FÓR TÝDNE

---

Zlatá rybka
V Novéj Vsi na štěrkách chytíl chlápek zlatú rybku. „Když mě pustíš, tož ti splním tři přání,“ pravila ona. Chlápek ale nezaváhál a při kuchání jí povídál: „Máš smolu. Já su totiž kúzelný dědeček!“

Nemoc z povolání
„To ste tak nervózní, že pořád ťukáte prstem do stolu?“ ptál sa Janek Křápků jedného chlápka v restauraci v Novéj Vsi. „Ani nejsu nervózní, ale to je už sila zvyku. Já su totiž klavírista.“ „To je zajímavé,“ pravíl Janek, „já pracuju v gramofonových závodech a nic podobného sa mně nestává, nestává, nestává, nestává…!“

Upozornění
Strýc Rosúlkú z Jarošova měl pořád problém, že mu ludé chodili přes jeho pozemek. Jednú tam teda postavíl cedulu s týmto nápisem. „Na každého čtvrtého, kerý šlápne na túto lúku sa tady střílá. Třé už si šlápli!“

Fotbalové rozdíly
„Ty, Jane,“ ptál sa Mira Břehú, „víš jaký je rozdíl mezi Malárem a cigánem?“ „????????“ „No Malár kope za Synot a cigán za Telekom!“

Taková je dnešní doba
Povídál Jurka Brázdú na púti tatovi: „Tato, kup mně tam tú čepicu za sto korun!“ „A nestačila by ti tá za dvacet?“ „Tú si možeš tak akorát strčit do řiti, já chcu tú za sto.“ Matka sa za kluka přimlúvala: „Tato, kurňa, když tak pěkně Jurka prosí, tož kup mu tú za stovku!“

Dobrá metóda
Procházali sa dvá výrostci po ulicách v Hradišti. „Hergot, to by mě zajímalo, komu patří tento nový obchod?“ „To sa dá jednoducho zjistit,“ pravíl ten druhý. Vzál kameň a švác ho do výlohy. „Včíl počkáme a zitra si to přečteme v Dobrém dňu, Slovácko.“

Pomatená pohádka
Oblíbená pohádka staříčka Drozdového z Osvětiman byla táto: Býl jednú jeden král a ten neměl žádné děcka. Jednú si k sobě zavolál nejstaršího syna a pravíl mu: „Maruško, zajdi na Saharu pro jahody!“ A Maruška vylézla teda na Sahaře na největší borovicu, utrhla najkrásnější jabko, kúsla do něho a říkala: „Uf, tak dobrú hrušku sem eště nepila!“

Dobrá diagnóza
Pravíl policajt Otruba chlapom na odděléní. „Včéra sem měl škaredú búračku. Švácl sem hlavú přímo do zábradlí. Odvézli mňa do špitála a mosél sem jít aj na rengén. Naštěstí mně ale v hlavě nic nenašli!“

Nebýl vybíravý
Ruda Pleskačů z Topolnéj dojél do Hradišťa ke svojému známému na návštěvu. Když sa uvelebýl u něho v křesle, tož pani domu sa ho ptala: „Strýcu, a co vám možu nabídnút. Slivovicu, vermut, nebo svařené víno?“ „Tož, sklénečku teho vermuta bych si dál,“ pravíl Ruda, „no paničko a než svaříte to víno, tož si dám jednu slivovičku!“

Karetní drama
Přiletěla ubečaná Anéška na rande za stodolu: „Jurko, múj milovaný, zle je. Nemožeme sa vzít. Náš tata prohrál v hospodě celé moje věno!“ „Uklidni sa děvčico,“ pravíl s klídkem Jurka, „já sem ho vyhrál.“

Jak jezdit na černo
Strýc Okurkú ze Šumic býl velice šetřivý. Jednú sa tak jél z Hradišťa autobusem do Brodu. A jak bylo u něho zvykem, jél načerno. Co čert nechtěl, chytíl ho revizor. A hneď, že mu napaří aj pokutu. Strýc navíc měl sebú aj veliký kufr a za ten pochopitelně také nezaplatíl. Takže pokuta byla eště větší. Strýc ale o placéní nechtěl nic slyšet a vystúpit si také nechtěl. Revizora to hádání po chvilce už rozčílilo natolik, že vzál ten strýcův kufr a vyhodíl ho oknem ven. „Vrahu!“ řvál na něho strýc, „v tom kufru býl múj jediný syn!“

V hodině češtiny
Děcka ve škole v Ostrohu tvořily věty na různé přísloví. Zrovna dělaly věty na: Mám dojem. Přihlásíl sa Mireček: „Mám dojem, že tabula je celá ze dřeva!“ Další pravíl: „Mám dojem, že sešity sú z papíru.“ V poslední lavici sa přihlásíl Ruda: „Paní učitelko, já mám doma starší sestru, tá má osmnáct roků a učí sa hrát na klavír. Chodí ju to učit jeden mladý, pěkný učitél z hradišťské školy. Včéra, když sem vešél nečekaně do pokoja, tož podle teho co sem zahlédl, mám dojem, že sa na to hraní asi vysrali!“

Rozdíl
„Chlapé, víte jaký je rozdíl mezi tchyňú a děckem?“ ptá sa Fanek Mikušú v hospodě. „????“ „Žádný. Stačí pochovat a je klid!“

V tunelu sa…
Vlak vjede do holešovického tunelu a najednú Anča Šáchová pohoršeně vykřikne: „Tady někdo súloží!“ …a vzápětí dodává: „A se mnú!“

Znásilnění
Přijde jeptiška za matkú představenú: „Matko, byla jsem znásilněná! Co mám včíl dělat?“ Matka na to: „Di do kuchyně a vypij tam sklenku octa!“ „A to pomože?“ ptá sa jeptiška. „Ne, ale aspoň ti zmizí z obličeja ten blažený výraz!“

V kanceláři
Ředitel: „Slečno, neviděla ste moje péro ?“ Sekretářka: „Eště né, pane řediteli !“