Číslo: 17
28.04.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
FÓR TÝDNE
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
Než vám začnu vyprávjat všelijaké ty příhody štamgastú našéj hospody #U Kyklopa, tož mosím řéct neco o ní saméj.
Je to taková stará baja, gde bývala hospoda odjakživa. Nový majitel vyměníl enom střechu, aby nezatěkalo a pivo sa točilo veselo dál. Záclony, keré byly za ty roky žluté od kúřa, a naolejovaná dlážka, gde si mohli hosté aj odplut, dodávaly hospodě ten správný říz pátéj cenovéj kategórie. Na zdi nad pípú sa skvěl pěkně malovaný nápis: #Ať je teplo nebo zima, v hospodě je dycky prima.
Méno dostala hospoda po svojém majitelovi, zrovna aj výčepnímu a manažérovi, či jak sa ty staré funkce s novýma názvama menujú. Jožka #Kyklop býl dvúmetrový chlap s rukama jak lopaty na uhlé. Gdyž negdo cizí platíl útratu a #Kyklop nastavíl dlaň, tož každý nechál strachy takový tringelt, že za ty peníze by mohl eště hodinu sedět u plného stola. Šak tam býl také pořádek, jak sa patří. Jožkovi stačilo nenápadno si odkašlat a každý si rozmyslél dělat vylomeniny. Hospoda byla blízko zemědělského družstva, a proto tam bylo živo od rána do noci. Ať už byly žně nebo nebylo na poli co dělat. A že byly kúsek odtáď krávy aj hnojňáky, tož s chlapama putovaly do hospody dycky aj také celé mračna much. Najhorší to bylo v létě. Ve velikých hicoch. Jak už byly ty potvory moc otravné, vyhlásíl #Kyklop pokaždé velikú sútěž o sodovčák slivovice. Kdo první vychlópe sto much, vyhrává. Obyčajně to vyhrál Pepoš zvaný #Mrk, protože mu od toho věčného míření na muchy už cukalo v levém oku.
#Mrk býl švihák neurčitého věku, kerý gdyž sa jednú za čas pořádně umýl, oholíl a vzál si čisté montérky, tož ho krávy nemohly ani poznat a bučaly, jak kdyby ich měly vézt na jatka. Při sútěžách používál místo lepačky výhradně jednéj značky novin, o kerých sa prvéj říkalo, že sú najvětší a najčtenější v okrese. Dneskaj o nich Pepoš tvrdí: #Ty sú dobré akorát tak na podpal ve šporheltě, alebo na ty svině muchy. Po jednéj takovéj muší olympiádě sa rozletěly dveřa a dovnitřku nahlédl hrobník zvaný #Štychar. Podle jeho kalných očí bylo poznat, že mu dneskaj jeho Poluša nedala ani vindru, tož býl koštovat to svoje domácí rybízové, o kerém kerýsi z chlapú prohlásíl, že sa nedá pit ani řiťú. Mělo ale tú správnú silu a to bylo pro Štychara to hlavní. #Dvá mě držte a štyré noste, vyšklebovál dycky po takovém koště Štychar.
Dneskaj, sotvá zavětříl, kdo vyhrál v sútěži, už sa hnál k Mrkovi. Ulapíl ho za ucho a odborným pohledem ho zkúmál. Potom hlásíl výsledek svojéj prohlídky: #Už sa ti svítí přes uši. Ty už dlúho nevydržíš. Měl bys dat zápisné. A už ho aj táhl k šenku. Kyklop, jak viděl Štychara se svojú oběťú, tož hneď nalévál velikú borovú do dvúdecovéj sklénky. Hrobník, pokáď totiž neměl svoju hladinu alkohólu v krvi, tož měl takovú třepačku v rukách, že mohl tak akorát cukrovat pagáčky, ale štamprlu si dycky vylél.
Po Štycharově divadélním výstupu sa teprú rozprúdila tá pravá poolympijská zábava. Kolečka štamprlí sa množily, takže mosela přiběhnút pomoct aj hospockého roba, věčně zaškňúřená Anča.
O půlnoci měl Kyklop zaséj prácu se zavíráním. Najdél sa lúčíl Štychar s Mrkem, než sa za něma zabúchly dveřa, potem sa chytli svorně okolo krku a za zpěvu jednéj velice smutnéj pěsničky sa vydali ke hřbitovu. Hrobník šél Mrkovi vybírat protekční místo v chládku, gde na něho nebude celý deň aspoň svítit slunko.
-áčko-
FÓR TÝDNE
Ále, mosím ho včíl držat zkrátka, protože na něho zas ide jaro.
Na Moravním mostě stójí Janek Šustáčkú a chystá sa skočit z mostu do vody a skoncovat tak se svojím životem. Naráz sa odkáďsi vynoří policajt a křičí: #Počkaj! Stoj a nehýbaj sa! Když došél až k Jankovi, tož sa ho ptá: #Počkaj, Jane, jak možeš ty, chlap v najlepších rokách, vůbec na neco takového pomyslet?
#Protože už nemožu dál! Mám enom samé problémy a už sa ně nechce žit! pravíl Janek.
#Uklidni sa, říká policajt, #a pěkně ňa poslúchaj. Když ty skočíš do Moravy, tož tam mosím skočit aj já, abych ťa zachráníl. Chápeš to. A može sa stat, že já nebudu umět zrovna plavat. Dovedeš to pochopit, co by to znamenalo? Já mám doma ženu a čtyři děcka. A enom proto, abych splníl služební povinnost, sa já k vůli tobě tady utopím. A včíl ně řekni, estli by sis vzál takovú strašnú věc na svědomí? Určitě né, to na tobě vidím. Proto ťa pěkně prosím, udělaj eště nejaký dobrý skutek. Vykašli sa tady na to skákání, zeber sa a běž pěkně dóm. A doma sa v klidu možeš oběsit.
JOH
PRVNÍ POMOC
Záchranka přivézla potlučeného pacienta do nemocnice. Sestra na příjmu sa ho ptala: #Jméno a příjmení? #Matúš Puchýř. "Ste ženatý? #Ale né, to byla autonehoda.
REKLAMA NÉNI JEDNODUCHÁ
Šél strýc Brázdilú ve Veselí kolem jedného krámu a viděl tam za výlohú hodinky. Vešél teda dovnitřku a ptál sa teho prodavača za pultem. #Poslyšte, za jak dlúho byste mně spravíl hodinky? #A co já vím? pokrčíl ten chlápek za pultem ramenama. #Já nejsu hodinář. Já su gynekolog. #Ale dyť máte ve výloze hodinky! #A co byste si tam dál vy?
DOBRÁ ODPOVĚĎ
Pojišťovací agent #Nederlandu Nationálu sa ptál malého Jožinka, kerý sa hrál na zahrádce u baráku: #Je maminka doma? #Ano, pane. Agent zvóníl, ale nikdo neotvírál. #Proč mně lžeš, ty pazúre jeden, že je maminka doma, když mně nikdo neotvírá? #To bude asi proto, že my býváme jinde.
DRSŇÁRNA SILNÉHO KALIBRU
Stalo sa jednú na nádraží na téj brodskéj straně, že tam ležál na kolejách ožralý chlápek, kerému vlak ujél obě nohy a hulákál na celé kolo: #ÁÁÁ, moje nohy, moje nohy! Šél okolo strýc Pařátú, podívál sa na něho a pravíl: #Co tak hulákáš, šak žádné nemáš!
KÚŘENÍ ŠKODÍ ZDRAVÍ
#Strýcu, neměl byste tolik kúřit, pravila tetina Trkalová, známá to léčitelka z Javorovca. #Kúření škodí zdraví a ukrajuje vám život. Kolik je vám roků? #Sedmdesát, pravíl strýc. #Tož vidíte. Kdybyste nekúříl, tak by vám nebylo možná ani pětašedesát.
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
#Estli chcete žit navěky, lákál strýc Kořínek bohatého podnikatela z Brodu, #tož sa přestěhujte k nám do Lopeníka. #A to proč? To tam máte takový čerstvý a zdravý luft? #No, to možná ani né, ale u nás eště nikdo bohatý neumřél.
HROMOBITÍ
Mladý Janek Drozdú galáníl s Věrkú Pekárkovú a tak býl jednú pozvaný k Pekárkom na večeřu. Když už sa večeřa blížila ke konci, tož sa venku spustila veliká búřka, hromy blesky a lélo jak z konve. Starostlivá paní Pekárková proto pravila: #Víš co, Janku, protože je venku takové hrozné počasí, možeš u nás tentokrát přespat. Janek, když to uslyšél, tož najednú sa kdesi vytratíl a vrátíl sa až před půlnocú a býl úplně celý mokrý. #Kdes prosím ťa býl, ptala sa starostlivo paní Pekárková. #Ále, býl sem řéct svojí maměnce, že nebudu spat dnes doma.
DVOULŮŽKOVÝ POKOJ
Přijeli dvá strýcé z Šumic do Hradišťa a chtěli sa ubytovat v jednom tom místním hotelu. #Kolik u vás stójí jeden dvojlůžkový pokoj? #To záleží na tom, v kterém poschodí. Pokoj v přízemí stojí osm set korun, v prvním poschodí sedm set, ve druhém šest set a ve třetím pět set korun. Strýcé enom poděkovali a měli sa k odchodu. #Pánové, zdají se vám naše ceny příliš vysoké? ptál sa recepční. #To ani né, pravili obá dvá naráz, #ale hotél sa nám zdá příliš nízký.
DOHAZOVAČ
V Bojkovicách měli jedného takového dohazovača, kerý pomáhál uzavírat sňatky takovým, keří na to neměli čas a ani povahu. A tak sa také jednú stalo, že chtěl ožénit jedného místního pod-nikatela, a proto mu pravíl: #Měl bych tu pro vás nevěstu jedna báseň. #Je pěkná? #Jak obrázek! #Je bohatá? #Její tatínek je bankéř a ona je jeho jediná dcéra. #A néni na ní teda nic špatného? #Tož ani né, snáď enom to, že je trošku těhotná.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
