Číslo: 1
06.01.1997
Článků: 34
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
JAK JURA LYŽOVÁL
FÓR TÝDNE
JAK JURA LYŽOVÁL
Jura Zárubú z dolního konca je šohaj jak lusk. Aj tak křivý, aj tak zelený. Enom nos má furt, jak dyby po něm právě dostál. To má od gořalky a teho víniska, začál vyprávjat strýc Cyril chlapom v pálenici, když mu pálili tú jeho z durancií.
On je už taká nátura. Neodmítne štamprlu, kdyby sa z teho měl potem aj to. Jeho heslem dycky bylo: Dyž je to zadarmo, kdyby ňa to mělo roztrhat, nebo ten můj pajšl zničit, mosím to vypit. A tak také dělál. Jednú, bylo to z jara. Měl sa oslavovat ten chlapský svátek. Jozefka, šak to znáte. Od rána v práci chlpál jak jalúvka, po práci to přikrmíl v hospodě a aby teho nebylo málo, tož sa domlúvíl se mnú, s Jankem a Floryšem, že půjdeme eště navštívit Jožku Otépkového, který býl zrovna maród. Před štrnásti dňama býl lyžovat na Lopeníku a při tem si zlomíl hnátu. Domlúvené, ide sa. Tož sme vám teda vykročili. Noha, kerá kam a vyzpěvovali sme na celú dědinu. Měli sme to pořádný kus cesty. Jožka bývál na horním konci na bytovce, kerú postavilo bytové družstvo. Ožéníl sa, vzál si nejakú Anču Lúbalovú z vedlejší dědiny a majú spolem takého malého svrčka. Říkajú mu Lubošku. No, tož k temu sme šli. Když sme sa konečně domotali až ke vchodu, bylo zatknuté a klučky nigde.
Tady negde mosí byt zvonek, prohodíl Floryš.
Máš recht, tady, tady je napísané Jo - zef O - tép - ka, slabikovál a zazvóníl.
Dúho sa nedělo nic. Až po chvilce sa ozvalo z takéj škatulky hned vedle tych zvonkú: Prosím, Otépka, kdo je tam?
Tady Janek Zárubú, aj s Jankem, Cyrilem a Floryšem. Ideme ti popřát k temu tvojému svátku, odpověděl Jura do téj krabičky.
Tož pote dál, Anička zrovna néni doma, pozvál jich navrch Jožka. U dveří cosi začalo cvrlikat. Všeci sme hleděli jak spadlí z višně. A furt to cvrlikalo.
Tož otevřete ty dveřa konečně, nebo nechcete ít dál? ozvál sa nervózní Jožka z ampliónu. Já sem sa teda osmělíl a ždúrl sem do tech dveří a ty sa samy otevřely. Vlézli sme vám do teho vchodu a před nama schodiště. Teď lézt po schodách až do štvrtého patra, to je hrůza. Taká výška. S vyplazeným jazykem a ze smrtelným potem na čele sme zdolali schody až do čvrtého patra.
Teď by to chtělo flašku šampaňského a státní vlajku, připadám si, jak dybych zdolál osmitisícovku, konstatovál Jura po výstupu.
Enom poď dál a nekibicuj, ozvál sa Jožin s berlama a hnátú v gypsi ve dveřách.
Kde sis to uhnál, proboha, gramloňu gramlavý, přivítál ho Jura po svém.
To víš, když sa učím na tých lyžách jezdit teprú túto zimu ... vysvětlíl zranění Jožin jednú větú.
Tož mi ti teda tento, přejem šecko najlepší k temu tvojému , tento, svátku, zavinšovál náš mluvčí Jura.
A tu zme sa složili na kytičku, dodál Janek a vytáhl zpoza kabáta flašku borovičky.
Alkoholová smršť začala už v předsíni. Eště nebyly zavřené dveřa a už sme měli každý dvě štamprle v sobě.
Tady sa vyzujte a pote dál, pobídl nás Jožin.
Co to po nás chceš? Zdělávat si holénky si nebudeme. Víš jak nám smrdíja nohy? protestovál Floryš.
Nebláznite, chlapi, Anička by nadávala, že trúsíte po koberci, obhajovál sa Jožin.
Tož my to vypijeme tady v předsíni a bude to, dones flašku sem, vyřešíl situaci Jura. A tak milý Jožka donésl k téj borovičce eště flašku slivovice a čtyry židle a seděli sme v předsíni a posílali si borovičku zprava doleva a slivovicu zleva doprava.
Kde máš ty lyže, Jožko, co sas na ních dolámál, po chvílce prohodíl Jura.
Tady v rohu, za závěsem, odpověděl Jožin.
O co sa sadíte, že sjedu s týma lyžama až dúle a nic sa ně nestane, naráz napadlo bláznivého, opilého Juru.
O flašku vína, že né, chytíl sa příležitosti Floryš.
Saď sa, nastavíl ruku Jura. Floryš mu podáll svoju a bylo ujednané.
Jura vylézl z bytu s lyžama na chodbu, položíl si jich na zem a pohlédl na Jožku: Jak do nich, Jožo?
To mosíš mět přeskáče. Ukaž, já ťa obuju, Jožin na to a už ho vyzúvál z holének a ládovál mu na nohy ty slavné přeskáče. Když měl Jura lyže na nohách, přirazíl si eště víc baranicu do čela, prý kdyby fúkál větr, tyčky zapichl do prvního schodka a Floryš s Janem ho odstrčili.
Trrrrrrrrrr! rachotily lyže po schodách dúle. Eště že Jura tak ladně s odřenýma ušima vybrál zatáčku. Na odpočívadle zastavíl a ohlédl sa po Floryšovi. Tož co, Floryšu, eště si myslíš, že tú flašku vyhraješ? Já myslím, že né, dodál Jura a už sa chystál na další muldy.
Eště nejsi úplně dúle, Juro, eště né, prohodíl s kyselým úsměvem Floryš, kerému po první jízdě zatrnúlo.
Trrrrrrrr, trrrrrrrr, trrrrrrrr! třikrát za sebú sa Jurovi povédlo sjet v pořádku.
Eště si to furt myslíš, Floryšu? hulákál Jura na celý barák.
Trrrrrr, švác, řink, třísk! ozvalo sa z mezipatra, kde právě Jura chtěl minút okrasný stolek s květináčama, ale špičkú lyže zavadíl o fíkus, či co a už byla pohroma hotová.
Výsledek Jurovéj spaniléj jízdy byla dvojitá zlomenina ruky, otřes mozku a naražené tři žebra. Měsíc pracovní neschopnosti. Tož tak sa Jura učíl jezdit, dodál strýc Cyril, když mu z chladiča zrovna začala téct Ministerská.
Jan
FÓR TÝDNE
Kmocháčku, a H2SO4 tam v demižóně náhodú nemáte ?
Přiletěl strýc Matúš s kapesníkem do Hradišťa na odděléní vynálezů a pravíl:
Chtěl bych si nechat patentovat vynález, kerý vám zaručí možnosť nerušeného poslechu rádija aj televize.
A jak to strýcu funguje, ptál sa tam ten úředník.
Tož jednoducho, pravíl strýc, tým kapesníkem zacpu té mojí staré hubu!
VDAVKY
Žijú spolem Francek s Ančú už dvacet rokú enom tak, na hromádce. Jednú tak po večeři Anča praví Franckovi: Ty, Francku, dvacet roků spolem žijeme, měli bysme myslet na svatbu! Tož to aha, odpoví Francek, ale gdo si nás včíl vezne?
STRÝCÉ NA TO PŘIŠLI
Bavili sa dvá strýcé v Jankovicách v hospodě: Estli víš Matúšu, co by dělali obyvatelé Sahary, kdyby měli naše ekonómy? No to teda nevím. No, začali by přeca dovážat z ciziny písek.
POSLEDNÍ ROZLÚČENÍ
Umřél příslušník polície. Měl veliký pohřeb a bylo aj poslední rozlúčení. Příslušníci jeden po druhém házali do hrobu kytičku a odcházali. Najednú sa ozvala z hrobu dunivá rana. Nikdo si toho pořádně nevšíml, akorát náčelník si to chtěl prošetřit, co sa stalo. Zavolál si jednoho příslušníka, co býl najblíž a pravíl: Jožine, nevíš co to bylo za ranu? Jožin sa podívál na náčelníka a odpověděl: Ále co by? Šél sem také kúpit karafiát Franckovi na tú poslední cestu, ale už jich měli vyprodané, tož sem kúpíl bomboniéru ... A tak sa také stalo a za hodinu sa strýcé zas setkali v Častkově v hospodě. Enom si to přectav Juro, začál vyprávjat Matúš, když sem jí to kolo opravíl, tak ona že ně mosí nejak odměnit..., a tož si sdělala kalhotky a řekla: Strýcu, tož si vemte co chcete! A tak sem si vzál ten štrůdl, co měla v ruksaku. Dobřes udělál, pochválíl ho Jura, ty gatě by ti byly stejně malé.
OD SÚDU
Býl súd. A jak to na Slovácku chodí, šlo o pořádnú rvačku: Obžalovaný Matúšu Rozsypale, možete súdu objasnit, proč ste ukúsl Martinovi Onučkovi prst? A slavný súde, možu sa já optat, co on dělál s tým prstem v mojéj hubě o štyrech hodinách ráno?
CHLAPÉ ŠAK TO ZNÁTE
Vracál sa jednú Jakub Strožoch z Bánova ze sklépka narvaný jak zákon káže a navyšéj o půl paté ráno dóm. Když otevřél ložnicu a uviděl svoju starú, jak nabírala dech, tož ju předešél a pravíl: Ba, ba, ty holubičko moja sladká, já to všecko vím, já vím: zkazíl sem ti život, tým najvětším neštěstím bylo, žes ňa poznala, tvoja matka ťa dycky varovala, abys sis ně nebrala lumpa jedného, kdyby sas tenkrát rači utopila, tož mělas včíl pokoj, věnovalas ně ty nejkrásnější roky svojého života, a zatýms hřála hada na svojích prsách, všecko to ale snášáš enom kvúli tem nebohým děckám, ale estli s tým nepřestanu, tož sbalíš kufry .... uf ..., dúfám, že sem na nic podstatného nezapomněl a už si možu ít lehnút?
PÁN DOMU
Ty, Matúšu, pověz, kdo je u vás pánem v domě? ptál su Jura Kráčalíkú Matúša Drčkového. Ja tož, to máš tak Juro. My sme si to doma rozdělili. Moja stará porúčá mně a děckám, no a já porúčám psovi a holubom.
AJ TAK SA STÁVÁ
Poslúchaj Rudo, pravíl strýc Oharek v hospodě na Salaši svojému súsedovi, ty máš ale otéklú hubu. Zuby, zuby? Ale kdeže, říkál Ruda, ruka, ruka.
DOPIS NA VOJNU
Tetka Anéška píše na vojenské cvičéní tomu svojému psaní: Milý Jožko, moc na Tebe tady všeci vzpomínáme, ale ten dopis, ve kterém píšeš o slivovicu, špek a klobásky sa asi nekde na poště ztratíl.
O VÁNOČNÍCH PRÁZDNINÁCH
Tak jak to na Slovácku chodívá, tož na Silvestra mladí sa chystali na tú oslavu do teho Barsíka, či jak sa temu nadává, no a malého Matúška škrk ke stařence do Bílovic. Stařenka byla sice ráda, ale na druhý deň už teho malého zaškňúřenca měla dost, protože jí nedál pořád pokoja, a tož mu pravila: Estli budeš furt zlobit, tož ťa zavřu do kurníka! - To klidně možeš, nato klidno Matúšek,ale vajca ti snášat stejně nebudu!
KRUTÁ ZIMA
Staříčku, ptál sa malý Fanošek, proč sa včíl říká, že je venku krutá zima? Tož to je proto, začál filozofovat staříček, protože je strašný mráz, nedá sa nikde jít, já mosím teda sedět enom doma a poslúchat stařenku!
ZE ŽIVOTA
Bavily roby v kravíně o tem, co je v životě najdůležitější. Ten můj starý, ten by vám určitě řekl, že najdůležitější je postél! pravila Jarča Buršová. Tož to ale nemá pravdu, vmísila sa do řeči Běta Čúřilová, dyť to ide dělat aj na mezi!
VEŘEJNÉ DOMY
Staříčku, slyšél ste, prý budú v Hradišti otvírat ty veřejné domy! Ja synku, šak už je najvyšší čas, dyť člověk nemá dneska už ani možnost kde ten důchod utratit!
PLAJBOJA
Stařenko, co říkáte, nemohla byste sa nechat vyfotit nahá do teho Plajboja? No a si potrúblý, starříček by ně snáď zabíl!
POZDNÍ NÁVRAT
Strýc Kučerú sa vracál pozdně nad ránem dóm. To si ty Cyrile? křičala tetina z ložnice. baže su, čekáš snáď nekoho iného! odpovídál strýc.
MATÚŠOVA MÚDROST
Víno - ženy - zpěv .. ty Matúšu, čeho by sas dokázál zřeknút? ptál sa Jura Oklešťkú. Ja, tož určitě teho zpěvu ..., no a čeho iného, to by potem už záležalo enom na ročníku!
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
