Všechno to způsobil Komenský
Každá obec Moravského Slovácka má k vlastním lidovým písničkám osobitý vztah, který vyjadřuje různými způsoby. Záleží jen na lidech, zda své tradice nechají zemřít s posledními pamětníky nebo je postupně sami oživují. V Nivnici, tak jako v jiných obcích, vždycky existoval "hopsák". V roce 1992 probíhaly oslavy čtyřstého výročí narození J. A. Komenského a k připravovanému tanci Moravská beseda chybělo několik tanečních párů. Mezi těmi, kteří se tenkrát připojili, byl i Vlastík Ondra a o několik dnů později vznikl soubor Nivnica. "Na začátku nás bylo hodně, a když ti starší postupně odešli, začali k nám dojíždět zájemci z okolních vesnic. Tak jsme vznikli a říkáme, že za to všechno, co potom přišlo, mohl Komenský," vzpomíná Ondra.

Taneční kroky nejsou všechno
Zkoušky souboru dostaly pak trochu jinou podobu, než obvykle. "Zjistil jsem, že nacvičené pásmo nemá s folklorem nic společného a nechtěl jsem opakovat zaběhnutou choreografii vystoupení," říká Ondra. Tak začali členové souboru sbírat písničky z okolních obcí a učit se na ně tancovat. Vytvořil se tím jakýsi systém a po nějaké době byli tanečníci schopni si písničku zařadit do určité oblasti, zazpívat ji a zatancovat správný tanec. Výuka prvních dvou let spočívala především v oživování kdesi hluboko v nitru umrtvených vloh našich předků - přirozené rytmiky a zpěvnosti. "Mým jediným cílem bylo, aby se tanečník nebál přijít k cimbálu, zazpíval si a věděl, jak na co tancovat." Po několika letech se mu toto přání splnilo v souboru Nivnica a před letošními Vánoci i v mladším souboru Nivnička.

Nivnicu střídá malá Nivnička
Zhruba po dvou letech existence začali členové souboru Nivnica odcházet na vysoké školy, zakládat své rodiny a na tancování už nezbýval čas. Ale Ondra už v roce 1993 rozhodl vychovat další generaci a z dětí základní školy vznikla Nivnička. Dva roky byla navíc rozdělená na mladší děcka, která vedla Andrea Kapsová, někdejší vedoucí dívčí složky brodského souboru Ondráš, a starší učil Ondra. V roce 1997 se spojili a tak fungují dodnes. "Pokud překonají pubertu, tak soubor vydrží mnoho let, protože se podařilo z nich vytvořit dobrou partu. To si cením ještě o hodně výš než jen umění pohybovat se u cimbálu. Dalo to hodně námahy a sebralo spoustu času. Dnes je jim mezi 13 - 16 lety a začínám mít pocit, že už pomalu chápou, o čem folklor je," říká o svých svěřencích jejich vedoucí.

Zkouška schopnosti improvizace
V prosinci minulého roku vystupovala Nivnička v Míkovicích a jeden z mladých nivnických tanečníků překvapil. Až po vystoupení, v době probíhající zábavy přišel k cimbálu, zazpíval si a zatancoval čardáš se svou tanečnicí. Jediný v celém sále. "To jsem nečekal a bylo mi moc dobře, když jsem je sledoval. Aniž bych jim to řekl, právě to jsem je vždycky učil a to v nich už zůstane," říká spokojeně Ondra. Své umění a kvality obhájil soubor i o několik dnů později na vánočním vystoupení v Nivnici. Tam Nivnička prodělala doslova křest ohněm. Všechna čtyři pásma tanečníci improvizovali, protože témata a náměty pásem se dověděli až půl hodiny před začátkem. Tyto si měli pouze promyslet, a bez přípravy a zkoušení předvézt před nabitým sálem. Například při posledním čísle měli za úkol naučit malé děti tanec, který ony nikdy předtím neviděly. Vystoupení skončilo potleskem, který ještě nikdy tak dlouho netrval. Excelovala i malá Nivnička složená z dětí ve věku 5 - 10 let. "Byly to pro mne okamžiky štěstí, když jsem je pozoroval," vzpomíná Ondra.

Udržení tradic prioritou
Netradiční metody probouzení lásky k folkloru se ale vyplatily a přináší své ovoce. Soubor cestuje po festivalech lidové hudby, dostává nabídky od významných a uznávaných lidí a začíná se stále silněji zapisovat do nivnické historie. Právě z probuzených genů vznikl například zcela náhodou malý dívčí sbor z tanečnic souboru, který už začal vystupovat i samostatně. Základem všeho je však pro Nivničku udržování zvyků obce. Na 4. března se například chystá tradiční fašankový rej i s nejmladšími tanečníky malé Nivničky.

Rodí se nová generace
Podobnými metodami začal Ondra na konci minulého roku učit i mnohem mladší děti - malou Nivničku, které jsou, jak říká, velmi spontánní, nadšené a nadané: "To je pro mě obrovská vzpruha a především velký vklad do budoucnosti." Chce v nich probudit totéž, co kdysi u sebe nebo u těch starších - cítit folklor jako svou přirozenost.

Jana Cabáková