Číslo: 5
01.02.1999
Článků: 57

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Začíná filmová přehlídka Projekt 100 - 1999
Uherskohradišťačka vystavuje v Brně
Popovjánek si ze soutěže přivezl první tři místa
Jak královna country music vystupovala v rockovém klubu
Eso Music Production vyhlásila další ročník Zlíntalentu
Jolly Joker opět na Míru
Cesta na kole po Route 66 zdokumentována
MIROSLAV DONUTIL přijel do Uherského Hradiště
Jak se žije v Korytné




Začíná filmová přehlídka Projekt 100 - 1999

Uh. Hradiště (red) - Letos už popáté proběhne filmová přehlídka Projektu 100, která již tradičně nabízí 10 velkých děl světové kinematografie. Přehlídka se uskuteční v 68 kinech České republiky a ve 31 kinech na Slovensku. Jedním z nich bude i hradišťské kino Hvězda, v němž můžete v průběhu měsíce února zhlédnout tyto filmy: 

	 2. - Život Briana
	 3. - Ohňostroj
	 4. - Život Briana
	 9. - Stalker
	10. - Canterburské povídky
	14. - Antonie
	16. - Růžové sny
	17. - Poslední pokušení Krista
	22. - Poslední pokušení Krista
	23. - Nahý
	24. - Korida lásky
	25. - Sling Blade
	(začátky ve 20 hodin)







Uherskohradišťačka vystavuje v Brně
Brno (gal) - Bývalá studentka gymnázia v Uh. Hradišti Eva Jiřikovská je nyní studentkou pátého ročníku pedagogické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, oboru výtvarná grafika. Letos v lednu byla uspořádána výstava prací právě studentů PdF MU v Galerii Lužánky v tzv. Centru volného času v Brně za Lužánkama. Mezi mnoha pracemi studentů jste nemohli přehlédnout i práce právě Evy Jiřikovské s jednotným tématem a to menhiry a milníky u nás. Na tuto zajímavou výstavu byla v páteční Mladé frontě napsána pochvalná kritika PhDr. Radkem Horáčkem, který především upozorňuje na mladou výtvarnou generaci se zcela osobitými rysy v jejich výtvarné činnosti. Doufejme, že se tato výstava stane pouze odrazovým můstkem pro další výtvarnou práci a rozvoj rodačky z Uh.Hradiště Evy Jiřikovské!







Popovjánek si ze soutěže přivezl první tři místa
Popovice (fal) - Třetí víkend v lednu se již poněkolikáté dětský folklórní soubor Popovjánek zúčastnil soutěžní přehlídky Sedmikvítek, která se uskutečnila v libereckém kulturním domě Koloseum. Přihlášeno bylo asi třicet skupin, které absolvovaly osmdesát vystoupení v sedmi různých tanečních kategoriích. Celý program začal ve tři odpoledne a končil téměř v jedenáct hodin večer, říká vedoucí Popovjánku Jitka Nováková, přivezli jsme si první místo v kategorii mladší a druhé místo v kategorii starší ve folklóru a třetí místo v country, které bylo zařazeno do plesové choreografie. Přestože vlastní soutěžní přehlídka byla spíše maratonem, byly děti spokojené a v příštím roce se chtějí této soutěže opět zúčastnit. Chtěla bych jim poděkovat za jejich trpělivost a také jim popřát hodně úspěchů v dalších soutěžích.







