Číslo: 51
21.12.1998
Článků: 56
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Pryšec neboli Vánoční hvězda je výbornou dekorací
Právě na Vánoce se každý snaží vyzdobit interiér svého bytu co nejlépe. K vánoční náladě slouží i pokojová rostlina Pryšec - Vánoční hvězda. Listeny této rostliny zůstávají dekorativní až dva měsíce. Potom je nutno je seříznout a pěstovat dále jako rostlinu ozdobnou listem. Není totiž jednoduché Vánoční hvězdu dovést ke kvetení i další rok. Pokus byste si chtěli Vánoční hvězdu naaranžovat v bytě sami, doporučuje se ji umístit dohromady s rostlinami s tmavozelenými listy. Krásná je však i na okně či v ozdobném obalu přímo na slavnostním stole. Vyroste maximálně do výšky O,30 až O,35 cm. Hnojí se jednou měsíčně tekutým hnojivem. Vyžaduje teplo a slunečno. Na přesazování není Vánoční hvězda náročná, v prvním roce nepřesazujeme vůbec, v druhém pak vyměníme zeminu za čerstvý zemní substrát. Zvláštností této rostliny je, že její šťáva může způsobit podráždění pokožky.
Jak jsme se dověděli od vedoucí prodejny květin Klívie, zálivku potřebuje tato rostlina střední, to je dvakrát za týden. V případě, že je ale teplejší byt, je třeba častější zálivky. Vánoční hvězdě prospívá spíše chladnější prostředí. Při vyšší teplotě můžou rostlině opadávat lístky. Vedoucí prodejny Klívie rovněž prozradila, že k dalšímu kvetení je nutné, aby se v září umístila květina do tmavého a chladnějšího prostředí. Když se pak začátkem listopadu přemístí na větší světlo, dojde ke zbarvení listů. Pokud nenecháte rostlinu takto odpočinout, zůstane celá zelená. Pryšců neboli Vánočních hvězd je několik druhů, můžete tedy zakoupit rostlinu nejen s červeným, ale i s bílým, růžovým, žlutým či oranžovým květem. Nejmenší rostliny pořídíte za 45,-Kč, větší s více květy pak maximálně za 155,-Kč.
Na odbyt jdou však dle slov vedoucí prodejny květin Klívie nejvíce střední hvězdy, které lze zakoupit od 74 do 79,-Kč. Ačkoliv většině zákazníků vydrží Vánoční hvězda místo několik let opravdu pouze na Vánoce, stojí rozhodně za to, abyste si ji letos pořídili i vy.
KV |
|
Vánoční čas nejsou pouze starosti
Čas Vánoc v nás ženách vyvolává nejenom spoustu krásných pocitů z atmosféry, která na nás v tomto období čeká, ale hlavně se nám vybavují starosti, které jsou s tímto spojené. Už se vidíme s prachovkou v jedné ruce a s plechem cukroví v druhé. Snažíme se připravit pro naši rodinu oázu klidu a pohody, což představuje perfektně vyčištěný byt, spousty dobrého jídla a pod stromečkem kupu dárků. Přitom všem nám uniká pravá podstata těchto svátků. Kdysi dávno tyto svátky byly symbolem porozumění a lásky a i dnes jsou to dny, kdy máme k sobě všichni nějak blíž. Proto využívejme toho, že nás většinou v těchto dnech obklopují lidé, kteří nás mají rádi. Proto prožívejte Vánoce v duchu pohody a klidu.
Nestihnete umýt okna? Nemáte vysněný počet druhů cukroví? Nestíháte vůbec nic? V této situaci je nejlépe dát se do gala a jít třeba na vánoční koncert a tam přijít na jiné myšlenky, třeba na ty pravé vánoční, které nás při poslechu koled či vánoční hudby určitě napadnou. Třeba si vzpomenete na vaše dětství, kdy vaše maminka dokázala z mála vykouzlit nádhernou atmosféru. Po návratu domů se snažte co nejdéle v sobě udržet dobrou náladu, nalejte si skleničku něčeho dobrého či šálek čaje a povídejte si v kruhu rodiny. Dobu do svátků se snažte prožít co nejvíce v pohodě, proto dělejte pouze to, na co vám síly stačí. Zjistíte totiž, že perfektně uklizený byt vám vydrží maximálně jeden den a po cukroví se stejně tloustne, nahraďte ho spoustou ovoce (to vám spolehlivě a chutně vyrobí matka příroda).
Během Vánoc nebraňte svým nejmilejším, aby o vás pečovali (jestli takovou snahu projeví). Na Štědrý den si naplánujte pouze uvaření štědrovečerní večeře a jinak se snažte ten den relaxovat. Běžte na procházku do přírody a připravujte se na večer, který patří k těm nejkrásnějším v roce. Po dni plném klidu bude určitě vaše pleť vypadat skvěle a když aplikujete jemné nalíčení, upravíte si účes a oblečete si něco hezkého z vašeho šatníku, tento večer bude jistě nejenom pro vás tím nejkrásnějším.
Salon Valentýn |
|
Jmelí - zlatý symbol vánočních svátků
Jmelí, které bylo odedávna ceněno jako kultovní rostlina, má v lidovém léčitelství dlouhou tradici. Jeho postavení mezi ostatními léčivými rostlinami je trochu zvláštní, neroste totiž na zemi, ale vysoko v korunách stromů jako stále zelený poloparazitický keřík. Anglický národopisec J. B. Frazer, který se zabýval prvobytným náboženstvím, magií a totemismem, píše ve svém díle Zlatá ratolest, že primitivní člověk se domníval, že život dubu je kryt ve jmelí. To zůstává v zimě zelené, zatímco strom sám ztrácí své listí. To, že rostlina nevyrůstá ze země, ale z kmene nebo větví stromu, tuto představu ještě více umocňovalo. Jmelí vytváří polokruhovité trsy o průměru 30-60 cm. Svými kořeny, zvanými haustoria, čerpá ze dřeva hostitelského stromu vodu a v ní rozpuštěné minerální látky, ze kterých si vytváří vlastní výživu. Z krátkého kmene vyrůstají zelené a většinou pravidelně vidličnatě větvené výrůstky, které jsou snadno lámavé. Každý rok přirůstá jeden článek větví, takže lze snadno určit stáří keříku.
Kožovité listy, které jsou dlouhé až 5 cm a 2 cm široké, jsou zpravidla žlutozelené. Sytě zelené listy má jmelí, které se vyskytuje výhradně na jedlích. Nenápadné květy se vyskytují po třech. Bobule, které z nich dozrávají v prosinci, jsou bílé až nažloutlé, velké asi jako hrách. Těchto lepkavých kuliček používali již dávno ptáčníci k přípravě ptačího lepu. Tato rostlina je rozšířena po celé Evropě s výjimkou severních oblastí a mírné Asie až do Japonska. Setkat se s ním můžeme od nížin až do horských oblastí. Roste nejčastěji na borovicích, v některých oblastech i na lípách, topolech a javorech, poměrně vzácně na jedlích. Jako léčivka se sbírají mladší větévky s listy slabšími než 5 mm, a to v období od prosince do února. Lze je však sbírat i celoročně z pokácených stromů. Suší se ve slabých vrstvách nebo zavěšené ve svazečcích při teplotě 40 stupňů Celsia. Schne dosti pomalu a usušená má žlutavě zelené zbarvení, slabý charakteristický zápach a nasládlou, později hořkou chuť.
Droga obsahuje cholin, acetylcholin a polypeptid viscotoxin, bílkoviny zásaditého charakteru, pryskyřice, ta ještě nebyla zcela prozkoumána. U nás je jmelí součástí čajové směsi Alvisan, používané jako pomocný léčebný prostředek při vysokém krevním tlaku, ateroskleroze a příznacích stárnutí vůbec. Droga má příznivý a uklidňující účinek na srdeční činnost. V lidovém léčitelství se používá buď ve formě prášku, nebo jako nálev. Odvar z jmelí se nedoporučuje, neboť účinné látky se varem znehodnocují a rozkládají. Použití je však možné jen po konzultaci s lékařem, protože některé látky jsou fyziologicky velmi účinné. Jmelí se dříve říkalo zlatá ratolest, zřejmě proto, že utrhnutá větévka za několik měsíců získá zlatožlutou barvu. Proto mu také byla připisována moc odhalovat a odkrývat poklady skryté v zemi. Podobně jako květ kapradiny také jmelí se trhalo buď na svatého Jana, nebo na Vánoce. Tedy při letním a zimním slunovratu.
Se jmelím byly spojovány různé báje a obyčeje. Jeho starodávná symbolika sice časem trochu vyprchala, ale zůstává spjato s kouzlem Vánoc jako rostlina symbolizující pohodu a mír, přinášející štěstí celému domu.
HM |
|
Na Štědrý večer se nebožtíci převtělují za mouchy
V představách našinců bylo odjakživa zafixováno: Tma souvisí se zlem, světlo s dobrem. Proto když nastával zimní slunovrat (tehdy přibývalo světla ve prospěch dobra), mnozí si oddechli. Dokonce odkládali škrabošky, které - věřte nevěřte - nosili s vírou, že jimi před krutými, ve tmě řádícími démony zakamuflují svou totožnost. Na této ideji nic nezměnil ani pozdější biblický mýtus Narození. Naopak. - Pohanské obyčeje obohatil zvyky křešťanskými a všechno dohromady získalo pouze nové jméno. Ač pravda, církvi se pohanské rituály moc nelíbily. Především zatracovali věštby mající naznačit budoucí události - lásky, nenávisti, narození, úmrtí, časy tučné či časy hubené.
Na Štědrý den se všeobecně setkáváme s magií dne prvního. Neboli- nikdo neměl být smutný, sklíčený, ztrápený, zamlklý, plačtivý, popudlivý, vznětlivý, zlostný, hádavý, agresivní, nevěrný. Zůstal by takovým celý rok. Z cizích měl do stavení pro štěstí vstoupit první muž. Přitom úzus všem velel brzy vstávat, aby do příštích Vánoc netrpěli lenorou. Ale pozor! - Do bot skočit dřív než do kalhot! Vrazit si totiž, nedej bůh, něco do chodidla (stačila tříska z podlahy) vedla by nejbližší budoucnost pěkně hustým trním. Některé panímámy ještě nedávno pro vánoční pečení vykuřovaly kamna dřevem ovocného stromu, nejčastěji hrušně. Slovenská etnografka doc. E. Horváthová to konfrontuje se známou pověrou, podle níž člověk porazivší zdravý ovocný strom do roka zemře a jako jediné vysvětlení nabízí možnost, že ovocný strom v den slunovratu představoval oběť bohům.
No, pokud jde o věštby, známe jich dosud bezpočet. Tak třeba světlo. Na Štědrý večer bývala ve všech staveních dost dlouho tma. Jeden soused totiž čekal na druhého, až první zapálí svíčku. Do takového příbytku se později ze široka daleka stáhl obtížný hmyz nebo tam vznikl požár nebo se tam pořád hádali. Světlo svíčky sloužilo coby orákulum. Ke které osobě se při zapalování obrátil knot, ta měla brzy zemřít. Ale i když nezhasla, všechno bylo v pořádku, jen pokud stoupal dým způsobně vzhůru. Směřoval-li jedním směrem, běda tomu, kdo tam zrovna seděl. Těsně před večeří musel hospodář zapíchat za futra dveří jedlové větévky chránící před zlými duchy a nebožtíky, jimž kdysi někdo z rodiny ublížil. Stejnou funkci mělo kouření stavení posvěcenými svatojanskými bylinkami, vykropení svěcenou vodou či potření česnekem šířícím však aroma poněkud nevánoční. Četné prameny potvrzují víru v krátkodobý (štědrovečerní) návrat mrtvých příbuzných, nejčastěji převtělených za mouchy.
GH |
|
Tradice a zvyky Vánoc v Bílých Karpatech neupadly v zapomenutí tamních obyvatel
Vánoce zlidověly a jejich přísně náboženské pojetí je již dávnou minulostí. Celý náš život se změnil. Dnes žijeme zbrkle v samém spěchu, stále se za něčím ženeme, nezbývá nám ani, abychom se na chvilku zastavili a pokochali se krásami tohoto civilizací nedotčeného koutu naší země, který se nám postupně vylidňuje. Pestrost kopanického lidu se mimo jiné odráží v procítěných písních a tancích, hluboce zakořeněných zvycích. To jsou perly, které se předávají z pokolení na pokolení. Do toho zapadají i krásné zvyklosti v období Vánoc. Právě Vánoce by měly být svátky míru, pokoje, lásky, ale také vzpomínek - i přesto, že my dříve narození se tomu poněkud bráníme. Vzpomínám si i já v tomto předvánočním čase na své dětské Vánoce, prožité v kruhu rodiny, která sice nikdy neoplývala bohatstvím, ale pro nás to byly dny kouzelné obestřeny tajemstvím. Toto kouzlo Vánoc jsem se snažila zachovávat i ve svém novém domově v Uherském Brodě.
Vánoce lid tohoto kraje začal slavit již od první neděle adventní /6.12. svátek Mikuláše, 13.12 Lucie až do 26.12/. Na Štědrý den se tyto krásné zvyky provozovaly již od rána. Sledovalo se, kdo první přijde do domu. Jestliže žena, tak se budou rodit děvčata, jestliže muž, tak se budou rodit chlapci. Návštěvám se nedoporučovalo chodit do stavení shora dolů - přinášely neštěstí. Po celý den se držel půst a jedlo se až po východu první hvězdy.
Od Lucie /13.12./ se každý den odložilo jedno polínko, které se označilo názvem měsíce, a podle toho, jaké bylo v ten den počasí, se určovalo počasí v příštím roce. Na Štědrý den se pak s tímto dřívím topilo a vařila se při něm večeře. Rovněž do Lucie se dělala stolička, která se dokončila na Štědrý den. Jako první si na ni sedla hospodyně a po ní všichni členové rodiny. To proto, aby se rodina nerozutekla a nikdo nechtěně neodešel /např. nezemřel, byl odvolán na vojnu apod. - vdavky, to byl chtěný odchod/.
Myslelo se i na ty nejzoufalejší bezdomovce - lesní zvěř. V odpoledních hodinách se do lesa nosilo seno, zrní s oplatkem, to aby i srnky, zajíci a ptáčci okusili štědrovečerní oplatek.
Se strojením stromečku se započalo hned ráno. Zdobila ho maminka společně s dětmi, které na něj zavěšovaly jablíčka, ořechy, sušené švestky, hrušky, ozdoby zhotovené z tvrdého papíru, slámy, dřeva, nebo kousky dřeva zabalené do papírků. To často byly jediné ozdoby. Dle možnosti byla i nějaká perníková figurka /každé dítě mělo na stromečku jednu/. Na konec na něj děti pověsily řetězy, které si samy zhotovily ze sušených švestek, šípků, slámy, nebo papíru. Z důvodu nedostatku místa v pokoji se stromeček zavěšoval na strop nad stůl, kde se scházela celá rodina. Dárky se žádné nedávaly.
S první rozsvícenou hvězdičkou na obloze končí půst a rodina mohla zasednout k bohatě prostřenému stolu. To už hospodyně musela mít vše nachystáno, neboť jak zasedla, tak už neměla do konce večeře vstávat od stolu, aby celý rok měla všechny své blízké u sebe v domě.
Stůl byl upraven tak, že byl přikrytý ubrusem, v každém jeho rohu byl položen bochník doma pečeného chleba. Při kraji stolu bylo položeno tolik oplatků, kolik bylo členů rodiny. Každý oplatek byl potřen včelím medem a na něm položena půlka ořechového jádra. Uprostřed stolu byla nasypaná hromádka ze všech druhů obilí /žito, ječmen, oves, rež. pohanka, proso/ z luštěnin /hrách, fazole, čočka, bob/, mák, hlávka česneku, cibule. Vedle se postavila mísa se všemi druhy ovoce, které se v této oblasti urodilo, včetně šípků. Pod stůl se dala ošatka nebo máselnice, do níž se vhazovala první sousta od každého chodu večeře. To se po skončení večeře dalo i s oplatkem všemu domácímu zvířectvu. Na stole nesměla chybět peněženka, růženec, modlitební knížka - hojnost, zbožnost a boží požehnání. Pamatovalo se i na zemřelé. Před rozsvícenou svíci se na zelenou snítku smrku položily fotografie, nebo část oděvu nedávno zemřelých členů rodiny. Rozsvícení svíčky na hrobě nebylo možné /vzdálenost hřbitova/.
Před večeří se vynesl talíř mouky smíchané se solí a kmínem na dvorek, či do zahrady, kde se rozprášil pro vítr-meluzínu, aby po celý příští rok nemohly škodit. Hospodář v téže době dal každému kusu dobytka hrst sena s oplatkem. Prasata dostala místo sena obilí. Po příchodu ke stolu zůstali všichni stát a pomodlili se. Potom jim matka nebo otec udělal kříž na čelo medem, aby byli všichni chutní jako med a pracovití jako včeličky. Poté jim maminka ještě na obě tváře namalovala rozměklým /namrzlým/ šípkem červená kolečka - líčka. To aby po celý rok byli zdraví - červené tváře znak zdraví. Potom následovala večeře. Tradovalo se, že bude-li dobrý den, bude šťastný a úrodný i příští rok. Proto se připravovalo velké množství jídel, které dnes někdy známe už jen z literatury.
1. chod - oplatek s medem. Každý svůj oplatek přeložil na půl a rozlomil jej na tolik kousků, kolik bylo lidí u stolu + jeden, který se dal do máselnice. Jeden kousek snědl každý sám a se zbylými podělil všechny u stolu, aby rodina držela pospolu a její členové si vzájemně pomáhali.
2. chod - hrachová polévka s kostkami kvaky, aby se do rodiny kutálely peníze a bylo hodně vajíček.
3. chod - kapustnica /bez masa/, aby bylo hodně zelí.
4. chod - hřibová omáčka, k ní se podávaly uzly z chlebového těsta, upečené v peci Pod plamenem, lehce osolené a potřené rozpuštěným máslem, to aby nebyly v rodině starosti.
5. chod - půčky z měkého nudlového těsta se ušůlaly 50-60 cm dlouhé hady. Ty se uvařily ve slané vodě, ještě teplé se posypaly slaným tvarohem a pomastily se roztaveným máslem - čím byly delší, tím měly být větší a plnější klasy obilí v příštím roce.
6. chod - Pěry čili tašky plnění povidly, sypané mákem a polité medem s máslem - čím plnější a buclatější - tím kvalitnější dobytek.
7. chod - kaše pohanková, politá medem a máslem, sypaná tlučenými ořechy. Později nahražena krupičnou. Tímto jídlem se vítá narození Ježíška /dříve asi sluneční bůh - JP/.
8. chod - Bylinkový čaj nebo káva s mlékem - klid a pohoda v domě.
9. chod - makové, ořechové, jablkové, mrkvové zamotance. Tvarohové, povidlové, případně i hruškové vdolky /lopaťáky/ - symboly hojnosti
10. chod - ovoce, jablíčka - symbol zdraví, sílu, dlouhověkost, ořechy - moudrost, radost, mládí.
Po večeři bylo zvykem dávat psovi kousek buchty s česnekem - aby dobře hlídal. Z půčků, které zbyly, se natrhalo tolik kousků, kolik bylo v sousedství svobodných děvčat. Každý kousek byl pojmenován jedním děvčetem. Všechny kousky se daly na pokličku a pustila se k tomu kočka (musela být proto najezena, aby se nevrhla na jídlo rychle, mohlo by se stát, že by se nepostřehlo, který vzala první). Svobodná děvčata se po večeři chodila dívat do studny, zdali tam neuvidí svůj osud. Také se třáslo na zahradě stromem, při tom se říkalo: Trasem trasem bez, ozvi sa mi pes, kdze mój milý dněs.
Věřilo se, že odkud se ozve pes, nebo nějaký zvuk, na tu stranu se děvče v budoucím roce vdá. Házela se sekera, nebo bota přes hlavu. Spadla-li vertikálně na osu stojící osoby, ta pak odešla z domu. Pokud padla horizontálně, pak ta osoba zůstala doma. Děvčata louskala a jedla ořechová jádra, aby po celý rok byla krásná a svěží. Ještě mnoho krásných jiných zvyků a pověr zaměstnávalo na Štědrý den kopanické rodiny.
Poté se chystala rodina na půlnoční do vzdáleného kostela ve Starém Hrozenkově. Muselo se vykročit hned po desáté hodině večerní, aby se na bohoslužbu přišlo včas.
Den Božího hodu vánočního se pokládal za největší svátek v roce, který se slavil jen v úzkém rodinném kruhu. Celý den se nic nedělalo ani nevařilo. K jídlu se přihřálo, co zbylo z bohaté štědrovečerní večeře. Pro zvířata bylo též vše připraveno už na Štědrý den, takže se jim to jenom podalo. Zpívaly se koledy. Nebylo žádoucí, aby v ten den někdo přišel na návštěvu. Ani děti, co již byly z domu /vyvdané/. Ze stolu se uklízelo až na Štěpána. Hlavně po celou dobu se nepil žádný alkohol. Po návštěvách se chodilo až druhý svátek vánoční /Štěpána/. Při těchto mnoha lidových zvycích, pověrách a starých obyčejů sváteční dny utekly jako voda a začaly zase obyčejné dny se svými povinostmi a starostmi. Je škoda, že ani v rodinách na Kopanicích se tato krása už téměř nezachovává. Proto je v současné době nutné se starat a usilovat o zachování hlubokých rodinných a krajových zvyků, zpěvů, neobyčejně krásných cenných krojů, které nevylučují žádnou formu nového způsobu života a myšlení, ale spíše doplňují a obohacují.
Domnívám se, že co nejvíce současným lidem chybí, je ticho a chvíle zpytování. Západní vítr k nám přivál ohňostroje, velkopodniky, ale myslím, že bychom měli zůstat u svých tradic ztichlých měst a ztichlé krajiny.
Kateřina Kubínová |
|
| |
