Číslo: 16
21.04.1997
Článků: 44
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
BAJKA O ZAJÍCOVI FRANTOVI
FÓR TÝDNE
BAJKA O ZAJÍCOVI FRANTOVI
Jednú, bylo to zrovna v sobotu, chvílu po poledni, šla si liška enom tak lesem a najednú uslyšela, jak nekdo volá z lesa o pomoc. Rozběhla sa teda liška tým směrem, odkáď ten řev vycházál, až doběhla k veliké jamě a co nevidí. Zajíc Franta je na dně té jamy, křičí, až by si plíca rozškubl: #Pomóc, pomóc, proboha zvířata pomožte!
#Co tak tady hulákáš, pravila liška.
#Ále to su rád žes přišla, já sem šél z Hradišťa z trhu a spadl sem tady do té jamy a nemožu ven. Prosím ťa, že mně pomožeš?
#Ále, to víš, že pomožu, řekla liška. Chvílu přemýšlala, jak by toho zajíca dostala ven, až ju to potem napadlo a strčila zajícovi Frantovi do té jamy svůj ocas. Zajíc Franta nemeškál, chytíl sa ocasu a rychlo vylézl ven. Pěkně lišce poděkovál a už si to pelášíl dóm. V půli cesty sa ale najednú zastavíl a říkál si nahlas: #Sakra, dyť já sem u té jamy zapomněl dvě hlávky zelého, co sem si nésl z Hradišťa. Tož co sa dalo dělat. Mosél zpátky. No ja, ale on si vůbec nepamatovál, kde tá jama byla. Nezbylo mu nic iného, než hledat. Hledál, hledál a najednú švác a už býl zas v téj jamě. A včíl babo raď. Co teď? No co, začál zas volat o pomoc. Když už tak křičál asi půl hodiny, tož sa najednú nad jamú objevíl jeho kamoš zajíc Ruda. #No nazdar, Rudo, zvolál radostně zajíc Franta, #to su rád, že si tady a že mně pomožeš. Zajíc Franta najprv všecko zajícovi Rudovi povyprávjál, jak býl v Hradišti, jak spadl do jamy, jak mu liška pomohla, jak tady zapomněl to zelé a také, jak zas spadl do té jamy. Zajíc Ruda to všeck o vyslechl a říkál: #Tož když ti pomohla liška, tož ti stejně tak pomožu aj já. Nastrčíl teda ten svůj ocásek do jamy a zajíc Franta začál v jamě vyskakovat, ale né a né sa teho ocásku zachytit. Býl to moc malý ocásek. Když to pochopíl aj zajíc Ruda, tož sa zamyslél a říká: #Nic sa, Franto, neboj, to sa vyřeší. Ruda šáhl ho kapsy, vytáhl ten svůj mobil a obvolávál všecky zajíce v okolí, aby jim přišli na pomoc. Za chvílu tu bylo asi šest zajíců aj s mobilama. Všeci sa chytili za ocásky, a tak sa spustili do jamy a zajíca Frantu konečně vytáhli ven.
No, jak vás znám, určitě sa včíl všeci ptáte, když je to tá bajka, tož co z teho všeckého plyne za poučéní?
No přeca, je to jasné: #Kdo má krátký ocásek, tož ten mosí mět mobil!
AD
FÓR TÝDNE
Slyšél sem, že tito vtáci majú rádi teplo, šak trúba je už roztopená !
Farář vytýkál Jankovi Drozdovému, že velice nadává, a tak užívá slova božího nadarmo: #Když ťa neco zlobí a rozčiluje, vždycky mosíš zachovat klid. Podívaj sa na mě. Kolem nosu mně krúží mucha, já ju klidně švácnu. Do prdele! To byla vosa.
TO SA OPRAVDU STALO
Pepa Novák přijél z Prahy do Hradišťa a hned večér sa šél podívat do teho mařackého Joe klubu. Když tam došél, tož si vyžádál jmenovitě takovú pěknú blondýnku, keré potem dál za ty služby, šak víte za jaké služby, pět tisíc korun. Druhý večér tam šél zas, vyžádál si tú stejnú blondýnku a zaséj jí dál pět tisíc. Když sa to opakovalo aj třetí noc, tož mu tá blondýnka říkala: #Estli přijdeš aj zitra, tož to budeš mět zadarmo. Bude to taková tvoja prémija. #Zitra už bohužel nemožu, povídál ten Pepa Novák , #protože sa mosím vrátit do Prahy. #Jo, abych nezapomněl, mám ťa pozdravovat od vašich. Poslali ti po mně tech 15 tisíc korun.
NEKDY TO NÉNI JEDNODUCHÉ
Na jednu venkovskú faru na Veselsku přišla mladá pára, kerá chtěla uzavřít sňatek. Novomanžel býl ale pěkně ožralý, a tak farář jich odmítl oddat. Za týdeň sa tá samá situácija zas opakovala, a proto byla nevěsta nucená to farářovi vysvětlit: #Důstojný otče, víte, to máte tak, když je Janek střízlivý, tož nechce o žénění ani slyšet.
MY SA NIKDY NEMÝLÍME
Do redakce jedného závislého hradišťského týdeníku přišél jeden chlapík a přál si mlúvit s šéfredaktorem. Rozčíleně si mu postěžovál, že ten jejich plátek otiskl nepravdivú zprávu o jeho smrti. Šéfredaktor sa enom tak pod brýlkama podívál a pravíl: #Lutuju, ale naše noviny nikdy nepřipustíja, aby sa mýlily, odvolat to teda nemožeme. Ale mohli bysme vás ve středu zanést do rubriky nově narozených.
TO BY BYLO TEDA ZAJÍMAVÉ
Malý Jarynek Drozdú pečlivě sledovál farářa, jak přibíjál tyčky k plotu. #Jarynku, pravíl farář, #chceš sa to také naučit? #To já už dávno umím, ale chtěl bych enom slyšet, co budete říkat, až sa švácnete kladívkem po prstech.
CESTA VLAKEM
Strýc Opletalú jél z Brodu do Hradišťa vlakem od svojí dcéry, kde večér notně oslavovali její narozeniny. To víte, že mu nebylo najlepší od žalúdka, a také to nedalo na sebe dlúho čekat. Najednú sa strýcovi udělalo zle a začál zvracat, a jak na potvoru, zrovna na jednu tetinu, co seděla naprotivá něho. Tetina ale naštěstí tvrdo spala a tak strýc nemeškál a začál jí to z tech jejích šorcú utírat. Nepěkný smrad ale tetinu probudíl, tá hleděla na tú spúšť jak vyoraná myš. Strýc ale zachovál duchapřítomnost, uščúříl sa na tetinu a enom tak decentno pravíl: #Tak co, tetino, už je vám lepší?
Stalo sa U SÚDU v Hradišti
Čech, Slovák a Moravák byli odsúzení českým súdem v Hradišti k dvaceti ranám bičem. Súdca sa ptál před tú výplatú, jakú masťú či olejem by chtěli odsúzení natřít záda jako ochranú. #Já bych chtěl olivový olej, pravíl Čech. Dostál teda olivový olej a dvacet ran. Hulákál, jak kdyby ho na nože brali. Slovák vravél: #Já nechcem nič! Vašich dvacať rán mi neubliži. Pohrdám českýma súdama! Dostál dvacet ran a ani necekl. Když sa ptali Moraváka, co by si on přál na záda, tož řekl: #Mně tam dajte teho Slováka.
JE TO ALE ZÁHADA
#Čuj, Jarčo, ty ale vypadáš bezvadně! To určitě néni samo sebú, že? vyzvídala súsedovic Kamila. #No, to máš tak, pravila Jarča, #v pondělí u nás zazvóníl takový pěkný chlápek a povídál: Je Matúš, tvůj starý, doma? A když sem mu řekla, že néni, tož mě drapl do náruče, odnésl ně navrch do ložnice, položíl na postél a tři hodiny sa se mnú milovál. V úterý zas nekdo klepál na dveře. A býl to zas ten chlápek. Zeptál sa, estli je starý doma, a když sem řekla, že né, zas ně vynésl navrch do ložnice a milovál sa se mnú čtyři hodiny. No a včéra to bylo zas. Zas zaklepání na dveře, zas ten chlap, zas ně odnésl do ložnice a milovál sa tam se mnú pět hodin. Enom ale jedna věc ně pořád nejde do hlavy ... #A co prosím ťa? ptala sa Kamila. #Co pořád enom može chtět teho mojého starého?
VÝSTAVA AUT
V Březolupách sa konala výstava veteránů a malý Rudinek sa ptál matky: #Mami, a co sa dělá se starýma autama, keré nejezdíja a už nejsú k ničemu? #Obyčejně jich kúpí náš tata!
CESTA VLAKEM
Ve vlaku, v téj #Kačeně, kerá jezdí ze Starého Města do Kunovic, jely dvě známé ukecané Kunovjanky. Cesta utěkala, ale žádná z Kunovjanek nic neříkala. Strýcovi Jankovi už to bylo divné, protože obě tetky znál, a tak sa optál: #Tetiny, tož sakra co je s vama. Obě ste takové ukecané, tož sem si říkál, že budu celú cestu enom poslúchat, abych sa neco dozvěděl, a vy nic. Jak si to mám vysvětlit? #Podivte sa, panáčku, pravila jedna tetina, #toť tetka Anča sú velice ukecaná, aj já su velice ukecaná. Ona ví všecko a já vím také všecko. Tož ně řekněte, proč bysme spolem eště rozmlúvaly?
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
