Číslo: 31
03.08.1998
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Filmová škola je jedinečná akce, říká Hana Svobodová
Uh. Hradiště (JiV) - Na LFŠ se objevila také socioložka Doc. Dr. Hana Svobodová, která žije už dvacet pět let v Holandsku a v současnosti přednáší i v České republice. Zeptali jsme se jí, jaký je její vztah k filmům a mládeži vůbec.
Je rozdíl mezi publikem v zahraničí a u nás?
Já myslím, že není důležité hledat rozdíl mezi publikem, důležitý fakt je, že tady ty filmy, které šly na Západě normálně v kinech či klubech, nebyly. Na Západě taky není na klubových filmech mnoho lidí, třeba jen deset. Já když jsem viděla Menzelovy Ostře sledované vlaky, tak na tom filmu bylo dvanáct lidí.
Co generační problém v hledišti?
Před chvílí jsem seděla vedle dvou holek, kterým bylo 13 - 15 let. Je to tu vůbec samé mládí, střední a starší generace je tu zastoupena tak 10%. A překvapilo mě, že na filmu Toma Stopparda se smáli věcem, kterým já bych se vůbec nesmála. A to byla tak fantastická interpretace Hamleta, do takové hloubky a rovin, že nechápu, proč se tomu lidi smáli. A mám pocit, že to vůbec nepochopili. Možná jsem to nepochopila já. Hamlet je věčné téma a kdo může říct, že ho pochopil? Připadám si, že sem už nepatřím. Chodím s batůžkem a dělám ze sebe holku, a přitom jsem už někde na konci života.
Jak tě zaujaly filmy a vůbec atmosféra?
Někdy je to až o zdraví. Člověku to nedá, aby tu neseděl až dlouho do noci. Je tu spousta nádherných filmů, které člověk nemá možnost ani jinde vidět. Atmosféra je báječná a pro mladé lidi je to obrovská škola. To, co nedostávají ve škole, ať základní nebo střední, nasávají teprve tady.
Znáš podobné akce ze zahraničí, jak se ti líbí naše filmová škola?
Dá se to jenom pochválit, protože to, co Králík organizačně zvládne, to nikde není. Je to superškola. Nejenom že je možnost vidět pohromadě filmy, které člověk nevidí celý život, ale má to ohromný význam také v tom, že jsou přítomni i režiséři filmů. Poslouchat Krejču, Krejčíka, Menzela nebo Hanáka, to je zážitek. Je to báječná a pro mladé velice potřebná akce. |
|
Dotazníkový průzkum Kabelu Plus vyhodnocen
Uh. Hradiště (JiV) - Občané, kteří jsou uživateli kabelové televize, se zúčastnili v dubnu tohoto roku dotazníkového průzkumu. Bylo rozesláno celkem 3 719 dotazníků. Zpět jich poslalo více než 23 % klientů, což je podle pracovníků Kabelu Plus výborný výsledek. Průměrná návratnost je obvykle jen 5 %. Diváci mající nabídku MINI, která obsahuje 8 TV programů, uvedli mezi nejmíň sledovanými programy ORF 2, 1 a STV 2, u nabídky KLASIK pak TV 5, MUZZIK a BBC WORLD. Mezi nejvíce sledované satelitní kanály pak uvedli MAXI, EUROSPORT CZ a SUPERMAX. Vysoké procento klientů pak bylo nespokojeno s úrovní kanálu KABEL PLUS FILM a tento byl nahrazen od 29. 5. rodinným televizním kanálem HALLMARK. Z cizojazyčných kanálů byl největší zájem o kanály ve slovenštině (73 %), v němčině (53 %) a angličtině (47 %). Filmový kanál HBO, který vysílá 18 hodin denně atraktivní filmy a seriály, uspokojuje 90 % předplatitelů a o uzavření smlouvy uvažuje dalších 7 % klientů.
Zajímavé je, že 87 % dotázaných projevilo zájem o vysílání Městského televizního informačního kanálu. O využití Internetu projevila zájem téměř čtvrtina klientů a o místní telefonování za zvýhodněných podmínek téměř jedna třetina. |
|
Petice proti hlučnosti
Uh. Hradiště (JiV) - Letos se na LFŠ objevila novinka v podobě postaveného stanu pro pět set lidí, ve kterém probíhaly rozličné divadelní a hudební produkce. Už po prvních dnech se však tyto půlnoční produkce nelíbily okolním obyvatelům, kteří údajně měli na radnici předat petici. Jak nám k tomu řekl Jiří Králík, nedalo se nic dělat a tak se některá noční vystoupení přesunula do sálů kin. O situaci byli informováni i vystupující, protože při koncertu Jarka Nohavici si po potlesku publika Nohavica neodpustil poznámku: Tleskejte potichu, ať nevzbudíte důchodce. Stan sloužil také jako občerstvovací stanice hladovějících, byť za ceny ne příliš lidové a spousta mladých si na jídlo chodila raději do města. Jediný větší incident, který se přihodil, způsobili podnapilí návštěvníci z Barzika. |
|
Týden ve znamení uzdravování
Je tomu již více než týden, kdy se opět a znovu nad severovýchodní částí naší republiky doslova roztrhl vodní pytel. V médiích se dokonce objevila informace, podle které dosahoval dešťový mrak délky patnácti kilometrů. Abych se přiznala, jen opravdu stěží se mi vybavuje, jak asi musel být ve skutečnosti veliký, a kolik vody se do něj skrylo, aby mohla způsobit mnohamilionové škody, a především pak újmu na lidské psychice. V takovém případě jako bych slyšela slova plynoucí z úst moudrých, lze všechno zdůvodnit jediným: je to odplata za lidskou vzpouru a nepokoru, za všechno zlé, čím všemu živému i neživému během svého života každý z nás více či méně promyšleně ubližuje. Patnáct kilometrů tam, patnáct zpátky, to je jako si zajet z Hradiště na Smraďavku, třeba chvíli posedět a vydat se zpět. Pokud se spolehnete na své vlastní síly a nenecháte se vozit autem, pěkná fuška... A co teprve, když déšť stále sílí.
Našemu regionu se teď naštěstí povodeň vyhnula, takže si mnozí z nás při sledování letošních záběrů mohli zavzpomínat, jak že tomu bylo právě před rokem. Bohužel, někteří zase tak moc vzpomínat nemusejí, ještě dnes nedostali z pojišťovny ani korunu a o existenci státního příspěvku se mohli dočíst jen z novin. Naštěstí život jde dál. Stejně jako mnozí po loňsku i dnes lidé ze všech Deštných, Dobrušek, Českého Meziříčí, Skuhrova nad Bělou a ostatních třech desítek obcí, z nichž muselo být evakuováno celkem více než osm set lidí, přivyknou. Možná tomu pomůže uvolnění prvních deseti milionů korun ze státní kasy, které by měly směrovat ke konkrétním popovodňovým účelům.
Minulý týden však nebyl jen ve znamení odstraňování škod způsobených velkou vodou. Již v úvodu týdne jsme se mohli dovědět, že od nálezu, který uskutečnil vrátný Thomayerovy nemocnice v Praze, uplynul rovný měsíc. Ten tehdy objevil podchlazené tělíčko novorozence, kterému dnes nikdo neřekne jinak než Péťa Neznámý. Případ by to byl vskutku zavrženíhodný, naštěstí (a v tom se ukázal dobrý základ českého a moravského člověka) malého Petra na rozdíl od jeho matky nenechali na holičkách výrobci mléčné výživy, kteří už dnes zásobují Kojenecký ústav v Krči krabicemi Sunaru. Naproti tomu všemu zpráva jakoby z čistého nebe, mluvící o tom, že jihoafrický prezident Nelson Mandela musel za svou novou manželku vypláznout šedesát krav, zapůsobí jako malá dávka lehké drogy.
V minulých dnech se po tříhodinové operaci, při které došlo k uzavření vnějšího vývodu tlustého střeva, zotavoval prezident Havel. Naštěstí se operace pod vedením innsbruckého chirurga Ernsta Bodnera bez větších problémů povedla a nenastaly žádné koplikace. Tak mohl rakouský lékař ochutnat kuchyni naší první dámy, která na dotaz jednoho z novinářů při svolané tiskové konferenci neopomněla poznamenat, že teď noviny nečte, protože má jiné starosti. (Možná, že právě v tu chvíli přemýšlela, co Bodnerům naservírovat. Jinak fakt nevím.)
V závěru týdne exceloval předseda vlády Miloš Zeman, když v pravou chvíli přirovnal sudetské Němce ke komunistům a republikánům, čehož si pochopitelně nemohl nepovšimnout německý ministr zahraničí Klaus Kinkel. Ten právě v Berlíně hostil svého českého protějška, nového ministra Jana Kavana, který ještě dlouho bude mnohým přinejmenším trnem v oku . Miloš Zeman má však nesporné kvality. O řadě z nich by mohla vyprávět jeho žena Ivana, která na svém muži nejvíce obdivuje vzhled, chování a trpělivost: ...on jen tak sedí, dívá se na mě a usmívá se, prozradila v minulém týdnu v jednom z rozhovorů.
A máme za sebou další týden, letos v pořadí už jedenatřicátý. Musím se přiznat, že už teď se těším na ten další: budou sehrána utkání snů v hokeji, pan prezident snad všechno dobře vyleží a mně se na týden přiblíží termín dovolené.
Omlouvám se všem, kteří na tomto místě hledali Zápisník Jaroslava Veise, dopisovatele týdeníku Týden. Protože Jarda Veis není robot a je to navíc skutečně moc fajn chlap, svolili jsme, aby odjel na zaslouženou dovolenou do Řecka. Z technických důvodů, daných především termínem uzávěrky listu, jsme proto nemohli čekat na spojení s redakcí Týdne a pro dnešek zaplnili prostor po svém. Všem zklamaným se omlouvá
M. Miškeříková |
|
Restaurace U Racka s ubytováním
Ostr. Nová Ves (Kk) - V těchto dnech byl zahájen provoz hotelu restaurace U Racka v Ostrožské Nové Vsi. Od roku 1995, kdy byla provedena celková rekonstrukce tohoto objektu, zde vznikla nová restaurace se salonkem a vinárnou. Příjemný interiér restaurace a salonku s bohatým výběrem jídel vyhledávají nejen hosté, ale i mladí manželé, kteří se rozhodnou právě zde oslavit svůj velký den. V současné době nabízí restaurace U Racka také ubytování. V horní části budovy bylo otevřeno deset nových dvoulůžkových pokojů, z nichž jeden je přizpůsoben svým bezbariérovým vstupem a zařízením invalidním spoluobčanům. Pro náročné a novomanžele je připraveno apartmá s výhledem do stylové zahrádky, kde lze příjemně strávit letní večer a pochutnat si na grilovaných specialitách. Každý pokoj je vybaven sociálním zařízením, televizí a telefonem. |
|
Někteří sprejeři jsou na úrovni
Slovácko (VaMP) - Už jsme si nějak zvykli, že řadu historických i zbrusu nových objektů krášlí tvorba tzv. samozvaných umělců - sprejerů. Zatímco v různých koutech České republiky zakročují proti odhaleným partám sprejerů různě, v Uherském Hradišti mohli sprejeři například před časem díky Středisku výchovné péče Help ve Štěpnicích dobrovolně a bez hrozby postihu malovat na předem vytypované plochy. Novým snem každého sprejera se v současnosti stalo vyzdobení železničního vagonu. Ředitelství Českých drah přitom odhaduje, že dnes jezdí po železnici zhruba tři stovky pokreslených vagonů. Odstranění práce mladých umělců a jejich opětovné přelakování do nových barev přitom u jednoho vagonu udělá do rozpočtu Českých drah trhlinu ve výši okolo 80.000 korun.
Řádění sprejerů se naštěstí dosud vyhýbá vlakům projíždějícím našimi stanicemi. Máme štěstí, že v našich stanicích nejsou na delší dobu odstaveny žádné vagóny, uvedla přednostka pro stanice v Uherském Hradišti a Kunovicích. Sprejeři se totiž za svou prací vydávají zásadně v noci, kdy je ve stanici relativně klidno. Zkušenost s nimi mají třeba pracovníci nádraží ve Veselí nad Moravou nebo Bojkovicích.
Ostřílení sprejeři si svůj vlak většinou nezapomenou vyfotografovat a své umělecké dílo pak vystavují ve svých časopisech, které, jak tvrdí, slouží k propagaci nového životního stylu, ne jako vzpoura proti společnosti. Sprejer, který je skutečně na úrovni nechává bez povšimnutí soukromý majetek a historické a kulturní památky, prozradil motivaci mnohých pro Dobrý den, Slovácko sprejer z Veselí nad Moravou. |
|
Letní tábor oddílu KARATE DO
Osvětimany (ToB) - Jeden za všechny a všichni za jednoho! s provoláváním slávy králi Ludvíku XIII. se ozývalo z letního tábora mušketýrů, pořádaného sportovním oddílem KARATE DO Uh. Hradiště. Kordem pana De Tréville, hlavního vedoucího tábora, zde v Osvětimanech na RS Vlčák bylo pasováno 98 nových mušketýrů, kteří si svými odvážnými činy a věrností králi zasloužili nosit mušketýrský šat. Na svých výpravách za dobrodružstvím se malí mušketýři sami přesvědčili, že nejen jejich maminka umí uvařit výborné palačinky, ale že tyto se dají usmažit i v lese na klasickém ohni a chutnají stejně dobře. Taktéž noční stanování nejstaršího oddílu pod širým nebem bylo pro některé táborníky novinkou, kterou by si za rok chtěli přijet zopakovat. V klasických i netradičních sportovních disciplínách si všichni mušketýři ověřili svoje schopnosti a dovednosti, a to například i ve střelbě z mušket (vzduchovek) nebo v souboji slepých rytířů.
Jednou z nejkrásnějších nezapomenutelných vzpomínek na letní tábor dozajista zůstanou Mušketýrské Vánoce. Všichni mušketýři si připravili pro své kamarády dárky, které si rozdali společně se Santa Klausem, za zpěvu pravých vánočních koled. Nechyběl ani sněhulák a štědrovečerní ryba, i když v podobě rybího filé v překrásně vánočně vyzdobené jídelně. Škoda, že tábor byl jen tak krátký, v říjnu se však mušketýři opět sejdou na potáborovém setkání, kde se vypraví pro královniny přívěšky, tak, aby unikla léčkám kardinála. |
|
Zažili jste něco úžasného?
Pak nám o tom určitě napište!
Zažíváte, nebo jste během letních dnů prožili zážitek, o který byste se rádi podělili se čtenáři regionálního týdeníku Dobrý den, Slovácko? Samozřejmě to mohou být jak zkušenosti úsměvné, tak nepříjemné, ba až dramatické, nad kterými vám ještě teď zůstává rozum stát. Prostor v našich novinách budou mít i ti, kteří by rádi vyslechli odbornou radu, jak si v dané chvíli poradit, protože nejzajímavější dotazy za vás položíme odborníkům z různých oborů lidské činnosti: odborným lékařům, právníkům, finančním poradcům atd. Stačí jen udělat si trochu času, vzít kousek papíru a poslat nám příspěvek na adresu redakce: Dobrý den, Slovácko - Na Morávce 605 - Uh. Hradiště. Uveřejněné materiály odměníme honorářem. |
|
Před 310 lety byl založen jarošovský pivovar
Jarošov (MIKI) - Pivovar Jarošov patřil počátkem devadesátých let mezi nejmodernější v České republice a zdálo se, že může konkurovat kterémukoliv pivovaru. Je pouze na nás, abychom konkurenceschopnost dokázali využít i při odbytu našich výrobků. Z toho se samozřejmě odvíjí i naše obchodní strategie. Půjde nám především o znovunabytí pozic na domácím trhu, které jsme před časem opustili. Máme zájem prosadit se v nových regionech v rámci České republiky a v současnosti se snažíme, podotýkám, že velmi úspěšně, rozvíjet export ve směru na západ i východ od našich hranic, řekl v počátku roku 1994 tehdejší ředitel Ing. Jan Chroustovský. Již v lednu 1994 došlo k transformaci tehdejší akciové společnosti na čtyři menší akciové společnosti a jarošovský pivovar byl začleněn pod Pivovary a sodovkárny Brno, společně se sodovkárnou Brno Lesná a sodovkárnou Vyškov.
Za poslední čtyři roky se v Jarošově vyměnilo několik ředitelů, postupně odešla většina pracovníků a nyní se pivo v kdysi vyhlášeném pivovaře již nevaří. Pivovar jarošov byl založen v roce 1688 měšťany z Uherského Hradiště a do roku 1814 patřil městu. Potom jej město pronajímalo a v roce 1869 byl pivovar prodán Solomu Braunovi. Nový majitel byl kapitálově velmi dobře situován z dobrých finančních příjmů svého otce, který byl privilegovaným provozovatelem kantýn na stavbě Severní dráhy císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně do Krakova a na jejíž výstavbě se podílelo několik tisíc dělníků.
Rodina Braunů vlastnila pivovar po tři generace, z nichž zvláště druhá generace pozvedla pivovar na vynikající úroveň. Ignác, Ludvík a Josef Braunovi přistoupili v letech 1880 - 1910 ke generální přestavbě pivovaru a sladovny. Využili přitom příznivou konjunkturu, v této době se jarošovsý pivovar řadil k nejlepším v Čechách a na Moravě. Důkazem byla zlatá medaile, kterou jarošovské pivo získalo v roce 1900 na Světové výstavě v Paříži, i skutečnost, že se pivovar stal dvorním dodavatelem na císařský dvůr ve Vídni.
Kromě drobnějších úspěchů v soutěžích Pivíčko 94 a Zlatý mok 95, kde se pivo Jarošov umístilo na medailových místech, mezi další ocenění rozhodně patřila medaile udělená Výzkumným ústavem pivovarským a sladařským za nejlepší 12% světlé pivo v České republice v roce 1993, Zlatý Pivex 94 za 10% tmavé pivo a Mezinárodní velká cena za nejlepší image v oblasti průmyslu a obchodu za rok 1995, udělená koncem roku 1995 v Madridu. |
|
Spořitelna oznamuje
Staré Město (red) - Pobočka České spořitelny, a.s. ve Starém Městě bude po rekonstrukci otevřena pro klienty od 4.8.1998 - úterý. |
|
| |
