Číslo: 21
26.05.1997
Článků: 39
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
FÓR TÝDNE
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
Jarošovy narozeniny
Jaroš Zerzavý měl narozeniny. Třicet roků. Býl to takový nežeňa, kerému už začál růst břuch. Mařka Šústalova o něm říkala, že to má pomník nad padlým. A tá měla nejaké zkušenosti. Jaroš zaséj tvrdíl: Chlap bez břucha, je jak hrnek bez ucha. Najlepší to trefíl cigán Markos: Ten a roba? To by ho na ňu mosél nepřeď negdo vysadit, jak já králíka na samicu.
Že býl Jaroš z˙téj partyje Sifónků najstarší, tož ím dělál takového jakéhosi starostu, mělo to ale věčinú samé nevýhody. Stejně ho nikdo neposlúchál, štamprlu mosél poručit dycky on a když býl nejaký průšvih a ochomítl sa tam nekde poblíž kdosi z˙téj jejich partyje, stejně to hodili na krk Jarošovi.
Tak aj toďkaj. V˙súsední dědině byly hody, tož sa tam všeci vypravili. Jak už měli nakúpené, vlézli stárkovi do sóla a začali sa drápat po právu. Domácí si to nenechali lúbit a byla rvačka jak vyšitá. Liskance pléskaly a z˙košulí byly cancorky. Když seděli dobití na hrázce kus od sálu a počítali si rany a bule, šél okolo místní pivní skaut Matúš Nejezchlebú. A že mu bylo samém smutno, zavolál milé ogary s˙Jarošem v˙čele, ať si po téj nakládačce dajú u něho trochu téj halúzkovéj. Kdyby věděl, co ho čeká, rači by si do rána ustlál v˙kopce sena u cesty.
Doma vytáhl slivovicu a zábava pokračovala do téj doby, než si šél domácí ulevit do téj voňavéj búdky, co dycky stójí u hnoja. Toho hneď ogaři využili, vzali ze šopy hrsť hřebíků a kladivo a aby byla nejaká prča, tož milú kadibudku zatlúkli aj s˙Matúšem.
Teprú včíl tékla slivovica prúdem a zpěv, či co to bylo, nabývál na intenzitě.
Ráno bylo ale kruté. Když ich budíl policajt Ruda Mrkota, nevěděli napřeď, kde sú. V˙kuchyni byla hrozná spúšť. Všecky sklénky, co měl Matúš doma, byly potřískané, jak sa s˙něma Sifónci trefovali do svatých obrázků, co visaly na zdi. Prázný demijón od sliovice sa válál mezi tým. Na dvoře byla kadibúdka vyvalená v˙hnoji. Akorát sa z˙ní škrábál za pomoci súseda Matúš se zlomenú rukú. Vrcholem býl zajíc, kerého si Matúš ráno přinésl z˙hona. Toho chudáka připichli kopálem na vráta od stodoly. A súd ím to spočítál. Všeci dostali podmínku a zaplatit škodu, enom Jaroš jak obyčejně něco navíc. Protože býl najstarší a všecko zpískál. Tak to aspoň říkál súdca. Pro něho to bylo o dva tisíce dražší.
To už ale bylo dávno pryč a včíl sa Sifónci chystali, že oslavíja ty narozeniny sportem - fotbalem. Měli hrát proti Zbytku světa, jak stálo na plagátech, což byli ostatní štamgasti hospody U Kyklopa.
Všecko už bylo nachystané, plagáty visaly na každém plotě, bečka jarošovského ležáku kúpená a pípa pošťaná. Každá partyja už týdeň probírala v˙hospodě taktiku. Najvětší posilú Zbytku světa měl byt Pepoš Mrk, o kterém usúdili, že takového blba mosí stejně každý balón trefit, a tož ho dali do brány. Rači mu ale chtěli uvázat zástěru, aby mu náhodú neproletěl balón mezi jeho křivýma nohama.
Hra už byla v˙plném prúdu, když sa na hřiště vřítila Mařka Šústalová. Tá jak ucítila slivovicu, tož byla schopná udělat všecko. Šak to už také kolikráť aj dokázala. Nos jí z˙téj gořalky začínál už pěkně červeňat. Náš skoro básník Leoš Hrnek na ňu dycky volávál: Už ti z˙toho pití nos jak lampa svítí.
Včíl si honem natáhla pásku s˙červeným křížem, že bude zachraňovat padlé. Prý má praxu s˙tema, co už ležíja. Její bohaté zkušenosti z˙E55 sa prý možú hodit.
Jak sa nekdo chvílu válál po trávníku, už sa k˙němu Mařka řítila, že mu za pivo a za štamprlu dá to umělecké dýchání z˙huby do úst. Byla tak rozdivočelá, až z˙ní šél strach. Kdo spadl, rychlo sa zdvíhál a utěkál sa před ňú skovat k˙pípě. U téj také zápas pokračovál. Na hřišti to vyhráli Sifónci, když Mrkovi ani tá zástěra nepomohla. U pípy to vypadalo na remízu.
Eště o půlnoci sa nekeří odpolední súpeři svorno držali okolo krku, nakláňali sa nad potokem a krmili kačeny.
-áčko-
FÓR TÝDNE
"ke startu do evropy připravit....."
JEDEN KUNOVSKÝ
Kunovjané minulý týdeň, zrovna co byly ty veliké hice, tož sa róchňali u mořa na téj rekreácii. Když tak jednú ležali na prostěradle u téj velikéj vody, tož sa strýc Hanáčkú najednú postavíl a říkál té svojí robce: #Ty, Máňo, poď se mnú na chvíuečku do vody.
Tetina sa enom tak podívala tým škaredým a pravila: #A cobych chodiua, šak puavat neumím a čurat sa ně nechce.
PODNIKATELÉ TO MAJÚ TĚŽKÉ
Jura Pilíkú, veliký hradišťský podnikatel měl veliký problém. A to ten, že nemohl v noci spávat. Oprubovál už všecko: prášky aj tablety, bylinky, kúpele, masáže normální aj ty erotické, večerní procházky, jarošovskú dvanáctku, brodské kvasnicové, ale furt né a né usnút. Jožin Pikušú sa nemohl už dívat, jak jeho společník chřadne a chřadne, a tož mu pravíl: #Poslúchaj, Juro, a estli už skusíls ten najstarší trik - počítals už ovce? Pilík sa švácl po čelisku: #Jožine, ty si opravdový kamoš! Zachráníls ně život! Hnedkaj večér to oprubuju! Druhý deň sa Jožin Pikušúj ptál: #Tož co, pomohlo to? #Ale kdeby! zasténál Jura Pilíkú. #Počítál sem ovce. A jak sem ich počítál. Napočítál sem ich dva tisíce, a pořád sem býl jak rybička. Tož ně napadlo, že bych ich mohl ostřihat. Tož sem ich teda ostřihál, a všecky do jedné. A to si dovedeš představit, co to dá práce ostřihat dva tisíce ovcí. Potom ně napadlo, že bych tú vlnu mohl v Hradišti na trhu prodat a nakúpit si gořalku. Tož sem tam stál a prodávál, až sa ně to podařilo a já sem nakonec aj za ty prachy nakúpíl dva tisíce litrů slivovice. Když už sem to všecko měl teda hotové, býl sem už utáhaný jak malé koťacko a už sem skoro aj usínál, ale potom sa to stalo! #A co sa prosím ťa stalo? #Já sem dostál strach, že tolik téj slivovice sám nemožu vypit, a tak sem sa převalovál zas až do rána!
TO BY ŇA NENAPADLO
#Paní učitelko, ptál sa malý Jurka Bereckú ve škole, #a víte vy, proč vědci vymysleli bílú čokoládu? #No, abych ti pravdu řekla, pravila tá kantorka, #vím toho moc, ale toto opravdu nevím. #Tož, přeca proto, aby aj černošské děcka sa mohly zašpínit od čokolády.
TOŽ TO SÚ VĚCI
Strýc Matúš sa ptál jednú svojého súseda Janka Trčkového z Vések: #Ty, Jane, a víš proč nemože sa dávat robám na hrudník zelé? #To teda nevím. #No, protože by jím ho kozy zežraly!
STALO SA V LUHAČOVICÁCH
V Luhačovicách na téj promenádě stál slepec a prosíl o almužnu: #Podarujte penízek nebohému slepcovi, kerý má doma devět děcek. #A co ste sa zblázníl, že máte tolik děcek, ptál sa jeden strýc. #Ále, co bych sa zblázníl, já enom nevidím, co dělám.
DOBRÁ RADA LEPŠÍ NEŽ NIC
Jeden profesór na téj hradišťskéj průmyslovce pravíl žákom: #Milí žáci, nekeří z vás sa určitě ožéníja. Chcu vám proto doporučit, abyste byli dycky trpěliví, když nekde půjdete a vaša roba nebude rychlo hotová. Proto si rači vemte knížku a při čekání si čtěte. Za pár roků budete určitě mile překvapení, jaké množství knížek přečtete.
TO NÉNI ŠPATNÝ NÁPAD
#Maňo, kdybys chtěla, tož možeme příští víkend strávit společně, pravíl Janek Brázdú. #A jak ho obyčejně trávíš, ptala sa cudně Maňa Drdova. #Tož jak, v posteli.
SLOVÁCKÁ MÚDROST
Staříček Pagáčú dycky říkali: #Láska je jediná hra, kerá sa nemosí přerušovat, když sa vypne elektrický prúd.
CO VČÍL ENOM DĚLAT
#Představ si, Bohušu, že ně moja stará dala ultimátum. Buď nechám pití, anebo ode mě odejde! #Tož to je mně opravdu lúto! #Mně také, dyť sem ju měl docela rád.
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
Potkál v Hradišti jeden známý a pěkně tlusťučký podnikatel jedného škaredého chuďučkého bezdomovca v parku. #Pane podnikatel, pravíl ten bezdomovec, #už tři dni sem nic nejedl. #To víte, člověk sa mosí nutit, odpověděl podnikatel.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
