Číslo: 48
01.12.1997
Článků: 50
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Měsíc pro smolaře naposledy
Móda v galerii
Příští rok se zase znovu sejdeme
Slet kohútků v Bánově
Autogramiáda Jiřího Klobouka
Obrazy a kresby Tomáše Měšťánka
Divadelní hra o ztrátě iluzí
Rozhovor týdne: Jaroslav Tomaňa
Měsíc pro smolaře naposledy
Uherské Hradiště - Své derniéry v Uheském Hradišti se v prosinci dočká inscenace Měsíc pro smolaře Eugena OďNeilla v režii Igora Stránského, která měla premiéru 17. května 1997. I když tato inscenace patří spíše mezi ty nejmladší na repertoáru SD, její derniéru nepřivodil divácký neúspěch, naopak, inscenace byla s úspěchem uvedena i v Praze. Příčinou jejího stažení z repertoáru Slováckého divadla je skutečnost, že hře koncem roku 1997 propadají autorská práva zakoupená pro Českou republiku a jejich obnovení je u každé nové smlouvy vždy finančně náročnější. Pokud jste tedy tuto inscenaci, v níž hrají Jaroslava Tihelková, Vladimír Doskočil, Petr Franěk, Martin Vrtáček a Zdeněk Kupka, ještě neviděli nebo ji chcete zhlédnout ještě jednou, využijte poslední příležitosti, která nastane v úterý 2. prosince v 18. hodin.
-voj-
Móda v galerii
Strážnice (red) - Kulturní dům Strážničan Vás srdečně zve na atraktivní kulturní pořad Móda v galerii. Jako hosté se Vám představí Denny Rataisky (mistr stepu), cimbálová muzika, ukázky z muzikálu Drákula, tanec na hudbu z muzikálu Drákula v provedení Evy Machů - Miss Slováckoď97 s partnerem R. Trebickým, originální pár Miss Slováckoď97 Miroslava Filgasová a Michael Joch. Z módní kolekce zhlédnete svatební šaty salonu Šarm ze Strážnice, modely módní návrhářky J. Hrubošové, modely Umprum Uh. Hradiště, plavky fy Christina, kožešiny z Domu kožešin Graubner ze Strážnice. Atmosféru galerie umocní výstava obrazů umělců K. Benedíka, F. Jiroudka, B. Dvorského a dalších. Celým večerem Vás budou provádet Miloš Kučera (moderátor Radia Jih) a Danuše Adamcová (autorka pořadu).
Příští rok se zase znovu sejdeme
Padouch Bárta se snaží přesvědčit Vlastičku o své lásce k ní - Foto: MaC
dědiny chlapci i chlapi s pinklem na zádech do světa za prací, vraceli se, až když okolní lesy hrály podzimními barvami, pověsili pinkl na krov a užívali domova...
Břestecký pinkl - 1. ročník folkového festivalu pořádaný 22.listopadu Klubem komunální kultury ve sportovní hale v Břestku bude mít jistě další neméně zajímavé a úspěšné pokračování. Sportovní hala se již při začátku festivalu ( 14.30 hodin) zaplnila diváky, kteří se zájmem a nadšením sledovali divadelní představení Záskok v podání Divadla Nahodilých Ochotníků (DNO) z Vizovic.
Divadlo nám krátce představil člen divadla Miroslav Hála, který působí i jako režisér. Divadlo Nahodilých ochotníků má šest členů mužského pohlaví, pro které není problém zahrát ženskou roli.
Divadlo se specializuje na Cimrmanovy hry a na festivalu zahráli hru o nešťastné Vlasťě, ze které se nakonec vyklube Vlasťa (muž). Samozřejmě musí vždy zažádat o povolení pana Smoljaka a Svěráka, kteří se již byli na našem vystoupení také podívat, uvedl Miroslav Hála. Někdy mají před vystoupením strach, podle toho, jak dobře mají nastudovanou a natrénovanou hru. Nakonec byli se sobotním vystoupením spokojeni jak diváci, tak členové souboru. Po skončení divadelního představení pokračovalo odpoledne s kapelou Dřevorubcovy boty, Pexesem, Second bandem, Echolamou a Igorem Chižňakem. Vrcholem festivalu bylo vystoupení vizovických Fleretů. Po celý zbytek večera následoval taneční večer s Kalíškem. Celý sobotní festival uváděl Jiří moravský Brabec.
