Číslo: 15
14.04.1997
Článků: 41
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Tetka Máňa, tá ví všecko
#Já su tetina Odstrčilíková a ty si čí?
#Mé jméno je Pavel Novák.
#A kde máš namířené Nováku?
#Ale, já jedu do Uherského Hradiště.
#Nevykládaj, poskočila tetina radosťú, #šak právě tam aj já jedu. No a co ťa tam přitahuje?
#No, víte teti, já nejedu přímo do Hradiště, já jedu o něco dál.
#A kde až prosím ťa?
#Do jedné dědiny, do Hradčovic.
#Tož to mně podrž, pravila tetina, #šak já tam jedu také. Já tam dokonca aj bývám. No a řekni ně, Nováku, to tam jedeš za obchodem?
#To né, odpověděl Novák.
#Že bys tam jél služebně?
#To také né? Je to spíš společenská záležitost.
#Neříkaj, snáď tam nemáš nejakú rodinu?
#Né, né, zavrtěl Novák hlavú.
#A poslyš, Nováku, si už ženatý? vyptávala sa tetina.
#Zatím ještě nejsem.
#Hmhm, přemýšlala tetina. Jede do Hradčovic, néni ženatý, nejede tam za obchodem, ani služebně, nemá tam ani příbuzné. Tož sakra, proč tam vlastně jede? No ba, jede za děvčicú, jede k nekomu do rodiny, a třeba sa jede aj zasnúbit. Šak vyšňóřený na to je dobře. Ale za kerú by enom jel? Tož k Malinom tento mladý těžko pojede, protože Malina má enom jednu céru a tá sa vdala už před šesti rokama a říká sa, že dobře. Že by jél ke Bereckom? To je blbost! Šak tá jejich děvčica má teprú čtrnáct rokú, to by ju starý Berecka přerazíl. Ke Kovářom asi také nepojede, protože tá jejich už sice na vdávání by byla, ale teprú kúpili malé prasa a tá galána má, teho mladého doktora z Hradišťa a teho už si z baráka nepustíja. K Slavíkom to asi také nebude, protože tá jejich slavná Růža má už přes třicet a tá by sa od mamičky nehla, tá už je přejítá mrázem. Veselá Blažka by sice mohla připadat v úvahu, ale tá je přeca v téj Americe na štúdijách, kde by tam k takému Novákovi přišla. Možná by mohl jet k Mrkvom, ale ti sú zase včíl
velicí podnikatelé a dědinská honóra. To by k ním určitě nemohl přijet galán vlakem a eště třetí třídú. To by sa s ním ani nebavili. Potem by tu byla eště Jarča Dobešova, no ale tá si má brat příští týdeň teho zubařa z Brodu, protože už je aspoň v šestém měsíci. Možná Barča, tá vdova z horního konca, enomže tá má zas děcko a skoro dva metráky živé váhy. Tož to také nebude to pravé ořechové. No, ale dyť je tu přeca eště Anka Janečkova, no baže. Mladá, pěkná, hubu pořád od ucha k uchu rozesmítú. A minulú nedělu byla v kostele u zpovědi a zdálo sa ně, že tam byla nejak dlúho. A kdosi přeca říkál, že toť byla aj v Praze na jakémsi prý tom koncertě. No to mosél byt ale koncert. Tož, že ně to hneď nenapadlo.
Tetina sa hneď rozzářila jak kostelové svíčky, natáhla ruky k Novákovi a pravila: #Nováku, ty můj zlatý kluku, to su ráda, že ti možu co by první z Hradčovic pogratulovat!
#Pogratulovat? Mně? A k čemu teti? nemohl to pochopit Novák.
#No přeca k temu tvojému zasnúbení s Ankú Janečkovú!
A tetina mu hned aj velice třese rukú a už ho aj objímá. Novák sa nestačí ani bránit a enom ze sebe vykoktává: #Teti, ale jak to proboha víte... my jsme to přece zatím nikomu eště neřekli. Ani rodiče to neví. A vás já vlastně ani neznám. Tak jak to můžete vědět vy?
#Ja, chlapče, u nás na dědině sa nic neutají, my víme všecko. A co nevíme, tož to si lehko vypočítáme. Tož tak to vím!
JOH |
|
FÓR TÝDNE
Strýc Matúš přišél jednoho dňa dóm a bez nejakého mudrování si začál balit svoje věci.
#A kde sa to enom balíš, Matúšu? vyptávala sa tetina Růža.
#Na Tahiti.
#Na Tahiti? A proč na Tahiti?
#Tož proč asi! Tam totiž za každý milostný styk dostane chlap pět dolarů.
Růža sa začala hneď balit také.
#No, a kde sa balíš ty? vyzvídál Matúš.
#Na Tahiti!
#Na Tahiti? A proč na Tahiti?
#Chcu enom vidět, jak sa tam budeš protlúkat s deseti dolarama ročně!
KONTROLA VOJENSKÉJ NEMOCNICE
Stalo sa jednú v kasárnách, že vrchní velitel sa rozhodl provést kontrolu vojenskéj nemocnice. Když tam došél, tož sa ptál prvního nemocného:
#Co ťa trápí?
#Hemeroidy.
#A čím tě tady léčí?
#Výtěry jódem a glycerínem.
#A máš nejaké přání?
#Ano, hned po vyléčení bych chtěl na frontu.
#Vidím, že máš dobrú morálku, dostaneš týdeň dovolené.
U dalšího sa opakovala tá stejná nemoc, způsob léčby, aj dovolenka.
Pak sa ptál třetího: #Co tobě chybí?
#Já su tady s hnisavýma mandlama.
#A jak tebe léčíja?
#Výtěry jódem a glycerínem.
#A máš nejaké přání?
#Ano, aby vyměňovali tú štětku.
TAKÉ PRAVDA
#Dědo, ptál sa malý Milošek, #a k čemu slúží nos?
#No přeca k čuchání.
#Ale také k vidění, né?
#Jaks na takovú ptákovinu přišél?
#No, dědo, na čem ti přeca držíja brýle?
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
Statný čtyřicátník přišél k doktorovi na radu.
#Jak moc kúříte? ptál sa doktór.
#Asi tak čtyřicet cigaret denně.
#Tak to mosíte snížit na půlku. A kolik vína pijete denně?
#Průměrně dva litry.
#Také snížit na polovinu. A jak je to s jídlem?
#Jím třikrát denně, ale velice střídmě.
#Tak to je v pořádku. A poslední otázku, jak často sa milujete?
#Asi třikrát za měsíc.
#Tož to je ve vašem věku dost málo, budete moset přidat.
#Ale pane doktore, já myslím, že je to pro farářa z malé farnosti ažaž.
AJ TAK SA MOŽE
Paní podnikatelová Nováková přivédla do salónku představit hostom svojého starého známého ze své rodné dědiny, strýca Otépku. V okamžiku, kdy všeci ztichli, strýc si hlasito říhl.
Paní Nováková na to pravila pohoršeně: #Teda strýcu, tož toto sa ně eště nestalo!
#To sa stalo vám? Já myslél, že mně!
NA FOTBALOVÉM STADÓNU
#Tati, a proč všeci nadávajú tam tomu strýcovi?
#Protože hodíl po rozhodčím kameněm.
#No, šak sa ale netrefíl.
#No, právě proto.
DIAMANTOVÁ KLETBA
V Popovicách sa pořádál veliký ples sportovců a středem pozornosti sa tam stala jedna blondýnka, která měla na ruce veliký diamant nevídané krásy.
#Toto je druhý nejslavnější diamant na světě, chválila sa tá blondýna, ináč za svobodna Jarča Sekyrková z horního konca, kerá sa už aspoň tři roky doma v Popovicách neukázala. #Ten první diamant sa menuje Breitner a hneď po něm je tento, kerý má méno Berka.
#To je ale nádherný kameň! říkaly všecky místní honóry. #To mosíš byt ale velice šťastná, že ho možeš nosit!
#Enom si nemyslete, ono každý líc má aj svůj rub! pravila najednú Jarča, za svobodna Sekyrková. #S tým drahokamem je totiž spojená kletba!
#Kletba? V dnešní době? Jaká to može byt prosím ťa kletba? ptaly sa jedna přes druhú.
#No, přeca starý Vilém Berka!
TO JE TEDA ZLOČIN
#Pane komisař, zatkněte mě! Já sem sa pohádál se svojú starú, vytáhl sem pistol a střelíl.
#A zabíl ste ju?
#Né, já sem sa minúl!
TOŽ TO NÉNI DOBRÉ
#Doktore, mosíte ně neco předepsat, pravíl Tonda Pleskačú, "já mám každé ráno už o šestéj hodině stolicu.
#Tož to buďte ale s takovú pravidelnosťú spokójený.
#No ja, ale já sa budím až o sedméj!
NÉNI NAD TO, KDYŽ SA TO VYSVĚTLÍ
Vysvětlovál v Hradišti na jedné škole učitél děckám pojmy dobra a zla. Vybrál si zrovna příklad Morseho, kerý vynalezl telegraf a Bella, kerý vynalezl telefón. Obá tito pánové sa ožénili s ženama, keré byly hluchoněmé. Na konec svojí přednášky sa eště zeptál: #Co z teho, děcka, pro nás vyplývá?
Přihlásíl sa Matúšek a pravíl: #Vyplývá nám z teho ten fakt, že chlap dokáže velice moc, ale mosí mět naprostý klid. |
|
| |
