Číslo: 50
09.12.1996
Článků: 46
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Mládež reprezentovala
Veselí n. Mor. - Vídeň (Jan) -Mládežnická dechová hudba při ZUŠ Veselí nad Moravou vyce-stovala na oslavy 105 let SOKOLA VÍDEŇ X. Oslavy se konaly 23. listopadu a byly opravdu velkolepé. Mimo již zmíněné mládežnické dechovky zde předvedli své umění Komorní ženský sbor-Vlašim pod vedením PhDr.E.Houdkové a Dechové kvinteto pod vedením Jiřího Volka. Největší ohlas však měla slovácká dechovka. Mládež pod vedením kapelníka pana učitele Jiřího Štici dovedla nadchnout obecenstvo jak před zahájením hlavního koncertu, tak i při klasické tancovačce těsně po něm. Starší Sokolové při našich veselých písničkách viditelně mládli a nejednomu se zaleskla v oku slza. Při písničce Morava, krásná zem (kterou mimochodem zpíval kapelníkův syn Ondra) už nezůstalo ani jedno oko suché a mládežníci byli odměněni dlouho trvajícím potleskem.
Co dodat. Snad jen popřát mládežnické dechové hudbě při ZUŠ Veselí nad Moravou hodně úspěchů při dalších koncertech a vystoupeních a ZUŠ stále více zájemců z řad dětí o výuku na dechové nástroje. |
|
NAPIŠTE JEŽÍŠKOVI!
Také máte doma dopis pro Ježíška a nevíte, kam s ním? Přece do knihovny! Stejně jako v loňském roce je i letos v oddělení pro děti knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana připravena poštovní schránka na dopisy do Ježíškova. Dětem dopisy orazítkujeme, případně vydáme i stvrzenku. Přijít můžete denně do 12.00 do 17.00, ve středu do 15.00. Těšíme se na vás. |
|
Několik vět k hluckým folklórním dnům
Výborný to nápad přes to, že jsme si před nedávnem folkloru (při slavnostech) užili až až. Klub kultury pořádal tuto akci v obou sálech hlucké tvrze. To se toho panečku ale sešlo. Výšivky, malo-vané talíře, kraslice, krojové součásti, no prostě folklor na dlani. Velká kolekce fotografií, vyja-dřující záběry z folklorního dění města, uvítala návštěvníka ve vestibulu tvrze. Rovněž filmy z různých ročníků Dolňáckých slavností připomněly, co se za ta léta v Hluku odehrálo: velkolepá Jízda králů, vystoupení souborů a skupin. Součástí výstavy byla přehlídka krojů od těch dostupných nejstarších, pracovních dívčích a chlapeckých, až po ty nejhonos-nější. Neodmyslitelnou byla cimbá-lová muzika Dolňácko v nezvy-klé sestavě (ale hrála výborně), dětské soubory Hlučánek, taneční kroužek a aby chyběl Hlucký mužský sbor, to si nedovedu ani představit.
Atmosfera a nálada na sále byla výborná. Myslím, že ukázka vázání šátků přímo před očima přítomných, které předvedla paní Kotačková, byla na vysoké úrovni. Přehlídku krojů komentovala dlouholetá pracovnice Slovače paní Ryšková. Návštěvnost byla skutečně velká. Tuto zdařilou akci připravovala celá řada dobro-volných pracovníků, kterým za to patří upřimný dík. Tak jsem si připomněl rčení, kterého jsem použil v Hluckých novinách Dědictví otců zachovej nám Pane." A tak si myslím, že tato slova v Hluku naplněna budou.
Hrabovský Jar. |
|
Chceme do takové Evropy?
Teď, když Česká Republika s napětím očekává vstup do Evropské Unie, měla jsem neopakovatelnou příležitost, vidět tuto instituci přímo při práci. Jednalo se o týdenní zájezd do Štrasburku, jehož se účastnili výherci literární soutěže. Tu organizovala nadace Škola pro děti, která je úzce spojena právě s EU. A právě návštěva Evropského parlamentu byla bezesporu nejlákavější součástí tohoto zájezdu. Nebylo proto divu, že jsme ji pokládali za nejzajímavější. Bohužel jí nebyla. Nejrozlehlejší komplex budov, jaký jsem kdy viděla, vě mně mohl udržovat nadšení jen malou chvíli. A to do té doby, než jsme se rozhodli navštívit přilehlý park, kterému se říká Oranžerie.
Tam jsme spatřili něco, nebo spíše někoho, který svým způsobem připomínal celou EU a její, spíše reprezentativní funkci. Byl to docela obyčejný zaměstnanec, jeden z 25 000, kteří zde pracují. Byl oblečen v oranžovou kombinézu, na zádech měl prapodivný přístroj s hadicí a jeho úkolem bylo vyhánět z trávníku listí. Velmi se snažil, ale pokud někdo honí přístrojem dva listy 5 minut, místo, aby se sehnul a odnesl je, pak mi ta snaha připadá trochu přemrštěná. Byl to asi ale jediný člověk, který tady stál za fotku. Najednou jsem zjistili, že by to mohla být docela zábava.
Tato myšlenka nás ale rychle přešla, když nás náš průvodce Nail OďNeil zavedl do místnosti, kde následovně začala agitace v jazyce anglickém. Nic proti ní, ale pokud mi někdo tři hodiny tluče do hlavy fakta o britském rozpočtu, který mě s prominutím vůbec nezajímá, k tomu ještě mnohdy irskou angličtinou, které nerozumím, tak to dopadne tak, že sice celou dobu sledujete mluvící poslance, ale pozornost se obrací úplně někam jinam. Třeba na pána vedle, který jediný z toho měl nějaký užitek - vyspal se. Když jsme přetrpěli bobříka odvahy, jak byla agitace nazvána, zavedl nás náš průvodce na samotné zasedání. Ocitli jsme se v nepředstavitelně obrovském sále, kde byly židle, stoly, telefony a kdo ví, co ještě pro 626 poslanců. Místnost však působila přinejmenším zvláštně, protože z tohoto počtu zde bylo těch poslanců 21. Z toho pak 16 předsedajících.
Nejpodivnější však bylo, že tato troska počtu se tvářila, jakoby projednávala tu nejdůležitější věc na světě. A zatím se tam, slušně řečeno, dohadovali, zda letadla z Paříže do Londýna létají prázdná či plná. Původně snad měli projednávat omezení leteckých linek mezi Francií a Británií, ale k jádru věci se nedostali. Celé mi to připadlo trochu jako divadlo, kde se sejde pár poslanců a musí se o něčem mluvit, aby se návštěvníci měli na co podívat. Pro lepší orientaci jsem vytvořili pět otázek, které Evropský parlament charakterizují nejlépe: Na co Parlament je? Jak funguje? Proč je tak velký? Proč je tak drahý? A o co se jeho členové vůbec starají?
Abych řekla pravdu, už si nejsem jista, zda do takové Evropy chci vstupovat. Tolik zbytečných lidí a věcí. Považuji za aktuální návrh předsednictva EU, že by se instituce měla reformovat. Už aby to bylo.
Alžběta Trousilová |
|
| |
