Číslo: 20 19.05.1997 Článků: 40 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 SÁGA JEDNÉJ HOSPODY FÓR TÝDNE  SÁGA JEDNÉJ HOSPODY Malíři, to sú sakra umělci Venku lélo jak z konve, na poli bylo teda podělané, no a tady v hospodě #U Kyklopa bylo pěkně sucho a teplučko, jak v maštali. Akorát zakúřené tu bylo, jak v cigánskéj búdě. Čagany by tu člověk mohl věšat. Šak tu také bylo plno. V kútě u okna hráli #Sifónci hádavého marjáša. Hráli o desetníky, ale hádali sa, jak kdyby šlo o milióny v Las Vegas. #Sifónci sa im říkalo proto, že sifón bylo jediné, co nepili. Šéf techto mladých ogarú Jaroš Zerzavý tvrdíl: #Šak voda néni dobrá ani v botech! Kúsek od pípy seděl na svojém místě cigán Markos a býl ve svojém živlu. Zas ťápál jak Palacký před smrťú. Dneskaj měl pozorné posluchače. Malíře. Bohuš #Paletka malovál pěkné obrázky. Šak až do Prahy už jakýsi prodál. Staňa #Remál malovál zas pokoje. Tož obá byli velicí umělci. Markos už měl svoju hladinu alkohólu v krvi, tož tem dvúm prášíl, až sa hory zelenaly. #To byste nevěřili, jakú sviňu kocúra mám doma. Pěkný, dobře živený, srsť sa mu enom ligoce, ale na myši, to on néni. To mu pod frňák nejde. Na to mu nezbývá čas. Doma sa enom nažere a týdeň ho néni vidět. Potom přileze ztrhaný, sotvá plance nohama. Trvalo ně pěkně dlúho, než sem zistíl, že chodí obšťastňovat všecky kočky v dědině. Tož aby měl chuť aj na myši, mosél sem zajít k Olinovi Dudovém, tom miškéřovi, aby ho vykastrovál. A včíl tá potvora nebyla zaséj týdeň doma. Už sem aj zistíl proč. Je vidět, že sem ho dobře vychovál. On ten týdeň chodíl po všeckých barákoch v dědině a omlúvál sa tam, že už nemože, a že si na to budú moset najít iného, ukončíl svoje vykládání Markos. A že ti dvá umělci měli už také nakúpené, tož na to enom kývli a začali sa dohadovat o svojích problémoch. #Paletka býl uznávaný a jeho obrázky šly na odbyt, ale jako správný umělec malovál enom tehdy, když býl po velikéj opici. #Jedině tehdá mě navštěvujú múzy, tvrdíl. Osmý fernet a desáté pivo nasvědčovaly tomu, že dneskaj budú mět múzy pohotovosť. #Tak, včíl si dáme eště jednu súpravu a odvedeš mě dóm. Mosím tvořit. Mám tam ve váze už tři dni kvítka a pomály mně ovadajú. Mosím to dnes stihnút, říkál Paletka Remalovi. #Dyť neudržíš ani štětec v ruce, jak si zrychtovaný, vymlúvál mu to Remál. #Co né, to je vyzkúšané! Natáhnu si budíka, tři hodiny si zdřímnu a máš vidět, jak mně to půjde! Vidím to v tech nejjasnějších barvách, odporovál Paletka. Dopili teda a vydali sa na cestu. Eště štěstí, že ten umělec nebývál daleko. Ináč by asi nedošli. Ledvá plantali nohama a jeden z toho viníl druhého. Negdy sa před něma silnica tak rychlo zdvihla, že ich švácla do tech jejich už aj tak dobitých golozní. Chvílama chtěli zas podlézat čáru, co byla namalovaná na cestě. Ale došli. A čekala ich další překážka. Bohuš Ztratíl kdesi po cestě klúče. Moseli dlúho zvónit, než sa v síni rožlo a s brbláním ím šél kdosi otevřít. Byla to Tonka, ináč Bohušova družka, v natáčkách pod šátkem a v noční košuli vypadala jak strašidlo z Buchlova. Jak ich zhlédla, napřeď sa pokřižovala a potom spustila takový řev, jak když sú zaplé dvě cirkulárky rázem. To by eště šlo vydržat. Tonka měla ale aj pádnú ruku. Bohuš chytíl první ranu, druhá byla od futer na keré odletěl. Remál rači na víc nečekál a chtěl sa zavčas ztratit. Býl ale po všeckých tech súpravách a útrpnéj cestě velice vysílený a tým pádem aj pomalý. Vařaja v rukách rozlobenéj roby je strašná zbraň. Lesti měly múzy službu, to už nikdo neví. Když si obá lízali #U Kyklopa svoje rany, hráli všeckýma barvama a nigdo by ani žádnú inšpiráciju nepotřebovál, kdyby ich chtěl namalovat. -áčko-  FÓR TÝDNE "NEVIDĚLI JSME UŽ TOHO KING KONGA NĚKDE, MARUŠKO ?" NÉNI MILENEC JAKO MILENEC Janek Kučerú jél jednú se svojú Anéškú v tem jejich Mercédesu po Hradišti. Když jeli přes křižovatku, tož akorát cvakla červená, proto zastavili. Naráz jím na okénko zaťukál takový pěkný seladón. #Ahoj, Anéško! Jak žiješ! Tak co, kdy si zas vyrazíme? Už bych ťa potřebovál. #Tak jo, súhlasí Anéška, #dnes večér v osum su u tebe. Když sa auto dalo zas do pohybu, Janek vybuchl: #Anéšo!? Kdo to býl? #To je můj milenec. Ale než spustíš, buď té dobroty a vzpomeň si na ten kožuch, cos dostál k Vánocom, na tú dovolenú, co sme byli na horách a nakonec aj na tohoto našého Mercédesa. Tak co, co říkáš, nezajdem do Barzika? Jak si tak popíjali tú coca colu, Janek sa rozhlédál po lokále. Najednú žduchl do Anéšky: #Ty, Anéško! S kým to tam sedí Maňa Bečicova? To asi nebude Matúš Bečica, že? #To víš, že néni. To je přeca Manin milenec, odpověděla Anéška. Na to sa Janek nafúkl jak žaba na námluvách a pravíl: #Pche! Ale ten náš milenec je pěknější! DOBRÁ RADA, TÁ JE DRAHÁ Volala tetina Hrabcová jednému známému hradišťskému psy-chiatrovi: #Poslyšte, vy ste ten známý doktór, co léčí blázny? #Ano ... já su psychiatr. #Chtěla bych vás navštívit. Snáď byste ně mohl pomoct. Ale najprv ně řekněte, kolik si za to počítáte? #Tři stovky za hodinu. #Cože? Tři stovky za hodinu, zalapala po dechu tetina Hrabcová. #Tož to sbohem. Tak prdlá zas nejsu! TREST BOŽÍ Stalo sa, že smrt si přišla aj pro strýca Matěja Prsténku, věrného muža tetky Anéšky, a on sa mosél odebrat na věčnost. V dědině všeci velice bečali, ale nedalo sa nic dělat. U tetky Trnkovéj sa dycky jednú za měsíc scházali a vyvolávali duchy. Když tak jednú seděli, tož si spomněli aj na strýca Prsténku a všeci si přáli sa podívat, co on, takový svatý člověk, v tom nebi enom dělá. Po krátkéj chvilce sa jim to aj podařilo, a uviděli strýca, jak si tam sedí s krásnú blondýnkú na klíně. Jeho bývalá žen˙a Anéška sa neudržala a zakřičala: #Matěju, a to sa nestydíš, dyť si přeca ženatý se mnú! #Anéško, pochop to, vysvětlovál strýc, #ona néni moja odměna, ale já su její trest. VÝROČÍ SVATBY #Víš, Karle, že bysme měli letos slavit pětadvacáté výročí svatby? říkala tetina Kudláčková. #Rači eště pět roků počkajme a možeme slavit třicetiletú válku! odpověděl strýc Kudláček. MANŽELSKÁ HÁDKA #Všecko, co je v tomto baráku, je moje. Nábytek, zařízení, kredenc, koberce aj obrazy, pravila tetka Krátká, #a cos měl před svaďbú ty? #Svatý pokoj, ty Maňo! TY BABY, TY SÚ HROZNÉ #Moja stará, tá je ale hrozná! pravíl Janek Lopatú chlapom v hospodě. #Když je zima, tož nadává, když je teplo, tož také nadává, když je tak akorát, zas nadává. #Tak co sa jí vlastně lúbí? ptali sa chlapé. #No přeca nadávat! MOŽE ZA TO ZRCADLO #Ty, Jaruno, mosíme vyměnit to zrcadlo v té skříni! #A proč prosím ťa? Zdá sa ti křivé nebos ho zas rozbíl? #Ale né, je skoro v pořádku, ale ukazuje enom do pasu a já sem tento týdeň přišél už dvakrát do práce bez gatí! DŘEVORUBECKÁ Osamělí dřevorubci v buchlovských lesách poslali mladého učedníka do obchodu pro jídlo a pití. Když sa vrátíl, tož sa ho ptali: #Tož, Bohušu, cos nám donésl? #Chlapé, vzál sem vám pět demižónů vína a dva bochníky chleba. #Snáď sas zblázníl, říkajú chlapé, #co budeme s takovým množstvím chleba dělat? ZA PRÁCÚ DO NĚMECKA Jezdila z Polešovic partija zedníků do Německa si přivydělat. Když sa jednú tak vrátili, tož za nima přišél Janek Nemášů a ptál sa: #A chlapé, jak často jezdíte z teho Německa dóm. Závisí to penězoch, lebo jedete jak vám dojdú potraviny, lebo podle počasí, či jak je to? #To máš tak Janku. My máme sebú takovú škaredú kuchařku, a když sa nám začne lúbit, tož to honem zabalíme a jedeme dóm! KONTROLNÍ OMAK Otec se synkem sú na trhu v Hradišti. Otec ohmatává krávu a vysvětluje synovi: #Víš, potřebuju vědět, estli je kráva zdravá, mladá, silná a jak bude dójit. Za týdeň přiletěl syn celý udýchaný za otcem na pole: #Tato, honem utěkajte dóm, listonoš chce kupovat našu matku!



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund