Číslo: 42
19.10.1998
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Majitel hradišťské drogerie Petr Smejkal přirovnal ozbrojenou ženu k brutální Nikitě
ODS odstartovala volební kampaň
O seminář s tématem Hodnocení žáků projevili učitelé velký zájem
Roman Tůma před Velkou Pardubickou Devilovi věřil
Tajný agent zabránil nelegálnímu prodeji zbraní
Majitel hradišťské drogerie Petr Smejkal přirovnal ozbrojenou ženu k brutální Nikitě
V prostorách nad prodejnou drogerie Smejkal se odehrály scény jak z akčního filmu. - Foto: Kk
Uh. Hradiště - Na noc ze středy 14. na čtvrtek 15. 10. budou zřejmě syn a otec Smejkalovi vzpomínat ještě hodně dlouho. V tu noc je totiž v prostorách nad jejich soukromou prodejnou drogerie na Mariánském náměstí v Uherském Hradišti přepadla ozbrojená žena.
Jelikož se opravuje zadní trakt budovy, což má syn na starost, přespával v těchto prostorách. V uvedenou noc kolem čtvrt až půl jedné mi zazvonil doma telefon. Syn mě žádal, abych okamžitě přijel do prodejny, že má velký malér. Nic bližšího neřekl, nečekal jsem tedy a ihned vyrazil. Aniž bych něco tušil, otevřel jsem dveře a vyšel po schodech nahoru. Volal jsem na syna, ale ten se neozýval, místo něj jsem spatřil ve dveřích pokoje ženu, která na mě mířila zbraní, popisuje nečekané přivítání Petr Smejkal. Menší, štíhlá černovláska ve věku kolem pětadvaceti let jej potom následně varovala, že pokud se o něco pokusí, bude střílet. Nezbývalo mu tedy, než poslechnout její příkazy. Jak se později dověděl, syn měl toho dne ve večerních hodinách s touto ženou smluvenu obchodní schůzku. Proto ji klidně pustil do budovy, kde na něj však okamžitě vytáhla zbraň.
Roman se neozýval, na moji otázku, zda je v pořádku, žena odpověděla, ať se nebojím, že žije. Teprve nyní mi došlo, že nejde o žádný vtip. Pachatelka požadovala, abych s ní odešel do místnosti, kde je umístěn trezor, k jehož otevření znám kód jenom já a vydal jí peníze. Stále na mě mířila zbraní. Celou dobu byla naprosto klidná, suverénní. Připadalo mi to jako v akčním filmu. Jakoby z oka vypadla brutální Nikitě, přibližuje další běh událostí Petr Smejkal a ukazuje místnost s trezorem. Zatímco byl tedy syn svázán v přední místnosti s okny na náměstí, byl přinucen pan Petr otevřít trezor a vydat ženě částku kolem 40.000,-Kč.
V horní přihrádce byla i moje pistole, bohužel nebyla na střelbu připravena a navíc byla v pouzdře. Než bych stačil něco udělat, mohlo by být pozdě. Žena měla zbraň dobrou, řekl bych až profesionální, s dlouhým tlumičem. Zřejmě někdy musela střílet, byla velmi pozorná a sledovala každý můj pohyb, přičemž mi stále mířila na hlavu. Vydal jsem jí peníze, ale ona chtěla víc. Tvrdila, že má zjištěno, že se tady má nacházet až sedm milionů korun. To jsem se jí snažil vymluvit. Najednou se ale ozvala rána. Ještě teď neslyším na pravé ucho. Rána i přes tlumič byla velmi silná. Když jsem se podíval deset centimetrů vedle sebe, byla ve zdi díra. Ptal jsem se pachatelky, proč na mě vystřelila, ona odpověděla, že prý proto, abych věděl, že to myslí vážně, popisuje nelehkou situaci Smejkal.
Jelikož jí poškozený další peníze nedal, vyzvala jej, aby s ní odešel do druhé místnosti, kde jej přinutila lehnout si na břicho a dát ruce za hlavu. V té chvíli zjistila, že je ve vedlejší místnosti otevřené okno dokořán. Syn majitele drogerie Roman se zatím ze svého svázání vyprostil a skočil z téměř šestimetrové výšky na náměstí, aby přivolal policii. Následné zajištění pachatelky bylo již záležitostí necelých šesti minut. Žena se nebránila a na výzvu policistů ihned odhodila zbraň. V současné době šetří případ Okresní úřad vyšetřování, přičemž na pachatelku byl podán návrh na vzetí do vazby. Syn podnikatele Roman Smejkal utrpěl četné zlomeniny a pohmožděniny.
Karin Kuchtová
ODS odstartovala volební kampaň
Uh. Hradiště (VaMP) - Představit hlavní body místního volebního programu, to bylo hlavní náplní tiskové konference ODS konané uplynulý pátek v hotelu Grand. Program pro naše město se skládá z deseti kapitol, které jsou zaměřeny na jednotlivé oblasti života občanů v okresním městě a úzce souvisí s dlouhodobou koncepcí rozvoje města. Koncepce je dávno zpracována, připustil lídr ODS Libor Karásek, nezbývá než ji začít plnit. ODS se ústy svých garantů z oblasti školství, zdravotnictví, sportu, kultury, bezpečnosti, hospodaření a bytové politiky hodlá zároveň zasadit o podporu podnikání a zaměstnanosti, což by do metropole Slovácka mohlo přilákat další investory. Na radnici dosud chyběli lidé, kteří vědí, co je to busines, zhodnotil stručně jeden z kandidátů ODS, podnikatel Karel Klat. V oblasti školství klade Jiří Durďák důraz na mimoškolní činnost, pomoc postiženým, slabším a starším občanům a na upevnění Hradiště jako kulturního centra.
Jaromír Maláč pak vidí nutnost ve fungování bytové politiky a na poli zdravotnictví vytvoření lepších podmínek. Dloho opomíjenou oblastí je podle Květoslava Tichavského sport ve městě: Nelze se spoléhat na příležitostné peněžité dary. Z městského rozpočtu by do sportu měla směřovat přesně stanovená procentuální částka. Na příští rok by to mohly být 4 miliony. K rozpočtu na rok 1999, který má za sebou první čtení na zastupitelstvu, uvedl Karásek, že je příliš syrový a jeho postavení je spíše pesimistické.
ODS ústy svého manažera Zapletala je připravena dosáhnout změn na radnici: Tomu se podřídily zájmy ODS ve volební kampani. Volební kampaň místní organizace by podle něj měla stát více než 100.000 korun, přičemž zhruba ze tří čtvrtin přispívají na kampaň sami kandidáti.
ODS se po pátku 16. října stala neoficiálně první stranou, která veřejnosti prostřednictvím zástupců tisku předložila body programu, kterým hodlá získat své voliče. Jsme schopni udělat cokoli, zaznělo na závěr setkání s novináři trošku nadsazeně z úst zástupce ODS.
O seminář s tématem Hodnocení žáků projevili učitelé velký zájem
Uh. Hradiště - Problematikou hodnocení žáků se zabýval seminář konaný 13. 10. 1998 v budově Školského úřadu v Uherském Hradišti. Okresní asociace pedagogů, která jej zorganizovala, byla potěšena velkou účastí a projeveným zájmem zúčastněných učitelů. Seminář nebyl určen pouze pro učitele národních škol, ale také pro všechny ty, kteří pociťují, že v současné době je klasifikace pětistupňovou číselnou stupnicí již nedostačující a pro potřeby hodnocení ve většině případů příliš hrubá. O několik zajímavých myšlenek, týkajících se motivační stránky procesu hodnocení se s přítomnými, kromě dalších hostů rozdělil rovněž PaedDr. Karel Tomek: Nesprávné hodnocení může vést k poškozování rodící se osobnosti žáka, může mít nesmírný význam pro stimulaci a rozvoj osobnostních struktur dítěte, a to hlavně v oblasti motivace.
Je třeba pokládat si otázky, zda se na hodnocení a zejména klasifikaci dívat jako na tu součást vzdělávacího procesu, která slouží hlavně jako prostředek zpětné vazby učiteli, hovořící o osvojení předkládaného učiva, nebo zda slouží k porovnání výkonů mezi jednotlivými žáky.
Tomek dále poukazoval zejména na rozdílnost žáků již v první třídě, kde se současně potkávají jak děti narozené od září do prosince, s žáky po odkladech, které tvoří nezanedbatelnou skupinu. Dále děti jak z úplných, tak i neúplných rodin. Děti s jedním, dvěma nebo více sourozenci, zvyklé na to, že se musí přizpůsobovat, a jedináčci. Děti nechtěné s dětmi, o které rodiče usilovali třeba několik let. Děti úspěšných podnikatelů s dětmi z rodin žijících na sociální podpoře. Dále děti osmnáctiletých matek a žen s věkem přes třicet let. V neposlední řadě také děti, které navštěvovaly jesle od půlroku, s těmi, které do mateřské školy nechodily vůbec. Takto velmi různorodou skupinu, kdy ani jednu z uváděných skutečností nemohlo dítě nijak ovlivnit, neboť mu byly předem dány geneticky, časově nebo okolím, dle jeho úvahy není možno hodnotit podle jednoho metru a na jeho základě sázet známky.
Karel Tomek dále upozornil na, bohužel časté, zaužívané a především nevhodné a zbytečné hodnocení nehotových vědomostí a dovedností žáků: Zatímco jeden žák má již práci dokončenu, druhý je třeba ještě uprostřed. Mnohdy se ale stává, že učitel řekne dost a začne práce hodnotit. Ptáme se vůbec žáků, zda již mají učivo natolik zvládnuto, aby byli schopni jej aplikovat?
Vždyť jediné, co má smysl hodnotit, je hotová práce. Další otázkou zůstává: Proč se například žáci sami nehlásí, aby je učitel vyvolal? Odpověď zní: Možná taky proto, že už od první třídy byli hodnoceni nesprávně, nesprávným způsobem a nesprávnou metodou. U dětí, které přijaly hodnocení jako informaci pro sebe, a která tak slouží k jejich dalšímu růstu, tento problém nenastává. Ve třídách, kde známka není zneužívána jako trest, se denně setkáváme se situacemi, kde děti jako samozřejmou součást života třídy denně vyhledávají situace, ve kterých jsou hodnoceny. Což jsem si ověřil v praxi. Výborný poznatek jsem zaznamenal i v hodinách čtení. Pokud se dítě zamyslí nad textem a zpracovává získané informace a v tu chvíli jej učitel vyvolá, vyčte mu, že nedává pozor a že je špatný čtenář. Ve skutečnosti učitel nedává dítěti prostor, aby si dalo věci do souvislosti, což je velmi důležité.
Naopak dalšímu žákovi se například velmi líbil konkrétní odstavec, který si doma připravil a rád by ho četl ve škole, ale učitel jej vyvolá až za tři další odstavce, když už o to žák nestojí. V praxi se mi velmi osvědčila metoda vzájemného navazování čtení žáků. Začne tedy číst ten, kdo chce, s tím, že až bude mít pocit, že již přečetl dostatek, řekne končím a naváže na něj další žák. Problém kupodivu nenastal v tom, že by bylo ve třídě ticho a nikdo nechtěl číst, ale v tom, že se napojilo několik žáků najednou a poslední slova byla čtena dvakrát. Tento jev se však během několika hodin, než si žáci zvykli, vytratil a děti již nechtějí číst jiným způsobem.
Těmito a dalšími konkrétními příklady, kterými Karel Tomek obohatil svůj příspěvek, chtěl rozpoutat především diskusi v řadách učitelů, tak, aby na jejím základě a z jejich zkušeností mohl vzniknout dokument, který by přesně, jasně a srozumitelně vymezil pravidla klasifikace žáků, způsoby získávání podkladů pro klasifikaci i postupy co nejobjektivnějšího vyhodnocení těchto podkladů. Učitel by tak měl různými formami zjišťovat především to, co žák ví, a nikoliv hledat to, co neví. V předmětech výchovného zaměření by se pak pedagog měl více zaměřit na hodnocení slovní.
Na závěr uvádíme jednu z myšlenek Tomáše Houšky, která je uvedena v jeho publikaci Škola je hra: Metodou u nás nejznámější a patrně nejnevhodnější je současný pětistupňový známkovací systém. Jeho informační hodnota je zanedbatelná, stresující a charakterově destrukční vliv značný. Je používána především jako represivní nástroj v rukou učitele, který u dětí zadusil touhu po poznání a nahradil ji honbou za dobrou známkou či strachem ze známky špatné. Praxe nejen naše ukazuje, že známkování byl jeden ze základních omylů, jichž jsme se dopustili na cestě za kvalitní školou.
Karin Kuchtová
Roman Tůma před Velkou Pardubickou Devilovi věřil
Možná, že o úspěchu kromě tvrdé přípravy rozhodla diskotéka a striptýz
Uh. Hradiště - Hlavně dodržujte všechny věci, které jste až doteď dělávali. Takže nepojedete na Olomouc, ale na Brno a večer půjdete na diskotéku, tak zněly poslední povely udělované podnikatelem Píšťkem týmu mařatických dostihových nadšenců, kteří na cestě do dějiště Velké pardubické doprovázeli sedmiletého hnědáka Devila.
Pomiňme, že kromě diskotéky se stihla i návštěva striptýzu, restaurace a banketu pořádaného na oslavu vítězů dostihů předešlého dne. Sám hlavní hrdina - sedmiletý tmavý hnědák Devil byl v pohodě. I jeho transport proběhl bez problémů, ostatně je to už ostřílený matador, který část své kariéry strávil na cestách za chlebem po dostihových drahách v Německu. Asi největší strach jsme měli my, přiznává teď Světlana Mazáčová, ošetřovatelka koní z Mařatic. Dokonce i Roman Tůma, Devilův jezdec, pro kterého byl letošní start ve Velké pardubické premiérovým, si patrně spíše dodával sebejistotu, když kolem sebe šířil hesla: Já vyhraju! S blížícím dnem a hodinou startu Velké se pochopitelně u všech zvyšovala nervozita a hladina adrenalinu v krvi.
Nakonec těmi nejpohodovějšími zůstali Devil s jezdcem Tůmou, který před nasednutím dostal jasný ordr (pokyny od trenéra - pozn. red.): Do poloviny dostihu se drž v poli koní a po překonání vodních překážek si najdi vhodnou pozici a od Havlova skoku uvidíš, co se bude dát dělat, zněla v neděli 11. října, krátce po 15. hodině, Pindurova slova.
Průběh 108. ročníku Velké pardubické byl pak poznamenán hromadným pádem na Popkovickém skoku, překážce číslo 6, kde skončily naděje hned sedmi hlavních favoritů. Měli jsme velké štěstí, že favorité zůstali na trati a Devil se ocitl mezi sedmi, kteří nakonec doběhli do cíle, objevilo se snad ve všech sdělovacích prostředcích hodnocení trenéra Evžena Pindura, pro kterého byl Devil třetím koněm, jehož do Velké pardubické připravoval. (Prvním byl Jalec -1 start - 4. místo, druhým Continentál - 3 starty - 2.,3. a 4. místo.) Nikdy si nemůžete být jisti výsledkem, když je před vámi poslední překážka, zareagoval trenér Pindur na dotaz, kdy v průběhu dostihu věřil v dobré umístění. Jak se nakonec ukázalo, Devil měl skutečně s překonáváním poslední proutěnky problémy. Ostatně dostih v tu dobu, necelých 200 metrů před koncem, vrcholil. A vzhledem k náročnosti tratě a tempu koní nastávají právě v závěru problémy s koordinací pohybu koně.
Na letošní Velkou se sjelo tolik favoritů, kolik jich pardubické závodiště již dlouho nezaznamenalo. Jak se ovšem s odstupem času ukázalo, zahraniční konkurence v čele s Brity zůstala věrná pověsti o přehnaných ambicích...
O jejich účinkování rozhodla nezkušenost. I když uznávám, že britští a irští koně jsou moc dobří a jejich jezdci jsou skutečnými profesionály. Velká pardubická je jiná než dostihy v Anglii, v tom vidí důvod neúspěchu reprezentantů kolébky dostihového sportu trenér Pindur. Hold Pardubická není závod, kde se běhá jen dokola. Kromě střídání zatáček vpravo a vlevo musí jezdec umět koně v průběhu dostihu šetřit. Školáckou chybou bylo, že zásadně skákali koním vepředu do zad a nediktovali si nájezd na skoky samostatně. Jak to všechno dopadlo, o tom jsme jako první regionální noviny informovali své čtenáře přesně před sedmi dny. Takže jen připomínáme, že Devil doběhl na druhém místě a získal 736.000 korun.
Urostlého hřebce, kterého jeho majitelka dostala od svého muže coby nejtmavšího koně, jež byl v ČR k mání, jako vánoční dárek, teď čeká zasloužený odpočinek. Ten mu v mařatické stáji každodenně zpříjemňují dárky v podobě cukru a jablek od fanoušků a obdivovatelů. O tom, zda se i v příštím roce objeví na startu Velké pardubické, je podle trenéra Pindura předčasné mluvit.
A co sláva? Je fakt, že mařatičtí koňáci ještě pořád nemohou uvěřit tomu, že druhé místo mají v kapse. A Evžen Pindur naše povídání nemohl zakončit lépe, než jak to vyjádřil s ohledem na zkušenosti a množství slávy a proher, které dosud zažil: Obzvlášť v dostihovém sportu platí, že pár dní vás sláva může hýčkat. Ale pak je to pryč a život jde dál a vás čeká další tvrdá práce...
Devil, sedmiletý tmavý hnědák, otec: Amyndas, matka: Difuze, majitel: Blanka Valentová, stáj: TJ - Monty - Nicole Mařatice.
M. Miškeříková
Tajný agent zabránil nelegálnímu prodeji zbraní
Uh. Hradiště - Před soudcem Okresního soudu v Uherském Hradišti stanuli uplynulý týden dva muži. Tito byli státním zástupcem obžalováni ze spáchání trestného činu nedovolené ozbrojování dle ő 185 trestního zákona. Jak vypověděl J.K., první z obžalovaných, který držel bez povolení pětadvacet pistolí, koupil zbraně na burze od neznámého muže, kterého znal pouze pod jménem Petr. Prostřednictvím dalšího obžalovaného pana M. se rozhodl, že pistole začne nenápadně prodávat. O zbraně v brzké době projevil zájem člověk, který se, jak bylo při vyšetřování později zjištěno, představil obžalovanému krycím jménem a odkoupil první tři kusy. Jednalo se o agenta tajné policie, zaměřené pro boj s organizovaným zločinem, který již při první transakci měl bankovky, kterými za zbraně obžalovanému zaplatil, řádně označeny.
Na další chyby obžalovaných nemusel již agent dlouho čekat, osudovou chybou se jim totiž stala neshoda týkající se provizí z prodeje. Proto se první z obžalovaných rozhodl, že zbylý počet pistolí již prodá zájemci sám.
Předání zbraní a peněz, napuštěných zvláštní látkou, která ulpí na prstech pachatele, proběhlo, jakoby bylo vystřiženo z dobrého akčního filmu. Vše bylo důkladně připraveno a ihned po skončení transakce byli obžalovaní zajištěni. Po takto zjištěných skutečnostech odsoudil soudce obžalovaného J.K. k trestu odnětí svobody ve výši patnáct měsíců, podmíněně odloženého na nejdelší možnou zkušební dobu pěti let, dále k peněžitému trestu ve výši 140.000,-Kč a propadnutí věci (22 kusů pistolí). U druhého z obžalovaných se soud při úvaze o druhu a výši trestu přiklonil k návrhu státního zástupce a odsoudil jej k deseti měsícům odnětí svobody nepodmíněně, peněžitému trestu ve výši 30.000,-Kč a zabrání tří kusů zbraní. Rozsudek dosud nenabyl právní moci.
Jisté však dle tvrzení soudního znalce je, že uvedené pistole, které pocházely z České zbrojovky, by jejich budoucím majitelům mnoho štěstí nepřinesly. Byly totiž zkompletovány z neúplných, nekalených a dokonce vyřazených dílů a při delším používání by došlo k jejich roztržení a ohrožení života střílejících.
Karin Kuchtová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
