zániku některých obcí v 15. století se podepsala víc než husitské války následná česko-uherská válka.
Po útlumu v 16. a 17. století bylo na Uherskohradišťsku v souvislosti s podnikáním velkostatkářů v 18. století založeno celkem 14 osad. Tím byl v podstatě dovršen vývoj sídlištní sítě stávajícího okresu. Poslední, stou obcí jsou uprostřed lesů v horách v 19. století založené Chabaně. |
|
(1) VÉSKY
Vésky leží ve svahovitém terénu na pravém břehu řeky Olšavy, od roku 1980 jsou připojeny k nedalekému Uh. Hradišti.
Původně na místě Vések stávaly Dolní Měníkovice, které zanikly ve 14. století. Roku 1401 se tu objevují nově založené Vésky. Obec je kolonizačního původu a ve svém vývoji sledovala osudy Kunovic. Vpády vojsk z Uher byly pro obec obdobím zkoušek a útrap, v roce 1663 byly Vésky vypáleny.
V roce 1843 žilo v obci 344 lidí, převážně se živili zemědělstvím. Pracovala zde palírna, v níž se produkovalo ročně 50 sudů pálenky. V roce 1880 registrujeme 3 obuvníky.
Fara i škola bývaly odedávna v Derfli (Sadech). Kaple sv. Anny pochází z druhé poloviny minulého století, školní budova je z roku 1870. Dnes je ve Véskách 1. stupeň základní školy. |
|
(2) MÍKOVICE
Svým názvem znamenají ves lidí Míkových, rozprostírají se v údolí na cestě z Kunovic do Uh. Brodu na pravém břehu řeky Olšavy. Na drahách byla učiněna řada archeologických nálezů. První zmínka o obci je z roku 1258. V roce narození Komenského (1592) tu držela Anna Blížkovská půllán a mlýn, vedle toho bylo v Míkovicích 29 usedlíků. Tento počet se v 17. století, kdy obec trpěla vpády, zvláště v roce 1663 (tehdy byla vypálena), v podstatě nezměnil.
V roce 1843 měly Míkovice 350 obyvatel, v provozu byl mlýn a palírna. Obec byla známa svým ovocnářstvím. Z řemesel je v minulém století připomínáno jen obuvnictví. Díky výstavbě dráhy v roce 1883 se usnadnila místním občanům cesta za prací do Vídně. Několik zemědělců potom koncem 19. století odjelo do Ameriky.
V místním lese Hlubočku došlo koncem 2. světové války ke zmasakrování skupiny partyzánů.
V roce 1946 byl postaven kostel blahoslavené Anežky České, po válce si dále obyvatelé Míkovic zbudovali např. kulturní dům či nádrž, poslední stavbou před sloučením s Uh. Hradištěm v roce 1980 byla mateřská škola. |
|
(3) CHYLICE
Rozkládají se na zvlněném terénu uprostřed roviny při silnici z Uherského Ostrohu do Kunovic v nadmořské výšce 178 m. Název obce vychází ze slova chylec=křivý, nakloněný, nahrblý, tedy zachycuje tvar místa, na kterém Chylice leží.
První zmínky o obci máme ze 14. století. Koncem 16. století měl velkostatek rybník, pivovar a proslulé vinohrady. V obci pracovala pálenice. Řeka Morava měla četné meandry, které byly příčinou častých záplav i v tomto století.
Obec si udržovala zemědělský charakter, přitom v roce 1880 tu bylo v provozu 6 krejčovství, 11 obuvnictví a 7 tesařství, od roku 1901 mlékařské družstvo a v roce 1924 výrobna umělých květin.
Chylice zanikly připojením k Ostrožské Nové Vsi 10. března 1949, hranici bývalé obce tvoří potok (protéká O.N. Vsí pod hlavní silnicí). |
|
(4) OSTROŽSKÉ PŘEDMĚSTÍ
Původně tvořilo samostatnou kompaktní obec na levém břehu Moravy, od roku 1948 je součástí Uherského Ostrohu, s nímž tvořilo skutečný celek již dříve. První zmínky o obci jsou ze 14. století, od roku 1415 je označována jako Předměstí.
Z počtu poustek lze usuzovat, že vpády cizích vojsk v 17. století zde byly obzvlášť ničivé. V obci byla silná vinohradnická tradice, která trvá dodnes.
Převážná část Předměstí, zejména chudiny, se živila rybolovem. Rybáři byli povinni pracovat tehdy, když se ryby lovily a rozesílaly, museli převážet potřebné dříví z lesů a dělat vůbec všechno, čeho bylo potřebí na řece Moravě.
V roce 1880 tu bylo několik kovářů, kolářů, pekařů, stolařů, krejčích a obuvníků. Po roce 1900 byly postupně uvedeny do provozu výrobna cementového zboží, lihu, sodovky, tvarůžků a prádla.Národní správa Rolnického akciového pivovaru a firmy Dyas v roce 1945 odstranila sílu soukromých zájmů, kteří stály i proti sloučení Uherského Ostrohu, Ostrožského Předměstí a Kvačic. |
|
(5) KVAČICE
Leží u silnice z Uherského Hradiště do Veselí a tvoří pomyslnou bránu do Uherského Ostrohu, se kterým jsou spojeny od roku 1948.
Vesnice je poprvé připomínána koncem 14. století a byla proslulá svými vinohrady. Byl tu od 16. století mlýn a v rybníce na 200 kop kaprů.
Třicetiletá válka a následné vpády způsobily obci těžké útrapy. V roce 1862 o půlnoci vyhořela celá dědina z obou strana až po potok, v roce 1881 sežehl oheň celé Hliníky mimo hospodu, takže velká část obce byla znovu vybudována.
Obec si zachovávala zemědělský ráz, v roce 1880 tu byli po dvou kováři, pekaři a krejčí a čtyři obuvníci. Starobylá pálenice byla zmodernizována a posléze byla součástí slovácké Fruty. I mlýn prošel rekonstrukcí a funguje dodnes. |
|
| |
