Číslo: 6
07.02.2000
Článků: 86
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Rozhovor týdne
Zeměpis
Rozhovor týdne
Ten dělá to a ten zas tohle
Vázy Marie Blechové se líbí v celém světě
Vkusně naaranžovaná pytlovina, na ní vymodelované nákupní tašky, v˙nich sušené květiny, to vše podtrhují volně ležící kusy stromů - rovněž vymodelované lidskýma rukama. Na výstavě samotné pak můžete spatřit vázičky na sušené květiny, amfory, džbány zvané kubaně (někde také čepáky), karbované (na okraji prolamované) mísy, hrnky, plastiky, obrazy. Prostě dekorační keramiku. Tuto keramiku však spatříte nejen na výstavách či doma u Vašich blízkých z˙regionu, ale také například ve Francii, Austrálii, v˙Americe. Najdete je téměř po celém světě, výjimkou je Rusko. Pokud Vás zajímá keramika, která není v˙žádném případě pouze komerčního rázu, pak je pro Vás určen tento článek. Přinášíme totiž rozhovor s˙paní Marií Blechovou z˙Osvětiman, která mimo jiné vyzdobila také portál kulturní památky U rytíře Smetany.
Vaše cesta ke keramice nebyla jednoduchá.
"Ano. Od malička jsem k˙tomu tíhla. Měla jsem tak benevolentní rodiče, že mne nechali malovat dokonce na zdi. Bohužel, tehdejší doba (šedesátá léta) mi neumožnila dostat se na umělecko - průmyslovou školu. Dostala jsem se tam, kam jsem nikdy nechtěla. Naučila jsem se totiž dělat draky letadel, později jsem montovala pro nadzvuková letadla kabiny. Při této práci jsem se však naučila spoustu věcí, které se mi dnes hodí. Umím si například sama opravit pec. Také jsem tehdy měla možnost dostat se k˙plexisklu. Vrtačkou jsem do něj hloubkovou technikou vytvářela různé obrázky. Doma jsem pak po večerech obráběla dřevo. Pak jsem se dostala po známosti do brněnské Vlněny, konkrétně do ateliéru, kde se vyráběly velké obrazy z˙netkané textilie. Vlněná rouna se na sebe různě skládala a tvořila tak obraz. A ke keramice jsem přišla také tak. Neměla jsem o ničem ani páru a do rukou se mi dostala nabídka vyzkoušet si malování na keramiku. Bála jsem se toho, protože jsem se domnívala, že na to prostě nemám. Tady mne velmi podpořil můj manžel, který mne přesvědčoval, abych si to vyzkoušela. Také mne denně vozil do Kyjova na vlak, abych se vůbec na ten seminář dostala. Do této akce jsem však šla již s˙rozhodnutím, že si zde v˙Osvětimanech zřídím malou dílničku. Pronajali jsme si s˙manželem malý domeček, postavil mi zde pec, kruh, zavedl elektriku."
Jaký je Vás názor na tzv. komerční keramiku?
"Když jsem začínala s˙keramikou, musela jsem před komisi do Uherského Hradiště, kde mi schvalovali vzhled i kvalitu výrobků. Myslím si, že to bylo dobře, protože dnes z˙dílen vychází takové věci, že je to ke škodě věci, škodě keramiky. Vzpomeňte si, že když dříve bývaly cechy, hned tak někdo se mezi mistry nedostal. A teď se tam právě dostane každý, kdo si sežene živnostenský list. Z˙dílen pak vychází věci, které s˙keramikou vůbec nemají co dělat, jsou to věci nevkusné, věci komerčního rázu. I když bohužel i to se dnes uživí. Když takovou věc vidím, tak se stydím za to, že někdo tak pokazí takový materiál. Udivuje mne, že to někdo kupuje. Je to ale nejspíš tím, že prodejci lidem předkládají nevkusné věci a lidé tomu nevkusu pak podlehnou, kupují tyto podbízivé věci. Mě osobně se daří komerčnímu "vkusu" ubránit, nevyrábět kýče, spíše hledím na preciznost výrobku a jeho úroveň."
S˙kterými lidmi spolupracujete?
"Spolupracovníky si vybírám až podle toho, jak se mi osvědčí. Měl jsem například jednu dívku, která vyhrála mistrovství republiky. Jinak ale stabilně spolupracuji s bývalým˙mistrem z˙Tupes, s˙panem Jaroslavem Petrášem. Nesmírně mne těší, že je mi právě on nakloněný a že mi vždy vyjde vstříc, kdykoli něco potřebuji. Seznámili jsme se na Velehradě, kde jsem pořádala výstavu. Mé pozvání přijal, výstavu navštívil a tehdy poprvé jsem od něj slyšela slova chvály. Od té doby spolupracujeme a já si opravdu vážím jeho slov uznání a povzbuzení k˙další činnosti."
Důležitou roli hraje používaná hlína.
"Člověk si musí najít tu správnou. Jednou jsem vzala hlínu od nějakého hocha z˙Uherského Hradiště, který začínal. Hlína neměla správný poměr správných ingrediencí a tak po vypálení všechny věci popraskaly. Já osobně tedy používám jedině hlínu z˙Tupes. Než člověk hlíně udělí správný tvar, musí hlínu nejprve pořádně prohnětat (od čehož řádně bolí záda), musí ji důkladně vyválet (což také vyžaduje nemalou fyzičku), do druhého dne hlína zavadne, zvláční a dobře drží tvar, který si na ni vymyslím, ale do určité míry se jí musím uzpůsobit i já."
Máte spoustu jiných důležitých povinností. Kde berete čas na keramiku?
"Čas na keramiku? Ten si doslova kradu. Těch každodenních povinností je opravdu spousta. Mám ale také skvělého manžela, který mne povzbuzuje v˙mé tvorbě. Když se mi však přece jen zdá, že je všeho už na mě trochu moc, zajdu si sem, do své dílny. Tady se vyčerpám. Vyčerpám se ale do příjemné míry, a než večer usnu, už zase vymýšlím, co udělám zítra. Nesnáším totiž stereotyp, ten mne ubíjí. Proto nemohu dělat třeba šest set naprosto stejných hrníčků a osm set naprosto stejných talířků. Žádná věc se neopakuje, stále si vymýšlím něco nového. A také každý den dělám něco jiného."
Jak se připravujete na oslavu 650 let Osvětiman?
"Při této příležitosti se bude konat jarmark. Budou se na něm předvádět různá starobylá řemesla, která mají v˙obci tradici. Chystám si tedy věci pro prezentaci své keramiky. Ráda bych předvedla opravdu to nejlepší z˙nejlepšího."
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
Zeměpis
Jak se žije ve Starých Hutích
Kaple sv. Panny Marie z poloviny 19. Století
Název obce je odvozen od sklárny vybudované v údolí říčky Stupavy. Obec byla vybudována na dominikálu kolem skelné hutě a potašárny, proslulé výrobou skla, především okenního. Sklárny se poprvé uvádějí v pramenech v˙roce 1701. V˙roce 1843 žilo ve vesnici 167 mužů, 199 žen, celkem 366 osob, které bydlely v 54 domech o 76 bytech. Do konce století se stav vesnice nezměnil, ba naopak po likvidaci hutě byla tu situace obyvatelstva více než kritická. Většina obyvatel se živila nádeničinou ve sklárnách či dřevorubectvím. Jen menší část pracovala v˙Berchtoldově velkostatku Zikmundov o celkové výměře 73 ha, který v˙posledních letech 19. století až do pozemkové reformy obhospodařovali bratři Mayové. Byl v˙provozu i ovčín, v němž se chovalo 385 ovcí. Z˙nedostatku pracovních příležitost obyvatel ve vesnici trvale ubývalo, takže po r. 1900 se tu nenapočítalo ani 300 obyvatel (v r. 1843 366) a v˙r. 1930 jejich počet klesl na 249 obyvatel.
Kdysi jsme něco znamenali
Od roku 1701 do konce 18. století se zvětšovala výroba potaše a tím přibývalo dělnictva, které se tu usídlovalo. V˙důsledku špatného provozu v˙letech 1801 a 1806 majitel pozastavil práci. Část dělnictva přešla do Nového Hrozenkova. Provoz byl však v˙r. 1814 znovu obnoven, když hutě smlouvou ze 4. března byly pronajaty Izáku Reichovi z˙Buchlovic. Smlouva byla prodlužována až do roku 1876, kdy sklárny ukončily svou činnost. Pec sklárny (byla v˙provozu plných 175 let!) pracovala na dřevěné uhlí. Při spotřebě 1.800 - 1.900 sáhů dřeva z˙tamních lesů potašárny a hutě, 360 centnýřů potaše, 300 měřic vápna a 250 liber arseniku bylo vyrobeno ročně nejméně 12.000 kop různých druhů skla, které nacházelo odbyt i ve Slezsku a v˙Rakousku.
Návštěvnost zařízení je nízká
V˙obci stojí kaple sv. Panny Marie z˙poloviny 19. století. Od roku 1925 zde působil Divadelní kroužek, od roku 1931 Jednota čs. malozemědělců a v˙letech 1913 - 1936 zde byla v˙provozu pobočka Národní jednoty. "Dnešní kulturní vyžití obyvatel Starých Hutí zabezpečuje fotbalové hřiště, v létě vodní nádrž a v˙zimních měsících okolní stráně. Před čtyřmi lety jsme v˙budově základní školy zbudovali posilovnu, kterou navštěvovali nejen místní, ale také obyvatelé okolních obcí (Koryčany, Buchlovice). Jak už to chodí, její návštěvnost silně poklesla a dnes posilovnu navštěvuje maximálně deset lidí.
Dědictví bratrů Parolkových
Ze Starých Hutí pocházejí malíři František Parolek (1882 - 1926), dlouhá léta žijící ve Volyňsku a jeho bratr Klement Parolek (1885 - 1915), žijící na Ukrajině, kde vytvořil velká díla. Po návratu se stal malířem buchlovských hor a lesů. "Ještě v˙nedávné době byla na jednom místním domě kresba jelena od Parolka. Z˙důvodu nové fasády je, bohužel, i tento poslední odkaz světově uznávaného mistra štětce pro naši obec nenávratně ztracen."
Turistika příliš neláká
"Turisté naši obec navštěvují jen málo, spíše obcí jen prochází. Nejčastěji je to směr na Vlčák, kam míří nejen známa Kyjovská padesátka, ale i malé turistické skupinky z˙Uherského Hradiště nebo ze Zlína. Přes léto se zde ale objevují majitelé domků, které jim slouží jen jako rekreační obydlí: přijedou, vyvětrají, odjedou," stýská si starosta. V˙současnosti je v˙obci 85 domů, z˙toho trvale obydlených pouze 45. Zbývajících 40 rodinných domů a 12 chat využívají rekreanti z˙Uherského Hradiště, Zlína a Brna. "Staré Hutě postupně upadají. Vždyť také z˙celkového počtu 122 obyvatel je 40 důchodců a invalidních důchodců, vysokou školu studují 2, střední rovněž 2, základní školu navštěvuje 5 dětí a dětí do 6 let je v˙obci 8. Zbývá nám tedy pouhých 65 dospělých osob a ti za zaměstnáním dojíždí do Agrosovína Boršice, Koryny Koryčany a Uherského Hradiště."
Co bude s˙ovčínem?
Na dolním konci Starých Hutí pod lesem stojí budova ovčína, v˙němž byl vždy přechodně ustájen hovězí dobytek, jenž vypásal okolní pastviny, pak zde byly ustájeny ovce, naposled sloužil jako karanténa nakoupeného dobytka. V˙současné době je prozatím v˙majetku místního družstva a je již čtyři roky nevyužitý. "Jednáme se skupinou lidí, kteří by měli zájem přestavět ovčín na pilu. Bohužel, vedení družstva neustále mění své podmínky. Je to škoda, neboť by tak mohlo vzniknout až pět pracovních míst pro Starohuťáky," popisuje nejistou budoucnost ovčínu Svatopluk Simota.
Obchod a pohostinství v nájmu
"Hospoda i obchod byly ve Starých Hutích několik let uzavřeny, ale od 1. dubna 1996 byl opět obchod v provozu. Budovu obchodu koupila obec a pronajala ji prodavači ze Stupavy, který zde prodával až do konce roku 1998, kdy odešel do důchodu. Od 1. 1. 1999 jej vystřídali manželé z˙Moravského Písku, kteří od 1. 6. 1998 mají rovněž pronajatou hospodu od obecního úřadu. Mrzí mě jen to, že občané dávají přednost nákupu v˙supermarketech a místní obchod tímto poškozují."
Autobusových spojů je málo
"Dopravní obslužnost je pro nás velmi špatná. Většina občanů musí dojíždět do zaměstnání mimo Staré Hutě. Jezdí nám pouze jeden autobus, a to autobus pro školáky. Vyjíždí v 6.20 hod. a v˙Uherském Hradišti je až v 7.10 hod. Proto se vždy několik lidí domluví a vozí se navzájem do zaměstnání svými osobními automobily "na střídačku", jednou jede ten, podruhé zase tamten."
V obci bude nový rybník
Obyvatelé Starých Hutí se přes veškeré problémy mohou do blízké budoucnosti dívat s˙novou nadějí na zvelebení jejich obce. "V dohledné době bychom chtěli na konci obce vybudovat rybník, který by sloužil jako vodní nádrž při požáru. V˙budoucnu by snad mohl sloužit rovněž pro chov kaprů."
Text: Jana Hlavačková
Foto: Pavel Paška
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
