Číslo: 4 25.01.1999 Článků: 58 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 FÓR TÝDNE  FÓR TÝDNE Kúpila sem Matúšovi tú viagru. První dávku ale dostane v izolaci, až potom sa uvidí. V Hradišti v krytých lázňách končíl plavecký kurz a předávalo sa vysvědčéní. Když ho plavčík dávál tetině Křápkové, tak jí pravíl: Tetino, vysvědčéní, že ste sa naučila plavat, dostáváte aj vy, ale dám vám dobrú radu. Kdyby sa s vama náhodú nekde na moři potopila loď, tož pořádně zadržte dech, snažte sa co najrychléj dostat na dno a potom rychlo utěkajte k najbližšímu břehu. UPŘÍMNÁ TETINA Došla Anča Drozdová k doktorovi a ten sa jí ptál: Tož co, tetino, kde vás píchá? Ve stodole, doktore, ve stodole. PUMOVÝ ATENTÁT Do ZOO v Hodoníně vtrhli policajti a jeden pravíl: Mosíme vám to tady dočasně zavřít, protože sme sa dozvěděli, že tady máte pumu! NECO NA TOM JE Děda Jan Peléškú z Dolněmčí, měl neco tak okolo osmdesátky, jednú pravíl chlapom v hospodě: Chlapé, nebudete mně to věřit, ale čím su starší, tým mám větší dlaně. Jane, ale to sa ti enom zdá, šak přeca dlaně sa ti nemožú zvětšovat, pravili chlapé. No, to byste sa divili, když sem býl mladý a chytíl sem si teho svojého pinďúsa, tož ně ho eště pět centimetrú vykukovalo z ruky a včíl když ho chytím, tož ho néni ani vidět. SCHOVÁVANÁ Děcka na dědině sa často hrávajú na schovávanú a také sa stává, že všecky skrýše sú už často časem známé, a tak sa těžko schovává. Jednú ale malého Jurku napadlo, že by sa mohl schovat stařence pod sukně, a také to aj udělál. Protože býl najmenší, tak ho děcka nemohly dlúho najít. Když už to trvalo opravdu moc dlúho, tož malý Jurka z pod sukně vylézl, očička mu radosťú enom mžurkala a pravíl: Nebýl bych s tama eště vylézl a vy byste ně eště dlúho hledali, ale nesmělo by to tam tak smrdět. VYKRÁDAČKA Pane řediteli, pane řediteli, křičál vrátný jedného velikého amerického podniku v Kunovicách, nekdo nám přes nedělu vykradl pokladnu! Nedělajte rozruch, pravíl ředitél, já sem si tech čtyřicet korun vzál s sebou dóm. TAK TO NEKDY BÝVÁ Ptala sa Jaruška Kocúrková svojého taty: A tato, bila ťa nekdy tvoja mama? Tata se enom uškňúříl a pravíl: Moja né, ale tvoja ano! SPOLUJEZDKYŇA Po pohřbu sa ptali známí vdovca Kačaby: Strýcu, a jaká byla poslední slova vaší ženy? Zprava dobré! STALO SA V HRADIŠTI Ve Štěpnicách v Hradišti křičál Jura Klásek na svoju robu: Máňo, tak konečně sas dočkala. Od příštího týdňa budeme bývat v drahém bytě. To je výborné. Kde sa přestěhujeme? Nikde. Enom nám zas zvýšili nájemné# RYBÁŘSKÁ LATINA Hádali sa v Nedakonicách dvá rybáři, kdo z nich chytíl větší rybu. To já, pravíl Jura, sem chytíl jednú štiku, která měřila metr devadesát! Jara enom mávl rukú a říkál: To nic néni, to já sem chytíl štiku o dobrých třicet centimetrů větší! Jura sa enom zaškňúříl a pod nos si zafrflál: Hergot, proč já sa trúba mosím chválit dycky první! LABÚŽO Stalo sa jednú v zoologickéj zahradě, že slon došél za myšú a pravíl jí: Poslyš, ty, myško, udělaj mi labúžo. Myška sa nechápavo na něho podívala a ptala sa: A co je to, to tvoje labúžo? No, to mně vlezeš do chobotu a lezeš, lezeš, až vylezeš zadkem zas ven. Myška sa chvílu eště nechala prosit, ale potem za dvacku mu to slúbila a vlézla mu do chobotu. Slon sa enom rozplývál: Bože, to je ale labúžo! Když myška vylézla zadkem ven, tož ju slon ukecál, aby to eště jednú zopakovala, ale tentokrát už za padesátku. Myš teda znova vlézla slonovi do chobotu. Slon sa zas slasťú enom tetelíl: To je labúžo! Potom ho ale napadla nová myšlenka, přiložíl chobot k zadku a pravíl: Ták a toto je včíl furtlabúžo! JEDEN ZE ZAHRANIČÍ Seděli třé staří bačové za dlúhého zimního večera okolo vatry a spomínali: Pamatujete, chlapé, na rok 1936? To mi vlci roztrhali dvě ovce! Ozvál sa druhý: To mně roku 1942 roztrhali vlci štyry ovce! Nakonec sa ozvál najstarší bača: Spomeňte si zimu 1948. To mi jaguár zožral všetky ovce a aj s ovčincom! Chvílu bylo ticho a potem sa ozvál první bača: Ty, Jane, šak to nebýl jaguár, ale február 1948! ZE ŽIVOTA NA VESNICI Dežo, vrátíls Janovi ty vidle? Tož, baže vrátíl. A co říkál? Uáááááááááááá! NÁVŠTĚVA Jé, to je ale překvapéní, babičko, žes k nám přijela! pravíl malý Jurka, kerý první uviděl babičku slézat z kola u jejich chalupy. A proč sa ti to zdá, že je to překvapéní, ptala sa babička. Protože tata včéra pravíl, že pořád enom doma sedíš na penězách# PLACATICA Šofér Ruda Húkačka přejél v Mařaticách slépku. Když zastavíl, tož sa ptál takového malého konúpka: Ty, prcku, poslúchaj, nevíš, komu patřila tá slépka? Nevím, strýcu, potáhl sopél ten malý klučisko, u nás takové placaté slépky nikdo nemá! V ZOLOGICKÉJ Dozorca v zologickéj zahradě v Lešné jednú tak našél Janka Drozdového z Lopeníka ožralého jak sviňa, jak býl vlezený v kleci s vlkama a házál po nich kameně, haluze, ba aj svoju botu po nich pléskl. Strýcu, pravíl ten dozorca, ale rychlo z téj klece vylezte, co vám ti vlci udělali, že po nich tak vyjížďáte? Mně nic, vysvětlovál strýc, ale ty bestije přeca zežrali Karkulku!



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund