Číslo: 30
28.07.1997
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
REGIONÁLNÍ GUMOVINY
FÓR TÝDNE
REGIONÁLNÍ GUMOVINY
JAK SA JEDEN PODNIKATÉL NAUČÍL BÁT
Jednú šla tetička Křúpalová sa projít navečér po dědině, a že bylo velice pěkně, tož si zašla až k samotné Moravě, kerá v tú dobu tékla enom slabučkým prúdem a enom malučko smrděla. Když tak jak stála na břehu, rozhlédala sa kolem, tož najednú uviděla na břehu stát nejakého človíčka. Stál tam, v ruce veliký kameň, okolo toho kameňa omotaný jeden konec provazu a druhý konec toho samého provazu měl omotaný kolem krku. Aj hlúpému, natoš Křúpalce, bylo hneď jasné, že sa chce utopit. Když tetička došla až k němu, tož zistila, že je to celkem eště zachovalý člověk. A že jí to nedalo, tož sa ho opatrno zeptala: #Co to děláš synečku, přeca sa nechceš utopit?
#Chcu tetičko, chcu! Už ně ten život vůbec nebaví, odpověděl jí ten panáček.
#Snáď nebude tak zle. Když ně povíš, co ťa trápí, tož ti slubuju, že ti pomožu. Já totiž nejsu obyčejná tetička, já su kúzelná tetička Křúpalka.
#Ále tetičko, mně už nepomože nikdo. Já su sice úspěšný podnikatel, peněz mám jak šupek, ženských mám eště víc, auta mám aspoň tři, projél sem už kde co, ale co je ně to všecko platné, když sa furt nemožu naučit bát.
#A to sa nebójíš opravdu, ale opravdu ničeho?
#Opravdu ničeho, tetičko. Ve firmě sem prošustrovál peněz za milióny, dlužím kde komu, ale finančáků sa nebójím. Autem jezdím ožralý jak to hovado, přes křižovatky věčinú na červenú, přes dědinu aj stodvacet, ale policajtú sa nebójím. Maródovat ně ani nebaví, protože to stejně nikdo nekontróluje. Přesto mám peněz pořád eště tolik, že sa proto nemosím ničeho bát. Víte, tetičko, dneska sa dajú všeci uplatit a kdo má tolik peněz jak já, tož temu vlastně nic nehrozí. Chlapé ně radili, že nekeré roby sú jak čerti a že sa ich bójíja, abych eště to vyzkúšál. Tož sem takovú oprubovál, ale když viděla ty moje prachy, tož byla jak máslo a bylo po nedobré robě. Už su z toho opravdu nešťastný. Nekeří sa ně smějú, nekeří ně nadávajú, ale co možu dělat, když sa nemožu naučit bát. Jediné, co ně zbývá, je, abych to skoncovál.
#Na to mám ale synáčku jednoduchý recept. Tady si vem túto kúzelnú bedýnku a tá ťa naučí sa bát.
#To sa ně nechce tetičko věřit. Už sem viděl inačí věci a nic.
Tetička sa enom uchichtla a ztratila sa jak pára nad hrncem nebo jak sa včíl u nás říká - jak Křišťan ze Slovácké.
Neuplynuly ani dva měsíce a tetička sa objevila znova. První co uviděla, býl syneček ponikatel, jak hleděl do té bedýnky, co mu dala.
#Tož co, synečku, už sa bójíš?
#Bójím, tetičko, bójím. Už sa ně nikdo nesměje. Moc sa bójím. Co estli sa ně tá bedýnka pokazí a já neuvidím příští díl Dallasu!
Tož vidíte, že je na světě tá spravedlnosť a že aj ti pracháči sa nečeho bójíja.
Strýc Ruda
FÓR TÝDNE
Říká sa, že veliká voda nosí veliké ryby. Ale sem donésla tak akorát veliké prd!
Seděl toďkaj v nedělu odpoledňa mařacký dúchodca Jura Mníšek se svojú Terkú doma a nudili sa.
#Víš co, zavolaj k Crlom a optaj sa, co dělajú, povídál té svojí.
#Pijeme kafé a vykládáme si, ozvalo sa v telefóně.
#Žebysme to také zkusili, přemýšlá nahlas Terka.
Za chvílu už seděli nad hrnkama kafého a čučali na sebe dál.
#Ty, zavolaj tam eště jednú, porúčál po chvíli zaséj Jura, #a optaj sa ich, o čem si vykládajú.
-áčko-
VOJNA NÉNI KOJNÁ
Velitel jedného výcvikového tábora nováčků v Hradišti býl pes. Tak sa to o něm dycky říkalo. Jednú si nechál nastúpit celú četu vojáků v Popovicách na cvičáku a spustíl: #Vojáci, já tady z vás udělám pořádné chlapy, budete jak železo. Neradím nikomu aby sa snažíl odporovat - voják mosí byt jak břitva. Hlavně nesmí dat najevo, že ho neco bolí. Každý takový zbabělec půjde do basy, až bude zelený. A včíl si vás vyzkúšám. Procházál okolo vojáků a najednú praštíl jedného z nováčků po papuli. #Bolí? optál sa. Nováček vyplúl dva zuby a zaskučál: #Nebolí .... protože su voják. Spokojený velitel šél dál a švác dalšího pěsťú do břucha. #Bolí? #Nebolí, zakňučál voják. #A proč nebolí? #Protože su voják. Velitel si eště naposledy chtěl vyzkúšat svoju metódu a nakopl jedného vojáka do nohy. #Bolí? #Nebolí, pane velitel. #A proč nebolí? Voják sa enom zašťúříl a s úsměvem pravíl: #Protože ste nakopl teho vedle mě!
VYLÉČENÁ
#Ty, Polušo, slyšela sem, že tá tvoja súsedka Maňa Čuříková, tá kleptomanka, už je prý z léčení doma? #Tož ba, už ju vyléčili. Včíl už je jak všeci ostatní, krade enom to, co potřebuje. CO UŽ VČÍL
Seděli před barákem v Jarošově dvá dědáčci a popíjali jarošovskú desítku. Jeden z nich, dědáček Šuráň povídál: #Dycky, když vidím pěknú robku, tož lutuju, že mně néni o dvacet roků vjacéj ... #Chceš řéct o dvacet roků meněj, né? oponovál strýc Matúš. #Né, vjacéj, protože v tú dobu už by ně to bylo jedno ...
STALO SA V LUHAČOVICÁCH
Starší slečinka Heriánová byla na léčení v lázňách v Luhačovicách. Při procedúrách a všelijakých kosmetických úpravách sa ptala doktora: #Doktore, co myslíte, udělá ně tá pleťová maska krásnější? #Šak ba, pravíl doktór, #enom si ju potom nesmíte umývat.
KDO VÍ, TEN ODPOVÍ
V Nedachlebicách na jednéj téj jejich zábavě zrovna vyhrávaly ty Reflexy originál a tančilo sa jak o život. Jeden z tech čtrnáctiletých místních šohajú, co býl nafúknutý jak kdyby měl šestadvacet, si šél ke stolu pro tanečnicu, aby ju požádál o taneček. Tá si ho ale enom prohlédla od hlavy až k patě a pravila: #S děckama netančím... #Sory, ale ani sem si nevšíml, že si v jiném stavu, odpověděl pohotovo onen mladík.
ŽÁDNÝ ROZDÍL
Dvá strýcé seděli v populární vinárně #U Pavlíny ve Starém Městě a vykládali si o robách. #Tak sem slyšél, říkál strýc Lojza, #Že takové blondýny sú o moc aktivnější při tom sexu, než ty černé, co tomu říkáš? #Ále, to sú enom kecy, tá moja je jednú blondýna, podruhé bruneta, ale rozdíl sem v tom nepoznál.
DRSNOHÁDANKA
Co to je? Sedí to v kútě a červená sa to čím dál víc? Malý kluk sa hraje s tatovú břitvú.
ZAKÁZANÝ VÝVOZ
Jan Čúřilú přišél dóm a pravíl svojí tchýni: #Čujte, maminko, je ně to velice lúto, ale na tú dovolenú do Španělska s nama nemožete jet. #A proč bych nemohla? ptala sa zvědavo tchýňa. #Protože sem ráno v jednych novinách četl, že byl vydaný zákaz vyvážání starožitností za hranice...
Strýc Staňa
HAZARD TO JE VĚC
V jednéj hradišťskéj herně přistúpila jakási taková pochybná osobnosť k Staňovi Rosúlkovému a lúdila: #Nemohl by ste mně pošťat stovku? Tři dni sem už nic nejedl. #A jak ně zaručíte, že ty peníze nenecháte zaséj v hazardě? #Na to vám možu dat krk, dušuje sa pobuda, #peníze do hry už mám.
KURZ VAŘÉNÍ
V Brodě probíhál kurz vařéní pro ty roby, keré sa to eště nenaučily. Akoráť probíraly rýžu. #Je vám všecko jasné? ptala sa nakonec tá učitelka. Přihlásila sa Jarča Cíchová z Drslavic a praví: #Tož, že sa rýža opere, to je jasné. Řekněte ně ale, za co ju mám potom pověsit.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
