Číslo: 51 16.12.1996 Článků: 41 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 ZIMNÍ SPORTY NA SLOVÁCKU FÓR TÝDNE  ZIMNÍ SPORTY NA SLOVÁCKU Zamrzlo a napadl snih. Bez čepice a bez rukavic sa nedalo vylézt na ulicu. To býl ten správný čas na najpopulárnější slovácké zimní sporty. Nepořádalo sa v nich mistrovství světa a ani na olympijských hrách nebyly, ale účastníků a fanúšků měli velice moc. Nazývaly sa pálení slivovice a zabíjačka. Jura Gajdošú, kerému nikdo neřekl ináč jak fitink, protože býl instalatér a Ladin Nezdařilú byli myslím najvětšíma vyznavačama techto sportů v našéj dědině. Protože byli súsedi, a Jura býl od fochu, slovo dalo slovo a už tu byla zrobená pálenica jak zvon. Sice jim dvakrát búchla, než sa ju naučili pořádně obsluhovat, ale včíl už tékl z přístroja takový lahodný mok, že aj vizovický Jelínek by sa oblizovál jak cigán po uzeném. Z každéj novéj várky donésli dycky okoštovat chlapom do hospody. Tak aj minulú sobotu. Děda Lokša, aby u jeho stola ostali s ňú dél, a nalévali častěj, měl pro ně hneď připravenú zaručeně pravdivú historku o jejich staříčkovi. To bylo v době, gdy sa za to ešče přísno trestalo a četníci sa po takových pálenicách pídili jak bezdomovci v zimě po teplém noclehu. To si ale vy nemožete pamatovat. To ste sa hráli eščě v uhláku na horníky. Lokša upíl piva a pokračovál: Stařík takovú černú pálenicu doma měl a hojno ju využívál. Až ho jednú jakýsi závistivý pazúr udál a co čert nechtěl, četník došél akorát, gdyž bylo pálení v plném prúdě... A že to býl mladý četník a teprvá chvílu ve službě, jak sa říká, nová metla dobře mete, chtěl hneď staříka zatknút a jít s ním zepsat protokól. Tož počkaj synku, bráníl sa stařík, já sa idu umyt a obléct si nedělní šaty, gdyž už mosím jít s tebú. Zatým to bude dopálené a ty to chvílama zamíšaj, ať sa to nepřipálí. Bylo by toho škoda, aj co to chceš zabavit. Než stačíl četník neco namítnút, býl už stařík mezi dveřama a protože býl mladý a nezkušený, nezbylo mu nic iného jak vzít občas do ruky bidlo a kvas v kotle zamíchat. Staříček mezi tým neleníl, doběhl do hospody a zavolál všecky chlapy, ať sa idú podívat, jak u něho četníci pálíja slivovicu, že mu půjdú svědčit. Všeci došli až k šopce, gde byla pálenica skovaná, otevřeli dveřa a viděli krásný obrázek. Na štokrlati seděl četník, brigadýrku posunutú do týla, míchál kvas a volál: Sakra strýcu, honem už poďte, dyť už to bude hotové. Co s tým mám dělat? V tom uhlédl hromadu rozřechta-ných chlapů, vyskočíl, cosi zamrmlál a zmizél. Enom jeho paty zahlédli mezi vrátama od kolně. A bylo po protokólu, aj po pokutě. Od téj doby četníci sa stařečkovéj chalupě vyhýbali jak čert křížu. Lokša viděl, že slivovica je dopitá, tož aj on rychlo vyskočíl. Glgl si piva a spokojeno si utřél hubu. Zatým sa dvá kamarádi z mokréj čtvrti zdvihli a přesunúli sa k súsednímu stolu za sedlákem Plůžkem domlúvat kúpi prasacka, aby mohli pokračovat se sportem číslo dvě - zabíjačkú. Každý rok měli stejný plán, vypálit, zabit a potom tři týdně maródit, aby mohli v klidu konzumovat produkty svojého snažéní. Dycky zašli za doktórem Sádrú, donésli svoje produkty z obúch zimních sportů a bylo to jasné. Zpátky si nésli obá dvá třítýdenní neschopenku. Tak jím to vycházalo už pár roků. Až letos narazili. Doktora Sádru položilo slepé střevo, a tak sa ocitl ve špitále a v ordinaci ho zastupovál jakýsi mladý doktór z Hradišťa. Ten ale neměl pochopéní pro žádné zimní sporty. Bylo vidět, že je to namyslený měšťák. Ten, jak viděl tyto dvě postavičky, jak sa cpú s plnýma taškama do ordinace, napřeď nic netušíl a čučál na ně jak žaba z kyšky. Až za chvílu řev a prásknutí dveřama ujistilo oba kumpány, že pochopíl. Pro letošek jim závěr zimní sezóny nevyšél. Snáď bude narok náš doktór zas zdravý, zhodnotíl to nakonec Jura fitink. -áčko-  FÓR TÝDNE Strýčku, když sem řekl NAMAZAT, myslel sem lyže ! Ešče sa najdú na dědinách, u hnoja, také ty suché záchodky. Naše malé vnučisko, Lojzin, ten tam sedávál pomálu celý deň a stařenka mosely čekat, až ho to přestane bavit a može mu konečně utřít prdelku. Lojzine," pravila stařenka, estli tam budeš dlúho sedět, tož s té ďúry vyleze čert a stáhne ťa dúle! Lojzin zeskočíl z prkénka, podívál sa do teho pekla a pravíl: Šak ať vystrčí hlavu, já mu ju oseru ... ESTLI CHCEŠ Malý Jožka védl kozu k capovi. Když bylo už po všeckém, ptál sa Mařky: Ty počuj, Mařko, nemohl bych si to zkusit jak ten kozél? Tož co bys nemohl, šak tá koza je vaša! TVRDÁ REALITA Meditovali kohút s budíkem: Sme to my ale chudáci, pravíl budík, lebo mosíme tu lidskou sebranku pořád budit. Co ty, říkál kohút, ty si odzvoníš a máš pokoj, ale na mě čeká ešče třicet slépek ... VYHOZENÝ ZA DVEŘA Tomeš Plškú si ve škole hęcl. Tož čut to nebylo, ale smradu, jak kdyby sa tchoř vypravjál na ples, že by sa za to nemosel stydět ani velblúd. Za ním seděl Janek Frgálú, takový nepodara a leščič klik, tož hneď aj žalovál: Sím, sím, Tomeš sa zle zachovál. Stalo sa, Tomeš sa octl za dveřama a gdyž sa tak potulovál po chodbě, potkál ředitela, kerý sa vracál z hodiny. Co tu robíš za dveřama, zaséj kuješ nejakú ogarovinu, já ťa znám ... Tož, opravdu né. Enom sem si v hodině prdnúl a paní učitelka ňa vyhodila za dveřa, uščúříl sa Tomeš. A temu sa směješ? Tož pravda, pane ředitel. Oni ňa totiž poslali na čerstvý luft, ale sami ostali v tem smradu ... HOTOVÝ ZÁZRAK Přijél jeden Pražák v létě do Buchlovic na tú svoju dovolenú a domlúvál si tam aj ubytování. Když mu ho ukázali, ze všeckým býl spokojený, enom jedno mu furt vrtalo hlavú, a tož sa optál: A je tu zdrávo? Co toto je za otázka, pravíl staříček Drozdú, čerstvý luft tu máme, jakého nemajú ani v Rusku, voda jak z prameňa, slunko svítí furt jak blbé, háje, lúky, hory, krásný hrad Buchlov, eště krásnější buchlovská zahrada. No povím vám, když sem sa sem dostál, neměl sem na hlavě jediného vlasu, nemohl sem ani chodit, ba zdvíhat ňa moseli z postele, kroka sem ne-udělál a podívajte sa na mňa včíl! No to je hotový zázrak, pravíl ten z Prahy. A jak ste tu už dlúho? Staříček sa zaškňúříl a pravíl: Tož synku, abych ti pravdu řekl, tož od narozéní ... STALO SA V MAŘATICÁCH - Nazdar Franto. - Já už sa nemenuju Franta, ale Ježíš Kristus. - Tož co to meleš, prosím ťa? - Šak poď, já ťa přesvědčím. Zašli si teda do blízkého mařackého veřejného domu, on zabúchál na dveře, keré sa otevřely, tam sa objevila robka spoře oblečená a zděšeně vykřikla: - Ježíši Kriste, vy ste tu zas? NOVÁ STRANA Lojzek s Jožinem sa rozhodli, že založíja novú stranu - stranu svobodomyslných. Jura sa ich ptál: Chlapé, mohl bych sa aj já přihlásit do téj vaší strany? Šak co bys nemohl. Možeš, pravíl Lojzek. Zaplatíš příspěvek tisíc korun a možeš si myslet, co chceš." JE TO TAK Ludé, keří nepijú gořalku, a pijú enom vodu, nikdy nezažijú ten slastný pocit pijáka, kerý ráno po flámu stane a ide sa napit vody ... ZE ŽIVOTA Hajný si přivédl do hájenky novú robku. Po nejakém čase jí pravíl: Tož, je tady velice pěkně a ty když ráno stáváš, tož vóníš nádherně lesem ... Bodejť bych nevoněla, když ležím vedle pařeza. STALO SA V JEDNÉJ HOSPODĚ V hospodě ostál už enom jeden jediný chlap, ale ten ho zato měl jak vidle. Na účtu měl čtyrysta korun. Číšník s vedúcím si řekli, že mu připíšú stovku, že to ani nepozná. Enomže poznál. Békál na číšníka, jak kdyby býl na dostihách. Pingl sa mu omlúvál: Víte, vsadili sme sa s vrchním o stovku, že to nepoznáte a já sem prohrál ... Host si vzál tužku, cosi na ten účet připsál, potem ho nekolikrát přeložíl a pravíl: Doneste ho vedúcímu! Pingl ho teda vzál a vedúcímu donésl. Ten účtenku pracně rozbalíl a četl: Vsadím sa s vama o tisícovku, že než sa číšník vrátí do lokála, budu už dávno pryč!



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund