Číslo: 39
29.09.1997
Článků: 39
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Všady dobře, doma najlepší
FÓR TÝDNE
Všady dobře, doma najlepší
A byla sláva. Sifónci sa vrátili od mořa a nekeří byli připálení jak špekáčci. Z Jaroša Zerzavého sa lúpala koža jak z hada a Olin Brázdú měl z toho slunka ty jeho třinástky hňápy tak napuchlé, že vypadaly jak balóny. Štrnást dní klidu v dědině skončilo. Nigdo si zaséjc nemohl byt istý, lesti mu ogaři neco nevymamlasíja, či lesti mu nebudú nad ránem břéskat pod oknama.
Sotvá vylézli z autobusa, rozhlédli sa a jejich pohledy ostaly stát na vývěsním štítě. U Kyklopa přečetli jedným mrknutím a už sa ím huby smíly, jak dyby vyhráli milión. Teprú včíl si uvědomili, jakú měli čtrnáct dní žízeň.
Chlapi, idem, né? navrhl Pinďa. Snáď to ani nedořekl a polovička už ich búchala na dveřa hospody. Vás mně tu býl čert dlužný, vítala ich hospodská Heluša. Takový klid tu bez vás býl. Bylo tu jak v ráji.
Čujte ju, tú opícu jednu přemodlenú, zafrkál Jaroš do rozpitého piva. Místo aby nám donésla štamprlu, že sme zaséj zdraví zpátky a zdvihneme jí tržbu, tož ona tak. Svúdná je jak štverky vidle a gdyž ti nese pivo, tož je nahrbená jak kocúr, gdyž sere do plev a furt je zaškňúřená, jak dyby žváchala citrón. Aj ně přešla chuť. Poručte rači negdo ferneta, ať si ju popravím. Jaroš si odplúl jak Maďar po sladké krupici a začál intenzívno přemýšlat, co sa zas tak často nestávalo. Enom gdyž šlo o nejakú čertovinu. To pro hospodskú nesvědčilo o ničem dobrém.
Búchly dveřa a dovnitřku vstúpíl poéta Leo Hrnek. Jak spatříl sifónky, hneď mu to zapálilo a spustíl:
Moře slané bylo sifónkom sa nedařilo. Každý z nich je v křeči teď pivem všecko léčí.
Než sa ogaři aklimatizovali, tož byla půlnoc a hospodskéj sa konečně podařilo za velikého křiku ich vyhodit. Práskla za něma dveřama jak nedodělaná nevěsta. Včíl sa Jarošovi rozsvítilo. Šak počkaj, ty čarodejnico, zamrmlál.
Druhý deň už seděla hospoda podle svojého stálého zasedacího pořádku. Sifónci sa zaséj hádali nad kartama a enom Jaroš sa iďa ze záchoda, co býl na dvoře, potutelno usmívál.
Navečér to vypuklo. Do hospody vrazila rozjařená Heluša. Kyklopa sa ani nevšímla a hneď za dědú Lokšú. Vy ste takový chovatel, poďte sa mně podívat na slépky. Majú jakúsi motolicu, či co. Enom ležíja, ani žrat nechcú. Gdo ví, co je to za nemoc. Dneska je všady tolik nemocí, že ani nevíte, gde co chytíte.
Celá hospoda sa zdvihla a šla ze zvědavosti nahlédnút na dvúr, na tú divnú nemoc. Lokša každú postavíl, tá udělala dva kroky a zas byla hore nohama.
To sú ale blbé slépky, nevím po kom sú, rúbl si rozesmítý Jaroš. Přectavte si chlapi, že Heleně nesú najvíc včíl v létě, gdy sú vajca najlacinější, ale v zímě jí nenesú skoro nic. To ich mosí draho kupovat. Tož jak blbé hospodské slépky, řehtál sa Jaroš čím dál víc.
Lokša zatým chodíl okolo slépek opatrno jak ženista okolo nevybuchléj miny, prohlédál si ich a krútíl nad něma hlavú jak fanúšci nad hradišťským fotbálem. Takovú nemoc sem eště neviděl. Ani v chovatelovi sa o nečem takovém nepíše. Najhorší ale je, že to majú všecky. To sem eště nezažíl. Eště zkusím lesti ím nedáváš zapařené zrno!
Přitáhl si starý hrnec, do kerého dávala Hela slépkám krméní a prohrábl ho. Nezdá sa zapařené, ale je jaksi divno cítit. Čuchl si eště jednú a zahučál: Dyť je to jak z pálenice! Snáď ím do toho zrna neleješ gořalku!
Houby nemocné, ožralé ich má, zahulákál Jaroš s hubú od ucha k uchu. Nám nedolévá štamprle a potom s tým krmí slépky. Nevím, lesti chce, aby jí víc nésly lebo rychléj přibíraly. Kupte si potom od ní vajca. Ráno si dáte tři na snídaňu a do práce idete kvúlivá ní navalení a máte průser raz dva.
Hospodská si čuchla k zrnu, zasakrovala jak Mohamedán, gdyž ho chcú pokřtit a pustila sa do Jaroša. Tos býl určitě ty, ty podhoděnče jeden. Né že to má enom nevymáchanú hubu, ale ani žádného slušného člověka to nenechá na pokoji. Já ti to zrno namočené do slivovice eště osladím. To uhlédneš! Aj kdybych ti měla do piva naplut. Pagážo jedna.
-áčko-
FÓR TÝDNE
"Né, tetiny, já sem sa nepobíl. Byl sem v lesi na houby a na houbách byli taky komáři."
Na policajtech v Hradišti zvóníl telefón a v něm anoným oznamovál:
Ke Kadeřábkom Vinohradská 828 Mařatice, přivézli dřevo v celých kládách, mám informace, že tam majú ukrytý heroín.
Díky za upozornění, pravíl policajt, s kolegama všecko prověříme.
Za chvílu u Kadeřábkú zvóníl telefón. Čau Karle, tady Ruda, připrav sa, za chvílu ti přijedú poštípat to dřevo. Bude to samá parta, co ti lóní poryla tú zahradu.
NA MĚSÍCI JE ŽIVOT
Bavili sa dvá policajti v Hradišti: Ty Pepo, víš o tom, že na měsíci žijú aj lidé? O tom sem eště neslyšél. No, naša súsedka jela na měsíc na dovolenú a vrátila sa v iném stavu.
MEZI LIDOŽRÚTAMA
Potkali sa dvá lidožrúti a jeden nésl pod pažú urnu. Ten druhý enom vyvalíl očiska a pravíl: Ty vole! Kde si sehnál instant?
ASI TO TAK BUDE
Víte, čím vzruší roba každého chlapa po dvaceti rokách společného života? No přeca každým slovem!
TO JE SVATÁ PRAVDA
A zaséj jednú sa ptál Ruda Drnú chlapú: Chlapé, víte, jaká je ideální roba? ??? No přeca taková, kerá sa po milování promění v sud piva a dva kámoše.
MODERNÍ DOVOLENÁ
V Nezdenicách sa letos o dovolenéj domlúvily rodiny Kadeřábkova a Burdova, že si túto dovolenú vyzkúšajú partnerskú výměnu. Když sa vracali z dovolenéj po čtrnácti dňách dóm, tož sa Janek Kadeřábkú ptál svojého nového protějžka: Tož co, myslíš, že sa to vydařilo? Nám sa to vydařilo určitě, ale já enom dúfám, že sa to lúbilo aj robám!
NA NÁDRAŽÍ
Ptál sa v Kunovicách na vlakovém nádraží strýc Rosůlků průvodčí: Paninko, stójí to v Nové Vsi? Ona sa enom ušťúřila a říká: Strýcu, abych vám řekla pravdu, tož jak komu....
AJ TO SA STÁVÁ
V jednéj hradišťskéj hospodě křičál host na vrchního: Pane vrchní, pane vrchní, kolik stójí plný půllitr piva? Vrchní na to: To já nevím, já plné neprodávám!
PŘESNÁ DIAGNÓZA
Pravíl doktór v Brodě jednomu strýcovi: Strýcu, vy ste zdravý jak řepa, vy sa dožijete klidně 75 roků. Doktore, ale já mám 75 roků. No, šak to říkám!
RODINNÉ HOVORY
Ty nikdy nemyslíš na nic iného než na chlapy, říkál večér Jura Oklešťkú té svojí robě. Ale to nemáš pravdu, Jurýsku, nekdy myslím aj na tebe!
JANEK U MOŘA
Přišél Janek Hruškú z Nové Vsi na dovolence ve Francii do místního lokálu a zrubál sa tam tým jejich koňakem jak sviňa. Když potem přišél číšník a ptál sa, estli strýc už bude platit, tož sa ho Janek zeptál: A platit aj perlama? Možete, co byste nemohl. Tož ně teda doneste třikrát ústřice a držte ně palce!
TO JE ALE DOSŤ DRSNÉ
Ptál sa Jan Hlavačkú v hospodě chlapů: Víte, co sa stane, když cikána přejede parní válec? No, asi mrtvý cikán, říkali chlapé. Ale, kdeby, přeca CD ROM!
TO JE ALE BLBOSŤ
Víte, jak sa pozná veselý cyklista? No přeca, že má mezi zubama muchy!
TVRDÁ REALITA
Stalo sa, že jeden úspěšný podnikatél z Hradišťa chytíl na Moravě zlatú rybku, kerá mu, jak bývá u tohoto druhu ryb zvykem, slubovala, že když ju pustí, že mu splní jedno přání. Podnikatel napřed nechtěl, ale když ho tolik prosila, tož sa nakonec nechál ukecat, hodíl ju do řeky a pravíl: Zdechni!
KDO MOHL POMOHL
Ruda chodíl po staveništi v Jarošově a pořád neco hledál. Uviděl ho Janek Rosáků a ptál sa: Rudo, co tu pořád hledáš? Ále, potřebuju trámek tak 20 na 20. Tak teda hledali obá dvá. Za chvílu jich uviděl aj stavbyvedúcí a ptál sa: Chlapé, už vás ta pěknú chvílu pozoruju, že enom chodíte z místa na místo a nic neděláte, možete mně to vysvětlit? To víte že možeme, říkál Ruda, hledáme trámek tak 20 na 20. Ten sem tu nekde viděl, pravíl stavbyvedúcí a hledál s nima. Asi po další hodině sa Ruda zastavíl a říká: Chlapé, vyserte sa na to, já si sednu teda na neco iného!
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
