Číslo: 11
15.03.1999
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Začaly oslavy šedesátého výročí ZUŠ, které vyvrcholí v květnu
Uh. Hradiště (PA) - Kroky mnohých posluchačů a příznivců klasické hudby vedly v úterý do sloupové síně Okresního archivu.
Vstoupili jsme do roku, který je rokem šedesátého výročí naší školy, a každým koncertem chceme slavit, řekl na úvod 1. koncertu sólistů žáků Základní umělecké školy její ředitel Stanislav Nemrava.
Talentovaní jedinci ve věku 8-17 let z klavírního, smyčcového, akordeonového, pěveckého oddělení a zástupci literárně dramatického oboru se přišli o svůj um podělit s přítomnými a svými rodiči. Na jejich tvářích byla mnohdy vidět tréma, přesto svůj program zvládli na jedničku.
Koncert začala klavírním Menuetem mladičká Terezka Habartová. Za oblíbený nástroj ještě zasedly a zahrály Petra Konečná, Silvie Kutálková, Pavla Dvořanová a Kristýna Salčáková. V podání Kateřiny Bazalové bravurně zněl Čajkovskij, ale i Mozart Marie Jančíkové, Haydn Jany Lindtnerové a závěrečné vystoupení Evy Šnajdarové bylo vynikající.
Svou pozornost a zasloužený potlesk sklidilo vystoupení akordeonového sóla, dua i tria.
Ve stínu těchto dvou nástrojů určitě nezapadla i jednotlivá vystoupení žáků na housle v rukou Luďka Hosnedla, klarinetu Vojtěcha Šobáně a příčné flétny Kristíny Vaculkové.
O zpestření koncertu se postaraly texty Šabacha a Hraběte recitované Lucií Romanovou a Janou Sochorcovou. I zpěv Martiny Vařákové dodal večeru ten pravý punc.
Po necelých dvou hodinách nastalo v sále ticho, lidé odešli domů, světla zhasla, ale to vše ne nadlouho, protože základní umělecké škola plánuje druhý koncert sólistů do sloupové síně již 31. března.
Pár dnů předtím ozdobí práce žáků ZUŠ foyer Slováckého divadla, stejně tak jak zdobí malý sál Galerie Slováckého muzea. |
|
Irena Trpíková v roli Černé paní buchlovské
Uh. Hradiště (hel) - V sobotu 27. března 1999 odstartuje na svou oběžnou dráhu nová planetka na dramatickém nebi. Zda se z ní stane stálice a nebo rychle zapadne v tajemných pustinách divadelního vesmíru, to ukáže teprve čas a diváci.
Slovácké divadlo pro nás připravilo světovou premiéru dramatické prvotiny Andrey Helmichové Hildegarda aneb Rodinný horor z hradu Buchlova. Už podle názvu víme, že nemůžeme očekávat historické drama, nicméně umístění hry do koloritu zdejšího kraje bude pro mnohé z nás atraktivní novinkou. Nová hra nás zavádí do roku 1421, kdy se k velehradskému klášteru blížící nemilosrdní kališníci a mniši mají nejvyšší čas, aby se uchýlili do bezpečí opevněného Uherského Hradiště. A tehdy se starému Gerardovi, opatovi tohoto kláštera, zjeví jím zavražděná manželka Hildegarda a varuje ho před blízkou smrtí upálením, kterou mu husité chystají. Opat v˙klášteře zůstává i přes vidinu blízké smrti, neboť nechce opustit umírajícího chlapce Františka, který žije v klášteře od svého dětství. Cesta do Hradiště by mu způsobila zbytečné utrpení. A tak zde naprosto osamoceni zůstávají starý muž s nezletilým chlapcem.
A právě nyní je Gerard znovu nucen vzpomenout si na všechny těžké i radostné chvíle svého složitého života. Vypráví Františkovi o dvou krásných sestřenkách, o zjevení svaté Barbory, o tajemném čarodějovi i o dvou bratrech, jejichž láska k dcerám je zahubila. Příběh svého života, plný lásky, vášně a zrady, který stále ještě nedošel svého konce. Postavu Hildegardy, po smrti nazývané Černou paní, neboť se zjevuje v černém šatě majitelům hradu Buchlova a varuje je před přicházející záhubou, ve Slováckém divadle ztělesňuje Irena Trpíková.
Ve Slováckém divadle Tě hlavní role naposledy potkala v podobě Káči v Divotvorném hrnci, teď přichází Hildegarda. To je velký obrat. Je vůbec možné takové dvě postavy srovnat?
Zase tak velký obrat to není, protože hlavním motivem obou postav je láska. Rozdílné jsou v naplněnosti a nenaplněnosti citu. Předpokladem postav je dobře proříznutá pusa, takže blízké jsou mi svým způsobem obě.
Hildegarda přímo vyvěrá z pověstí tohoto kraje. Jaký je Tvůj vztah ke Slovácku?
Můj vztah ke Slovácku je kladný, i když pocházím z kraje slivovice a trošku větších kopců. Nevím, jestli je zapuštění kořenů limitováno nějakým časovým obdobím. Je-li to pět let, pak jsem tu své kořeny už zapustila, ale kdo ví?
Diváci měli větší možnost Tě vídat v˙komediálních rolích. V˙této sezóně jsi ale určitě zaujala velmi silným výstupem v dnes již pro Hradiště slavné inscenaci Šumaře na svatbě. Hildegarda také zapadá do kategorie tragických hrdinek. Může Tě taková změna postoje na divadle ovlivnit i v životě. Některé herečky si své postavy nosí domů, jak je to s Tebou?
Diváka kategorie tragických hrdinek možná překvapí, ale pro mne to není nic nového. Mám ráda smích diváků, ale stejně ráda se nimrám v komůrkách mozkových... Domů si nosím akorát text.
Hildegarda je uváděna jako rodinný horor, budou se diváci během představení bát?
Myslím, že spojení rodinný horor je samo o sobě zvláštní, protože děti děsí určitě něco jiného než dospělé, čili i pro mne bude překvapení, jak to diváci přijmou a zda je strach vmáčkne do sedadel.
V režii Ladislava Peška a výpravě Ondřeje Maška hrají Lubomír Vraspír, David Vaculík, Petr Franěk, Tereza Mikšíková, Božek Tomíček, Vladimír Doskočil, Ludmila Forétková, Anna Slezáková-Miková, Monika Horká, Robert Bellan, Jiří Juřina, Martin Vrtáček, Zdeněk Kupka, Jiří Kraus, Michaela Scheibová, Šárka Bellanová a Anna Viternová. Krásnou hudbu k inscenaci napsali Tomáš Procházka a Josef Fojta, výraznou choreografii s herci nastudoval Štěpán Karlesz. Ve Slováckém divadle se nemusíte bát pouze na premiéře, ale i další reprízy, které následují bezprostředně začátkem dubna, mohou ukojit vaši touhu po tajemství. |
|
Čtvrteční divadelní projev pouličního klauna a pěvecké primadony
Uh. Hradiště (Tl) - Divadlo na tahu a Bilbo Compaignie vás rádi uvítají ve čtvrtek 18. března po osmé v klubu Mír na svém prvním scénickém gulage, který uvařili z myšlenek děl Alexandra Sergejeviče Puškina, Miguela Cervantese, Jaromíra Johna, Jorge Luise Borgese, Václava Havla a Samuela Becketta.
V této tragikomické taškařici, místy připomínající kabaret, se o každé sousto přetahují neúspěšný pouliční klaun - knihomol (Jiří Reidinger) s úspěšnou subretou (Sylva Krobová), která svůj život zasvětila univerzálnímu dálkovému ovladači. Pokud by tato charakteristika přiváděla některého z ctěných diváků do rozpaků a dílko by se jim zdálo špatně zařazené, děkujeme předem za tento postřeh a nabízíme jim alternativní výklad plný slz a vzlyků - drama o nenávistivé lásce a milosrdné zradě.
Mnohem více než seznam autorů vypovídá o představení scéna - téměř prázdná, zadní scéna s několika posuvnými dveřmi, s tradiční svatební fotografií manželské dvojice. Pak už jenom stůl a pár nezbytných rekvizit. Hraje se o proměnách milostného vztahu této dvojice. Základním principem je akční klauniáda obohacená pantomimou, zpěvem, úryvky z literárních děl, zvuky televizního vysílání. Text je pouhou součástí divadelního útvaru, jehož dramatickou předlohu určuje etuda antikvariát, akce vyrůstá z jednání kontrastních figur - klauna antikváře a operní zpěvačky.
Antikódy jsou báječná, inteligentní kompozice, plná básnické fantazie a citu, skvělých a neotřelých pohybových nápadů. Podílí se na ní i krásný sytý mezzosoprán Sylvie Krobové. V kontrastu k patosu operních árií zakládá svůj herecký výkon na vděčné karikatuře pěvecké primadony. Kromě ní a antikváře vystupuje na scéně ještě neodbytný a rušivý svět, zastoupený zvuky televizního vysílaní a telefonu. Dojem lehké, improvizované podívané vzniká díky režisérově umné skladbě a Reidingrovu úžasnému nasazení a uměleckému vtipu z řetězení klauno - pantomimických nápadů s obsahem antikvárního čtení. |
|
První vichrova drumďnďbass párty v klubu Mír
Uh. Hradiště (ap) - Kapacita britské drumďnďbass meets break beats - Future Loop Foundation míří do klubu Mír. Příznivcům jenom připomenu, že s výborným českým Dj Koogi vystoupí v sobotu 20. března od 21 hodin.
Ještě než zabloudíte v sobotu na Mír, nabízím vám historii FLF.
Mark Barrot, rodák ze Sheffieldu, zvaného Město oceli, začal hrát na klávesy ve svých pěti letech. První syntenzátor si pořídil ve dvanácti. Poté, co ještě před dvacátým rokem prošel spoustou kapel, se rozhodl využít klesajících cen studiové techniky a ve snaze získat větší kontrolu nad výsledkem své tvorby si pořídil domácí studio, v němž experimentoval s podněty rané taneční kultury konce osmdesátých let.
Acid house tenkrát směřoval k exotickému zvuku ambientu a Mark si brzy uvědomil, že právě ambient je hudba, kterou chce dělat. Desky firem Goldie, A Guy Called Gerald a Bukemďs Good Looking records podnítily Markovu imaginaci, neboť představovaly přirozený vývoj ambietu, který si již dříve zamiloval. Tato nová inspirace posloužila v červnu 1995 jako podnět k založení Future Loop Foundation, kdy Mark složil skladbu The Journey. Většinu toho roku pak strávil psaním materiálu, který později vyšel na albu Time & Bass a sháněním vydavatele pro tuto nahrávku.
Rozhodl se založit svou kariéru spíše na albech než singlech a podepsal smlouvu na tři alba s Planet Dog. V červnu 96 vyšel debutový singl Discovery/Shake the Ghost a o měsíc později samotné album Time & Bass.
Mark se na rozdíl od většiny drum and bassových umělců nikdy nestranil živého vystupování, a tak léto 96 strávil přípravami na koncertní turné po Anglii a Irsku, které proběhlo na podzim.
Rok 1997 začal měsícem práce ve studiu na novém singlu. Následovaly bleskově vyprodané koncerty v Evropě. Při návratu domů hráli FLF vůbec první živé drum and bassové vystoupení v rozhlase pro pořad One in the Jungle rádia 1 FM. Na jaře pak ještě Mark udělal několik remixů, a přestože nabídky neustávaly, rozhodl se další odmítnout a vyjet znovu na turné. Na podzim vyšel nový singl Sonic Drift/Voodoo Sound. Ve zbytku roku navštívil celou západní Evropu i Česko.
Počátkem minulého roku začal Mark pracovat na dalším albu. Dostalo se mu cti být prvním živě vystupujícím umělcem ve světově proslulém drum and bassovém klubu Speed. Tento rok stihl ještě přemíchat nový singl Black Dog/Ofra Haza pro firmu Warner Bros a navrhnout cenami ověnčenou webovou stránku (www.futloop.demon.co.uk).
Nové album s názvem Conditions for Living bylo hotovo v červenci a v srpnu proběhlo triumfální vystoupení na plážovém festivalu Megadog v Cornwallu.
Titulní píseň z nového alba vyšla jako první singl, který byl brzy vyprodán. Album vyšlo v listopadu a bylo vřele přivítáno kritikou a následovalo turné po Evropě. |
|
Začínejte týden s námi, rozhodl se i americký Jungle Funk
Uh. Hradiště, Brno (ap) - Přesně za týden, v pondělí 22. března, na Babylon do Brna přijede pralesní trio Jungle Funk. Jejich zvuk založený na base, perkusích a ovlivněný jazzem a funkem vzešel z hlavy Vinxe, kterého podpořili bývalí členové Living Colour, Will Calhoun a Doug Wimbish. Vinxova aktivní hudební kariéra začala na konci sedmdesátých let, kdy vystupoval s bluesovým zpěvákem Taj Mahalem. Sólově vydal čtyři alba, přičemž poslední z nich, pojemnované Lips Stretched Out, vydal na vlastním labelu Internet. Díky pořadatelské firmy Vichr production vám můžeme nabídnout rozhovor s Vinxem.
Jste obecně považován za jednoho z nejvšestrannějších perkusistů a zpěváků v oblasti world music a jazzu. Považujete vy sám vaši tvorbu za esenci stylu, který hrajete?
Především jsem skladatel písní, a na druhém místě se považuji za solidního trubadúra, jednoduše řečeno, za dobrého zpěváka. Perkusista jsem až na třetím místě. A jelikož jsem perkusista, zpívám jako bubeník. Zpívám jako perkusista, protože to tak slyším a cítím.
Používáte při skládání písní nějakou zvláštní metodu?
Přijde na to. Většinou vycházím z nějakého svého zážitku. Je to, jako byste skládali soundtrack k vlastnímu životu. Vím, zní to příliš jednoduše, ale je to tak - myslím například na svůj první polibek a napíšu píseň, která je jako hudební doprovod k tomu určitému zážitku. Kromě toho se v mé hudbě objevují všechny možné zvuky, které jsem porůznu slyšel, otcův hlas, písně z rádia, zvuky různých kultur, které jsem spatřil a navštívil.
Jak vlastně Jungle Funk vznikl?
V Holandsku se mě po jednom jazzovém festivalu ptají, co plánuju. Říkám, no, nejspíš naverbuju Nanu Vasconcelose a Willa Calhouna, to je můj známý, a zkusíme dát dohromady nějaké techno s živými bubny. Zkusíme hrát takové ty rychlé rytmy, ale bude je hrát živý bubeník. Myslím, že to ještě nikdo nezkoušel, protože s˙počítačem je to dnes mnohem jednodušší. Ale tenkrát jsem jenom tak plácal, nic nebylo domluvené. Promotéři ovšem okamžitě začali volat mého agenta a chtěli, abych s˙tím novým projektem u nich vystoupil. Chtěli mít ten akustický jungle, rukodělné techno! Nakonec jsme měli zamluvených deset dvanáct koncertů, ale skupina přitom ještě neexistovala. Zavolal jsem Willovi a pak jsme čekali na Nanu Vasconcelos, až bude mít čas. Jenže ten to odřekl. A pak Will říká: zavolejme Douga a nebudeme pak už potřebovat kytaristu. Protože Doug hraje pořád, hraje všechno, a všechno zároveň (smích)! A tak jsme nabrali Douga a vznikl projekt, který měl tři šéfy. Doug a Will byli ve všech předchozích projektech jen dopro
vodní hráči a tady se stali šéfy, zatímco já jsem se musel této role vzdát, což pro mě bylo obtížné a zajímavé zároveň. Jsme tři individuality a vzájemná úcta nás nutí experimentovat. Je to ale jen projekt, ne skupina, protože každý z nás dělá spoustu jiných věcí.
Řekněte mi něco o vašem albu, nazvaném Jungle Funk. Jak jste přistoupili k jeho produkci?
Nahrávali jsme to celé naživo, ale zvuky obecenstva jsme ve většině případů vykuchali. Pak jsme s˙tím šli do studia, kde jsme to trochu sestříhali a Doug dohrál pár klávesových partů. Veškeré zpěvy jsou však živé, neopravované.
Chtěl byste něco vzkázat vašim fanouškům?
Přijďte a očekávejte neočekávané. Každopádně neočekávejte, že to bude znít jako jungle nebo drum#n#bass nebo pop nebo jazz, prostě se přijďte podívat na tři dobré hudebníky, kteří se snaží vytvořit něco jako kouzlo ve vzduchu. A to záleží na publiku. Pokud nám publikum naznačí, že chce tančit, stane se z nás taneční kapela. Pokud budou chtít slyšet virtuozitu, uděláme z toho jazzový festival, takže záleží na publiku a na tom, jak nás přijme. |
|
Deep Purple ve Zlíně!!!
Zlín - Britská hardrocková legenda Deep Purple vystoupí na pozvání agentury Velryba Promotion v pondělí 7. června na zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně.
Skupina, která své první album Shades of Deep Purple vydala v roce 1968, si během své více než třicetileté kariéry získala obrovskou popularitu po celém světě. Zlínský koncert se uskuteční v rámci pokračujícího turné Abandon, na něž kapela vyrazila na podzim loňského roku po vydání stejnojmenného alba.
Vstupenky na koncert skupiny Deep Purple budou k dostání ve více než dvaceti předprodejích po celé republice od 22. dubna. (590,-Kč k stání a 750,-Kč k sezení). Bližší informace získáte na telefonu agentury Velryba Promotion 067-721 88 49.
Náš týdeník, jako jeden z mediálních partnerů koncertu Deep Purple ve Zlíně, vás bude průběžně informovat a můžete se těšit i na soutěž o volné vstupenky! |
|
Ten dělá to a ten zas tohle...
V centru veškerého dění ve školách by měl být student, tvrdí Jiří Vařecha, od roku 1993 do konce února 1999 ředitel Školského úřadu v Uherském Hradišti, od března 1999 ředitel téže instituce ve Zlíně.
Vystudoval elektroprůmyslovku, ve stejném oboru pokračoval i na brněnské vysoké škole. Následovalo první, a hodně dlouhé, zaměstnání v kunovickém Letu, kde se nacházelo detašované pracoviště Kancelářských strojů Zlín. Let opouštěl jako vedoucí oddělení technické péče. Po celou dobu zůstal zároveň Jiří Vařecha věrný svému koníčku, učení, a externě vyučoval na hradišťských školách. Dnes, zůstanou-li vzácné chvíle volna, se kromě práce v kunovickém zastupitelstvu věnuje především tenisu a jízdě na kole. Mám i pár hlav vinohradu a nějaké stromy, takže se rozhodně nenudím, říká Vařecha se smíchem.
Pane inženýre, jaký je Váš vztah ke kantořině?
Pokud bych nebyl tím, čím momentálně jsem, chtěl bych učit. Ta práce by mi jednak přinášela seberealizaci a jednak jsem vždy měl a mám blízko k dětem.
Je podle Vás prestiž učitelského povolání dostatečná?
Myslím, že nikoliv. Ale jedním dechem dodávám, že se na tom spolupodílí jak veřejnost, tak kantoři sami.
Čím si tuhle výtku zasloužili?
Označil bych to za přílišnou uzavřenost pedagogických sborů do sebe a neochotu přijímat některé informace a stesky rodičů. Věci by se ve školství mohly posunout dál, kdyby obě strany udělaly jakýsi vstřícný půlkrok.
Myslíte, že Vás za tato slova budou mít kantoři rádi?
Myslím, že ano. Tímto názorem jsem se nikdy netajil.
Jakou roli by měly v celém školském systému sehrávat školské úřady?
Já jsem je celou dobu vnímal a nadále i vnímám jako jakousi službu. Myslím, že státní správa obecně je službou, garantovanou státem. Proto, když jsme v roce 1995 dostali šanci opravit školský úřad a uvést ho do podoby, v níž se momentálně nachází, snažil jsem se, aby v budově byla i Česká školní inspekce a Středisko služeb školám. Chtěl jsem, aby tady pedagog dostal vše, co souvisí s jeho povoláním. Ať už pohlazení či pohlavek.
Většina laické i odborné veřejnosti by ovšem ráda školské úřady jako zbytečné zrušila...
S tím zásadně nemohu souhlasit. Vždyť například Školský úřad v Uherském Hradišti poskytoval s 28 lidmi kompletní servis pro další tři tisíce svých zaměstnanců na jednotlivých školách.
Co to znamená veškerý servis?
Kompletní financování a mzdovou agendu s tím související. Ti, kteří znají chod renovovaných větších podniků, vědí, kolik lidí zde takové práce vykonává. Jestliže je školský úřad zvládne s uvedeným počtem lidí a tak kvalitně, je to asi ta nejlepší vizitka.
Existují ale přece i školy s právní subjektivitou a ty tuto práci musí zvládnout také?
Není tomu tak. Právní subjektivita se v tomto pojímání týká především personální práce.
Podstata práce školských úřadů ale určitě nespočívá jen v oblasti financí?
Určitě ne. Je pouze jednou částí. Druhou představuje metodika. Metodikové skutečně nabízejí školám kvalitní servis. Navíc se v dnešní době stále mění legislativa. To vše je nutné sledovat a vyhodnocovat.
S jakými představami jste nastupoval do funkce ředitele Školského úřadu v Uherském Hradišti?
Chtěl jsem, aby se role státní správy skutečně ve vztahu ke školám projevila. Aby se školy díky tomuto zázemí mohly věnovat tomu, čemu se věnovat mají. Mým krédem vždy bylo, aby ve středu všeho dění zůstal student jako osobnost. Osobností nemyslím jen vyspělého maturanta, ale i žáčka v mateřské škole.
Představy jsou jedna věc, realita druhá. Podařilo se Vaše ideály naplnit?
Myslím, že ano. I když bych nechtěl, aby to vyznělo jako samochvála. Sám bych navíc vše nezvládl. Dokázal jsem si ale zvolit spolupracovníky, kteří se mé představy snažili realizovat. Proto dnes pociťuji i jakýsi stesk. Myslím, že je vzájemný.
Co se naopak nepovedlo?
Vždycky se něco nepovede. Mám za to, že nejvíce jsme zůstali dlužni v kategorii výchovného poradenství. Podařilo se nám sice vytvořit detašované pracoviště pedagogickopsychologické poradny v Uherském Brodě, ale to je málo. Domnívám se, že by se ve větší míře mohli psychologové objevovat na jednotlivých školách. Situace se musí zlepšit i v oblastech mimo okresní město. Rodič by měl najít radu v místě svého bydliště. Prozatím musí se vším jezdit do Hradiště.
Do Vaší kompetence spadají jak mateřské, tak základní a střední školy. Která z těchto oblastí vám dělala největší radost?
Velkým zadostiučiněním pro mě bylo prosazení jakéhokoliv kroku vůči základním školám. Těch je totiž nejvíc. Ale ke všem školským zařízením jsme se vždy snažili přistupovat stejně a vnímat se vzájemně jako partneři. Přesto za nejvděčnější kategorii považuji mateřské školy.
Najdou se i školská zařízení, která byste chtěl zvlášť pochválit?
Velmi dobrý vztah jsem měl k Brodsku. Dolní Němčí, Horní Němčí, tam všude jsou lidé na svých místech. Mezi středními školami sehrála svou roli regionální koordinační rada. Ta nejvíce pohnula myšlením ředitelů odborných škol.
Co Vás vedlo k odchodu do Zlína?
V Hradišti se nám podařilo zrealizovat celou řadu studií. Jednalo se o studie, jež přinášely fakta. A ta fakta potom umožňují smysluplně se rozhodnout. Umožňují to rodičům, učitelům i ředitelům. Ovšem především ve vztahu ke středním školám je akční rádius okresu malý. A také proto byly koncipovány kraje, kde by se podobné projekty měly lépe realizovat.
Během Vašeho působení byl Školský úřad v Uherském Hradišti hodnocen nesmírně kladně. Pokusíte se o totéž i ve Zlíně?
V Hradišti jsme vždy vyhověli veškerým ministerským kritériím a nárokům, při kontrolních činnostech nebyly nikdy zjištěny žádné závady. Navíc jsme vyvíjeli celou řadu aktivit, jež byly oceňovány. Byl jsem například pozván na jednání Národně vzdělávacího fondu, k nadstandardním patřila i akce Učitel roku. Byl bych velmi rád, kdybychom v nastoupeném trendu pokračovali i ve Zlíně.
Jaká je další perspektiva hradišťského školského úřadu v době, kdy se hovoří o existenci nových krajů?
To je velmi obtížná otázka vzhledem k tomu, že momentálně nejsou dány zákony o státní správě a samosprávě ve vztahu k vyšším územně správním celkům. Návrh Školského zákona ale počítá pouze s krajským úřadem a další instituce nezmiňuje. Osobně mám za to, že budou muset existovat i další detašovaná pracoviště.
Řada lidí po Vašem jmenování očekává, že na Hradiště nezapomenete...
I když bydlím v Kunovicích, nikdy jsem nepřestal být Mařaťanem. Navíc podle mě nejlepší Hradišťák je z Mařatic. Protěžovat tuto oblast ale v žádném případě nemíním a byl bych rád, kdyby byla chápána jako součást celku. Ve Zlíně jsem svoji kariéru začínal a nyní se tam oklikou vracím.
Text Marek Tvrdoň, foto Pavel Paška
|
|
Jak se žije v Pašovicích
První zmínka o jménu obce Pašovice je z roku 1365, název je podle jednoho z rodů, který zde žil. Ve znaku obce, kterým je stříbrné lekno v červeném štítě, přeložené zlatým vinným stonkem s hroznem, je použito symboliky rodu Kouniců.
Cesty si žádají opravy
Aby se obec stala trochu malebnější, chystáme se v letošním roce začít s úpravou chodníků a vozovek a také výsadbou zeleně, plánuje starosta Jaromír Cáp. Po několika letech, kdy se v Pašovicích prováděly rozvody plynu, elektřiny a vody, chce obec dělat něco trochu viditelnějšího.
Dětí je ve školce stále dost
Naše mateřská škola je jedna z mála, která nemá problémy s malým počtem dětí, spíš naopak. Vyhláška stanoví dvacet dětí a my jsme v současné době žádali o výjimku pro 29 dětí. Před dvěma lety jsme měli menší problém, protože jsme měli přihlášeno 38 dětí a byli jsme nuceni přemluvit některé rodiče, aby své děti umístili do školky v sousedních Prakšicích, jelikož u nás to nebylo možné z technických ani hygienických důvodů. Starosta se domnívá, že toto zařízení nebude mít ještě několik let problémy, protože mladí lidé se do této obce vracejí. V nejbližší době by také v prostorách OÚ měla být vytvořena nástěnka pro prezentování prací dětí z mateřské školy, protože podle starosty stojí za vidění a je škoda, že kromě rodičů dětí o této tvorbě ostatní občané nevědí. Od 1. ročníku základní školy chodí děti do ZŠ v Prakšicích. Menší děti chodí buď s těmi staršími, nebo ze začátku využívají autobusové spojení. Většina dětí ale chodí po chodníku, který bychom chtěli také opravit a osvětlit.
O kroniku je velký zájem
Ustavili jsme komisi, která se bude starat o kulturu a sport a další aktivity obyvatel. Jejím úkolem je mimo jiné práce s dětmi, zajišťování zájezdů do divadel, na plavání a různé sportovní akce, také přípravy různých svátků, jubileí nebo hodů. Tato komise by také chtěla zavést besedy s důchodci a přednášky pana Zajíce o historii obce. Učitel Jakub Zajíc už padesát let zpracovává kroniku obce a také má k dispozici tzv. domovní listy s historií rodů v jednotlivých domech obce. Chceme zde znovu obnovit hasičské sbory žáků, které zde už dříve fungovaly, a pak zanikly, plánuje starosta.
I bažantům se zde daří
Jednou ze tří činných složek občanských sdružení je Sbor dobrovolných hasičů, dále zde pracuje Svaz zahrádkářů a Myslivecký svaz Pašovice - Maršov. Členové posledně jmenovaného sdružení se snaží osadit do této oblasti vyhynulé druhy zvěře a například v minulém roce vysazovali bažanty a letos koroptve. Na tuto činnost částečně přispívá i obec finančními prostředky, které jsou kompenzovány různými pracemi, například vysázením nových stromů a jejich ošetřováním členy tohoto svazu. Je to velice dobrá spolupráce, se kterou jsou spokojeny obě strany, říká starosta. Podobným způsobem chce obec pomáhat i TJ Sokol Pašovice-Prakšice. Kromě fotbalistů je v obci i skupina lidí, kteří se věnují motokrosu a jezdí plochou dráhu například v Březolupech nebo Kopřivnici. Veškeré kulturní akce se pořádají v prostorách zdejšího kulturního domu, kde návštěvníci najdou i kavárnu.
Kostel byl postaven i díky občanům
Kostelík je zasvěcený svatému Janu Sarkandrovi a je prvním nově postaveným kostelem na světě po prohlášení tohoto muže za svatého, tvrdí starosta. Tento kostel byl dostaven asi před třemi lety za přispění sponzorských darů místních firem i finanční výpomoci samotných obyvatel Pašovic i jiných měst. My jsme byli jednou z mála obcí, kde se zesnulí nosili na hřbitov z domu, což nebylo vhodné z hlediska hygieny ani dopravních omezení, která byla nutná. Tato budova byla projektována tak, aby charakterizovala venkov a lépe zapadla do celé krajiny. Sbírkou mezi občany byl vybrán asi 1 mil. Kč, stejnou částku obec uspořila zemními pracemi při pokládání plynovodu, které si provedli občané sami, a poslední částka ve výši asi 1,8 mil. Kč byla do stavby po částech vložena z obecních peněz. V kapli jsou uloženy i ostatky sv. Jana Sarkandra a jeho obraz, který je významnou součástí vybavení, daroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který také kostel světil. Pro starší občany je tento kostel nejenom místem bohoslužby, ale
i jakýmsi druhem kultury, říká starosta.
Za prací je nutné dojíždět
Jako obec se sice snažíme vytvářet zde průmyslovou zónu, ale jsme položeni spíše v klidové oblasti, říká starosta. Z 90% dojíždějí místní občané za prací do okolních měst i trochu vzdálenějšího Zlína. Autobusové spojení je podle starosty prozatím vyhovující. V minulém roce se podle informací starosty mírně zvýšila nezaměstnanost v obci, kdy bylo evidováno 9 občanů a v polovině února letošního roku už to bylo 21 lidí, z nichž velkou část tvoří mladí muži, kteří čekají na povolávací rozkaz. Přímo v místě je zaměstnáno velmi málo občanů, protože jsou zde jenom menší provozovny. Ty provádějí například stolařskou a sklenářskou výrobu, autodopravu, je zde autoservis, kamenosochařství i menší stavební firmy. Své sídlo zde má i firma Trtek, provozující šití částí pro Dolní Němčí, farma obchodního družstva Havřice nebo firma Mipl, zabývající se balením ryb.
Pro léky si stačí dojít
Protože má v této obci ordinaci praktický lékař, usilovali zástupci občanů i o výdejnu léků. Podařilo se nám domluvit s PharDr. Milanem Lupačem, majitelem lékárny v Uherském Brodě, zřízení výdejny léků i v Pašovicích. Právě se provádí opravy domu, ve kterém by měla být umístěna a do jednoho měsíce i otevřena. Velmi by to pomohlo zejména starším občanům, kteří zatím museli jezdit do Brodu, říká starosta.
Téměř rekreační oblast
Ačkoliv zde našli domky pro víkendovou rekreaci i obyvatelé z větších měst, slovy starosty - Pašovice jsou spíše klidnou oblastí a měly by jí také zůstat i v budoucnu.
Text: Jana Cabáková
|
|
| |
