DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 31
03.08.1998
Článků: 59

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Boršický folklorní soubor Pentla vystupoval v Holandsku
	Otec Slovácko miloval, říká Zuzana Krónerová
	Aleš Brichta přivedl publikum do varu
	Výstava neprofesionálních výtvarníků
	Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny
	Festival dechových hudeb součástí hluckých hodů
	Uriah Heep a Slade zahrají v Brně
	Jak se žije ... v Izraeli

Boršický folklorní soubor Pentla vystupoval v Holandsku

Boršice (Mac) - Boršický soubor Pentla, který v minulém roce oslavil již desáté výročí vzniku a navštívil několikrát naše zahraniční sousedy, odjel v neděli 12. července na zájezd do Holandska. O vystupování, a nejen o něm, jsme si popovídali s vedoucím souboru Jiřím Pilušou.

Jak to všechno probíhalo?

V neděli na večer odjíždělo třicet šest členů souboru Pentla do Hamburku, kde na nás čekali naši přátelé z Německa a kteří nás ubytovali ve skautském centru, které známe už z poslední cesty. Druhý den jsme navštívili přístav, ve kterém byla zakotvená zaoceánská loď upravena na muzeum. Prohlídka této lodi byla pro nás velkým zážitkem.
Odpoledne následovalo naše první vystoupení v domově důchodců, který byl na naše poměry až moc nóbl. Obsluhující číšnící měli na sobě bílý frak a motýlka a při odpolední kávě hrál pianista. Nutno říci, že se nám zde dostalo příjemného přijetí. Večer jsme všichni navštívili místní atrakci, která by se dala přirovnat k naší Křižíkově fontáně. Na druhý den jsme zvolili prohlídku centra a projíždku na lodičkách. V odpoledních hodinách následovalo naše druhé vystoupení, opět v domově důchodců, kde pro obyvatele byla pořádána Letní slavnost. Ve středu nás čekal velmi těžký den, jelikož jsme měli v plánu čtyři vystoupení. Napřed jsme se představili na výročním trhu a poté ve městě Almelo. Ten den jsme se ještě vrátili do města Aarle-Rixel, kde na nás čekali naši hostitelé s dechovou hudbou Zwaarte Fanfaren, kteří byli zároveň pořadatelé naší cesty do Holandska. I náš další program byl velice pestrý.
Ve čtvrtek jsme opět navštívili Almelo, kde nás čekalo vystoupení ve velké moderní knihovně. Zde se také uskutečnil přímý vstup do místního rozhlasu. Ten byl prokládaný velice zajímavým slovem pana Peetersna, který hovořil o české hudbě a naší zemi. Další den jsme vystupovali ve městě Helmont. V tomto městě jsme zavítali do hudebního muzea a zhlédli velký orchestrion, vysoký kolem deseti metrů. Den jsme zakončili prohlídkou hudebního muzea v Romandu. Tam se také uskutečnilo naše další vystoupení. Večer jsme přijali pozvání na společný večírek k našim přátelům. V neděli, v den odjezdu jsme jeli do zábavného střediska Enerboss v městě Ahbert. Tam jsme zakončili naše turné účinkováním v obchodním a nákupním středisku. Odtud jsme jeli už přímo do Boršic.

S jakým programem jste se v Holandsku prezentovali?
Používali jsme program, který byl připraven k našemu desátému výročí. Ten jsme navíc obohatili o dívčí tanec Karička, speciálně nacvičený na tento zájezd.

Chtěl by soubor v budoucnu navštívit zase Holandsko?
Ano, určitě. Nejenom po umělecké stránce měl zájezd velký úspěch. Již teď máme nabídky na dvě vystoupení v Almelu a Aarle-Rixtelu na příští rok. Snad to vyjde.
Na závěr bych chtěl poděkovat sponzorům, především panu Varmužovi, který nás na cestu vybavil vynikajícím pečivem, a řidičům Milanu Kierikovi z Částkova a p. Kovářovi za bezpečnou cestu.

Otec Slovácko miloval, říká Zuzana Krónerová

Javorina - Setkat se se slovenskou herečkou Zuzanou Krónerovou je velmi příjemný zážitek. Podařilo se nám ji zastihnout v chvilce volna a požádat ji o malé interwiev.

Jozef Kroner byl velmi u nás oblíben také díky seriálu Slovácko sa súdí a nesúdí. Vzpomínal na to rád?
On vlastně na svých besedách nemluvil o ničem jiném než o Slovácku a měl úžasné zážitky z doby natáčení a kdykoliv nám je vyprávěl, a nejenom nám, váleli jsme se smíchy. Miloval Moravu a strašně rád se tam vracel a těšil se na každé natáčení. Nebyla to pro něj ani práce, ale spíš zábava a potěšení. Je veliká škoda, že tatínek už nežije, protože on byl báječný vypravěč a určitě by se sem rád podíval.

Jindra Váverková

Aleš Brichta přivedl publikum do varu

Aleš Brichta své fanoušky jistě nezklamal. - Foto: Mac

Bzenec - Hlavní hvězdou festivalu Metal fest Bzenec, který proběhl v sobotu 25. července, se pro všechny z nás stal jistě Aleš Brichta s Arakainem. Po skupinách, jako byl T”rr, Root, Shaark, Dark, Insania, Debustrol, a dvou neplánovaných kapelách přišla konečně řada na Aleše Brichtu. Po skončení devadesátiminutového vystoupení jsme Alešovi položili pár otázek.

V jaké sestavě jste vystupovali, a které hity na festivalu zazněly?
Na festivalu ve Bzenci jsme s Arakainem vystupovali v sestavě, ve které působíme již od konce roku 1990, to znamená: Aleš Brichta - zpěv, Jirka Urban a Mirek Mach - kytary, Zdeněk Kub - baskytara a Marek Žežulka- bicí. Protože letos na jaře vyšlo naše další řadové album (APAGE SATANAS), hráli jsme především průřez z něho, ale zazněly i starší hity, jako Ztráty a nálezy, Proč, Slečna závist atd.

Jak jste oslavili patnácté narozeniny Arakainu?
Arakain slavil 15 let existence již v loňském roce. Oslavy začaly 13. dubna výročním koncertem v pražské Lucerně a pokračovaly koncerty v průběhu celého roku, na kterých jsme hráli skladby z celé dosavadní kariéry. Pro fanoušky jsme připravili i dvě speciální alba (ARAKAIN 15 VOl. 1 a VOL.2), na která jsme zařadili kromě výběru z dosavadních desek i nově nahrané skladby z 80tých let, které většinou doposud nikde nevyšly, a tři bonusy. Mimoto vyšla i hodinová videokazeta s klipy a rozhovory pod názvem ARAKAIN 15.

Jak byste v krátkosti charakterizoval těch 15 let?
Charakterizovat těch patnáct let je vlastně jednoduché. Spousta práce, muziky, starostí i zábavy. Přes tisíc odehraných vystoupení u nás i v zahraničí. Od roku 1990 deset vydaných alb a asi 500.000 prodaných nosičů. Snad mají naši muziku fanoušci pořád rádi, protože je to hlavně jejich zásluha. Bez nich bychom to sami dokázat nemohli.

Je něco, co byste změnil za celou dobu existence Arakainu?
Asi bych za dobu existence neměnil nic. Snad jsme mohli v polovině osmdesátých let víc přitlačit na pilu a pokusit se prorazit na Západ (měli jsme např. nabídky ) a vydávat desky tam, když jsme u nás nesměli, ale to by znamenalo emigraci. Jenže my jsme se v tomhle státě narodili, chceme tady žít a hrát pro naše lidi. (Překvapení na Vánoce - 2CD česká verze Thrash the trash + Schizofrenie).

Kdy vás zase uvidíme na Moravě?
Na Moravě se ještě objevíme během léta, např. 15. srpna na festivalu v Hlučíně a potom v průběhu října.

Co děláte v součastnosti?
V současnosti jsme mimo koncerty už přes dva měsíce zavření ve studiu Petra Jandy na Propasti, kde jsme dodělávali muziku na pohádkový muzikál na ledě Mrazík na motivy známé pohádky, který bude mít premiéru ve vítkovické hale 16. září. Deska s hudbou z tohoto muzikálu vychází první týden v září a já jsem dělal hudební produkci pro Popron Music a mimoto nazpíval např. s Petrem Jandou loupežníky. Ostatně je to celé obrovská sranda. Nastěnka - Iveta Bartošová, Marfuša - Věra Špinarová, Baba Jaga - Martin Dejdar atd. a až uslyšíte, jak nazpíval Karel Gott Ivánka, tak se !!! smíchy. Alespoň nám se to málem stalo. V současné době ve studiu doděláváme moji třetí sólovou desku, která vyjde 7. října. Tak se nechte překvapit.

Za rozhovor děkuje Petra Macalíková.

Výstava neprofesionálních výtvarníků

Veselí nad Moravou (Mac) - V těchto dnech můžete navštívit v Galerii Ve Dvoře ve Veselí nad Moravou výstavu grafik a objektů. Své obrazy zde představují neprofesionální výtvarníci, jako je Tomáš Bublák, Mira Bystřický, Hana Glazárková a další. Výstavu zahájil úvodním slovem Vojtěch Petratur, o kulturní zpestření se postarali veselští básníci satirici.

Vizovické Trnkobraní - soutěž pro všechny

Uh. Hradiště (Mac) - Ještě dnes vám přinášíme první část soutěže o volňásky na Vizovické Trnkobraní, aby měli šanci i ti, kteří se právě vrátili z dovolené. Neváhejte a zkuste štěstí. Odpovědi zasílejte na adresu redakce do 7.srpna.


	1. Kolikátý ročník Vizovického Trnkobraní se koná letos?

	a) 33. ročník
	b) 31. ročník
	c) 30. ročník


	2. Ve kterém roce se poprvé konalo Vizovické Trnkobraní?

	a) 1965
	b) 1967
	c) 1968


	3. Kde se Vizovice nalézají?

	a) v polovině cesty mezi Zlínem a Vsetínem
	b) mezi Zábřehem a Českou Třebovou
	c) poblíž Žatce


	4. Který ze známých herců pochází ze Zlína?

	a) Pavel Zedníček
	b) Radoslav Brzobohatý
	c) Bolek Polívka


	5. Vizovice se proslavily výrobou jednoho tradičního nápoje. Je to:

	a) whisky
	b) tequilla
	c) slivovice

Festival dechových hudeb součástí hluckých hodů

Hluk (Mac) - Ve dnech 7.-9.8. se uskuteční hlucké hody s následujícím programem. V pátek ve 20.00 hodin se bude konat hodová beseda u cimbálu na hlucké tvrzi, kde zahraje cimbálová muzika s primášem Jožkou Poláchem. V Zahradní restauraci u hlucké tvrzi zahraje country skupina střapec z Hluku.

Sobotní program začne v 13.00 hodin ukázkou lidového bydlení v domcích. Ve 20.00 hodin je na programu hodová taneční zábava na hlucké tvrzi s dechovou hudbou Šarovec s kapelníkem Janem Šimčíkem. Milovníci country si mohou zatančit v Zahradní restauraci se skupinou Promile. Neděle začne v 10.30 hodin hodovou mší svatou v chrámu páně svatého Vavřince. V 13.30 hodin se uskuteční promenádní koncert dětského dechového orchestru DDM Hluk u tvrze. Dále je na programu v odpoledních hodinách ukázka lidového bydlení, prohlídka expozice muzea na tvrzi Hluk a 27. ročník festivalu dechových hudeb na stadionu TJ Spartak Hluk.

Pořadatelé vás srdečně zvou také na výše zmíněný festival. V rámci letošního ročníku se představí Šarovec, slovenská dechová hudba Drietomanka, Lidečanka, Vnorovjané, Šardičanka a Dolanka. V závěrečném monstrkoncertu vystoupí všechny kapely. Na stadioně TJ Spartka Hluk ve 13.30 až 14.30 hodin zahraje dechová hudba Horňáci z Velké nad Veličkou. Všichni jste srdečně zváni.

Uriah Heep a Slade zahrají v Brně

Brno (Mac) - Brněnská hala Rondo uvítá 10. září Monsters of Hard Rock. Pod tímto tajuplným názvem se skrývá koncert legend světové rockové scény Uriah Heep a Slade. Vystoupení těchto hvězd podpoří věrnými revivaly slavných melodií skupiny Eagles také formace The Illegal Eagles a divákům se představí i jedna legenda česká - Olda Říha se svým Katapultem. Vstupenky jsou již nyní k dostání v obvyklých předprodejích.

Jak se žije ... v Izraeli

Tomáš Luža, nar. 3.5.1972, bytem Velehrad, absolvent Vysoké školy zemědělské v Brně prožil půl roku v Izraeli.

Kdy jsi dostal nápad cestovat a proč právě do Izraele?
Cestovat a podívat se do Izraele mě napadlo již dávno, když jsem ještě chodil do školy. Tenkrát mi to nevyšlo a k myšlence navštívit Izrael jsem se vrátil po vojně. Jelikož jsem po škole neměl zaměstnání, chtěl jsem volný čas využít a na podzim, v listopadu loňského roku jsem vyrazil.

Takže jsi vyjel na vlastní pěst. Kolik jsi potřeboval peněz?
Jel jsem sám, ale měl jsem štěstí, že jsem měl kontakt na kluky od nás, kteří v Izraeli již byli a pracovali tam. Tato oblast mě lákala, protože však cestování samotné stojí mnoho peněz, chtěl jsem si nejprve peníze vydělat. Životní úroveň v Izraeli je dobrá a po asi třech týdnech jsem tam sehnal práci v hotelu, kde jsem uklízel. Cestoval jsem letadlem. Speciální vízum jsem nepotřeboval. Je ale dobré mít dva pasy, tak, aby se člověk mohl podívat i do arabských států, kde se člověk s izraelským razítkem nedostane. Například do Saudské Arábie nebo do Sýrie. Litoval jsem, že druhý pas nemám. Se vstupním izraelským razítkem vás zkrátka do těchto zemí nepustí. Cizinecká policie, ačkoliv je mezi ČR a Izraelem bezvízový styk, provádí opravdu důkladné kontroly. Kdo se jim nezdá, dostane razítko třeba jen na 14 dní. Já jsem dostal na tři měsíce. Bez problémů se však dá pobyt ve vnitrozemí o tři měsíce prodloužit. S sebou jsem si vzal zhruba 300 dolarů.

V Izraeli jsi byl dlouho, kde jsi se všude podíval?
Během pobytu, kdy jsem v Izraeli pracoval, jsem procestoval takřka celou zemi. O Vánocích jsme byli v Jeruzalémě a v Betlémě, v únoru jsme si na týden půjčili auto a projeli celou zemi až k hranicím Libanonu. Do Izraele jsem jel s cílem podívat se i do Egypta a Jordánska.

Zažil jsi něco neobvyklého?
V Izraeli je úplně jiný svět. První mě zarazilo, a to už na letišti, že nemůžete odejít od svého zavazadla. Všude hlídají policisti, tak, aby tam někdo nenechal bombu. Z toho mají velký strach, zvláště na letištích a nádražích. Takže když se vzdálíte od batohu pět nebo šest metrů, už se někdo vyptává okolních, čí je to zavazadlo. Než přijdete k autobusu z letiště, už se vás ptá zase nějaký agent, kdo jste zač, chce ukázat pas, ptá se, co tam děláte. V Izraeli žijí neustále v napjaté atmosféře, hlavně ve větších městech na severu. Zarazili mě taky vojáci, kteří neustále chodí ozbrojeni s nabitými zbraněmi, jezdí s nimi v autobuse, zkrátka všude. Zážitků jsem měl hodně. Na jihu země se mi rozhodně nejvíce líbilo Rudé moře, které je nádherné. Když jsem ponořil poprvé hlavu do vody, užasl jsem nad rozmanitostí ryb a barev korálů. Byl jsem nadšený.

Jaké bylo počasí?
V lednu a v únoru moc teplo nebylo. Na podzim, když jsem přijel, bylo hodně horko, pak v prosinci se ochladilo. V Jeruzalémě bylo o Vánocích hodně chladno a přišel vhod i svetr a čepice. Dokonce v únoru byl i jeden týden sníh. Na jihu země je poušť, sucho, nevlídná krajina. Sever je ovlivněn spíše Středozemním mořem.

Vzpomenul jsi, že jsi chtěl navštívit Egypt.
Ano, na konci dubna jsem s prací v Izraeli skončil a vydal se do Egypta. Tam jsem jel s jedním Slovákem, kterého jsem poznal v Izraeli. Proti Izraeli, kde je západní civilizace, je Egypt naprosto odlišný. Jakmile přejedete hranici do Egypta, v okamžiku se na vás vrhnou taxikáři a obchodníci, kteří vám neustále něco nabízí. Když projevíte zájem, už vás táhnou ke svému autu nebo obchůdku. Hodně jsem už věděl od známých, kteří Egypt navštívili, takže jsem se vyhnul mnoha nepříjemnostem, které mi ušetřily hodně dohadování a peněz. Člověk by měl alespoň trošku znát, kolik co stojí, kolik stojí například cesta taxíkem. Kamkoliv v Egyptě jdete, musíte smlouvat, v hotelu, na ulici, když si chcete koupit vodu nebo jídlo. Zdravotní problémy jsem naštěstí neměl, i když hygiena není na moc dobré úrovni. V hotelech to bylo lepší, není to ale samozřejmě jak tady. Hodila se nám taky flaška Fernetu a slivovice. Egypt jsme projeli od Káhiry až na jih. Káhira je lidské mraveniště, přesně vám nikdo ani neřekne, kolik tam bydlí lidí, někdo říká 15, někdo 18 milionů. Káhira je hlava na hlavě, život ve dne a v noci. Tolik aut, smradu, prachu a hluku jsem ještě nezažil. Čistota na ulicích je bídná. Káhira je špinavá a plná smogu. V Izraeli je to lepší, myslím si, že ohledně čistoty se nemá ČR za co stydět.

Měl jsi předem naplánovanou cestu?
Ano, vytipoval jsem si místa, která bych chtěl navštívit, a dal jsem na doporučení a poučení kamarádů. Pěkný zážitek byla cesta vlakem z Káhiry do Aswanu, kdy jsme jeli druhou třídou. Vypadalo to tam jako v letadle. Sedadla byla za sebou, klimatizace, pohodlné spaní. Zpátky jsme se vraceli asi 120 km na malé plachetnici po Nilu, to bylo krásné. V Egyptě na vás všude dýchá bohatá historie. Trošku jsme měli obavy z bezpečnosti, neboť tam vloni byl atentát. Na každém rohu ale vidíte policisty a vojáky, kteří hlídají místa, kde se turisté nejvíce pohybují. Nebezpečí vůbec nehrozí a Arabové jsou, kromě dotěrných obchodníků, velice příjemní lidé. Když jsme se vraceli z Káhiry zpět , navštívili jsme Mojžíšovu horu, která se nachází na Sinajském poloostrovu. To jsme jeli vlakem třetí třídy, což by se dalo srovnat tak se šestou třídou u nás. Bylo vidět, že vlak je určen pro místní. Odpadků a prachu bylo nad kotníky a téměř všechna okna vybitá. Než jsme vyjeli, vyhrnul zřízenec v uličce alespoň to nejhorší. Samotná ces ta byla hrozná, měli jsme na sobě nasedaný prach a písek a chvílemi jsme museli zavírat oči, neboť se celou dobu jelo pouští. Na Sinai to bylo moc pěkné, mám rád hory. Mojžíšova hora je vysoká přes 1500 m. Odtud jsme jeli k moři, kde jsme se se slovenským kamarádem rozešli.

Do Jordánska jsi tedy pokračoval sám.
Jordánsko byl asi vrchol cesty a byl jsem rád, že jsem si jej nechal na konec. Do nádherného skalního města Petra, uzavřeného ve skalách, se vchází 300 až 400 metrů dlouhou soutěskou, která je místy vysoká až 40 metrů a široká tři až čtyři metry. Po této cestě se před vámi otevře krásný pohled na skalní město. Ve skalním městě jsem strávil dva dny. Petra je městečko vzdálené asi čtyři kilometry od skalního města. Tam jsem se ubytoval v hotelu, ale spal jsem vevnitř ve skalním městě, sice se to nesmí, ale nikdo mě nechytil. Místa vzdálenější od centra, kde se nachází turisté, obývají beduíni, kteří mají ve skalách vytesaná obydlí, chovají většinou stáda ovcí nebo koz. Toulal jsem se po tomto kraji a půl dne jsem nepotkal turistu, jenom beduíny, kteří mi nabídli výborný čaj. Jeden mě pozval dokonce ke své rodině, kde jsem povečeřel a přespal. Na jídlo byla vařená kuřata, která položili na velký tác, kolem vše obložili rýží, kterou zalili omáčkou z ovčího sýru, což šlo dost cítit. Celá rodina, která sedí na zemi , protože nemají vůbec žádný nábytek, jí rukama. To byl zážitek, zvláště u rýže a omáčky. Bylo to opravdu zajímavé.

Máš i nějakou nepříjemnou vzpomínku?
Nepříjemný zážitek mám na odjezd z Izraele, kde na letišti trval půl hodiny můj výslech a více než hodinu kontrola mých zavazadel. Velmi důkladně prohlíželi batoh a všechny mé věci. Ptali se mě snad na všechno. Některé otázky byly nepříjemné. Celý batoh mi vysypali, každou věc rozdělali, to jsem nikdy neviděl. Mě si určitě vytipovali, protože jsem byl v Izraeli šest měsíců. Automaticky prohledávali Palestince, ostatní asi namátkově. Kufr prohlíží samozřejmě každému. Nebylo to nic příjemného a otrávilo mě to.I když z bezpečnostního hlediska je to v této oblasti pochopitelné.

Proč jsi nejel s cestovkou?
S cestovní kanceláří bych rozhodně nejel, právě proto, že jsem jel sám, jsem toho tolik viděl. Bylo to sice složitější, co se týče ubytování a jídla, aby měl člověk to základní. Jet na vlastní pěst je zajímavější a asi i levnější. Určitě to nebyla moje poslední cesta do dalekých krajů.Zatím sice nevím kdy, mám však představu, kam bych chtěl jet,ale to vám ještě neprozradím.

Karin Kuchtová

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund