Číslo: 46
11.11.1996
Článků: 36
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
To snad není pravda...!?
Nepravidelný seriál nevýznamných reportáží o neobvyklých zážitcích. Prožívá a zužitkovává Pepa
(1) Za pár korun na Korunu
Je sobota, 26. října, v centru Uherského Hradiště zuří vojenská přísaha, odbíjí jedna hodina po poledni a hlučný hlad hlodá hlavně v útrobách. Co s ním? Jen ne žádné minutky! Kde je lidová kuchyně? Ááá... Už to mám. Četl jsem článek v novinách. Korunahost, s. r. o.? Ne. Jsou světovější. Korunagast. Hurá na Korunu! Inzerují i nekuřáckou jídelnu. Lidová jídla za lidové ceny a v lidovém prostředí? Kdo by odolal. Určitě bude gulášová nebo dršťková polévka a hotová jídla! Za chvilku vcházíme. Vlevo pro kuřáky, vpravo pro nás. Ouha. Vpravo plno. A cedule. Nápis křídou: "Zavřená společnost". Hm, dobré. Někdo umazal "u". Netušili jsme, že to je poslední legrace v tomto zařízení.
Nu což, hlad je hlad, řekli jsme si a směle vstoupili do kuřáckých prostor. Skoro prázdno. Jeden stůl zkraje plný a pár jedinců skromně roztroušených po place. Bezva. Skoro žádní lidi, skoro žádný kouř. Usedáme hned u výčepu vedle obsazeného stolu. To bude rychlá obsluha. Opět ouha. Jedna zralejší servírka se plouží mezi výčepním pultem a stolem mužů v montérkách, nás si zjevně nevšímaje. Muži si objednávají gulášovou polévku. I já mám na ni chuť. Hlad se stupňuje. "Pívóóó!" ozve se silný hlas někde zezadu. Servírku to nechá chladnou. S úsměvem a vlídně pánům vysvětluje, že pivo došlo a je třeba narazit. Minuty ubíhají. S dvacátou jsme se dočkali. Objednávám tonik a gin. Toniku mají spoustu a vychlazeného. Gin žádný. Čím začneme?
Z jídelního lístku se usmívá gulášovka, dršťkovka a hovězí vývar. Gulášová a dršťková už není, hlásí servírka. Sakra, smůla. Tak nic. Jaké jídlo? "Dejte si nějakou minutku," vemlouvá se servírka. "Víte, vedle je oslava sedmdesátin a je přísaha a my jsme...". Bože! Nikde nikdo a nikde nic. Ani polévky, ani hotovky. Už ani nevím, co jsme si objednali. Nicméně aspoň jíme. "Pívóóóó!" ozve se zoufalý hlas někde zezadu. "Kdo to tak řve?" brumlá si už vztekleji servírka "Naráží se." Uběhla třičtvrtěhodina naší návštěvy. Přichází vrchní. Mladý muž, který něco dožvýkává. Ptá se servírky, co je s pivem. Následuje výměna názorů, kdo ho měl a kdo by ho měl vlastně narazit.
Pomalu dojídáme. "Ještě jednu gulášovou polévku," zní objednávka od vedlejšího stolu. Zpozorním. "Hned to bude," odpoví vrchní a zmizí. "To snad není pravda," říkám si v duchu očekávaje věcí příštích. Dojedli jsme. "Pívóóóóó!" zní už vyloženě vzteklý hlas někde zezadu. Rozumím tomu, proč je vzteklý, nerozumím tomu, proč tady ještě sedí... Stejně vztekle tentokrát reaguje servírka. Začíná hádka. Teď už vůbec nerozumím tomu, proč tu pivaři bez piva zůstávají. Inu, asi malý český člověk. Nespokojený, nadávající, ale věrný. "Je mi líto, pánové," přichází vrchní k vedlejšímu stolu "ale gulášovka není." Mám docela radost. Škodolibou. Když ne já, tak nikdo! Inu, malý český člověk. A celkem spokojeně platím.
Přišli další nešťastníci. Další hosté. Sedli si opodál. "Máme dršťkovou polévku," sděluje jim servírka. Už to znám, říkám si a hodně pomalu se oblékám. Abych viděl jejich dlouhé nosy. Naposledy ouha. Na jejich stole se objevují talíře s kouřící a vonící dršťkovou polévkou...
Dr. Petr Parma
|
|
ZUBY NEHTY MÍŘÍ NA MÍR
Po úspěšném albu Utíkej se loni připomenula pražská dívčí rocková formace Zuby nehty deskou Král vysílá své vojsko, vydanou u brněnských Indies. Od té doby stačila Marka Míková odrodit, Hana Řepová odkojit a tak nic nebrání nejlepší české dívčí skupině všech dob k návratu na klubová pódia.
Hudbu ZN lze zjednodušeně charakterizovat jako přímočarý rock s až popovým nádechem zlatých šedesátých let. Dámám je vlastní schopnost přesvědčivě se vyjádřit na dvou až tříminutové písničkové ploše (punkové začátky se nezapřou a prý se holky svojí poslední tvorbou k Dybbuku přímo vrací). Trošku to sice někdy zaskřípe s obměnou melodických nápadů a instrumentací - nervní vyhrávky a vedení saxofonové linky až příliš připomínají Už jsme doma a klávesy absenci kytary ne vždy plně vyváží. Naopak potěší flétna a drobné aranžérské fórky.
Textově jde o vítaný a v bigbítu netypický ženský pohled na svět. "Básnické" pokusy všech členek kapely ZN mohou žít samostatným papírovým životem.
Dnes už sice nejde o žádnou novou vlnu, ale pořád je zde patrný rezervovaný odstup od hlavního proudu českého popu.
-jš-
|
|
Ještě jednou REFLEXY
Vážená redakce,
když jsem si přečetl ve vašich novinách ze dne 4.11.1996 "zpověď" Pepy Lysoňka", nevěřil jsem vlastním očím. Kolik špíny a nepravd lze naházet na jednoho člověka - konkrétně na pana Klegu, člena skupiny Reflexy.
Už v úvodu své výpovědi se pan Lysoněk mýlí v tom, že pan Klega působil ve skupině jako doplňkový zpěvák. Téměř do poloviny 80. let zpíval sám. To už kapela Reflexy fungovala asi 10 let. Toto si ale pan Lysoněk nemůže pamatovat, protože v té době, oděn ve svém pionýrském stejnokroji, neměl tušení o existenci tohoto člověka.
Tento už tehdy spolu s E. Czopem, J.Kocmanem, J.Gajdošíkem a F: Čapkem se snažil prosadit vlastní tvorbu (Diskokolaps, Piáno chuďasů atd.) o tom, že jejich tvorba byla (a je) úspěšná, svědčí tisícové návštěvy na jejich vystoupení. To by si pan Lysoněk mohl pamatovat snad jen z konce 80. let, kdy u této kapely mohl pracovat jako "bedňák". Dobře si vzpomínám na to, když si za odměnu mohl zabubnovat vždy jednu skladbu - Slunce a tělo (vlast. tvorba sk. Reflexy).
Svým článkem urazil nejen pana Klegu, členy skupiny a mne, ale další spoustu fanoušků a dnes už pamětníků skupiny Reflexy.
"Pane Lysoněk, vy jste nevybudoval nic. Jen se přiživujete jako parazit na tom, co za zhruba 15 let vybudovali jiní.
Když jsem v létě zavítal na Reflexy do Bílovic, netušil jsem, že pod tímto názvem se snaží vystupovat někdo jiný. Měl jsem tedy možnost vyslechnout si vaši "tvorbu". Myslím si, že se socialistickou muzikou M. Davida typu Non-stop to daleko dotáhnout nemůžete.
Tady jsem také pochopil, proč kritika v jednom hudebním časopisu označila vaši tvorbu jako ten nejstupidnější moravský rock."
Závěrem chci dodat, že kdyby byl pan Lysoněk tak dobrý, jak nás ve svém článku ujišťuje, jistě by se nemusela jeho skupina pyšnit názvem, který vymyslel a proslavil někdo jiný.
Bývá dobrým zvykem, že slušní lidé se cizím peřím nechlubí.
"Pane Lysoněk, přeji Vám hodně úspěchů a alespoň tolik vyprodaných sálů, jak je to tradicí u skutečné skupiny Reflexy".
Pavel Horáček
P.S. U zpovědi každý mluví pravdu, ale vy jste učinil pravý opak! |
|
HOVORY O DROGÁCH
Připravuje ve spolupráci s Dobrým dnem Mgr. Irena Pilařová, protidrogový koordinátor pro okres Uherské Hradiště. Dotazy pište na adresu redakce,heslo Drogy, nebo volejte přímo Poradnu pro drogově závislé, tel. UH 555 782 (Pondělí 15-17 hod).
Je pravda, že narkomani si mohou ve Vaší poradně vyměnit použité jehly a stříkačky za nové?
V naší poradně, stejně jako i v jiných poradnách a kontaktních centrech pro drogově závislé, funguje tzv. "výměnný program jehel a stříkaček". Znamená to, že lidé, kteří užívají drogy injekčně, mají možnost si své použité injekční jehly a stříkačky vyměnit za čisté. K čemu je to dobré? Je všeobecně známo, že krví se přenáší řada nebezpečných chorob, např. AIDS, žloutenka,... Tím, že si řada narkomanů použité injekční jehly a stříkačky mezi sebou půjčuje, dochází k rychlému šíření těchto chorob. Protože se však narkomani běžně pohybují i mezi ostatními lidmi (mezi spolužáky, spolupracovníky, partnery, přáteli...), mohou tyto choroby snadno přenášet i na neuživatele drog. Výměnný program jehel a stříkaček je tedy velmi důležitou formou prevence proti přenosu nebezpečných chorob. Lidé, kteří si chtějí vyměnit své použité jehly a stříkačky za nové, mohou přijít buď přímo do naší poradny nebo se mohou kontaktovat s našimi "terénními pracovníky" i mimo poradnu. Všechny služby, které provádí naše poradna, jsou zcela
anonymní a bezplatné. |
|
| |
