Číslo: 20
17.05.1999
Článků: 58
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Rekonstrukce radnice byla slavnostně zakončena
Uh. Hradiště (fal) - Minulou středu byla v přízemí Městského úřadu v Uherském Hradišti zakončena tříletá rekonstrukce radnice slavnostním odhalením sochy Tomáše Garrigua Masaryka.
Cílem rekonstrukce s přístavbou bylo soustředit všechna pracoviště městského úřadu pod jednu střechu, rekapituloval ve svém projevu starosta města Uherského Hradiště Ladislav Šupka. V listopadu roku 1995 byly zahájeny práce na pětipodlažní přístavbě ve dvoře domu 18. Nová budova včetně interiéru byla dokončena za 11 měsíců celkovým nákladem 15 136 000 korun. Souběžně s novostavbou se začalo v květnu roku 1996 s rekonstrukcí stávající radnice, jejíž součástí bylo především propojení s přístavbou. Spolu s rekonstrukcí fasády domu č.p.19 (historické radnice), s výměnou oken, opravou střech na obou domech a s úpravou nádvoří si práce vyžádaly dalších téměř sedmnáct milionů korun. Protože se ale jedná o památkově chráněný objekt, získalo město během rekonstrukce postupně celkem 5 700 000 korun z fondu regenerace městských památkových zón Ministerstva kultury České republiky, uvedl starosta.
Podle něj má být odhalení sochy T. G. Masaryka za přítomnosti nejen pracovníků městského úřadu, ale také mnoha hostů tečkou za tříletou prací.
Bronzovou sochu vysokou 117 centimetrů město pořídilo za sto padesát tisíc korun, přičemž podle znaleckého posudku jde nepochybně o dílo Jana Šturzy.
Nejen že radnice stojí na Masarykově náměstí, ale od 27. listopadu roku 1918 je T. G. Masaryk čestným občanem města Uherské Hradiště. Nechť je pro návštěvníka naší radnice už vstup do vestibulu ujištěním, že zde bude přijat jako rovnocenný partner a suverénní občan, dodal na závěr proslovu Šupka, který poté vyzval přednostu Okresního úřadu v Uherském Hradišti Ivana Palackého k odhalení sochy. |
|
Jak si lidé váží pomníků legionářů
Region - Naše poslední generace pamatuje na vděčnost mladým lidem, co položili své životy za první světové války, již jen z postavených pomníčků v každé obci. Někde si jich váží více, jsou opraveny, všechny podobenky zůstaly na svém místě a ukazují uniformy hrdinů, které ukazují, ve které legii bojovali. Jinde v obci naopak za celých 80 let nikdo neočistil pomník těch, co jim byl život drahý, až ale po lásce k vlasti. Tyto kamenné svědky stavěli naši dědové téměř vždy mezi kostelem a školou, na nejvíce viditelném místě. Je velmi smutné, když se učitel dívá na své žáky, jak kamenem odráží fotografii padlého hrdiny, a nezasáhne. Vždyť on má svůj plat a nechce mít nepříjemnost. Co je mu vlastně po tom. On přece není z této vesnice. Jak si děti vychovaly rodiče, tak děti jednají, zní jeho odpověď.
Josef Pijáček |
|
Dicom a Česká zbrojovka se představily v Brně
Brno, region - Dne 7. 5. 1999 skončil další ročník veletrhu vojenské a bezpečnostní techniky IDET 1999. Díky velmi vysokému vstupnému se netěšil takovému zájmu laické veřejnosti tak jako v letech minulých. Celkově veletrh působil chudším dojmem, na čemž se určitě podepsala citelnou měrou recese našeho průmyslu. Proto jsem zaměřil svoji pozornost na vystavovatele uherskohradišťského okresu, firmy Dicom Uherské Hradiště a Českou zbrojovku Uherský Brod.
Zbrojovka zůstala u modifikací osvědčených vzorů, jakými jsou CZ 75, na jejímž základě vznikla CZ 90, první česká pistole v ráži 45 APC, či samopal vzor 61 škorpion, přestavěná na náboj 9 mm Luger. Tím srovnali handicap proti samopalům UZI a Bereta.
Vystavovatelé uvedli, že Česká zbrojovka, jako jeden z mála průmyslových podniků, vykázala za loňský rok zisk. Dále se účastní v současnosti několika tendrů na dodávky zbraní pro ozbrojené složky několika zemí, včetně toho pro Policii České republiky. Naopak s přezbrojováním naší armády se zatím nepočítá. Významnou část zisků zaručuje i civilní trh, a to především zahraniční, včetně zámořského.
Dicom má komplikovanější pozici, výrobu i vývoj soustřeďuje kromě letectví výhradně na armádní trhy, kde schopnost konkurovat z velké části závisí na zájmu a zkušenostech Armády České republiky s jejich výrobky. A právě proto konstruktéři Dicomu připravili vzájemně kompaktibilní komunikační systém od radiostanice až po systém sledování polohy celých vojenských celků.
Obě firmy prokázaly, že jejich produkty jsou konkurenceschopné, a proto doufejme, že státní zakázky zvýší množství pracovních příležitostí v uherskohradišťském okrese.
Milan Zámečník |
|
Ptáme se za vás
V ulici Za Olšávkou, na parkovišti za budovou OP Prostějov, se nachází, především po dešti, zapáchající jezero dešťové vody, která nemá žádný odtok do městské kanalizace. V teplém počasí je jezero plné komárů a hmyzu, kteří obtěžují okolí. Jak a kdo bude tuto situaci řešit?
Kdy bude opravena vozovka vedoucí z Dolního Němčí do Nivnice, která je zjevně v neutěšeném stavu?
Odpovídá Lubomír Hladký, technický náměstek Správy a údržby silnic Uh. Hradiště:
Komunikace Za Olšávkou je ve státní silniční síti. Tato komunikace se však prakticky nepoužívá a slouží pouze pro obsluhu objektů, které se zde nachází. Ve výjimečných případech je ji možno použít jako možnou objížďku. Z tohoto důvodu jí věnuje naše organizace pouze takovou pozornost, která je nezbytně nutná. Omezené finance, kterými disponujeme musíme věnovat především na silnice I. třídy. V tomto případě je však nutné zjistit pravou příčinu shromažďování dešťové vody, zjistit, zda je v pořádku kanalizace, a prověřit uliční vpustě.
Co se týče vozovky vedoucí z Dolního Němčí do Nivnice, zatím neuvažujeme o nějaké rozsáhlé opravě. V rámci naší povinnosti budeme provádět pravidelnou údržbu, tedy lokální vysprávky. Je nám známo, že jsou zde prosedlé kraje, a v rámci naší údržbové technologie se budeme starat o tuto silnici takovým způsobem, aby byla bez problémů sjízdná. |
|
Moje (ne)zkušenost
Běžný život s sebou přináší příjemné i trpké chvíle. Možná právě tím, že o nich napíšete do naší rubriky Moje (ne)zkušenost, pomůžete tak ostatním čtenářům, kteří zažili, nebo mohou zažít něco podobné
Důvodem rozvodu byla nezaměstnanost
Jak uvádějí odborné knihy, má nezaměstnanost mnoho důsledků: snížení životní úrovně člověka, ztráta kvalifikace, při dlouhodobé nezaměstnanosti mohou vznikat psychické problémy, a koneckonců se nezaměstnanost odráží i ve státním rozpočtu.
Jana K. poznala na vlastní kůži i důsledek, který zatím žádná kniha neuvádí.
Po ukončení mateřské dovolené jsem chtěla nastoupit do zaměstnání, ale zjistila jsme, že situace na trhu práce není zrovna nejlepší. I přesto jsem se usilovně snažila práci najít. Nabídky neodpovídaly mému vzdělání ani nebyly finančně dobře ohodnoceny. Měla jsem pocit, že nikde nenabídnou více než 4 tisíce čistého. Za takovou almužnu mi připadalo až nedůstojné člověku pracovat. Jenže starší lidé na tuto věc mají zcela jiný pohled, a tak i o takové nabídky byl velký zájem.
Manžel dojížděl za prací mimo své bydliště a měl vcelku dobrý příjem. Řekla jsem si, že i kdybych práci měla, nebylo by to v našem rodinném příjmu nijak zvlášť poznat. Rozhodla jsme se zůstat doma a věnovat se raději rodině. Přes týden jsem dělala všechny domácí práce, abych o víkendu měla více času na manžela.
Časem však manželovi i jeho matce začalo vadit, že on musí pracovat, a já jsem doma. Začali mě považovat za línou a nutili mě jít do práce. Pro klid v rodině jsem tedy opět začala hledat zaměstnání. Situace na trhu práce ale byla ještě horší. O každé volné místo byl tak velký zájem, že šance jej získat byla minimální. Půl roku jsem se snažila, ale bezvýsledně. Manželovi došla trpělivost a požádal mě o rozvod. To, že jsem nezaměstnaná, mi přičítal za vinu. Myslím si, že manžel i lidé, kteří se s nezaměstnaností osobně nesetkali, nemohou situaci na trhu práce vůbec pochopit. Myslí si, že nezaměstnaný člověk je nějaký líný, a přitom vůbec nevidí, jak mnoho lidí bez práce prochází těžkým životním obdobím.
U soudu manžel prohlásil, že nejsem schopna svou dceru finančně zabezpečit. Soud svěřil dceru do péče manžela a vůbec nikoho nezajímalo, že se o ni nemůže starat.
Manžel za prací jezdí stále mimo bydliště a o naši dceru se stará jeho matka. Dnes i já mám zaměstnání, ale musím stále myslet na to, jak mi nezaměstnanost vzala manžela i mé dítě.
Petra Buzková |
|
| |
