Číslo: 52 23.12.1996 Článků: 34
REDAKCE
ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000
|
Malé předvánoční přepočítávání O nedělním Vánočním hradišťském jarmaku jen trošičku ...
Uherské Hradiště - Na tomto místě jste byli, milí čtenáři, zvyklí čítat o lecjakých nepravostech a nepodarcích, občas o významné společenské, kulturní nebo sportovní události. (A zase se dočkáte). Dnes ale využívám těchto řádek k malému ohlédnutí za odcházejícím rokem. V našich končinách je zvykem Silvestra bujaře projuchat, abychom si náhodou nedali nějaké to vylepšující předsebevzetí, a duchovní rozměr, zastavení na pouti životem, si dopřáváme, pokud vůbec, právě nyní, v čase Vánoc.
Zdá se velmi pravděpodobné, že se dočkáme Vánoc na sněhu. (Stejně jako na sněhu proběhl Vánoční jarmark, který připomínáme několika snímky). Zkusme tuto drobnou radost podržet ve své duši (ateisté mohou v nitru) přes následující volné dny do nového roku 1997.
Co nám vlastně přinesl devadesátý šestý rok dvacátého století po Kristově narození? V osobním životě někomu radost, štěstí, jinému smutek a trápení, většině z nás od obojího trošku. A vzhledem k tomu, že každý z nás koná v každém okamžiku to nejlepší, čeho je právě schopen, můžeme cítit jako jistou nespravedlnost, že to či ono postihlo právě nás nebo se podařilo tomu druhému.
Ale máme ještě druhou možnost. Právě proto, že každý z nás koná v každém okamžiku to nejlepší, čeho je právě schopen, přijmout to, co se děje nám a vyrovnat se s tím, co se děje ostatním. (Nebo vyrovnat se s tím, co se děje nám a přijmout to, co se děje ostatním?)
Končící rok byl v některých obcích a městech ve znamení velikého budování, někde se teprve chystají a všude mají málo peněz. A někde přesto leccos dobrého se děje a jinde se to ne a nedaří.
Celá republika se s velkým smutkem na začátku roku rozloučila s paní Olgou Havlovou, aby na jejím konci držela palce panu prezidentovi v jeho nemoci. A mezitím proběhly dvojí volby, dočkali jsme se svého pana senátora i malicherného hašteření předsedů snad všech politických stran.
Stali jsme se mistry světa v hokeji, jsme druzí v evropském fotbalu a několikrát zlatí z olympijských her.
A přestože nejsou peníze, natočilo se letos několik dobrých filmů (Koljovi budeme dokonce fandit v boji o Oscara), bylo na co chodit do divadla a na koncerty (přijeli Pavarotti i Jackson), zajímavých knížek nikdy nevyšlo tolik...
A pár set kilometrů na jihovýchod se naštěstí doválčilo. A jinde se pořád bojuje a umírá hlady. Snad se naše modrá planeta dočká v příštím roce více lásky a méně nenávisti. To Vám i sobě přeju i za své kolegy z redakce našeho týdeníku.
Ivo Vojtík |
|
Zvolte svou Miss foto! Redakce týdeníku Dobrý den, Slovácko vyhlásila u příležitosti konání oblastního kola MISS České republiky 1997 soutěž pro své čtenáře. V dnešním čísle DDS se budete moci seznámit se všemi 14 (12 + 2 náhradnice) postupujícími do oblastního kola. To se uskuteční již 10. ledna 1997 v Hodoníně. Pokud se rozhodnete některé z dívek dát svůj hlas, odešlete vyplněný kupón na adresu redakce (Dobrý den, Slovácko, Na Morávce 605, 686 01 Uh. Hradiště).
Uzávěrka soutěže Miss Foto DDS je v pátek 3. ledna 1997.
Tři vylosovaní čtenáři obdrží kromě malého dárku po dvou vstupenkách na zmíněný galavečer 10. ledna, na kterém bude vítězka Miss Foto DDS vyhlášena. Jména vylosovaných vítězů zveřejníme 6. ledna 1997. |
|
Kapři jdou na dračku Uh. Hradiště (paf) - Většina z nás si Vánoce nedovede představit bez kapra, ale někteří budou mít možná letos smůlu a pochutnají si na dobrém filé. Kamenné masny Hradiště totiž prodávaly kapry jen omezeně a mnozí stánkoví prodejci už v pátek vykřikovali, že mají poslední kousky. Ceny kaprů se letos pohybovaly od 65 do 77 korun za kilo, což je přibližně o deset procent více, než jsme zaplatili loni. Hůře na tom byli milovníci vánočního kapříka na Zlínsku, kde zaplatili za kilo až devadesát korun, a tak se zde očekává nejvíce případů zadrhnutých kostí v krku. |
|
ŽIVOT JEŽÍŠE KRISTA DNES V KINĚ Uh. Hradiště (ivon) - V rámci vánoční nadílky ARTkina v Uherském Hradišti se dnes v 15.00 hodin promítá v kině Hvězda slavný italský film režiséra Piera Paola Pasoliniho Evangelium svatého Matouše. Snímek, kterému se dostalo spousty poct včetně Ceny katolické instituce v Římě, je až překvapivě věrným přepisem Matoušova evangelia. Popisuje známé události, které bezprostředně předcházely Ježíšovu narození i dění příštích tří desetiletí až po Kristovo ukřižování a zmrtvýchvstání. Na toto představení mají důchodci vstup zdarma!
Pokud jste příznivci filmů Jima Jarmusche, můžete tentýž den, o půl šesté nebo v osm večer, zhlédnout jeho poslední film, antiwestern Mrtvý muž. |
|
Primář Slavík odchází Začínal jsem jako chirurg, skončil jsem jako gynekolog. Lidé mají různé profese. Stavějí mosty, cestují, bádají, projektují domy, vyučují druhé, vedou dalekosáhlé politické diskuze, přepočítávají peníze, píšou knihy,... Všichni čas od času rozdávají smutek či radost. Určitě se nikdo z nás nebrání tvrzení, že obojího je k životu třeba. Pokusme se ale teď, v čase předsvátečním, poohlédnout spíše po těch veselejších životních příhodách... Kde jinde je tolik smíchu a pláče zároveň, jako tam, kde se vyskytují děti. Kde se děje tolik radosti a jsou naplněny dny očekávání a naděje, jako tam, kde právě děti přicházejí na svět? Zastavme se na chvíli na Porodnicko - gynekologickém oddělení nemocnice v Uherském Hradišti, u primáře MUDr. Evžena Slavíka.
Dá se vůbec porovnat stav porodnictví dnes, kdy se chystáte do důchodu a časem před čtyřiceti lety, kdy jste začínal?
Průběh porodnictví čas ani doba neovlivní. Období mezi čtyřiceti lety se těžce srovnávají, je to tak obrovský pokrok. Nesouhlasím s tvrzením, že dříve přicházelo na svět více zdravých dětí, vždyť tehdy nikdo nezkoumal úmrtnost dětí v prenatálním a perinatálním období, jak vypadá matka, dítě. Pokud došlo k úmrtí, byla příčinou vyšší moc. Perinatální úmrtnost (do 7 dnů po porodu) do dvaceti promile byla v minulosti považována za úspěch. V posledních šesti letech jsme v Hradišti nepřekročili pět promile.
Jak se člověk stane porodníkem a gynekologem?
Začínal jsem jako chirurg, kterým jsem si vždy přál být. Teď dělám trochu menší chirurgii. Po škole jsem nastoupil na dětské, prošel internu, chirurgii, ortopedii. Specializace se ode mne neočekávala, proto následoval odchod do Kyjova, kde jsem se mohl plně věnovat gynekologii. Ale to už je strašně dávno, v roce 1960/61. Pak jsem se vrátil do Hradiště, kde jsem setrval celých 23 let. Delší přestávkou byl primariát ve vyškovské nemocnici. Teď ve svých 65 letech odcházím do starobního důchodu. A to zní hrozně.
Co pozitivního přinesl rok 1996 ve vašem oboru?
Na denním pořádku jsou případy, kdy očekáváte komplikace a horší stav věci, a ono se ukáže, že je to lepší. Předvánoční čas je obdobím, kdy se vždy setkáte s něčím, co vybočuje z běžné praxe. Ovšem ne vždy jsou to věci veselé.
Potkáváte běžně své případy na ulici? Jsou pacientky, které vám zůstanou v paměti?
Jestli na ulici, to zrovna nevím. Ale pamatuji si ženu, která po dvou neúspěšných porodech, kdy její děti byly téměř neschopné života, porodila naprosto zdravé dítě. Zdravé dítě porodila žena po amputaci dolní končetiny... Víte, lidé, které postihla nějaká životní katastrofa, nebo jsou zdravotně postižení, mají úplně jiný přístup k příchodu dítěte na svět. Mají k porodu úplně jiný vztah. U porodu matka nepláče, ale směje se a už-už se nemůže dočkat. Žádné křičení, kousání,...
Má na to vliv zralost a připravenost rodičky, její věk?
Věk nehraje roli. Spíše inteligence. A pak i to, jak moc žena dítě chce, jak moc po něm touží. Nejsou vzácné případy, kdy na ženu musíte vyvíjet nátlak, aby dítě v nemocnici porodila. Ale myslím, že bychom v tomto čase nemuseli vzpomínat na to horší. Pravdou je, že porodní asistentky jsou občas samá modřina.
V čase našeho rozhovoru se prim. MUDr. Slavík chystal na odchod do starobního důchodu (jistě strašné slovní spojení pro zdravého člověka, kterého práce stoprocentně uspokojuje). Vždyť ještě nedávno se za ním sjížděly ženy z širokého i blízkého okolí, aby pomohl, poradil. Dnes se Dobrý den, Slovácko připojuje k blahopřání všeho dobrého.
M. Miškeříková |
|
| |