Číslo: 27
07.07.1997
Článků: 38

Titulní
Uherskohradišťsko
Ze
Kultura
Pro
Pošta
Horoskop
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Zlechov - vesnice na úpatí Chřibů
Z KLENOTNICE MORAVY





Zlechov - vesnice na úpatí Chřibů

Nedávno zrekonstruovaný kostel sv. Anny, který před několika dny navštívili účastníci biskupské konference na nedalekém Velehradě v čele s vatikánským nunciem Giovannim Coppou.
Původně ves lidí zlechových - leží v oblasti 6 kilometrů západně od Uh. Hradiště, na úpatí Chřibů.
Zlechov je obec starobylého původu, neboť se připomíná již při vzniku velehradského kláštera. Podle falza z 13. století potvrdil král Přemysl asi v roce 1207 založenému klášteru ves Zlechov, koupenou od rytíře Dobena. Později se stal Zástavním držitelem hradišťský patricij Štěpán Pleul, po něm jej držel jeho syn Jiří Pleul, který postoupil Zlechov klášteru zpět.
Dne 6. července 1555 byla uzavřena smlouva o svobodách v buchlovských lesích. Podle ní měli poddaní ze Zlechova pást svůj dobytek jen na přesně vymezených místech, sekat dříví, a to jak ke stavění, tak i k palivu, k vinohradům, k řemeslným a jiným potřebám.
Vpády vojsk z Uher zasáhly obec v 17. století: Bočkajovci v roce 1604 až 1605 a na počátku třicetileté války v letech 1621 - 1623, vpád Švédů v roce 1645, vpád Tatarů roce 1663 a další vpády do konce 17. století.
V obci převládalo zemědělství, ale obyvatelstvo se živilo prací v blízkých lesích, zejména rubáním a svážením dříví.
Obcí procházela státní silnice z roku 1826, což udržovalo, ba zvyšovalo její prosperitu. Silnice byla v prostoru Zlechova rekonstruována v roce 1934. Komunikační přístupnost obce byla příčinou značné hospodářské škody způsobené průchody pruských vojsk v roce 1866. Na choleru zemřelo 23 osob. Jinak obec trpěla častými povodněmi a požáry.
Na začátku dvacátého století chudé obyvatelstvo hledalo obživu nejen v Uh. Hradišti, ale i ve vzdálené Vídni, zejména z vesnice se rekrutovalo množsví železničních dělníků.
Škola tu existovala již ke konci 18. století. Nová školní budova pochází z roku 1900 - 1901. Měšťanskou školu navštěvovali žáci od roku 1921 v Buchlovicích. Mateřská škola byla vybudována v šedesátých letech.
V současné době se ve zlechovské základní škole vyučují 1. - 4. ročníky, ročníky 5. - 9. navštěvují školu v Buchlovicích.
Osvobození se Zlechov dočkal 30. dubna 1945. Při bojích o obec padlo 14 rumunských vojáků, svůj život ztratili také dva místní občané. Fašisté na svém ústupu zapálili dva domy a zničili most na hlavní silnici.
Po válce byl v obci zřízen rozhlas, byla provedena generální oprava kina a bylo vybudováno obchodní středisko # Zlechovanka", veřejný vodovod a kanalizace. Obecní pečeť má hrozen, pod ním révový list, vpravo vinařský nůž a vlevo radlici.
V současné době žije v obci 1540 obyvatel a počet čísel je 546, z toho 470 obydlených. Klesající porodnost se projevuje i ve Zlechově.
Z posledních komunálních voleb vzešlo devítičlenné obecní zastupitelstvo, z nichž čtyři kandidáti jsou z KDU - ČSL, stejný počet mandátů má ODS a jeden člen zastupitelstva je z řad nezávislých. V čele obce stojí starosta Ing. Antonín Haloda (KDU - ČSL) spolu se svým zástupcem Ing. Stanislavem Tománkem (ODS).
Obec je z devadesáti procent plynofikována, vodovodní síť je kompletní. Kanalizace je staršího data, takže probíhá postupná rekonstrukce, což se týče i místních komunikací. V nedávné době byla v obci vybudována telefonní ústředna pro dálkový kabel, jehož trasa vede od Jarošova směrem na Polešovice. Při příležitosti položení tohoto kabelu se telefonizují domy při hlavní trase. Televizní signál je v obci poměrně kvalitní, takže byla zamítnuta možnost připojení na kabelovou televizi. Kromě tohoto důvodu zde sehrála roli i finanční stránka a v neposlední řadě obyvatelé o kabelový rozvod rovněž neprojevili velký zájem. V říjnu 1994 byl vysvěcen ve Zlechově kostel sv. Anny, který byl postaven v moderním slohu a téměř výhradně občany obce.
Ve čtvrtek 3. července 1997 navštívili kostel účastníci biskupské konference v čele s vatikánským nunciem Giovannim Coppou, která se konala na nedalekém Velehradě. Giovanni Coppa bude také celebrovat mši svatou, konanou 5.července 1997 při příležitosti svátku sv. Cyrila a Metoděje. Podnikatelů v obci je velmi málo. V areálu bývalého JZD sídlí několik firem, ale jedná se spíše o externí zastoupení. Co se týče sportovního vyžití, tak se v obci nachází fotbalový klub, který sdružuje žactvo, dorost i mužstvo dospělých hrající I. B. třídu. Dále zde působí aktivně i oddíl stolního tenisu. Z dobrovoných organizací zde fungují hasiči, zahrádkáři a kynologové. Hasiči oslaví v roce 1999 stoleté výročí založení místního sboru. Zahrádkáři v obci udržují tradici především pořádáním tradičního koštu vína. Nejaktivnější složkou jsou kynologové. Od obecního úřadu mají pronajatý areál, ve kterém pořádají různé akce, mimo jiné i pro děti.
Evžen Slavík
(Literatura: Uherskohradišťsko)
Příště: Hostějov







Z KLENOTNICE MORAVY
Ústní lidová slovesnost

Paní Kateřina Sekerková při zhotovování a vyšívání horňácké mužské korduly. - Foto: archiv
V lidovém slovesném umění se setkáváme s různými druhy lidové prózy, které se sice od sebe liší svou formou a obsahem, ale mají totožné podmínky a situace, ve kterých vznikaly, ve kterých žijí. Výstižně to napsal Karel Čapek o pohádce, a jeho slova se dají přirovnat i k ostatním prozaickým druhům: # "Pohádka...není původně literatura, pohádka je povídání. Pravá lidová pohádka nevzniká tím, že ji národopisný sběratel zaznamenává, ale tím, že ji babbička povídá dětem...Skutečná pohádka je ve své pravé funkci povídání v kruhu posluchačů. Rodí se z potřeby vypravovat a z rozkoše naslouchat." A tak je lidová próza uváděna v život povídáním, vyprávěním - ústním podáním je předávána z pokolení na pokolení . V posledních letech se však tradiční druhy lidové prózy - pohádky, pověsti, pověrečné povídky téměř vytrácejí z našeho každodenního života.
Tradiční příležitosti k povídání - jako bylo draní peří, vaření trnek, přástky, nedělní večery či podvečerní besedování na návsi, na kladách či na lavečkách před domy aj. už téměř neznáme. Zůstávají v pamětech starší generace, ponejvíce na venkově. Jedním z těchto skromných a nenápadných lidí je i milá paní Kateřina Sekerková z Horňácka - z Velké nad Veličkou. Snad díky své mamince, rozené Sťahlíkové, pocházející ze známého zpěvného rodu Mičků, jí byl dán do vínku vroucí vztah k folklóru a ke všemu, co život prostých lidí na jihovýchodní Moravě při úpatí Bílých Karpat každodenně provázelo.
Paní Sekerková není jen dobrou vypravěčkou, ale především je známá jako autorka #horňáckých výšivek, krojů a krojových doplňků, pro které je právě v této výjimečné podoblasti Slovácka typická archaická prostota,střídmost a harmonická barevnost. Paní Sekerková vytvořila během svého života řadu kompletních horňáckých krojů, a to nejen v rodinném a příbuzenském kruhu, ale i nám všem známým umělcům - např. bratrům Dušanovi a Luboši Holým, Martinu Hrbáčovi a dalším, dlouhá léta spolupracuje i s odborníky v muzeích. Patří také mezi hlavní organizátory #veličského fašanku, stála u zrodu #Horňáckých slavností i #Mladého Horňácka. Málokdo z nás ji však zná jako skvělou vypravěčku. Z jejího bohatého vypravěčského fondu dnes vybíráme:

SMETANA PRO VŠECKY SVATÉ
Nová Lhota chtěla mít blíž do Strážnice. Protože se tam chodilo pěšky a nebyla eště dráha, Hloťáci se bez rozmýšlení rozhodli zajet s úplatou za hrabětem. Naložili smetanu a prosili ho, aby jim cestu nějak zkrátil. #...kolik té smetany máte?, ptá se pan hrabě. Jeden z Hloťáků nemeškal, skočil do smetany a říká: #Tu, potél, pane vrchnostenský!. Pan hrabě se dal do smíchu a vykřikl: #Pro všecky svaté!!!
Hloťáci se bez meškání vrátili domů, posbírali v Nové Lhotě všechny sochy svatých a druhý den se znovu vypravili do Strážnice, aby panu vrchnostenskému předali všecky svaté. Postavěli všechny sochy na síň a zavolali si pana hraběte. Ten si všechno prohlédl, zasmál se a říká: #Kde máte, Hloťáci, Filipa? A jeden z nich hned na to:
#Dočkajte, pane vrchnostenský, eště je na vozy! A než se pan vrchnostenský nazdál, byla socha svatého Filipa před ním. Pan hrabě zavolal ostatní a společně se dali do smíchu. Usoudili, že Hloťáci jsou vskutku svérázní lidé, ale cestu jim zkrátit nemohl.
A tak z Nové Lhoty i nadále chodili tu dlouhou cestu pěšky do té doby, než byla postavena železnice.

#... od malička sme všecky děcka nejrači naslouchali našemu tatínkovi. Ten vyprávět uměl. Každý večer sme sa celá rodina zešli a sledovali, co kdy prováděli z legrace ve svém mládí s kamarády, co se o Hloťákoch povídalo, zpívalo... Občané z Nové Lhoty se živili také výrobou dřevěného nářadí a tyto svoje výrobky ze dřeva - vidle, hrable, žebříky, lopaty na sázení chleba do pece - vozili na dřevěné káře, vozíku,na vozoch prodávat po okolních obcích po trhoch a jarmakoch...

	Jak si ona vykračuje 
	z Hloťákem na fáru, 
	ale počkaj, duša moja, 
	až potáhneš káru.

	Až potáhneš káru 
	z Tasova do Lhoty,
	potom budeš vykrykovat, 
	kupte si lopaty.


#...a teď Vám povím pověst o Katovéj hrušce. Místu tomu se tak dodnes ríká. Zapsala sem si ju, když sme chodili do školy a měli sme za úkol od našeho pana ředitele Rudolfa Kynčla napsat neco o Hlotákoch. A já sem vzpomněla na povídání svého otce Jana Sekerky z Velké čp. 13 a ten si ju pamatoval už od svého dědečka...

O KATOVÉJ HRUŠCE
Za dávných dob pásával ovčák z velického dvora - majíra ovce. Menoval se Uhlík. Bydlel na konci v uličkách č. 23, naproti je studénka, keréj sme ríkali Uhlíkova, tam pod kerchovem. Dodnes tak starší ríkáme. Tento Uhlík pásával na panských planinách nejvíce na Výzkumně nad Javorníkem. Jednú šél z Vrbovců žid okolo. Viďa pěkné stádo ovcí, volal na Uhlíka:Prodaj nekerú ovcu! Uhlík na to:Sú to ovce panské a počítané, nestálo by mně to za to, leda bych sa mohél proukázat kožú, že nekerá byla prašivá." Žid povídá:Eště do večera ti štyry kože dodám. A tam ty dva berany a ovce, keré si vyberu, mně prodaj. Šak víš, co kúpím, nikdo sa nic nedoví. A nabídl Uhlíkovi pěknú cenu. Uhlík dostál peníze a žid ovce a uháněl k Vrbovcům. Uhlík tomu byl nejprv rád, že dostál nejaké peníze za tú dřinu, kerú s ovcemi vystál.
Sunko sa nížilo a žid kože nepřinášel. Tu Uhlík si představoval, jak to s ním može dopadnút. Stále vyhlížel žida s kožama, ten šak nepřicházel. A ani nepřišél. Na druhý deň časně zrána poslal staršího syna Josefa na Vrbovce pro kože, žida však doma nezastal. Přišél dom s práznú. Velikým neštěstím pro Uhlíka bylo, že na druhý deň přišél správce statku, aby sčítal ovce. Viděli, že štyry chybí. Spustili na Uhlíka:Kde sú ovce! Ten pravil:Byly prašivé, mosél sem jich zabit ! #Tak večér doneseš ukázat kože! Jak ne, može ťa to stát aj hlavu! Kože sehnat nemohl, tak ani do dvora nepřišél. Správce to druhého dňa oznámil v zámku ve Strážnici. Ze zámku poslali na Uhlíka kata, aby s ním udělál pořádek, kam ty ovce dál. Uhlík dostál strach, nechal ovce pást svému synovi, a šél do Kněžduba poradit sa ke svému bratrovi a strýcovi. Byli to muži silní, a tak sa uradili, že s katem na cestě do Velkéj udělajú pořádek. Prestrojili sa za ženské, navázali si nošky na záda a čekali kata na Lipovském vrchu.
Za chvílu kat šél, chlap jak obr. Prišél až k nim a ptál sa jich: "Kam idete?
Prestrojení Uhlíci odpověděli: Neseme do Velkéj pradena ke kadlcovi, šak pres deň nemáme čas." Kat povídá:Tak poďte, bude nám veseléj. Tedy šli, kat vpredu. Když došli na hruškovú cestu, jeden z Uhlíků hodil katovi na hlavu plachtu, a hned sa vrhli na kata. Uškrtili ho. Pak ho vlekli víc než půl hodiny cesty pres potok až na cestu, kerá vedla k Bozatínu. Tam byla veliká hruška, pod kerú obecní patrýř o poledni ze stádem odpočíval. Tam kata na provaze vytáhli na hrušku, jako by sa sám oběsil, a zmizeli.
Ráno, dyž jeli ludé do pola, viděli kata na hrušce. Žádný nevěděl, proč sa oběsil. Uhlík zatím kože z prašivých ovcí zehnal, tak ušel od kata trestu. Hruška už dávno zmizela a místu tomu sa dodnes ríká u #Katovéj hrušky.
Ludé si tam dríve lámali kamení pro svoju potrebu, proto tam byl tak hluboký a dlúhý járek... .

Z vyprávění paní Kateřiny Sekerkové zapsala Romana Habartová







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund