Číslo: 38
22.09.1997
Článků: 45
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
MOŘSKÁ ODYSEA POKRAČUJE
FÓR TÝDNE
MOŘSKÁ ODYSEA POKRAČUJE
První neslavné vykúpání měli rybízci, když byli u mořa, za sebú a včíl sa už cítili jak staří mořští vlci. Jedli všelijaké ty mořské potvory a pili rum. Gdyž k tomu přidali tú slivovicovú prevenciju, tož byli jasní.
Aj jakési cérky sebú ogaři měli. Ty sem jely s velikú nadějú, že si nekerého urvú enom pro sebe a na furt. Velice sa ale zklamaly. Sifónkom na ně jaksi nezbývál čas. Zaséj ich bude moset obšústat enom ten buchloský větr, konstatovál Lojza Vrbú.
Jak už byli z toho slunka ucasnovaní a slaná voda už im také nešmakovala, tož začali vyhledávat místečka v chládku, gde aj trochu pofukovalo. No a to bylo zaséj enom pod ventilátorem v tech místních osvěžovnách.
Chlapi, odpoledňa sa zbalíme a ideme prozkúmat vnitrozemí, zavelél do červena spálený a znechucený Jaroš, z kterého sa začaly lúpat pruhy kože jak z užovky.
Hen kúsek je jakási dědina, a toď okolo toho potoka sme tam raz dva. Aspoň sa podíváme, jak si tam žijú.
Dědinu měli za púl hodiny přejítú tam aj zpátky a eště aj křížem krážem. Skoro jak u nás, konstatovál Pinďa Turečkú. Eště kdyby v tech stánkoch prodávali vjetnamci a za rohem Jožka kyklop čepovál pivo, tož si myslím, že su doma.
Cestú zpátky, gdy už byli zaséj pěkně osvěžení, uhlédli, jak sa pasú na lúce třé oslé, či co to bylo.
Ogaři, bude ródeo, plánovál skoro dvúmetrový Olin Bečicú. Napřeď ich mosíme ale napójit. to už jednoho držál za ohlávku a do čepice, na keré měl reklamu jarošovského piva, mu nalévál rum. Osél si dvakrát chlpl, zastřihál ušiskama, zahýkál, povyskočíl si a tryskem zmizél v chrúští aj s Olinovú čepicú. Raz dva bylo po ródeu, kór gdyž sa k ním blížíl jakýsi domorodec s kosú na rameni.
Tož poď sem ty šohaju, zavolál na něho Jaroš. Ten osél býl tvůj, co? Šak si říkám, že si mu jaksi podobný. Toď si daj hlt rumu, ať sa spolem lepší domluvíme.
Za chvílu sa už držali kolevá krku a notovali si. Sice každý inú, ale to nevadilo.
To by měli fasovat ti naši poslanci v parlamentě. Trocha rumu a hneď sa spolem domlúvíja třeba aj turecky, zafilozofovál Olin.
A včíl sem daj kosu, ty prde, probrál sa z dřímoty Jaroš, včíl ti ukážu, jak sa seče u nás na Slovácku. Ty sa s tým šušníš a potom si opravdu nadřený jak Bulhar. Podívaj sa na mě. Pokos čtyři dvacet, dvakráť máchnu a mám posečené!
Máchl potřetí a bylo opravdu posečené. Zlomené kosisko trčalo enom z krtičáka. Proto sa také rychlo rozlúčili a spěšno opustili akorát usnúcího Dragoša, či jak sa ten místní sedlák menovál.
Tak a dneskaj vaříme my, rozhodl Jaroš kerýsi deň za svoje sifónky. Erteple měli oškrábané raz dva, konzervy zehříté také a první prázdná flaška sa válala vedle vařiča už dávno.
Ogaři, co sme to za podnik, gdyž nemáme ani kuchařku, aby vydávala obědy, přemýšlál Olin Bečicú.
Šak nekerú tú našu krásku zavolaj, radíl Jaroš. Stejnako ťa každá v tom horku oprdne.
To zvládneme sami, rozhodl sa Olin. Vlézl do jedného stanu a vrátíl sa v sukni, v podprsence vycpané ponožkama a s šátkem na hlavě.
A možú chodit zákazníci, zavolál na ty největší hladovce. Když bylo jídlo snězené, aj nádobí umyté, rýpl si jeden z ogarú: Oline, že sa tak namaškařený neprojdeš po celém tom kempinku?
Co né, vsaď sa, hneď sa paprčíl Olin, já su s ostudú jedna ruka.
Gdyž je to tak, tož já s tebú, jak ženich s nevěstú, přidál sa ovíněný Pinďa.
Sázka byla uzavřítá, obá sa eště pořádně namalovali, nevěstě přidali vlečku s pár rúrek záchodového papíra a prúvod vyšél. Dvúmetrová nevěsta, jí po prsa ženich, za něma děcka nésly papírovú vlečku a eště další svatební hosté. Za zpěvu slováckých pěsniček došli až k bufetu, gde veselí pokračovalo. Foťáky cvakaly, kamery bzučaly a cizáci sa mohli smíchy umlátit.
Tolik popularity sifónci eště nezažili. Gdyž za dva dni odjížďali, lúčíl sa s nima celý kempink.
Tož konec je jak z pohádky: Jak ogaři ze Slovácka kultúru na Balkán dovézli.
-áčko-
FÓR TÝDNE
"Včéra, to býl zas deň. Ráno sa ně rozbíl můj mobil, a večér sa zas ožrál ten můj debil."
Přiletěl cigán do Hradišťa na ten pracák a už ve dveřách křičál: Pánko velkomožný, dajte ně nejakú prácu, přesčas budu robit, o sobotách aj nedělách, o vánocách aj o svátkách budu robit. Enom ně prosím vás nejakú prácu dajte.
Dám, co bych nedál. Mám tady zrovna volné místo ředitela v Komerční bance, bereš to?
Pán velkomožný, vy si děláte ze mě srandu?
No dělám, cikán, ale tys začál!
TĚŽKÁ PRÁCA S UČŇAMA
Povídál jeden malířský mistr v Košíkách učňovi: Běž vedle a natři tam okna. Učeň sa po hodině vrátíl a ptál sa: Pane mistr, a mám natřít aj ty rámy?
KDO JE VLÁDCEM ZVÍŘAT?
Šél lev a potkál želvu, keré sa ptál: Víš, kdo je pánem zvířat? No přeca ty, lve, pravila želva se strachem. Lev šél teda dál a potkál vlka. Hej, ty šupáku, víš, kdo je králem zvířat? Ty, lve, to je jasné,odpověděl vlk a rači sa už dekovál. Najednú lev potkál slona a křičí na něho: Hej, ty ušoune hnusný, kdo je pánem zvířat? Slon sa dožrál, chytíl lva chobotem a švác s ním o zem. Lev sa po chvilce probrál z bezvědomí a postavíl sa a tichučko říká: No, nemosíš sa hneď tak rozčilovat, když neco nevíš ...
STALO SA V NOVÉ VSI
Přišél malý chlapeček na štěrkopískách v Nové Vsi k takové mladé robce, kerá byla už v osmém měsíci teho iného stavu a pravíl: Co to máš v tom svojém břuchu? No, přeca malé mimino, keré mám velice ráda! A proč`s ho teda snědla, když ho máš tak ráda?
AJ TO JE ASI PRAVDA
Chlapé, ptál sa Ruda Drnú v hospodě, víte, jaké zvířata majú roby najradčej? To teda nevíme, odpovídali chlapé sborem. No to je přeca jasné. Lišku za krkem, jaguára v garáži, tygra v posteli a vola na služební cestě.
VŠADY JE TO STEJNÉ
Adam s Evú trávili první společnú noc v ráji. Ráno sa podívál Adam k nebi a ptál sa: Pane Bože, co to znamená, když nekoho bolí hlava?
Z HRADIŠŤSKÝCH KASÁRNÍ
V Hradišti jednú slúžíl na vojně aj Janek Kráčalíkú z Hodonína, kerý napsál svojí milované dóm dopis: Milá Máňo, zamilovál sem sa tady do Růženy. Obratem dostál aj odpověď: Jane, a je pěknější než já? Sedl teda a napsál: Tož to teda néni, ale je tady!
ČERNÝ A BÍLÝ
Byla jedna malá rodinka. Tata bílý, matka bílá, enom malý Jaroš býl černý. Jednú sa Jaroš ptál: Mami, proč su já černý a vy s tatú ste bílí? Víš Jarošku, když sme byli s tatú na svatební cestě u mořa v Itálii, tož sa ti jednú večér na pláži konál takový búřlivý večírek, že buď rád, že nejsi tuleň.
NA ZAČÁTEK TO NÉNI ŠPATNÉ
Ruda Čúřilú býl úplně bez peněz, a tak poslál svoju roby Anéšku vydělávat do téj uličky lásky do Hradišťa. Anéška neodporovala, protože roba odporovat nemá, vyšňořila sa jak do kostela a šla. Ráno sa vrátila celá oškubaná, rozcuchaná a opuchlá. No ale hlavně v ruce držala 501 korun. Nóóóóóó, na začátek to néni špatné, chválíl ju Ruda. Enom mně prosímťa řekni, když máš tech 501 korun, kdo ti dál tú korunu? No skoro každý, pravila Anéška.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
