Číslo: 33
23.08.1999
Článků: 61
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Největší taneční party Hradhouse'99 už tuto sobotu
V táboře Infanticide se konečně pohnuly ledy
Ty jsi divoká, tvrdí Reflexy
Panský dům ovládly fotografie z Kazachstánu
Brodské "Vzkříšení 1999" v obrazech
Letošní Buchlovská svíca se do písmene stala kulturním svátkem
Plíhalovu aroganci omluvily jeho krásné písničky
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Ten dělá to a ten zas tohle
Jak se žije v Modré
Největší taneční party Hradhouse'99 už tuto sobotu
Buchlov (pa) - Poslední srpnovou sobotu propukne na hradě Buchlov druhý ročník největší taneční party na Moravě a dosti širokém okolí - Hradhouse'99.
"Jednoho slunečného dne jsme se vraceli z Jeleního příkopu (pozn.: pražský festival - letos zakázaný) spolu s kolegou Víťou Chromkem (pozn.: majitel agentury Vichr). Cestou kolem hradu Buchlova jsem mu začal líčit mé zážitky z této památky na kopci. Zanedlouho jsme podnikli pracovní návštěvu (pozn.: už neví proč?) na hrad. Na prvním nádvoří se Vít podíval z mostu dolů a uznal, že tento plac by byl ideální pro uspořádání velké party. A tak jsme to rozjeli...," zavzpomínal na počátky Hradhouse jeho spolupořadatel Filip Dohnal (pozn.: mezi mládeží znám jako Dj Psycho).
První ročník dopadl na výsost dobře, a tak se v sobotu můžeme těšit na druhý. Na hradě Buchlov najdou příznivci taneční hudby tři scény. První nádvoří neboli hlavní scéna bude zasvěcena "house". Až z Londýna přiletí Fabio Paras, představí se i česká špička - Dj Loutka, Dj Tráva a brněnský Dj Vik. Na druhém nádvoří bude znít nejlepší drum'n'bass a break beat. Vystoupí česká kapacita Dj Koogi, Liguid A a Iva Bittová spolu s Dj Javasem představí svůj nový projekt, který před nedávnem v klubu Mír nahrávali na nové cédéčko. Přijede i pražská formace Take A Break.
V hradním sklepě našla místo třetí "techno" scéna. Na ní to rozbalí Dj Kejdl, Dj Marquel, Dj Agent a Dj Elektromajk.
Upozornění od pořadatelů: Bude se prodávat cukrová vata! Na tanečním večeru se objeví štáb České televize, aby natočil nebulvární dokument do tanečního pořadu Paskvil, a redaktoři nezávislého časopisu Trip, věnovaného taneční hudbě. Proto každému, koho potkáte, odpovídejte, ale jen na jeho otázky.
Upozornění od pořadatelů, podruhé: Akce se koná za každého počasí!
V táboře Infanticide se konečně pohnuly ledy
Uh. Hradiště (pa) - V poslední době bylo k mání několik verzí a různých řečí o osudu jedné z nejlepších death metalových kapel - Infanticide.
"Kapelu opustili a byli i nuceni opustit téměř veškeří muzikanti, krome mě," vyřkl na úvod kapelník Pete a pokračuje, "Myslím, že to na věci příliš nemění, protože poslední tři roky leželo nejvíce práce na mně." Skupina Infanticide oficiálně existuje a jak jsme se dozvěděli, existovat bude, jen na nějaký čas nastane určitá absence koncertní činnosti. "Chci kapelu dát znovu dohromady, a pokud najdu dobré muzikanty, zaručuji, že to bude šlapat jak nikdy předtím," slibuje Pete věrným fanouškům Infanticide. Nový kytarista Patrik Kočárek a bubeník už zkoušejí, hledá se jen baskytarista. Zpěvu se opět ujme sám Pete, který tento post zaujímal před příchodem Thotha do kapely. Dlouholetý manažer a autor webové stránky skupiny Tom Jilík i přes nepříznivé počasí v kapele dopracovává novou výstavbu stránek, proto nejnovější vývoj Infanticide můžete aktuálně sledovat na adrese: http://www.hawaii.cz/infanticide
Ty jsi divoká, tvrdí Reflexy
Uh. Brod (pa) - Kvapem se blíží datum zrodu nové, již čtvrté dlouhohrající desky brodské skupiny Reflexy a jejího křtu.
Tradičně se místem vzniku nové desky skupiny Reflexy stalo ostravské nahrávací studio Citron. Za hudební režie Petra Slezáka nahrála kapela během deseti dnů měsíce května třináct písniček, tentokráte všechny z vlastní autorské dílny. "Kdybychom nenašli žádnou vydavatelskou společnost, vydali bychom si desku sami," sdělil nám kapelník Pepa Lysoněk a dodal. "Usmálo se na nás štěstí. Jako první se nám ozvala společnost BMG a o další jsme se už nezajímali." Na světě je singl. Obsahuje tři skladby i pilotní píseň "Ty jsi divoká", podle níž se jmenuje čtvrté reflexácké album. Většinu skladeb znají skalní příznivci z živých vystoupení po celé republice. Jako hosté vryli na desku svůj hlas i Láďa Lysek, Jarda Plšek a dívčina z ostravského souboru. Skladby z nové desky opoustily stylové coververze i typické doplnění o dechové nástroje gradující na minulé desce s názvem Sluneční a nová nabídka vlastních písniček je zdobena bohatým použitím samplů. Desku najdete na pultech obchodů od 9. září. Křest naplánovala kapela na třetí zářijovou sobotu, tj. 18. září. Už tradičně se uskuteční ve sportovní hale v Březolupech. Kdo se zhostí role kmotra, není zatím jasné, ale svoji účast na slavnostním večeru potvrdila skupina Turbo, která se zde po roční pauze opět představí.
Panský dům ovládly fotografie z Kazachstánu
Uh. Brod (pa) - Páteční vernisáží výstavy fotografií absolventů FAMU byla zahájena podzimní část výstavní činnosti galerie Domu kultury - Panský dům.
Kromě stálé expozice Sdružení výtvarníků moravskoslovenského pomezí v malém sále zdobí ostatní místnosti galerii černobílé fotografie absolventů FAMU, Aleny Dvořákové a Viktora Fischera z jejich dvouměsíční cesty po Kazachstánu.
Na páteční vernisáž výstavy s názvem "Kazachstán - katolická misie" přijeli oba autoři osobně i se svým jezevčíkem a po celou dobu úvodní řeči se krčili v koutku místnosti, sem tam si Fischer odběhl udělat "vernisážovou" fotografii.
"Dnešní zahájení je takovým setkáním umělnomilovných přátel umělecké fotografie nejen z řad Broďanů, ale i krajanů z blízkého i dalekého okolí. Alespoň mně to tak připadá," řekl na úvod učitel obou autorů a známý fotograf Pavel Dias, který v prostorech Panského domu také vystavoval.
"Základem fotografování je nikdy nekončící pozorování a hledání příčin a následků míněného. Je to zvídavost, je to síla vůle i přesvědčení v závislosti na schopnosti po kvalitě vlastního srdce a charakteru, a toleranci k odlišnosti jiného člověka. Fotograf se pohybuje na tenkém ledě a to vždy jen s velkou opatrností, aby žádným způsobem a nikdy nevhodným chováním nezranil duši trpícího," nezapomněl zdůraznit Dias.
Mezi návštěvníky se objevila řada dalších studentů a absolventů z FAMU i známý fotograf František Chrástek.
Brodské "Vzkříšení 1999" v obrazech
Obraz Jiřího Anderleho zachycující tvář stařeny a dítěte - Foto: P. Paška
Uh. Brod (Asc) - Od 6. září máte možnost v barokním sloupovém sále Muzea J. A. Komenského spatřit unikátní výstavu s názvem Vzkříšení 1999. Malířů je zúčastněno na výstavě pět.
Dva z nich, Jiří Anderle a František Ronovský, užívají ve svém díle koláže. Každý však jiným způsobem. Jiří Anderle pokryje plochu svého plátna asi ze čtyř pětin kresbami, skicami a studiemi, které vytvořil buď v době svého mládí, nebo prostě ve svém jiném tvůrčím období. Teprve ve spodní pětině obrazu maluje. Maluje svým dnešním stylem, a tak např. na obrazech Portréty I a II spojuje vlastně svou tvůrčí minulost a zrání se svým současným způsobem malby. Zobrazuje tedy historii vlastní tvorby, ale neoddělitelně ji spojuje s historií lidského života jako takového: tváře dívek či stařen, výrazy jemného úžasu či prostého vyrovnaného klidu. To jsou výňatky z prožitků, zdůraznění neopakovatelné charakteristické události na lidské tváři. Obsahuje-li obraz jednotlivý portrét, pak používá mnohonásobného zvětšení tváře. Tím je také tvář zdůrazněna a k prohlídce jaksi nabídnuta její krajina - viz obraz Stařena. Ta krajina je zvrásněná příběhem života, který na dítě v náručí zatím jen čeká. Podobně je tomu i u obrazu Pláč.
Příběh života zobrazuje jiným, rovněž však kolážovým způsobem František Ronovský na obrazech Příběh života I a II. Jde o sled jednotlivých zachycení, spíše zastavení člověka v jeho úniku někam, dál od nesmlouvavé konečnosti zdejšího bytí. Na plátně jsou možná desítky postav vytržené z kontextu, zachycené ve svém podivném gestu a složené zpětně do kompozice obrazu, aby byly jakýmsi koloritem k ústřednímu motivu - motivu, který stejným způsobem zachycuje člověka od narození ke smrti. Tam, při spodním okraji obrazu znovu vidíme dětskou tvář jako nahoře.
Svůj zvláštní poetický styl představuje Vladimír Komárek. Barevnost, přesvětlené tváře, kterým nejsou vidět nosy, artefakty jako poháry, svíce, korouhev - to všechno jako by nás přenášelo do zapomenuté kaple, kde se setkáváme s lidmi nesoucími zvláštní poselství klidu poezie svého autora.
Zcela nezvyklými pohledy nad obzory našeho života nás překvapuje Zdeněk Hajný. Ústředním motivem jeho pěti obrazů je světlo, záře. Ať už jde o Betlémskou krajinu nebo Světlo vzkříšení, obrazy jsou zpracovány obdobně.
Letošní Buchlovská svíca se do písmene stala kulturním svátkem
Buchlovice (pa) - Uplynulý víkend proběhl již jedenáctý ročník kulturního svátku zvaného Buchlovská svíca. V buchlovickém zámeckém amfiteátru, v kapli sv. Barbory a na hradě Buchlov se setkali příznivci kvalitního folkloru, folku a rocku.
"Žena mi nerozumí, budu se ženit", prohlásil Dobeš
Buchlovskou svícu zahájil v páteční podvečer svým nesmělým úvodem její hlavní pořadatel Vítězslav Chromek a přivítal na pódiu zámeckého amfiteátru brněnskou skupinu Aphrodite. Její hudba postavená na vlastních základech a dosti ovlivněná americkým duchem nenašla v publiku mnoho nadšenců. Jen chladný potlesk toho byl důkazem.
Famózní nástup předvedla vynikající zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková se souborem Včelaran, který před třiceti lety založil Mojmír Vlkojan. Jejich vystoupení však po času sklouzlo k čistému folkloru. Zazněly písně Bílovské sedlcké, Částkovské a upravené lidové písničky, většinou ze Zuzaniny profilové desky "Moravské písně milostné", a jazzový duch Emila Viklického byl ten tam.
"Včelaran se snaží čerpat z tradice, která nám pomalinku mizí," tvrdí Zuzana Lapčíková, studentka muzikologie a etnologie FFMU.
Před nedávnem si dovezla úžasný hudební zážitek z "pracovní" cesty po Dánsku s Idou Kelarovou a Romano Rat. Má za sebou hostování na desce kapely Cymbelín a teď se chystá na podzimní koncerty. Atmosférou opojenou menšinu strhl k tanci Pavel Dobeš nejen svými známějšími kousky, ale i sobě vlastním humorem, který mu nechyběl ani při povídání s novináři. Do Buchlovic přijel s Tomášem Kotrbou.
"S Dvořáčkem jsme spolu hráli šest let a začali jsme si lézt na nervy. Uznal jsem, že Dvořáček je opotřebovaný a zničený," vysvětluje Dobeš a pokračuje "Začal jsem hledat čerstvou sílu, někoho nového, až ve vedlejší čtvrti jsem našel. Ten kluk bydlel ode mne minutu autem, celkem nic nedělal a čekal, až zazvoní Dobeš. Uměl Dvořáčka zahrát celého, takže jsme to provedli rychle. Ze dne na den." Až se vrátil do trenek a na přání zahrál Jarmilu, odešel.
Jeho pódiovými nástupci a poslední kapelou večera se stalo výborné hudební brněnské trio Bokomara, které přijelo z koncertu v Hustopečích. Pokud jste někdo slyšeli kapelu na Břesteckém pinklu minulý týden, mohli jste v klidu jít spát, protože repertoár byl do písmenka stejný i s přídavkem. Ještě že řada k jedinému stánku na občerstvení byla konečně kratší!
Plíhalovu aroganci omluvily jeho krásné písničky
Druhý den Buchlovské svíci začal poněkud dříve. Už od odpoledních hodin vystupovaly na parkovišti "U Špalka" amatérské soubory, jejichž hudba byla většinou laděna do country stylu.
Opravdovou hudební lahůdku jste si mohli vychutnat o něco později a o kopec dále. V kapli sv. Barbory se po páté hodině na kytaru a elektrický klavír představil Libor Koutník. Svým hudebním umem nadchl, avšak delším poslechem uváděl přítomné do stavu spánku.
Poté komorní prostředí kaple zcela ovládla východoasijská atmosféra. Absolventka pekingské opery Song Vojtová, žijící v Praze, zazpívala za hudebního doprovodu Jana Gajdošíka nejen čínské lidové písně, ale i tibetské, mongolské a korejské.
"Je to moje láska. Miluju etnickou hudbu a velice mne zajímá pestrost etnických skupin a kombinace jejich prvků. Od malička jsem slyšela různé písně různých národů, protože pocházím z Číny, země, ve které žije přes padesát národnostních menšin," prozradila nám Song Vojtová.
S Honzou Gajdošíkem poprvé vystupovali před třemi lety ve Slováckém divadle. "Song mi nazpívala písně na kazeťák, já jsem si je přehrál a udělal k nim doprovod. Dost improvuzujeme, objevujeme něco nového a pokaždé se překvapíme něčím jiným," říká Jan Gajdošík. Jeho vztah k etnické hudbě začal u jeho tolik milovaného a blízkého bigbítu. "V rockové hudbě šedesátých a sedmdesátých let mě okouzlovaly a překvapovaly indické prvky u Led Zeppelin," vzpomíná Gajdošík. "Když Song doprovázím, snažím se nemyslet na hudební složku, na konkrétní tóny, harmonii, melodii, ale spíše na pocit, náladu, atmosféru, nechávám se unášet. Proto je každý koncert jiný," prozrazuje Gajdošík.
Venku se pomalu smráká a naše kroky vedou zpátky na hrad. V tu dobu už měla na Buchlově hrát Varmužova cimbálová muzika, která bohužel pro hromadnou nemoc nevystoupila.
První nádvoří, zaplněné až k prasknutí, přivítalo po osmé večerní olomouckého básníka, zpěváka a kytaristu Karla Plíhala. Osobitý a nedostupný Plíhal sršel humorem, nabízel poetické momentky, ale hlavně hrál úžasné písničky. Od starších milostných písní až po milostné písně nové vedla jeho cesta repertoárem plynoucím hlavně z poezie vlastní a Kainara. I když se diváci přes četná přání písničky Kluziště nedočkali, hladina rtuti v teploměru klesla proklatě nízko.
Protože po svém vystoupení neměl přes zaplněné hlediště kam utéci, zhostil se z dlouhé chvíle role konferenciéra a pozval na pódium kolegy z AG Fleku - tedy trojice, která stála u zrodu této skupiny. AG Flek vznikl v roce 1977 a Viktorín, Táborská a Markytán tvořili jeho pilíř až do roku 1983, kdy odešla Blanka na mateřskou dovolenou a místo ní se v kapele objevil Vlasta Redl. Za první období éry AG Fleku vznikla ještě "černá" LP deska, která vyšla v reedici pod názvem "Blázni umírají nadvakrát". O budoucnosti zlatého tria zlínské formace svědčí dva roky nahrávané album "Waltz", které vyšlo před nedávnem. Buchlovský koncert byl třetím, na kterém se na pódiu po šestnácti letech znovu sešlo dohromady zakládající zdravé jádro AG Fleku. Koncert začali pomalými vykopávkami a až v jeho polovině jej pěkně rozjeli, tak, jak to umí jenom oni. Na dost krásných písniček se bohužel nedostala řada, protože "noví" kolegové, Petr Škubala - basa, Petr Kovařík - klávesy a Marek Šlapanský - bicí ještě neuměli většinu z bohatého repertoáru slavné kapely AG Flek.
Zvuk utichl, světla zhasla. "Svíca ještě nekončí," sdělil pořadatel a pozval přítomné na country bál s kapelou Talisman, která hrála na parkovišti pod hradem. Jedlo, pilo a tančilo se téměř do svítání.
V neděli večer ukončilo Buchlovskou svícu představení Slováckého divadla Hildegarda, které se uskutečnilo až po naší uzávěrce.
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Historie a vývoj umělecké sbírky ve Slováckém muzeu
Od počátku založení Slováckého muzea v˙roce 1914 bylo ve sbírkovém fondu zastoupeno i výtvarné umění. Zprvu několik málo desítek obrazů a soch tvořilo samostatný okruh označovaný v˙evidenci jako umělecká galerie. Převážná část byla směrována na národopis jihovýchodní Moravy, což v˙podstatě odpovídalo hlavnímu zaměření muzea. Vlastenecké nadšení zakladatelů této kulturní instituce chápalo výtvarné artefakty jako souběžné doklady historického vývoje a tradic oblasti Slovácka a nebylo výjimkou, že tato umělecká díla byla vystavována jako doplňková dokumentace ke krojům, keramice apod. Byla to ovšem jedna z˙možností prezentace výtvarných artefaktů a zároveň nebyla také podceňována jejich specifická úloha v˙kontextu kulturního bohatství národa včetně přirozené vážnosti k˙jednotlivým autorům. Nelze také opomenout, že okruh zakladatelů muzea byl tvořen osobnostmi dostatečně vzdělanými, které měly široké znalosti o kulturní historii.
Jejich přehled a schopnost přiměřeného zhodnocení kvality byl udržován stálým kontaktem s˙materiálem, ať už vyhledáváním v˙autentickém prostředí nebo v˙pravidelných stycích s˙výtvarnými umělci. Většina těch, kteří se zasloužili o vznik Slováckého muzea, byli uznávanými sběrateli či přímo výtvarnými tvůrci (J. Klvaňa, F. Kretz, J. Úprka ad.). To ostatně potvrdila i první výstava, která 1. června 1914 oficiálně zahájila činnost Slováckého muzea. V˙budově bývalé jezuitské koleje byly ve dvanácti místnostech instalovány stovky předmětů, pocházející ze soukromých sbírek, z˙nichž mnohé se staly počátečním fundamentem pro muzejní sbírku. Mimo to zde figurovala početná kolekce výtvarných prací, které představovaly dobovou produkci českých a moravských umělců z˙přelomu století. Kromě rozsáhlého konvolutu obrazů Joži Úprky byly zde vystaveny také práce J. Mařáka, A. Slavíčka, H. Schwaigera, A. Kalvody, C. Mandela, A. Frolky ad. Téměř stovka uměleckých děl předznamenala skutečnost, že budoucí vývoj Slováckého muzea se nehodlá omezit jen na národopis a archeologii, případně historické dokumenty k˙vymezené lokalitě, ale že výtvarné umění bude tvořit neoddělitelnou součást nově budované sbírky. Toto velkolepé entrée na poli kulturního života Uherského Hradiště oživilo všeobecný zájem o umění. Ve slavnostní euforii, pocitu sounáležitosti i jakési humánní povinnosti získalo muzeum mnohé přírůstky od sběratelů a umělců. Většina dárců si považovala za čest přispět nově založenému muzeu, ať už byli vedeni pocitem potřeby společenského zviditelnění, vlasteneckým cítěním či vědomím, že finanční možnosti muzea jsou velmi omezené. Sami výtvarníci si také uvědomovali perspektivu své prezentace do budoucna. Sbírka umění se tedy pomalu rozrůstala, přičemž mnoho darů pocházelo od členů Sdružení výtvarných umělců moravských, v˙jehož čele stál právě Joža Úprka.
(pokračování příště)
Ten dělá to a ten zas tohle
Jedinečný úkaz zatmění Slunce jsme před několika dny mohli pozorovat všichni, ale pouze některým z nás se podařilo zažít zatmění úplné. Přímo do Maďarska, kudy procházel pás totálního zákrytu slunce měsícem se vypravila i skupina čtyř členů brodského astronomického kroužku - ing. Tomáš Metelka, ing. Zuzana Daajová, Vratislav Charvát a ing. Karel Šobáň, který se s námi podělil o své zážitky.
Začnu možná trochu zeširoka - jak dlouho se o astronomii zajímáte?
Členem astronomického kroužku jsem asi od roku 1971, ale fotografování mě baví už od 15 let. Později se přidala i astronomie a v 80. letech také filmování, proto se teď ve své práci zaměřuji především na dokumentaci různých jevů.
Jak dlouho jste se na pozorování zatmění připravovali?
Zatmění Slunce i měsíce, i když jen částečné, jsme pozorovali už několikrát, ale úplné pro nás bylo ojedinělé a výjimečné. Teoretickými informacemi o zatmění jsme se zabývali už od začátku roku, ale intenzivní příprava probíhala asi 14 dnů před cestou. Několik dnů předem jsme se do této oblasti jeli podívat a zajistit si ubytování, ale všechny hotely už byly obsazené. Proto jsme byli velice rádi, když se nám podařilo sehnat ubytování u jednoho místního občana v jeho zahradním domku.
To jste měli štěstí. Jaká to byla oblast?
Vybrali jsme si oblast v blízkosti města Pápa asi 40 km jižně od Gy”ru, která z hlediska turistiky není tak navštěvovaná. Vyhovovala nám i polohově, protože jsme nechtěli být v úplném středu pásu totality, kde bylo zatmění přece jen o něco kratší než na jeho okraji. Bohužel došlo k nějakému nedorozumění, a když jsme na dohodnuté místo v úterý přijeli, s hrůzou jsme zjistili, že dotyčný člověk má přemrštěné finanční požadavky za nocleh, což jsme museli odmítnout. Nakonec se nám asi po 20 kilometrech podařilo najít volné místo v kempu blízko Křišťálového údolí, kde jsme v klidu přenocovali.
Měli jste nějaké problémy s průjezdností například na hraničních přechodech?
Právě kvůli obavě z front na hranicích jsme vyjeli už v úterý odpoledne, takže jsme se zácpě na silnicích vyhnuli. A musím říct, že jsme byli až překvapeni, jak snadno jsme projeli i při zpáteční cestě přes maďarsko - slovenský přechod Medveďov. Zřejmě to bylo i tím, že jsme nebyli přímo u Balatonu jako většina lidí.
Jaké bylo v den zatmění počasí?
Přestože ani předběžná předpověď pro tuto oblast nebyla moc příznivá, věřili jsme, že se to zlepší. Ráno jsme byli dost zklamaní, protože se zatáhla obloha a začalo pršet. Pořád jsme ale doufali, že pás jasné oblohy, který jsme pozorovali na jihu, se přesune k nám, což se nakonec podařilo. Z kempu jsme vyrazili hledat příhodné místo k pozorování, které jsme našli asi po deseti kilometrech. Bylo to v blízkosti polní cesty na návrší, kde jsme ze začátku byli sami, ale postupně se cesta zaplňovala, většinou náhodně projíždějícími turisty. Pár minut před prvním dotykem měsíce na sluneční kotouč byla obloha už úplně modrá. Počáteční fázi jsme nijak zvlášť nedokumentovali, nás zajímalo především to úplné zatmění. Přesto jsme měřili teplotu a natáčeli jsme i sluneční srpky prostupující přes listy stromů. Snímali jsme také oblohu dvě minuty před a po úplném zatmění videokamerou, pomocí tzv. celooblohové komory, což je vypouklé zrcadlo, které zobrazuje celou oblohu. Díky tomu jsme měli možnost sledovat pohyby stínů nebo viditelnost planet.
Jak tedy úplné zatmění, které jsme u nás pozorovat nemohli, probíhalo?
Zaměřili jsme se na pozorování Bailyho perel, které bylo možné pozorovat těsně před úplným zakrytím slunečního kotouče a trvalo pouze několik sekund. Poté došlo k úplnému zákrytu, kdy jsme viděli jen sluneční koronu, která působí velice krásně a přímým pohledem je málokdy viditelná. Z okolních planet sluneční soustavy jsme sledovali pouze Venuši, která byla krásně jasná. Ovšem další hvězdy, například Merkur, které měly být viditelné, jsme bohužel nezahlédli. Atmosféra v této době byla pochopitelně velice vzrušená, kolem nás se ozývaly obdivné výkřiky a ptáci na pár minut utichli, ale nějaké zvláštní přírodní jevy jsme nepozorovali. Krajina byla osvícená asi jako při úplňku, zanikly všechny barvy, teplota se snížila asi o šest stupňů a obloha se zabarvila do inkoustově modré až černé barvy. Tento šerosvit na každého působil dost emotivně, ale my jsme se především díky nedostatku času snažili zdokumentovat všechno, co jsme měli naplánováno. Přesto naše dojmy nenahradí žádný videozáznam, byl to pro nás opravdu jedinečný zážitek. Jakmile se kousíček Slunce znovu odkryl, už se znovu všechno prosvítilo. Sluneční svit byl sice slabý, ale ten zvláštní okamžik už byl pryč. Před zatměním se mluvilo o konci světa nebo stavech úzkosti a strachu. Pocítili jste něco takového? Na sobě jsme žádné podobné stavy nepozorovali, protože jsme vlastně věděli, co nás čeká, a s částečným zatměním jsme už měli své zkušenosti. Ale ty výkřiky kolem nás naznačovaly, že pro běžné pozorovatele to byl velmi výijímečný zážitek a velké překvapení.
Co pro vás bylo tím největším zážitkem?
Všechny ty dojmy jsou nezapomenutelné, ale největší zážitek máme asi z toho vlastního jevu zatmění, který trval pouhé čtyři minuty, ale zanechal v nás všech ten největší dojem. A také jsme velice šťastní, že se nám podařilo všechno natočit a vyfotit a že nám do toho nevletěl žádný mráček. Jakmile budou všechny fotografie, videozáznamy i výsledky měření teplot zpracovány, bude na hvězdárně založen archiv, který bude pochopitelně veřejnosti k dispozici. Za rozhovor poděkovala: J. Cabáková Foto:členové expedice KO
Jak se žije v Modré
Vesnička založena v˙roce 1786, ležící na jižním úpatí Chřibů, mající slovutnou historickou minulost (připomeňme alespoň nálezy ručně hnětené keramiky, svědčící o pobytu dávných zemědělských kultur z˙období 5.000 let př. n. l., a několik stavebních památek jako například Králův stůl či základy kostelíka sv. Jana z˙epochy Velké Moravy) a v˙rámci "Programu obnovy vesnice" má dozajista i slovutnou budoucnost. Dnes čítá 650 obyvatel a cílem obecního zastupitelstva je nenásilně navázat na vymírající kulturní tradice, postupně dotvářet obraz obce a jejího okolí ve vzájemném souladu lidové architektury s˙přírodou.
