Číslo: 22
02.06.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
FÓR TÝDNE
SÁGA JEDNÉJ HOSPODY
Filozóf Markos
Cigán Markos seděl zaséj v kútě pod hodinama, blízko pípy. To býl jeho flek, protože měl furt žízeň. Odtáď sa stačilo trochu nahnút a brál si točené pivko Kyklopovi zrovna pod rukú. Měl sice jakési divné méno a býl trochu víc opálený, ale nebýl to #občan rómskéj národnosti, jak sa s oblubú včíl říká. Tak ale cigáníl, že když neco zavalíl, tož sa nevěřícno zakývala aj reklama na polévku z pytlíku, co visala na zdi pod hodinama. Tak mu tá přezdívka pasovala.
Eště neměl páté pivo, když si k němu přisedl sedlák Matúš zvaný #Plúžek. To né podle pluhu, ale proto, že dycky iďa večér od Kyklopa, tož plúžíl sa dóm okolo humen, značkovál každý slúpek v plotě jak túlavý pes a nekdy tak aj vypadál. To když to s tú gořalú přehnál a špacírovál si, to co ruka nohu mine. To si potom vrčál pod fúsa: #Borovička sestra má, často se mnú clúmává.
Dali si po maléj a cigán Markos už začál filozofovat: #Ti naši předci, ti feudálé, to nebyli žádní hňupé. Ti dobře věděli, proč majú rozdělené ložnice. Když ím chtěla jejich roba vynadat, tož ich mosela půl dňa hledat, protože měl ložnicu na druhéj straně hradu a zatým ju tá zlosť přešla. Také sem si to s mojú Terkú tak zařídíl a každý máme lúžko v jinéj cimře. Dycky jí jela huba jak šlajfířce a včíl, když sme každý sám, mám aspoň svatý klid. Když neco potřebuju, tož na ňu zapískám. #A jak sa pozná, co po ní chceš, zvědavo sa ptá Plúžek. #Když zapískám jednú, tož ví, že mně má přinést pivo, chválíl sa Markos.
#A co když .... šak víš, co myslím, vyzvídál dál Plúžek, #když chceš, aby přišla přilehnút?
#Tož to zapískám dvakrát a za pět minut už mě zahřívá. Víc pískání nepotřebuju. To je všecko, co po ní chcu, búchl si furiantsky do stola Markos.
#Ale co tá emancipácija, odporovál Plúžek. #Dyť sú toho plné noviny, jak roby bojujú o svoju slobodu. Hlavně v Americe. Tam sa na ňu škaredo podíváš a skoro ťa za to zavřú. Dyť ty ju nemožeš tak utláčat! Šak nejsi ten feudál! Co když chce Terka sama dojít a přilehnút si, ptál sa zvědavo.
#No co by, jaká Amerika, jaký feudál? Když to na Terku přijde, pěkně zaklepe a když ju pustím, tož vejde, nese pivo a píská si. Markos dopíl pivo a tým dál najevo, že končí debatu.
Vedle svojéj Térky měl Markos aj céru. Jedinú. Měla sice jednu nohu kratší a trochu předkus, ale ináč to byla fešná cérka. Říkali o ní, že má postavičku jak sklénka od kokakóly. Ale téj dvúlitrovéj. Nadarmo Markos netvrdíl, že strach a peníze nikdy neměli, tož včíl ho aj dostál. Z toho, že by mu mohla ostat na krku aj s nejakým tým úvazkem.
Včíl sa Plúžkovi chválíl, jak na to vyzrál. Když sa dozvěděl, že sa má jeho Anička, jak něžno říkál, sejít v Hájkoch s Tonkem Jebavým, místním průtníkem, napřeď dostál zlosť. Obě roby, stará aj mladá bečaly, že nemá Anči kazit štěstí.
#Tož sem sa nechál jako ukecat, pokračovál Markos. #Napřeď mosela Anička ale pěkně povečeřat. Dva taléřky fazulovéj polévky. A pěkně po hustu. Potom už to šlo tú správnú cestú.
Eště nebylo jedenást hodin a Anča byla s bečem zpátky doma. Térka začala hneď vyzvídat, obávaja sa toho najhoršího, či lesti jí Tonek ináč neublížíl. Enom Markos sa pod peřinú usmívál a poslúchál, jak vzlyká Térce na rameni.
Zkraja sa vodili za ruku a dívali sa na měsíček. Potom sa mělo stat neco velice pěkného, jak slibovál Tonek. Dlúho už ale zadržávala Anča důsledky dobréj večeře. Fazula udělala svoje a přišla katastrófa. Stačíl jeden neopatrný pohyb a PRRRRC. Rana a smrad. Omámený milovník vystartovál, ani řemeň si nestačíl zapnút.
#A tak sem sa ho zbavíl nadobro, ženicha jednoho okresního, pochválíl sa Markos a spokojeno si zapálíl vyržinku.
-áčko-
FÓR TÝDNE
"To bylo furt Klaus, Klaus, ale včíl, když ťa vyhodili z vlády, tož sú ti zas staří kamarádi dobří, co?!"
Malá Monička sa ptala v Hradišti na tom kúpališti svojí mamičky:A mami, co to má tam ten chlapeček pod tým svojím břúškem?
Matka neztratila duchapřítomnost a pravila: #Víš, to je taková píšťalka.
Za chvilku sa Monička vrátila s velikým bečem a říkala: #Ale mami, ona mu vůbec nepíská.
POLICAJTI ŠETŘÍ KRÁDEŽ
Do Hradišťa na policiju přišla taková čupr blondýna, velice svůdná a přišla ohlásit, že jí nekdo v Hradišťance čajzl kabelku. Policista začál s ňú sepisovat protokól a optál sa jí: #To ste necítila, když vám na ňu sahál? Slečinka sa celá zapýřila a ticho povídala: #To sem prosím cítila, ale nenapadlo ně, že mně při tom ukradne kabelku.
STRESOVÝ Z HAVŘIC
Strýc Jan Valů sa potkál s Matúšem Hasmandú a stěžovál si: #Tak ti nevím, Matúšu, co sa se mnú děje. Mám ti takový pocit stresu, jak dyby sa se mnú mělo neco stat. #To já znám, Jane, ale já mám na to vynikající receptúru. Když sa ně zdá, že to na mě ide, veznu litr slivovice a za dvě hodiny je pryč ... #Co? Ten stres? ptál sa zvědavo Jan. #Co si hlúpý, stres né, ale tá slivovica!
ZVĚDAVÝ
#Mamo, co dělá tata? ptál sa malý Jurka. #Co by dělál, neco kutí v dílně. #Tož to asi dělá nové děcko. #Jaks došél na takovú hlúpotu? ptala sa zrudlá matka. #No, dyť si včéra říkala, že ani to děcko ti néni schopný udělat!
SKLERÓZA
V Popovicách sedíjú spolem na lavečce před baráčkem stařeček a stařenka Haluzovi a vzpomínajú. Z ničeho nic stařeček pravíl: #Když sem býl eště mladý, tož sem znál jednu pěknú děvčicu. Tú sem měl opravdu velice rád. Menovala sa Rózka Macháčková. Kdoví, co sa s tú děvčicú enom stalo? #Ale dědo, co tady planceš? povídajú stařenka. #To su přeca já, ty sklerotiku!
V PEKÁRNĚ U JAHODÚ
Přišél strýc Ruda do pekárny #U Jahodú a chtěl deset bochníků chleba. Prodavačka enom na něho vyvalila očiska a zděšeně pravila: #Ale, proboha strýcu, dyť vám to ztvrdne! #No, šak to je právě to, co potřebuju.
VAROVALA HO
#Matúšu, né abys sa dnes zdržál nekde dlúho do noci, pravila tetka Kadlčíková svojému starému před odchodem z domu. #Budú u nás cimentovat schody, nedostál by sas dóm. No ba, strýc sa jak normálně zdržál. Vzpomněl si, ale co mu ráno tetina říkala, tož si vyzúl boty, hodíl si ich přes rameno a vyšplhál sa až do druhého patra po zábradlí. Hneď u tveří už hulákál: #Rózko, tož vidíš, přeca sem sa dostál dóm. #No, to máš štěstí, Matúšu, protože oni dnes tú opravu schodú odložili až na zitra. Dneska enom natírali zábradlí.
TO BYLO STRACHU
Strýc Tonek Slováček byl v mládí myslivec k pohledání. Měl velice moc zážitků z honů, a tak když došél do hospody #Na Lapači, o srandu nebyla nikdy nouze. Když jednú zas přišél v dobré náladě, štamgasti mu uvolnili místo a poručili jeho oblíbenú borovičku a on potem začál: #Chlapi, jednú sme byli pozvaní na jubilejní hon do Strání. Partyja byla jak vyšitá, před slavnostním HALALI měl svůj projev vedúcí polesí Franta Srnec, a potem začál hon. Když sem sa prodírál v jednom nepřehledném úseku hustým mlázím, tož najednú sa přede mnú zjevíl medvěd jak panelák, tlamu otevřenú, enom kúsnút .. To víte, strachu sem měl až až. Aj sem zapomněl, na kerém rameni mám flintu. Chlapi, já sem sa posrál ... #To sa ti ani nedivíme, v takovú chvílu to moselo byt hrozné, říkali všeci. #Chlapé, ale já sem sa neposrál tehdá, ale včíl.
JEDEN ZE ŠTĚPNIC
Matúš Pagáčú z Javorovca jél na svojém koňovi Šemíkovi navštívit jednu krásnú, ale vdanú děvčicu do Hradišťa, která bývala na sídlišti ve Štěpnicách v pátém patře. Když dorazíl na místo, pravíl Šemíkovi: #Postoj tady přímo pod oknem, protože kdyby sa vrátíl její starý, tož já vyskočím oknem přímo do sedla a potem rychlo ujedem pryč. Šemík kývl hlavú, že jako #aha a Matúš odešél navrch k té děvčici. Když byli tak asi v tom najlepším, tož naráz zazvóníl zvonek. Matúš sa lekl, že sa vrácá manžel dóm , tož neváhál a smýk z okna. Děvčica potem šla otevřít a co nevidí. Před dveřima stójí Šemík a říká: #Vyřiďte mojému pánovi, že venku začalo pršat, a proto na něho počkám v kočárkárně.
PŘETAHOVÁNÍ LANEM
V hodině tělocviku pravíl učitél Kotek žákom osmé třídy: "Dneska bude přetahování lanem. Jedna žákyňa sa přihlásila s otázkú: #Pane učitel a mosí sa zúčastnit aj ty děvčice, keré už byly přetáhnuté?
BYL MÁJ, BYL MĚSÍC LÁSKY
#Láska, láska, zasníl sa při jednom sedánku v Pitíně strýc Pelíšek, #já bych vám mohl o tom dlúho vyprávjat. Na to sa ozvala jeho tetka Róza: #No ba, ty bys už mohl opravdu enom tak vyprávjat!
STALO SA NA SLOVÁCKÉ
Bavili sa dvá funkcionáři na Slovácké: #Za toho útočníka sme dali půl miliónu korun ... #Šak neblbni, dyť přeca nic neumí! #To víš, kdyby neco uměl, tož to by býl eště dražší!
PRST
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