Slet kohútků v Bánově
Bánov - Bánovský folklorní soubor Kohútek oslaví letos své 25. výročí. Je téměř neuveřitelné, že již celé čtvrtstoletí uplynulo od doby, kdy se z tehdejších žáků sedmých tříd, kteří měli rádi lidové písničky, vytvořil na bánovské škole soubor. Podle kohouta ve starém bánovském znaku si začal říkat Kohútek. V dalších letech se naštěstí našlo dost nadšených pokračovatelů, a tak soubor přetrval. Hodně z těchto bývalých, ale i současných členů se sešlo v sobotu 29. listopadu v sále ZŠ na pořadu k 25. výročí založení Zazpívaj, kohútku aneb co na svatou Kateřinu. Jako hosté vystoupily soubory Jakub z gymnázia v Uh. Brodě a Litvánek z Bučovic. Když se sejdou přátelé, o dobrou náladu není nouze. Tak tomu bylo i v Bánově.
-ES-
Autogramiáda Jiřího Klobouka
Uh.Hradiště - Ve čtvrtek v podvečer se konala v galerii U sovy autogramiáda hradišťského rodáka Jiřího Klobouka. Klobouk se narodil v roce 1933 a v roce 1968 emigroval do Kanady. Po revoluci se již několikrát vrátil zpět domů a vydal také několik knih - v edici Blue Note mu vyšel v roce 1993 Můj život s Blondie, v roce 1994 Hudba po půlnoci, v roce 1995 Winfield. Letos mu vyšla kniha Protikomunistický manifest, což je - jak uvedl autor - dokument doby z roku 1975. Knihu se nepodařilo vydat ani v exilových nakladatelstvích, proto byl autor velmi potěšen tím, že se to povedlo právě doma. Jiří Klobouk je znám také jako autor rozhlasových her, které jsou na programu mnoha evropských rozhlasových stanic.
Jindra Váverková
Obrazy a kresby Tomáše Měšťánka
Uh. Hradiště - V pátek 21.11. byla zahájena vernisáž Tomáše Měšťánka v galerii U Zeleného stromu. Slavnostního otevření v 17.00 hodin se zúčastnili herci Slováckého divadla s hudebním programem za doprovodu pana Gajdošíka hrou na varhany. Samotnou výstavu zahájil pan Fantura, který popsal vývoj díla Tomáše Měšťánka. Obrazy a kresby zobrazují dojmy z návštěvy Španělska, zachycují červencové povodně, připomínají herce Josefa Kemra. Dalším tématem jsou lidé z nižších vrstev - bezdomovci, žebráci. Obrazů je kolem 25, z nichž některé byly již při instalaci prodané. Výstava potrvá do 6.12. Poté budou instalovány obrazy různých autorů jako vánoční nabídka.
-mac-
Divadelní hra o ztrátě iluzí
Uh.Hardiště (red) - Divadelní skupina Cenzurovaných Inteligentních Aktivit Vás zve na jedinečné uvedení své divadelní hry o ztrátě iluzí Hitman. V pátek 5. prosince v malém sále Domu kultury v Uherském Brodě. Začátek v 19.00 hodin.
Rozhovor týdne: Jaroslav Tomaňa
Jedenáctý v Mistrovství Evropy juniorů v bezmotorovém létání
Narodil se 31. prosince 1975. Vystudoval střední průmyslovou školu. S létáním začal v patnácti letech ve Slováckém aeroklubu v Kunovicích. Po úspěšném složení přijímacích zkoušek byl přijat na vojenskou akademii do Brna. Jeho největším životním snem je stát se pilotem. Je vytrvalý, ctižádostivý, průbojný a má úspěch...
Jak dlouho se již věnuješ létání?
Asi sedm let. Od 14 let jsem začal chodit do aeroklubu v Kunovicích a o rok později jsem začal plachtit.
Proč zrovna vojenská akademie?
Na vojenskou akademii jsem šel kvůli oboru - letectví. V budoucnu se chci živit jako pilot - což je také můj životní sen.
Z čeho jsi dělal zkoušky ?
Všemu předcházelo celkové zdravotní vyšetření v Praze. Samotné přijímací zkoušky byly z matematiky, fyziky, angličtiny, tělocviku a psychotesty.
Letěl jsi už nad naší republikou?
Ano, létal jsem nad celým naším územím. Nejdelší přelet mám z Kunovic do Příbrami a zpátky. Také jsem byl v Německu na zahraničních závodech v Musbachu.
Jaký je to pocit, být mezi oblaky?
Záleží na tom, jestli to člověk bere jako koníček nebo jako povolání na vojně. Na vojně je to svým způsobem zábava, ale dá se to přirovnat k práci. Je to hodně náročné.
Jak ve škole probíhá výcvik?
První rok studia jsme létali na Z 142. Potom nás rozdělili na určité skupiny a byli jsme přiděleni k vrtulníkům, ke stíhačkám a k dopravním letadlům. Teď cvičíme na L 29. Jiné je to např. při akrobacii v nízkých navigačních letech, kdy se člověk řítí v 80 m rychlostí 450 km/hod. Jako koníček je to taková relaxace. Tak jako když někdo hraje fotbal a dá gól - má radost.
Je to podle Tebe nebezpečný sport?
Podle mě je to nejbezpečnější sport. Spadnout můžu i z kola. Sem tam se stane, že člověk přistane do terénu a rozbije letadlo, ale podle statistiky je to jinak bezpečné. Teď je to spíše finančně náročné. Dříve bylo plachtění podporováno Svazarmem, až v poslední době se začíná létat za plné náklady.
Jsou u vás ve škole i holky?
Ten můj obor je výhradně pro kluky. Akademie jinak přijímá holky, které baví třeba řízení letového provozu, geodézie, kartografie...
Jak probíhá den plachtaře?
Ráno, když vstanu, okamžitě zkontroluji počasí. Přijedu do hangáru a s pár kamarády z aeroklubu jdeme otevřít hangár. Potom celé dopoledne ve znamení spěchu a chaosu připravujeme aeroplán. Musíme dávat pozor, abychom na něco důležitého nezapoměli. Např. si musíme zjistit zakázané prostory, naplánovat si trať atd. Když jsem už nahoře, tak se všechno zklidní a myslí se jenom na let.
A co tvé jiné zájmy?
Když jsem byl malý, dělal jsem všechno. Dvanáct let jsem závodně lyžoval, jezdil jsen na plachetnici, vyšíval jsem. Dnes často hráváme basketbal, volejbal ... Aktivně lyžuji a v rámci školy chodím na přebory. Také se věnuji extrémním sportům. Účastním se dlouhodobých závodů v lyžování. Součástí těchto závodů je vytrvalostní běh, sjezdové lyžování, orientační běh ...
A co třeba diskotéky?
Na diskotéky chodím samozřejmě taky.
Jaké jsou tvé další úspěchy?
Letos proběhlo mistrovství republiky juniorů, které bylo poznamenáno povodněmi takže závody nebyly platné. V roce 1996 jsem se nominoval jako 4. v republice do juniorského družstva reprezentantů. To byl zatím můj nejvýraznější úspěch. Více si ale cením Evropy. Příští rok jsem nominovaný na mistrovství Evropy mužů. To jsem opravdu zvědavý, jak tam dopadnu.
Na co nejvíce je plachtění náročné?
Hlavně asi na čas. Jedny závody trvají tři týdny. Příští rok bych se chtěl zúčastnit dvou závodů. Závodů se můžu zúčastnit pouze v rámci cvé dovolené. Během léta probíhá na škole praktický výcvik a já mám nárok na 30 dnů dovolené. V těchto dnech se můžu zúčastnit závodu, aniž bych si narušil výcvikový režim na škole. Plachtění se v polsední době stává také náročné na finanční prostředky. Ceny závodů v zahraničí se pohybují kolem 40 - 45.000 Kč, v Německu až 60.000 Kč.
Kde tedy bereš finanční prostředky?
Snažím se hledat sponzory, kteří mi částečně přispívají. Něco si ale musím platit také já sám.
Jak se může mladý člověk stát plachtařem?
Tento rok Slovácký aeroklub otevřel elementární výcvik. Během zimy chlapci a dívky od 14 let prochází teoretickým školením - jsou tam např. obory meteorologie, navigace... Z jara, po vykonání teoretických zkoušek, začínají plachtit.
Kdy jsi měl největší strach?
Zatím jenom jednou. Bylo to letos na závodech v Šumperku. Pořadatelé vyhlásili disciplínu v plachtění bouřkou. Normálně bych se nezúčastnil, ale v takových závodech se letí na doraz a boduje se každý kilometr. Z třiceti účastníků nás odletělo asi šest. Když jsem kličkoval mezi bouřkami a přeháňkami, dostal jsem zásah do letadla bleskem a vynulovali se všechny přístroje. To jsem se trošičku bál, ale jinak strach nemám.
Musel jsi už nouzově přistát?
Několikrát. Průměrně za rok je to 5 - 6 přistání do terénu. Napřed začnu nadávat, pak začnu zjištovat,kde přesně jsem. Zkontroluji aeroplán, zatelefonuji na letiště a čekám až pro mě přijedou.
Co na to říkají tvoji rodiče, mají strach?
Já myslím, že ne. Můj otec se také věnoval plachtění a parašutismu. Já jsem to plachtění po něm převzal a můj bratr je zase parašutista. Myslím, že rodiče jsou spokojení.
Za rozhovor děkuje Petra Macalíková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