Revitalizace krajiny - prvořadý cíl
"Modrá měla to štěstí, že její poloha na úpatí pohoří Chřibů neumožnila v˙posledních 40 letech devastaci takového stupně, jak ji, bohužel, můžeme často vidět v˙okolní krajině. I tak je toho, co je třeba napravit, až bolestně mnoho," říká starosta obce Miroslav Kovářík. Nejdůležitějšími realizacemi pro současnou dobu je zatravnění ploch, které byly nejvíce poškozeny erozí, postupná obnova bývalých polních cest s˙výsadbou zeleně a vybudování nových rybníků s˙mokřady, jež brání povodním a příznivě ovlivňují mikroklima obce. "Vytvořením vhodného prostředí vznikla téměř přírodní rezervace, kde se objevují mimo jiné také ledňáčci, volavky, čápi černí i různí vzácní obojživelníci včetně čolků," chlubí se právem starosta.
Prostranství byla rekonstruována
Důraz při obnově veřejného prostranství je kladen především na obnovu architektonického detailu a řemeslné práce, patřící neodmyslitelně k˙rázu venkovského prostředí. A co všechno již bylo realizováno? Byly vydlážděny místní komunikace i s˙četnými mozaikovými vzory, a tak byl téměř vytlačen asfalt, s˙výjimkou státních silnic. Probíhá postupná výměna nového stylového veřejného osvětlení, byla rekonstruována místní kaplička a úprava celého prostranství kamenným dlážděním zdobeným mozaikami, hotel s˙vinárnou a restaurací, nové atraktivní dětské hřiště. Byla také provedena úprava místní hospody a předzahrádky v˙duchu původního vzhledu. "Bylo provedeno ještě mnoho dalších úprav, ale všechny je zde vyjmenovat bohužel nelze. Snad bych ještě vzpomněl vysazování vzácných, mizejících původních druhů dřevin jako například dřínů, oskeruší nebo moruší," dodává Miroslav Kovářík.
Naučná stezka Modřansko
Tato stezka měří přibližně 4 km a má pět "zastavení". První zastavení je věnováno historii a archeologickým nálezům. Druhé je pak věnováno kostelíku sv. Jana. Navštívíte historické základy původního kostelíka a o několik metrů výše pak můžete spatřit také výstavbu nového kostelíka v˙jeho pravděpodobné původní podobě. Třetí zastavení je věnováno současnosti a čtvrtým zastavením je dřevěná rozhledna s˙panoramatickým výhledem na široké okolí obce. Můžete odtud pozorovat údolí řeky Moravy až po Bílé Karpaty, při dobré viditelnosti lze zahlédnout i vzdálenější Pálavu či Hostýnské vrchy. Posledním, pátým zastavením je záhadný kamenný monolit Králův stůl, na němž si podle pověsti na počátku 13. století odpočinul král Přemysl Otakar I.
Naučná stezka Flóra a fauna Chřibů
Tuto stezku realizovala Zemědělská škola ve Starém Městě asi před dvěma lety. Je dlouhá přibližně 4 km a má rovněž pět zastavení. První zastavení je u hotelu Velehrad, kde stezka začíná, druhé zastavení je na kraji lesa nad Modrou, třetí nad prvním rybníkem, čtvrté zastavení u bývalé Grymovy hájenky a páté pak u bývalého lomu Benkov. Všechna zastavení jsou věnována podrobnému seznámení se s˙výskytem vzácných živočichů a rostlin a se zajímavostmi údolí nad Modrou.
Výstavba rybníků v˙rámci Naučné stezky Flóry a fauny Chřibů
"Historicky je na katastru Modré a Velehradu doložena existence řady rybníků využívaných velehradským klášterem. Jen na současném nevelkém katastru obce Modrá (182 ha) jsou doloženy tři. Postupně však byly všechny zrušeny, poslední pod obcí Velehrad, zvaný "ledový" nebo také "pivovarský" byl zrušen kolem roku 1930," osvětluje historii rybníků na Modré její starosta. Vzhledem k˙nedostatku vody v˙suchých obdobích byl těsně nad obcí vystavěn v˙roce 1979 asi 1 ha velký rybník, který sloužil jako požární nádrž, dnes zvaný rybník Hráz. V˙závěru roku 1990 byla zahájena výstavba dalšího rybníku v˙části zvané Orlová, podle které byl pak i pojmenován. Byl dokončen v˙roce 1991 a jeho výměra je 0,5 ha. "Na výstavbu tohoto rybníka stačila dohoda, dobrá vůle známých, pět pytlů cementu a 0,5 l slivovice," vzpomíná M. Kovářík. Vzhledem k˙budování obecní kanalizace, plynofikace a zapojení se intenzivně do Programu obnovy vesnice po projekční přípravě pustila obec Modrá do výstavby dalších rybníků. Prvním z˙nich je rybník Pravěk o celkové výměře 0,5 ha. Náklady na jeho výstavbu činily půl milionu korun a podílela se na nich dotace ve výši 350 tisíc korun z˙Programu revitalizace říčních systémů. Druhým rybníkem je Grymův rybník, který má výměru 0,65 ha. Následují rybníky Pod Smrkem (0,5 ha), Komora (0,2 ha) a před Velehradem rybník Žabinec (0,85 ha). Vzhledem k˙tomu, že malá rozloha katastru obce Modrá již neposkytuje mnoho možností pro budování dalších vodních nádrží, předává Kovářík alespoň rady a zkušenosti dalším starostům.
Kulturní život vychází z tradic
"Aby život obce byl opravdu bohatý a plnokrevný, je třeba zabývat se tradicemi a zvyky, z˙nichž některé dodnes žijí, jiné však zanikly a jen stěží se je daří obnovit, kupříkladu pálení Morany, Klepání po dědině a vodění Jidáše, Velikonoční pomlázka, Mikuláš, Vánoční strom, roznášení světla z˙Betléma do obydlí starších a nemocných lidí, Maškarní bál na ledě a podobně. Některé společenské akce jako například Josefovský košt s˙cimbálem, pouťová zábava, beseda u burčáku, Hasičská zábava, fašank či Pochovávání basy se už začínají stávat novou tradicí v˙životě obce. V˙obci se podařilo vybudovat celý komplex ploch pro sportovní a kulturní vyžití místních občanů - dlážděná taneční plocha, odpočívadlo, pódium k˙různým vystoupením, ohniště i malé občerstvení. Vznikla však potřeba doplnit areál o prostor, který by byl určen dospívající mládeži a maminkám s˙dětmi." Vzniklo tedy hřiště, jehož těžiště tvoří dřevěné prvky - dřevěná pevnost, průlezky, šplhadla, plastiky. Na realizaci se podíleli všichni příznivci tohoto záměru i s˙rodinami. Formou zábavné soutěže vybudovali základní prvky hřiště a ty byly postupně doplňovány dalšími atrakcemi jako například vláčkem, autíčkem, dřevěným koněm či tygrem.
Malebný střed obce byl zanedbán
Do kulturního dědictví obce patří jistě také prostranství u kapličky. Býval to malebný tradiční střed obce, avšak v˙duchu bývalého režimu zůstal zcela zanedbán. Proto se obecní zastupitelstvo v˙návaznosti na jeho historii a identitu rozhodlo pro obnovu. Novým záměrem se tedy stalo vytvoření jakéhosi náměstíčka, jež by mělo sloužit k˙setkávání občanů při svátečních příležitostech a společenských akcích tak, aby při tom zůstala zachována jeho průjezdnost.
Nedávná vichřice nám zamotala hlavu
V˙pondělí 16. srpna 1999 přišla od severu vichřice s˙průtrží mračen a krupobitím, která způsobila značné škody jak na obecním, tak na soukromém majetku. Bylo zničeno několik desítek stromů, mimo jiné dva nejvzácnější - ořech a kaštan z˙počátku století. Bylo poškozeno několik desítek střech, dva osobní automobily (na jeden spadl topol, na druhý pak utržený komín i se skřidlicí), na bývalé škole, nynějším Obecním domě, byly způsobeny škody za několik desítek tisíc korun. "A aby těch škod nebylo málo, nedávno se přihlásili vandalové tím, že záměrně poškodili třešně a višně, sázené na jaře letošního roku," stěžuje si starosta Miroslav Kovářík.
Bledě modrý rak je raritou
U prameniště Dlouhé řeky byl údajně odchycen vzácný exemplář raka. Jeho zbarvení má být totiž bledě modré. "Sám Miloš Holcr z˙Pedagogické fakulty University Palackého v˙Olomouci nám potvrdil, že se jedná o anomálii. Odlišné zbarvení raka bylo pozorováno sice již u některých uhynulých kusů, nicméně náš kus je naprosto živým a zdravým jedincem. Z˙tohoto důvodu se skutečně jedná o raritu," opět se chlubí starosta.
Text a foto: Jana Hlavačková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