Jak královna country music vystupovala v rockovém klubu

Uh. Hradiště - Báječná zpěvačka a vynikající kytaristka, country hvězda Věra Martinová přijela na pozvání AZ rádia v úterý 26. ledna do klubu Mír. Sympatická a stále se usmívající stálice se premiérově představila v rockovém klubu se svým komorním pořadem a hostem Petrem Rimským.
Kapelu nechala doma a sama samotinká s kytarou v ruce a svým čistým pevným hlasem lámala srdce nadmíru zaplněného sálu svým příznivcům všech generací.
Hned druhou písničku věnovala mužské části publika, což se málokdy stává. Od té chvíle téma lásky provázelo všechny texty písniček, nejen z dílen písničkářů Jarka Nohavici a Mirka Hoffmanna. Letitými skladbami Brzo bude ráno a Místo tvých slov uzavřela svůj první blok večera a pozvala na pódium svého hosta, kamaráda a písničkáře Petra Rimského.
Bojím se, protože jsem v Hradišti začínal a kdysi jsem tu i bydlel, těmito prvními slovy se uvedl známý folkový písničkář a vlastně celé vystoupení doprovázel i vzpomínkami na naše město.
Staré trampské, moravské lidové, jedna werichovská, ale hlavně bluesové skladby tvořily Rimského repertoár.
Po několika minutách se Věra Martinová vrátila na pódium a se svým hostem pokračovala v duchu příjemného hudebního večera. Je to moje nejoblíbenější období, vyznala se Martinová před písní O jaru, ke které text napsala Pavlína Jíšová. Po smutné holce přišla na řadu známá i klipově zpracovaná věc Jak kdy, po níž následovala snad jedna z jejích prvních písniček Až na vrcholky hor.
Většina posledních skladeb jako třeba Batalion zapojila do zpěvu i publikum. To odcházelo ze sálu výborně naladěné a spokojené, stejně jako oba interpreti.
Toho jsme využili a položili jsme Věře Martinové pár otázek:

Dnes večer vás v tom kapela nechala a vy jste musela vystupovat sama, nebo to byl záměr?
Byl to záměr. Já kapelu jako takovou pro sebe nemám. Mám kamarády, kteří se mnou hrají léta, ale každý se živí něčím jiným, protože v dnešní době utáhnout kapelu pro zpěváka není možné. Turné jsme si odjeli minulý rok na podzim a v zimě a když to půjde, pojedeme v květnu nebo v červnu zase nějaké koncerty, ale do té doby má kapela pohov.

Nebála jste se, že se na pódiu nebude mít o koho opřít?
Trochu jsem se bála, protože jsem nikdy takhle sama nejezdila, jenom v rámci nějakého festivalu, kdy jsem vystupovala jen s kytarou.

Kudy vedly vaše první hudební krůčky od doby, kdy jste poprvé vzala kytaru do ruky?
Moje první kroky vedly z mojí rodné Dobrušky u Tábora do Brna na konzervatoř. Tam jsem zpívala spíše šansony s kytarou. Některé z nich jsem použila na předešlou desku s názvem Zvláštní způsoby. Potom jsem chvíli jezdila jako host s orchestrem Gustava Broma. V roce 1982 jsem po absolutoriu dostala nabídku od Schovanek a lákala mě Praha. V ní jsem vydržela čtyři roky a v roce 1987 jsem dala dohromady mužskou kapelu Gram.

Začínala jste pod duchem nějakého vzoru nebo celou svoji hudební dráhu se snažíte preferovat styl Věry Martinové?
Výrazný samostatný vzor jsem neměla. Poslouchala jsem, co se dalo, i když za totality to nebylo jednoduché, protože americká muzika se k nám dostávala jen velmi obtížně.

Co vám dalo impuls, že jste se rozhodla odejít ze Schovanek a věnovat sólové dráze, na níž jste se stala hvězdou country?
Schovanky byly docela dobrá škola i životní, ale to bych ráda nerozebírala. Vydržet s ženskými delší dobu není jednoduché, takže jsem potom zatoužila po mužské společnosti. Objevila se ponorková nemoc a taky mně vadilo, že se strašně dlouho hrály stejné věci a příliš se neobměňoval repertoár. Prostě jsem měla pocit jít trošku vlastní cestou.

Platí o vašich albech, že postupně zrají jako víno nebo jste každým dalším mířila jinam?
To musí posoudit posluchači. Chci dělat muziku, která je mému srdci blízká a chtěla bych, aby to i z alb bylo cítit. Nechci dělat desky jenom na efekt, myslím vyloženě komerční. To je to, co se mi v poslední době nelíbí, že většina lidí sahá po osvědčených cower verzích hitů a původní česká písnička se vytrácí.

Na většině skladeb se podílejí vaši kolegové. Máte nějakého dvorního skladatele?
Texty neumím, na ně si musím bohužel shánět lidi. V poslední době jsem spolupracovala s Pavlínou Jíšovou a s Ivanem Hlasem. Dříve to byl hodně výrazně Eda Krečmar.

Podle čeho jste si vybrala dnešního hosta večera?
S Petrem se známe několik let. Je výborný kytarista, myslím, že nedoceněný, a má krásný hlas. Chtěla jsem někoho příjemného, hlavně chlapa, protože dvě ženské na pódiu by byla nuda. Chtěla jsem někoho odjinud, ale zároveň, aby se naše muzika k sobě trošku hodila.

I když jste před nedávnem vydala desku Příběhy, pracujete momentálně na nějakém hudebním projektu?
Myslím si, že hudební trh je přesycený muzikou. Než lidem dojde, že vyšla nová deska, tak to trvá mnohdy až rok. Myslím si, že je zbytečné do nich cpát zase další. Je lepší chvilku zase počkat, až to stačí všechno strávit.

Myslíte si, že se v rádiích a televizi pouští dostatek country hudby? Jestli ne, proč tomu tak je?
Není jí dost. Je to spíše otázka specifických stanic, které se na tento styl zaměřují. Asi je to tím, že je tato oblast pořád opovrhovaná a já vůbec nevím proč. Dneska se všechny žánry tak mísí, že už k tomu není důvod, nehledě na to, že v našich českých a moravských krajích má country muzika docela hluboké podhoubí. Nicméně oblastní rádia mají svůj určitý formát, do kterého se zaštiťují, a jejich selektory vybírají muziku. Mně to přijde hrozně odosobněné.

Co je pro vás v životě opravdu důležité?
Abych měla práci, která mě baví a silné rodinné zázemí. Jsem hrozně ráda, že jsem našla odvahu si založit rodinu a mít dítě, protože si to dneska neumím vůbec představit.

Které album i jiného žánru se vám v poslední době líbilo tak, že byste jej určitě doporučila našim čtenářům?
Poslední album Erika Claptona, i když se musím přiznat, že jsem si k němu musela najít cestičku. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem si zvykla a zjistila jsem, že je to strašně dobrá deska.

Když se čas začal nachylovat k jedenácté hodině, rozloučila se s námi Věra Martinová a po boku dvou nejdůležitějších mužů svého života, manžela a manažera, odjela uložit se ke spánku.

Pavel Paška







Eso Music Production vyhlásila další ročník Zlíntalentu
Zlín - Letošní, již čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu pro mladé zpěváky UPS Technology Zlíntalent ď99 byl vyhlášen 13. ledna 1999. Svým charakterem je to nekomerční soutěž, která je pořádána ve spolupráci s Úřadem města Zlína a je určena pro soutěžící z celé České republiky.
Do soutěže se mohou přihlásit všichni, jejichž věk nepřesáhl 23 let a do uzávěrky soutěže, tj. 19. března, pošlou kazetu se dvěma nazpívanými skladbami, z nichž alespoň jedna bude nazpívaná v češtině. Soutěžící nesmí být smluvně vázáni s žádnou vydavatelskou společností. Přihláška musí obsahovat adresu, telefon, rodné číslo, fotografii, jméno autora hudby a textu. Kontaktní adresa je Eso Music Production, Ševcovská 3246, Zlín, 760 01.
Festival bude rozšířen o kategorii pro hudební skupiny.
Hlavní cenou pro vítěze Zlíntalentu je smlouva na natočení vlastní nahrávky u hudebního vydavatelství Eso Music Production.
Slavnostní finálový galavečer se uskuteční 12. června ve Velkém sále Městského divadla Zlín.
Průběh celého večera bude v přímém přenosu vysílat Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Ze záznamu vystoupení všech soutěžících finalistů vznikne hudební CD nosič s názvem Zlíntalent 99. Zároveň vznikne dokument z televizního záznamu.







Jolly Joker opět na Míru
Uh. Hradiště (Dave) - V pátek večer se konečně uskutečnil již jednou odložený koncert velmi talentované a dnes kultovní skupiny. Ačkoli je to neobvyklé, jako první vystoupili právě Jolly Joker & Plastic Beatles of the Universe, hvězdy večera.
Zahráli kompletní materiál z nové desky, která by se měla objevit letos v březnu na pultech s hudedními nosiči. A nutno říct, že je to pořád starý dobrý crossower, prošpikovaný tu a tam trochou taneční hudby. Během večera zazněly podle očekávání početného publika i starší pecky, a to Nejsme nic, Bublina, 1999, Raketou do tmy, jako přídavek Step to me.
Po technické přestávce vystoupila místní skupina se zajímavým názvem Urschullum. Hrála velice slušný hard core a všechny přítomné určitě pobavila.
Již tak velmi vydařený večer ukončili sokolovští Boron, kteří hodně připomínali známou americkou skupinu Pantera.







Cesta na kole po Route 66 zdokumentována
Uh. Hradiště (PA) - Zlínské HIT rádio Publikum oslaví tento týden páté narozeniny. V rámci kulturních akcí skrytých pod společným názvem oslav ROK 5 se uskuteční v pátek 5. února od 17 hodin v hradišťském knihkupectví Portál křest a autogramiáda knihy Route 66 - na kole po hlavní ulici Ameriky, kterou premiérově představí její autor, majitel HIT rádia Publikum Zdeněk Jurásek.
Kniha vznikla na základě autorovy pouti přes Spojené státy po cestě Route 66 v září a říjnu loňského roku.
Jelikož jsem cestoval bez přestávky, mohl jsem každý den telefonicky sdělovat svoje zážitky do živých zpravodajských vstupů. Z těchto vstupů, autorových poznatků a záznamů z diktafonu vznikla Juráskova prvotina, v níž najdete, co je vlastně Route 66, její historii, praktické rady a úskalí při jejím použití a řadu zážitků doložených fotografickou přílohou.
Její poslední část tvoří unikátní příloha. S povolením amerického autora najdete na šedesáti stránkách přetištěný podrobný itinerář Route 66. Jeho cennost tkví v tom, že Route 66 je stará cesta procházející třemi časovými pásmy, osmi státy, spojující východ se západem, Chicago s Los Angeles a fungující od roku 1926. Před dvaceti lety však byla vyškrtnuta ze seznamu amerických dálnic a její název už v automapách prakticky nenajdete.
V Portále budou k vidění i autorovy fotografie z této výpravy po Spojených státech, kdy během 30 jízdních dnů sám na bicyklu urazil 3951 kilometrů. Například památník Cadilac Range - deset automobilů zaražených v poli, indiánské rezervace, typické staré restaurace a benzinové pumpy, Californská poušť, památník Velká Brána v San Luise a řada dalších. Nezapomeňte se přijít nebo přijet podívat na opravdu unikátní záběry a spolu s knihou Zdeňka Juráska nahlédnout do kusu americké historie.







MIROSLAV DONUTIL přijel do Uherského Hradiště
Před týdnem vystoupil se svým pořadem Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím v Klubu kultury a jelikož byl celý večer postavený na otázkách, nedalo nám, abychom se i my třebíčského rodáka Miroslava Donutila nezeptali.

Asi tři roky trvalo, než jste do Uherského Hradiště mohl přijet. Jak se vám líbilo hradišťské publikum a překvapilo vás něčím?
Musím říci, že mě nepřekvapilo, protože je to skvělé publikum.

Které otázky jste se nejvíce bál, že ji dostanete k odpovězení?
Nebojím se žádné. Myslím si, že bychom měli umět odpovídat na všechny otázky, protože princip demokracie je v dialogu, a proto se o dialog snažím.

Během pár hodin byly lístky na vaše představení vyprodány, což svědčí o vaší veliké oblibě a popularitě. Nebojíte se, že přijdete o svoje soukromí?
Nebojím, protože své soukromí si přísně střežím, i když to mnohdy vypadá, že se snažím na sebe říci všechno.

Uplatňujete své skvělé vypravěčství a hereckou dovednost i ve společnosti svých přátel?
Je-li k tomu příležitost a nálada, tak samozřejmě. Když se ve společnosti najde někdo, koho stojí za to poslouchat, tak raději poslouchám.

Stalo se vám, že jste na svoji skvělou improvizaci někdy v životě doplatil?
Stal se mi konflikt s jedním starším kolegou, kdy on nepochopil, co říkám, tak jak pochopit měl. Až to pochopil, tak za mnou dodatečně přišel a řekl, že se mi omlouvá, ale v té chvíli byl naštvaný.

Na která setkání s kolegou či hrdinou vašich historek nejraději vzpomínáte?
Vzpomínám na každého člověka, protože každé setkání vás obohacuje. Život je o to krásnější a bohatší, když si dovedete všímat toho, co lidé zažívají. Mnoho lidí žije bohatší život, ale nedovede o svých věcech vyprávět. Je to jenom otázka chtít to zaregistrovat a chtít to sdělit.

Z vašich spousty her nejraději vzpomínáte na Baladu pro banditu. Na které další určitě nedokážete zapomenout?
Na Baladu pro banditu vzpomínám jako na obrovský zážitek, protože to byl můj vstup do filmu a ještě k tomu s partou kamarádů z Divadla na provázku, proto to ve mně zanechalo tak silný emotivní dojem. V podstatě každá role je hodna, aby se člověkovi vryla do paměti, protože do každé role vkládáte kus svého života. Ta, kterou zrovna děláte, je pro vás ta nejdůležitější.

Co vás v nejbližší době čeká na poli divadelním a filmovém?
V nejbližší době začnu s ruskou režisérkou Meleškinovou zkoušet v Národním divadle jednu z hlavních rolí hry Mistr a Markétka od Bulgakova. S režisérem Luďkem Bočanem, herci Zuzanou Bydžovská, Honzou Hartlem, kteří jsou mými sourozenci, dotáčíme třináctidílný seriál Hotel Helbich, který bude mít v září premiéru na televizních obrazovkách. V dubnu bude mít v kině premiéru veselohra z šedesátých let Pelíšky, ve které hraje mého bratra Bolek Polívka, moji maminku Stela Zázvorková a manželku Simona Stašová. V roli doktora se představí čiperný osmdesátiletý režisér Jiří Krejčík.

Když se potkáte s člověkem stejně výmluvným jako vy. Co vám první bleskne v hlavě?
Že je to dobře.

Stále větší množství herců začalo kromě hraní zpívat. Také i vy. Jaký podnět vás k tomu vedl?
Je faktem, že nás pár zpívá, protože nás to baví. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal.

Vzhledem k vašemu přijmení, je něco, k čemu byste se nikdy nenechal přinutit?
Toho je moc a zabrali bychom tím spoustu místa, kdybych vám všechno vyjmenovával, ale v žádném případě k promiskuitě a závisti!

Přiznal jste, že místní kraj trochu znáte. Co se vám na něm nejvíce líbí?
Krajina, lidi, víno, ženy a všechno, co tu máte úžasné.

Kde čerpáte tolik potřebnou energii v tak pracovně zaneprázdněném životě?
Když si ráno prohlédnu svůj pracovní den, který ráno začíná zkouškou, odpoledne natáčením, večer představením a v noci učením se textu na další den, občas i přejezdem do jiného města, mám dojem, že když vstoupím do zaplněného sálu, jako byl i dnes v Uherském Hradišti, a ten je navíc nabit energií, cítím, že její část přejde z publika na mne, protože nejvíc napružený jsem po představení. Proto děkuji všem, kteří přišli a díky nimž jsem tu energii znovu získal.

Pavel Paška







Jak se žije v Korytné
Podjavořinská obec Korytná leží v údolí mezi obcemi Nivnice a Strání. Celé katastrální území obce (1279 ha) leží uvnitř Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Území spadá do povodí Moravy, leží v údolí potoku Korytnice. Pro celou Korytnou je typická větrná a vodní eroze.

Historie obce sahá do 13. století
Praotcové Korytňanů při cestě do Uher vykáceli v šedesátých letech 13. století kus pralesa a usídlili se zde. V roce 1325 prodal král Jan Lucemburský dědiny Korytnou a Volenov brodským měšťanům. To se však týkalo jen větší části obce, části zeměpanské. Asi třetina vsi patřila pánům ze Strání, Lipova a Gansberka, kteří ji roku 1359 prodali pánům z Kunovic, přičemž si páni z Lipova ponechali v Korytné zemanský dvorec se sedmi lány. Prodejem z roku 1381 přešel tento dvorec a sedm lánů na pány z Kravař a ze Strážnice. Po pánech z Kravař a ze Strážnice se majitelem dvorce a 7 lánů stala zemanská rodina, která se podle dědiny zvala z Korytné. Posledním jejím členem byl Jiřík Korytňák, který zemřel někdy v první čtvrtině 16. století ve Strážnici. Své právo na část Korytné postoupil panu Václavu z Vojslavic. Během doby se však podařilo městu Uherskému Brodu sjednotit ve svém vlastnictví všechny tyto části, takže už roku 1495 drželo město celou dědinu s jejím příslušenstvím. V užívání Uherského Brodu zůstala Korytná d o 19. října 1627, kdy bylo město přinuceno odprodat ji za 25.000 zlatých moravským pánům z Kounic. V držení rodu Kouniců zůstala Korytná po dobu 200 let, až do 1. července 1848.

Věkový průměr obyvatel je 40 let
V současné době žije v obci 1010 obyvatel a za poslední období se projevuje sestupná tendence v jejich počtu. Přitom v roce 1775 žilo v Korytné asi 385 lidí, v roce 1970 již přesahoval počet obyvatel tisíc, přesně 1250. Nepříznivá je i věková struktura obyvatel, průměrný věk se pohybuje kolem 40 let. V poslední době stoupá v Korytné počet nezaměstnaných občanů. Restrukturalizace podniků a zvýšení produktivity práce se odráží v růstu nezaměstnanosti obecně v celé republice. Tato tvrdá realita má dopad i na životní úroveň některých občanů. Tento krizový stav v našem hospodářství bude navíc úzce souviset i s finančními toky do obce, jehož výsledkem bude nenaplnění rozpočtu, a tím dojde k útlumu investičních akcí pravděpodobně i v Korytné, posteskl si sučasný starosta Korztné Ing. Karel Stojaspal.

Co se chystá do budoucna?
Náš volební program předpokládá navázání na minulé úspěšné volební období. Chceme pokračovat v dalších potřebných investičních akcích, které by přispěly k lepšímu životnímu prostředí a vzhledu obce i v kontextu s územním plánem obce, který se právě dokončuje, říká Stojaspal. V obci je třeba dokončit také rekonstrukci místních komunikací v trati Flečky a Kadlúbek v souladu s územním plánem obce, zaměřit se na vybudování protierozních opatření v katastru, jímání srážkových vod a zabezpečit tak ochranu občanů proti přívalovým vodám. Toto řešení nabízí povodňový plán obce, který je již vypracován. Ochraně životního prostředí a péči o veřejnou zeleň chce obec věnovat trvalou péči. Necháme vypracovat studii o osázení a doplnění obce zelení. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat těm občanům, kteří se vzorně starají o životní prostředí v naší obci tím, že např. pečují a udržují svoje předzahrádky a sečou trávu, říká korytňanský starosta. V obci se třídí komunální odpad, k tomuto účelu obec pořídila 4 kontejnery. Nebezpečný odpad vykupuje firma Rumpold UHB, s.r.o. Uh. Brod.

Jaké plány a přání má starosta a obecní zastupitelstvo?
Naším plánem a přáním je v budoucnu vybudovat Charitní dům pro přestárlé, osamocené a nemocné občany. Vyplývá to i z potřeby početné skupiny přestárlých lidí v naší obci. Nechceme, aby tito občané byli násilně vykořeněni ze své rodné vsi, myslí na budoucnost starosta Korytné. Podle jeho slov bude realizace takového domu úzce záviset na finančních prostředcích. Bude velmi záležet i na veřejném průzkumu občanů, zda se tento Charitní dům vůbec vybuduje. Přáním starosty a nově zvoleného obecního zastupitelstva je prosadit i rekonstrukci silnice III. třídy v obci. To si vyžádá složitá jednání, při nichž bude obec usilovat o to, aby se stav silnice zlepšil, už proto, že jsou v Korytné vybudovány nové chodníky v souběhu s touto silnicí. V co nejbližší době bychom také chtěli za pomoci heraldiků nechat zhotovit obecní znak, který by už na první pohled vypovídal o charakteristice naší obce, plánuje starosta Stojaspal.

Školství v Korytné je na dobré úrovni
Korytňanské školství je úctyhodného stáří. Za první písemnou zmínku o něm můžeme považovat údaj děkanské matriky uherskohradišťské z roku 1644, zvané Procopiovy. V roce 1920 navštěvovalo školu 185 dětí, dnes se v malotřídní škole učí 50 žáků. První třída je samostatná, druhá s třetí a čtvrtá s pátou jsou spojeny. K letošnímu zápisu se dostavilo pouze 11 dětí. Jako mimoškolní činnost nabízíme tělovýchovný kroužek, do Korytné dojíždí manželé Uhrovi ze Základní umělecké školy Uh. Brod, kteří vyučují děti hře na flétnu. Všichni žáci naší školy jezdí na plavání do Uh. Hradiště, navštěvují divadelní představení v Uh. Brodě, Uh. Hradišti a ve Zlíně, říká k činnosti základní školy její ředitelka Jarmila Mikesková. Byla dokončena výstavba dílen a v brzké době se plánuje jejich vnitřní vybavení. Konají se vánoční besídky, karnevaly, v rámci ekologické výchovy se děti zúčastňují sběru papíru a léčivých bylin. Základní škola také spolupracuje s mateřskou školou, do které je v tomto roce zapsáno 38 dětí. Základní škola úz ce spolupracuje s obecním úřadem, který se snaží zabezpečit co nejoptimálnější podmínky pro vzdělávání dětí.

Některé tradice se udržují dodnes
Dnes v Korytné kromě dechové hudby funguje také dětský pěvecký a taneční soubor Korytňánek. V dřívějších dobách se v Korytné zachovávalo mnoho zvyků a některé se udržují dodnes. Například 27. prosince o svatém Janu chodí po vesnici chlapci oblečení jako řezníci, chodí dům od domu a zpívají. Dalším slavným svátkem je Fašank, dva dny se zpívá a tančí. V pondělí chodí po dědině babkovníci - maškary. Zpívají, od dob minulých je většinou doprovází medvěd. S postupem doby se masky obměňují a jsou rok od roku modernější. Vždy večer je pak taneční zábava, v úterý o půlnoci se tradičně za velikého nářku smutečního průvodu pochovává basa. Na Zelený čtvrtek odletěly zvony do Říma a chlapci chodí po vsi a klepou na klepáče místo vyzvánění až do Bílé soboty. Na velikonoční pondělí bývá šlahačka, před 1. květnem se staví máj a ke konci měsíce se zase kácí. To se vždy oslaví taneční zábavou. Ke konci měsíce září bývají v Korytné hody, neboť kostel je zasvěcený sv. Václavu. Opět samozřejmě nechybí taneční zábava. Také plesov á sezóna je bohatá, koná se obecní ples, farní a také maškarní ples.

O zájmovou činnost mládeže je v obci postaráno
Dá se říct, že zájemci o sport mají k zájmové činnosti v Korytné vcelku dobré podmínky. Nechybí zde fotbalové hřiště, sportovní hala, krytý bazén se saunou ani tenisové kurty. Chtěli bychom podporou těchto zařízení přispět ke zlepšování tělesné zdatnosti mládeže a duševního rozvoje s tím, aby nepropadla civilizačním nemocem - drogy, alkohol atp., upřesňuje Stojaspal. Obecní úřad podporuje spolky, které tvoří základ společenského života v obci - myslivce, holubáře, včelaře, rybáře a nově založený spolek skautů.

Několik slov na závěr
Obec Korytná má na počet obyvatel vlastní hodnoty, které ji řadí mezi nejvybavenější obce v naší republice. Kromě již výše zmiňovaného sportovního zázemí je zde i restaurace, pohostinství, Dům kultury i Dům služeb. Rovněž budování infrastruktury je podle slov starosty ve srovnání s ostatními obcemi příznivé. Obecní úřad má své představy, jak splnit úkoly v rámci volebních programů, které byly jednotlivými stranami předloženy. Splnění těchto cílů bude jistě záležet jak na celkové prosperitě a hospodářském vývoji v naší republice, tak i na finančních možnostech obce obecně, dodává na závěr starosta.

J. Flasarová







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund