Číslo: 12
22.03.1999
Článků: 55

Titulní
Uherskohradišťsko
Brodský
Kultura
Z
Pro
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


I Uherské Hradiště se dočká prvního discomaratonu
Saša Gedeon - Návrat idiota
Tragikomedie Antikódy, tentokráte ve světovějším provedení
Hradišťské gymnázium letos oslaví sto patnácté výročí založení
Bridgwaterský rockový čtyřlístek přijede do klubu Mír
František Nedvěd bude u křtu nového alba Wabi Daňka
Ten dělá to a ten zas tohle...
Jak se žije v Bílovicích
Světová premiéra Hildegarda se nezadržitelně blíží!
Velikonoční předvádění




I Uherské Hradiště se dočká prvního discomaratonu
Uh. Hradiště - Chcete-li vyzkoušet svou fyzickou zdatnost, odreagovat se při tanci nebo si poslechnout skvělou moderní hudbu, která letí, určitě byste se měli zúčastnit I. diskomaratonu, který se uskuteční ve sobotu 29. května ve velkém sále Klubu kultury.
Prezentace účastníků je v 8 hodin, začátek je plánován na devátou hodinu a konec se předpokládá kolem 22 hodiny.
Výherci obdrží hodnotné ceny i vstupenky budou slosovatelné.
Účastnický poplatek soutěžících je pro pár 120 Kč, jednotlivce 60 Kč a divák zaplatí jen 30 Kč.
Podrobnější informace a pravidla maratonu obdržíte v Anel studiu ve Vodní ulici 111 nebo na telefonech 0632 554 555 a 0603 816 670.
Maratonem vás budou provázet Djďs Rádia Zlín.







Saša Gedeon - Návrat idiota
Návrat idiota je napohled komorní příběh, natočený volně na motivy Dostojevského románu, a přenesený do současné reality se vším, co do mezilidských vztahů přináší. Idiot František se vrací z léčebny do malého města ke svým vzdáleným příbuzným a postupně je vtažen do klubka milostných trojúhelníků. Olga miluje Emila, Emil miluje Annu, Anna miluje Roberta a Idiot miluje všechny.
Přestože je hlavní hrdina na dnešní poměry až neuvěřitelně bezelstný a čistý, působí pro ostatní jako idiot a ocitá se v soukolí trapných, komických i dusivých situací. Děj filmu vrcholí o silvestrovské noci a v mezičase od Štědrého dne k poslednímu dni v roce tu vyjdou na povrch nevěry, lži a podvody.







Tragikomedie Antikódy, tentokráte ve světovějším provedení
Uh.Hradiště (PA) - Ač s politováním, musím říci, k určitému druhu umění se chováme jako barbaři. Čtvrteční večer toho byl důkazem, bohužel ne vyjímečným.
Hrst, spíše hrstička lidí se odvážila přijít podívat na skvělé vystoupení dua aktérů pražského Divadla na tahu.
Jiří Reidinger a Sylva Krobová přijeli do klubu Mír zápasit nejen s diváckou neúčastí, ale jak už se stalo zvykem, i s místní technikou. Snad i proto jejich jinak tříhodinové vystoupení zasáhlo, v dokonale promrzlém sále, přísedící jen z třetiny.
Již na začátku při spatření pódiové scény bylo jasné, že toto útulné prostředí nám všem bude blízké. Upravenou místnost se stolem, židlemi, televizí zdobila svatební fotografie manželské dvojice. Děj nás zaváděl do zdánlivě obyčejného života - pouličního klauna, zarputile ležícího v knihách, a mladé operní zpěvačky - narušeného civilizačními zvuky vyluzující televize a telefon.
Tragikomická taškarice mezi uvolněným knihomolem upjatém na svém antikvariátu a mnohotvárně vyjádřenou polohou zpěvačky byla zakotvena na jednopólovém stejnobarevném a protikladném textovém projevu. Tomu odpovídal i název - Antikódy.
Výrazový herecký projev spolu s hlasovým a pěveckým, netlumilo ani občasně se opakující zakomponování telefonního rozhovoru ve francouzštině či česko - rusko - anglicko - německé předčítání úryvků z knih.
Stranou obdivu nezůstal ani doprovodný rekvizitář. Zvláště pak bájný plechový oř, s nimž chtěl táhnout proti všem a všemu.
Nakonec však zůstává opuštěn a vlivem samoty podléhá oné dálkově ovládané civilizační chorobě, z které jej nevyléčí ani jeho pošetilá láska ke knihám, a jeho život je dokonán.
A to byl konec. Ale i špetka přítomných dokázala projevit, že se jim večer doopravdy líbil. Nenašlo by se vás více, co neprahnete jenom po komerčních produkcích?







Hradišťské gymnázium letos oslaví sto patnácté výročí založení

Uh. Hradiště (MR) - Dnes řekneme jednoduše: Gymnázium bude letos v září slavit 115 roků svého trvání, ale počátky této významné události byly svízelné, avšak na druhé straně naplňovaly tehdejší naše spoluobčany pýchou.
Původní německé gymnázium bylo baštou němectví v našem kraji, ač zde nebyla ani jedna osada německá. Národní uvědomění českých studentů bylo značné. Čeští vlastenci se sice scházeli v Měšťanské besedě a osnovovali plány na zřízení české střední školy, jejich snahy však byly mařeny jak vídeňskou vládou, tak i žel, tehdy německým, městským zastupitelstvem.
Tak byl svolán na den 17. září 1882 velký tábor slováckého lidu za podpory ústřední matice školské v Praze. České zájmy zvítězily a stavba českého matičního gymnázia v Uherském Hradišti byla povolena a stala se věcí cti. Stavitel Josef Schaniak postavil stávající budovu starého gymnázia v průběhu neuvěřitelného jednoho roku a navíc do krásy.
Zřízení gymnázia v našem kraji ovlivnilo národní cítění nejen v našem kraji, ale také na západním Slovensku. V letech 1919/20 bylo gymnázium změněno na reálné gymnázium.
V přípravě na oslavy 115. výročí založení v září uspořádali studenti gymnázia uplynulé úterý slavností akademii ve Slováckém divadle. Akademie výrazně potvrdila to příjemné, co chceme o naší mládeži slyšet, a že naše mládež, je dobrá, nezkažená a jdoucí s dosavadním vývojem - vyjímky potvrzují pravidlo.
V sedmadvaceti scénkách se bavili a bavili přeplněné Slovácké divadlo. Mluvené slovo střídaly nápadité scénky, muzika, tanec, prostě řečeno dneškem - úspěšná a nápaditá show. Vyvrcholením byl nádherný hymnus dětí o dětech, píseň OSN o dětech. Dirigent Honza Gajdošík znásobil své nadšení nadšeným pěveckým výkonem pěveckého sboru srovnatelným s profesionálním tělesem. Mladým divákům přinesl tento zpěv nadšení, starším radost z dnešní mládeže, která vehnala tak trošku až slzičku.







Bridgwaterský rockový čtyřlístek přijede do klubu Mír
Uh. Hradiště (ap) - Koncem března vystoupí v České a Slovenské republice čtyři anglické rockové kapely z Bridgwateru. Toto město na jihozápadě země má živou hudební scénu a Bikeshed, Two Penny Trash, The Visitors a Perdrix & Lamberti tvoří její nepřehlédnutelnou součást.
Hudba, kterou hrají, však nestojí pouze na rocku. Alfou a omegou jejich skladeb je autorský přístup, původní texty a hudba ať už s přesahem do popu, punku, folku, ska či samplování.
Bridgwaterský čtyřlístek se představí i v pondělí 29. března od jednadvacáté v klubu Mír.
Bikeshed je čtyřčlená kapela, která hraje nezvyklý, energický, kurážný a heavy lo-fi pop. Kapelu tvoří: Matt Hayman - tygří bubny, Andy Duckett - modrá kytara a zpěv, Nick Tuckwell - pruhovaná baskytara, Helen White - klávesy a zpěv.
Tříčlenná skupina 2 Penny Trash hrající mladou punk-pop-rockou hudbu, prý ještě s něčím navrch sestává ze zpěváka a baskytaristy Jamieho Taylora, kytaristy Bena Skuse a bubeníka Chrise Hesketha.
The Visitors lze zařadit mezi folk-ska-popové kapely. Přijedou v sestavě: textař a kytarista Matthew Bartlett, kytarista Brian Smedley, zpvák Alexia Vernon a bubeník Andy Paton.
Folk-rapové duo Perdrix & Lamberti spojují harmonické pop vokály s mixováním a samplováním.
Nejen zvědaví a pondělkem znudění lidé jsou zváni!!!







František Nedvěd bude u křtu nového alba Wabi Daňka
Zlín (ap) - Písničkáři František Nedvěd a Wabi Daněk vystoupí na dvojkoncertu, který pořádá AZ Rádio ve středu 31. března v 19 hodin ve Velkém kině ve Zlíně.
Na koncertu zazní písně z Františkova sólového alba a samozřejmě taky osvědčené nedvědovské hity. Františka Nedvěda bude doprovázet kytarista Jiří Kaleš z Rangers, který byl producentem alba Neváhej a vejdi.
Wabi Daněk představí zlínskému publiku své čerstvě nové album Valašský drtivý styl. Téměř hodinové album je živým záznamem dvou koncertů a kromě stejnojmenné titulní písně jsou na ní i další, nevážně a v podstatě už zlidovělé Wabiho písničky. S Daňkem bude hrát kytarista Miloš Dvořáček.
Všichni protagonisté budou k dispozici téhož dne mezi 16. a 17. hodinou na autogramiádě v obchodním domě Prior Zlín.







Ten dělá to a ten zas tohle...
Poměrně mladá folkrocková skupina Second Band o letošních jarních prázdninách natočila své první CD, které by snad již v květnu mělo být k dostání na všech pultech. Při této příležitosti jsme si o vzn

Kdy a za jakých okolností vznikl Second Band?
V roce 1996 jsem se na různých akcích potkávala s Dušanem Vlčnovským a Jarkem Janečkou, kteří si jen tak pro radost hrávali ve starém kulturáku v Javorovci, kam mě právě Jarek přivedl. Zjistili jsme, že máme bicí, kytaru a klávesy a že bychom potřebovali basu a ještě jednu kytaru. Na tu se nám podařilo obsadit Jirku Zelinku z kapely Povodně, která se rozpadla. S basistou to bylo poněkud horší, ale nakonec jsme sehnali Martina Šojdra, který hraje od svých sedmnácti let a obešel již spoustu rockových kapel, kde také nabral spoustu zkušeností. Na o začali jsme cvičit a hrát.

Jak vznikl název kapely? Kdo jej vymyslel?
Vznik kapely tehdy samozřejmě provázelo dohadování o názvu, co si pamatuju, nikoho nenapadalo nic originálního nebo zajímavého. Až Jirka Zelinka jen tak nahodile vyslovil název Second Band, který se ujal a u kterého také zůstalo.

Vaše první nahrávka?
V roce 1997 jsme natočili kazetu, a to hlavně z důvodu prezentace, propagace a reklamy Second Bandu. Nahrávali jsme ji s původní sestavou kapely v Amatérském studiu Garáž v Uh. Brodě, ve zvukové režii Tondy Janů. Vydali jsme jich asi dvě sta a ty se vlastně všechny rozdaly. Tuto kazetu ale považujeme spíše za nultý snímek.

Mluvila jsi o původní sestavě. Došlo tedy během tříleté existence Second Bandu k výměně muzikantů?
Bohužel se po roce hraní Jirka Zelinka rozhodl pro odjezd do Ameriky a odešel i klávesák Radek Pavelka a také moje sestra Jana, která spolu se mnou zpívala. V tu chvíli jsme se ocitli v situaci, kdy nám chyběli dva muzikanti, bez kterých se hrát nedalo. Došlo to až tak daleko, že jsme prostě asi půl roku vůbec nehráli. Pak se na nás usmálo štěstí. Martin Šojdr totiž potkal lidi z folkrockové formace Bourbon, která se rozpadla. Požádali jsme Jardu Šmilauera - klávesáka a kytaristu Radka Mahdala, jestli by to nezkusili v naší kapele. Musím říct, že je to obrovský přínos do kapely, protože to jsou profesionální muzikanti. Učí totiž v základní umělecké škole v Uherském Brodě. V této sestavě jsme až doposud. Spolu jsme prošli už pár festivalů, přehlídek a soutěží.

Kde a kdy zkoušíte, když jste roztroušeni po regionu? Asi není jednoduché se scházet na zkoušky.
Není to tak dávno, co jsme mívali zkoušky v Šumicích. Nyní jsme se ale uchýlili pod křídla Kulturního domu v Uherském Brodě, kde také v současnosti zkoušíme. Tím pádem jsme také nyní vedeni jako uherskobrodská kapela, i když jen jeden z členů kapely bydlí v Brodě a ostatní v Šumicích, Mistřicích, Popovicích a v Polichně. Musím říci, že lidé, kteří pracují na kulturáku, nám hodně pomohli, poskytli nám bezvadné zázemí. Co se týká zkoušek, není to v současnosti jednoduché. Každý z nás má totiž své civilní zaměstnání, které s muzikou musíme nějakým způsobem skloubit. Proto se snažíme scházet a cvičit alespoň každé sobotní odpoledne většinou až do večera.

Jak se spolu vycházíte?
V pohodě a bez problémů. Všechno se odvíjí od přátelství a vzájemné spolupráce. Muzika nás natolik spojuje, že nikdo z nás nemá potřebu se dohadovat. Samozřejmě občas dojde k výměně názorů při tvorbě nových písní, ale v podstatě to ani nestojí za zmínku. Jsme prostě parta príma lidí, která se ráda sejde dohromady.

Změnil se během tříleté existence Second Bandu styl vašich skladeb?
Určitě ano. Nemyslím tím, že by byl úplně odlišný, ale rozhodně je naše muzika v současnosti barevnější. Jde o drobné detaily, které posluchač postřehne a myslím, že je to hlavně díky Jardovi a Radkovi, kteří přinesli do kapely čerstvý vzduch.

Nedávno jste natočili váš druhý snímek. Jak se bude jmenovat a jaké skladby na něm najdeme?
Tentokrát půjde o CD, které jsme nahrávali o letošních jarních prázdninách v Uherském Hradišti ve Slováckém divadle za spolupráce Petra Blahy. Trošku nám to zkomplikovala chřipková epidemie, protože nám onemocněl zvukař. Nicméně natočit se nám jej podařilo, ovšem technické parametry tohoto studia a tak trochu nezkušenost lidí s tímto žánrem přispěla k tomu, že jsme desku nenamíchali. Doufáme ale, že se ji podaří dokončit ve studiu ve Zlíně u Ivo Viktorina a to v nejbližší době. Název není ještě není zcela dohodnutý, ale myslím setrváme u prvního nápadu Až za ten kopec. Jsou zde prakticky všechny nahrávky z prvního alba, protože je zná jen pár lidí a my bychom s nimi rádi seznámili širší veřejnost. Pokud bychom je totiž nenahráli nyní, zřejmě by upadly v zapomnění.

Kdo skládá písně?
Skládají všichni, nejvíce písní má asi Dušan Vlčnovský a Martin Šojdr, pak Jarek Janečka a Radek Mahdal. Je ale zajímavé, že každý z nich má tak trošku jiný žánr. Autor písně má udělanou jak muziku, tak texty a celá kapela se potom podílí na aranžování té muziky a vlastně dotvoření stylu, který je pro nás charakteristický.

Jak se vlastně dnešní, nově vznikající kapely prosazují?
V současnosti se mladé začínající kapely prosazují velmi těžce. Pokud nemají někoho, kdo by se za ně postavil a také se o ně postaral, jsou ztraceni. Proto jsme o spolupráci požádali člověka, který se v muzikantské branži umí velice dobře pohybovat. Martin Juřík ze Zlína, který je naším managerem a zvukařem, má perfektní přehled o muzice vůbec. Jezdí s námi na veškeré akce a musím říci, že se mu daří Second Band i částečně prosadit. Přes zimu hráváme zhruba dvakrát do měsíce, na jaře a v létě minimálně jednou týdně. A to je samozřejmě pro nás, pracující, dost.

Co si přeješ do budoucna?
Přeji si hlavně mnoho úspěchů s touto kapelou. Věřím totiž v to, že ať už člověk dělá cokoli, pokud to dělá pořádně, tak se v tom také prosadí. A hrozně bych si přála, aby se to Second Bandu podařilo.

V jakém smyslu? Čeho byste chtěli dosáhnout?
Myslím, že cíl není úplně přesně určen. Cílem nás všech je si jít pořádně zahrát a také to, aby o nás vědělo více lidí nejen v regionu, ale na úrovni celorepublikové. Abychom si jednou zahráli třeba v Čechách nebo na severní Moravě. Jde o to, aby, když se řekne Sesond Band, všichni věděli, o koho a jakou muziku jde.

Co muzika tobě osobně dává?
Asi životní pohon a energii. Bez muziky bych už dneska určitě nemohla existovat a vím, že ostatní členové kapely také ne.

Text: Lenka Falešníková







Jak se žije v Bílovicích

Nemáme vlastní znak, postěžoval si hned v úvodu starosta František Janků. Tuto otázku nepodceňuji, ale momentálně musíme řešit důležitější problémy, dodal.

Počet obyvatel se ustálil
Bílovice patří k větším obcím regionu, neboť v nich žije přibližně 1 600 obyvatel. Existuje zde určitá tendence ke stabilizaci a ani mladí lidé už odsud neodcházejí, s potěšením konstatuje starosta. Přednostně jim nabízíme stavební místa. I když jich není tolik, kolik bychom si sami přáli.

Ať jedete, kam chcete, musíte přes Bílovice
Faktorem zvýhodňujícím tuto obec před ostatními je její unikátní poloha. Bílovjané mají kousek do okresního města, daleko to není ani do Napajedel a do Zlína. Jsme skutečnou střediskovou obcí. Měli bychom být vděčni přírodě, že se to tak podařilo, libuje si Janků. Nachází ale i odvrácenou stránku celé věci. Obec možná na tento fakt trošku hřešila a nevyvinula dostatek iniciativy, aby právě z tohoto postavení vytěžila více. Vždyť ať cestujete odkudkoliv kamkoliv, musíte přes Bílovice. Snaha vybudovat zde centrum služeb v minulosti existovala, nebyla ovšem podle starosty dotažena do konce.

Nálada není dobrá
Právě z výše uvedených důvodů se Janků domnívá, že lidé by své obci nevystavili lichotivé vysvědčení. Nářky se rozmnožily zejména v posledních letech, kdy občanům chyběla plynofikace, trápila je nefungující kanalizace a čistírna odpadních vod. To vše musíme změnit, tvrdí starosta.

Priority jsou dané
Plynofikace je proto pro Bílovické momentálně nejdůležitější a lidé by si ji určitě zasloužili. I s ohledem na to, že geografická poloha tvoří podle starosty z Bílovic kotel a když se v zimě zatopí, je z obce vidět pouze smogový opar. Změna k lepšímu se evidentně daří. Plyn se kope a část Včelar je dnes už téměř hotova. Spokojeni jsme i s firmami, které tyto práce provádějí. Když se projdete po Včelarech, ani nepoznáte, že se tam před dvěma týdny kopalo, pochvaluje si starosta. Dodrží-li navíc firma termín odevzdání, a zatím nic nenasvědčuje opaku, budou lidé - řečeno se starostou - mít v říjnu plyn doma. Náklady na celou akci nebyly zanedbatelné, přibližně 12 milionů. Proto ji děláme na dluh. Nic jiného nám ani nezbývá. Ze Státního fondu životního prostředí jsme získali jak dotaci, tak půjčku, vysvětluje Janků.

Kanalizace a čistírna zatlačily plynofikaci do pozadí
I když se zdálo, že plynofikace bude dělat radním největší problémy, opak se ukázal být pravdou. Na začátku roku nás nepříjemně zaskočila otázka kanalizace a čistírny odpadních vod. Problém se ukázal být natolik závažný, že plynofikace byla na čas zatlačena do pozadí, říká starosta.

Zastupitelé chodili po domech
Přestože se jak kanalizace, tak čistírna začaly budovat v roce 1993 a měly být podle veškerých smluv již dávno uvedeny do provozu, kanalizace nefunguje a čistírna je zakonzervovaná. Bílovickým tak dokonce hrozilo, že budou muset Státnímu fondu životního prostředí, investorovi celé akce, vrátit veškeré peníze. Položili nám nůž na krk. Buď bude vše fungovat, nebo vrátíte peníze, ohlíží se starosta za nedávnou minulostí. Hledání viníka a naříkání by nám ale nepomohly. Proto dostal každý z 15 zastupitelů na starost 30 - 40 domů. Ty musel osobně navštívit a otázku napojení s rodinami prodiskutovat. Akce končí právě tento týden a věříme, že do konce srpna bude většina domů na kanalizaci napojena, doufá Janků. Od 1. dubna by podle něj měl začít i zkušební provoz čistírny. Apríl to určitě nebude, směje se starosta.

Firmám se tady daří
Spokojenost občanů se životem v obci je vždy ovlivněna i nabídkou pracovních míst. Máme tady firmy, jež si vedou víc než dobře. Ať už je to Seveza, zabývající se prodejem a servisem kuchyňských zařízení, či další firmy. Renomé si tak získal Univerzální servis Miroslava Čady, firma SVS - Correct, Ekolak, Kamenosochařství - MPR, Instala či SV - Stav. Ani Bílovicím se ovšem nevyhýbají problémy spojené s nezaměstnaností. Podle statistiky Úřadu práce v Uherském Hradišti jsem zjistil, že přibližně 35 bílovických mužů v produktivním věku je bez zaměstnání. A to je na takovou obec dost velké číslo, domnívá se starosta, který ovšem nesedí s rukama v klíně. Právě ve spolupráci s úřadem práce se nám podařilo v Bílovicích zřídit dvě nová pracovní místa.

Bílovjané se chlubí kulturními památkami...
Lidé si možná ani neuvědomují, jak významné památky v obci mají, myslí si Janků. Za nejvýznamnější lze bezpochyby považovat bývalý zámek, v němž sídlí právě místní obecní úřad. K těm dalším určitě patří kostel svatého Jana Křtitele a sousoší ve středu obce, uvádí starosta. Současný stav kulturních skvostů ovšem nevyvolává příliš velké nadšení. I tady si ví starosta rady. Chtěl bych moc poděkovat PhDr. Spathové z Okresního úřadu v Uherském Hradišti, která mě upozornila na řadu státních fondů, z nichž lze získat peníze. První vlaštovkou je tak částka 200 000,- Kč, z nichž bude uhrazena výměna krytiny na střeše někdejšího zámku. Budeme usilovat i o další finance a nemíníme nechat památkářům klidné noci, dušuje se Janků. Musí se ale zabývat i dalšími problémy. Obec, jež je proslulá svými folklórními aktivitami, nedisponuje žádným důstojným kulturním stánkem. Máme tady velký kinosál pro 350 lidí. Takové zařízení se dnes ale samo neuživí. Také proto uvažují Bílovjané v budoucnosti o jeho přeměně na víceúčelový obj ekt.

... zábavami v parku ...
Roli kulturáku supluje v letních měsících místní park, kde jsou pořádány zábavy. Ty mají své světlé i stinné stránky. Na jedné straně umožníme místním organizacím vydělat si nějaké peníze, na straně druhé si lidé stěžují na přílišný hluk.

... a školou!
Škola, zasazená ve stráni, je dominantou Bílovic. Jsem na ni pyšný. Vždyť jsem ji otevíral, naráží starosta na svou dlouholetou kantorskou minulost. I z hodnocení školních inspekcí vychází škola ve všech aspektech nadprůměrně a to je moc dobře, libuje si někdejší učitel.

Řešení dopravní situace se hledá
Přes obec vede nesmírně frekventovaná dopravní komunikace a nepříjemnou levotočivou zatáčku při vjezdu do Bílovic zná snad každý motorista. Minulý týden se tady stala další nehoda, potvrzuje nebezpečí starosta, který se ve spolupráci s Dopravním inspektorátem v Uherském Hradišti pokouší o změnu.

Za obec musí lidé dýchat
Představy o řešení dalších problémů, jež obec trápí, má starosta jasnou. Musí to ovšem být už řešení koncepční, nikoliv nahodilá. Za ještě důležitější považuji fakt, aby odpovědnost za život v Bílovicích cítilo nejen 15 zastupitelů, ale všichni místní občané, uzavírá František Janků.

Text Marek Tvrdoň







Světová premiéra Hildegarda se nezadržitelně blíží!
Uh. Hradiště (hel) - Již nějaký čas vás informujeme o nově chystané hře ze zdejšího prostředí, kterou chystá na Den divadla 27. 3. 1999 Slovácké divadlo. Měli jste možnost seznámit se s autorkou Andreou Helmichovou, poznat hlavní představitelku Irenu Trpíkovou a dnes máme pro vás připraveny minirozhovory s choreografem Štěpánem Karleszem a hlavními mužskými představiteli, kteří ztělesňují jednu postavu v různém věkovém období, Petrem Fraňkem a Lubomírem Vraspírem. O tom, že se Hildegarda odehrává na hradě Buchlově a ve velehradském klášteře, že se jedná o životní osudy Černé paní buchlovské a jejího manžela, jsme vás již také informovali. Překvapením možná bude, že Slovácké divadlo zatím předběžně jedná s kastelánem hradu Buchlova a že se možná dočkáme letních představení přímo v ohnisku děje. Kdoví, možná hra sama vyvolá zpět ducha Černé paní a z tajemných historek vyprávěných po večerech se stane strašidelná pravda.
Rodinný horor Hildegarda obsahuje větší počet písní spojených s tanci, a tak by se při jejím nastudování režisér neobešel bez dobrého choreografa. Ladislav Pešek si vybral Štěpána Karlesze. Říká o něm, že potřebu divadla cítí víc než jen potřebu tance, dokáže uvažovat mnohem šířeji. Je komplexnější.
Štěpán začínal jako jeden z tanečníků slavné skupiny UNO, nastudoval tak např. představení Šachmat, Carmen, ale také většinu silvestrovských představení a vystoupení se zpěváky a tanečníky Jiřím Kornem a Helenou Vondráčkovou. Byl pozván pohostinsky do divadla ABC, kde účinkoval v představení Hello, Dolly!, které, mimochodem, Slovácké divadlo pro své diváky chystá po prázdninách. V Laterně Magice hraje postavu Smutného klauna ve slavné inscenaci Kouzelný cirkus. Dále jsme ho mohli vidět jako jednoho z apoštolů v muzikálu Jesus Christ Superstar, v muzikálech Mise nebo Kráska a zvíře. Choreografie připravoval do inscenací v divadle Rokoko E55-story, nebo v inscenacích Černého divadla Jiřího Srnce, kde je ve stálém angažmá. Často se také podílí na přípravě módních přehlídek nebo soutěží Miss.

Odkud se znáte s režisérem Ladislavem Peškem?
Potkali jsme se v Tmavomodré revue, na které se Láďa podílel jako autor i dramaturg a spolupracuje se nám výborně, jsme na stejné vlnové délce. Nevadí mu, když mu zasahuji do režie a mně nevadí, když mi mluví do choreografie. Oproti jiným režisérům si nemyslí, že choreograf je blbec.

Co tě láká na divadelní choreografii? Je to přeci jen rozdíl, když pracuješ s činoherci nebo když máš k dispozici profesionální tanečníky.
Je to veliký rozdíl, to je pravda. Ale je to taky určitá výzva naučit lidi, kteří se nikdy nehýbali, aby se hýbali. Je to o velkém kompromisu, abych jim nekřivdil. Musí se to s nimi umět. Je to inspirující, potkám se tak se spoustou zajímavých lidí. A to mě baví.

Hildegarda má být rodinným hororem, připravuješ nějaké strašidelné choreografie?
Mám radši legraci, ale když je dobrý horor, tak proč ne. Pak to chce kýble krve a tak. Nejstrašidelnější je v Hildegardě zatím Robert Bellan. Hororem je, jestli upadne nebo ne.

Pracuješ na Slovácku poprvé nebo tě tu mohli naši diváci již někdy vidět?
Zatím mě tady neviděli diváci nikde. Na oblasti jsem dělal jen v Šumperku právě s Láďou Peškem Učitele tance od Lope de Vegy.

Jak se ti pracuje s našimi herci?
Samozřejmě, že dobře. Až na ztvrdlá játra a kamenné ledviny a doufám, že mne konečně vezmou do toho sklípku, jak slibovali. Musím dodat, že Štěpán dává našim hercům skutečně do těla. Ačkoliv se ho snaží občas po zkoušce společensky unavit, on je každé ráno opět čilý a připravený, zatímco naši tanečníci se sotva hýbou. Na premiéře můžete sami posoudit, kdo nakonec vyhrál. Herce Petra Fraňka nemusím našim divákům dlouze přibližovat. V poslední době se jim představil jako Jim Tyron v Měsíci pro smolaře, v hlavní roli úředníka Henryho v komedii Prachy?Prachy!, nebo jako jeden ze studentů v úspěšné Charleyově tetě.

Tvá postava v Hildegardě je rozdvojená. Hraješ mladšího pětatřicetiletého Jaroslava a Lubomír Vraspír stoletého starce.V čem spočívá podle tebe největší rozdíl mezi vámi (když pomineme samozřejmě věk)?
Největší rozdíl spočívá v tom, že pan Vraspír se ve zdraví a duševní svěžesti dožil důchodu a nikdo po něm nechtěl důchodové připojištění. Já si na důchod budu muset připlácet a stejně mi nikdo nezaručí zdraví, duševní svěžest, natož fakt, že se toho důchodu opravdu dožiji.

S Irenkou Trpíkovou jsi se jako s˙divadelní partnerkou setkal letos už v Charleyově tetě, nyní ztělesňujete hlavní mileneckou dvojici a čekají vás i některé velmi intimní scény, jak se vám společně zkouší?
Irenka je žena s velkým Ž. Sám za sebe mohu říci, že jsem ve scénách s ní jemný a něžný. Irenka to jistě ráda potvrdí. Jinak těch podlitin a odřenin bude mít mnohem víc.

Pane Vraspíre, v minulé sezóně pro Vás napsal •ubomír Feldek postavu Starého komedianta, letos byla pro Vás napsána hlavní role Opata Gerarda v rodinném hororu Hildegarda. Jak se Vám zkouší takové role?
Obě postavy jsou velice náročné a krásné, rozdíl je v tom, že Pápěrnice má 19. března v 10 hodin derniéru, takže vlastně je to už za námi. Zůstalo mi několik pěkných obrázků, které jsem od dětí dostal, a vzpomínka na krásnou práci s Karolem Spišákem. Pro herce je ale vždy nejdůležitější poslední úkol, který je jakousi výzvou, záhadou, která je vlastně částečně rozřešena až reakcí diváka. Gerard je tedy taková výzva, se kterou stojí zato se porvat. Protože premiéra se blíží, všichni pomalu podléháme stresu, takže bych nechtěl předčasně hodnotit. Je to úkol krásný a velice složitý, ale pan režisér nás vede velmi citlivě. Přeji proto všem Zlom vaz. Doufám, že ani divák, který si odřekne televizi (třeba Počasíčko) a přijde k nám strávit večer, nebude litovat.

A tak už nám skutečně nezbývá než počkat do premiéry a pak moci posoudit, co všechno pro nás tentokrát Slovácké divadlo připravilo. Zatím slibují, že se snad budeme bát, trochu se smát, trochu plakat a hlavně bude se na co dívat, protože scéna bude goticky dřevěná a kostýmy sluší dámám i pánům, to vše pro ně připravil scénograf Ondřej Mašek. A hudba? Hudba bude monumentální, zpívat se bude a tančit, jak už víme, také. O to se společně s choreografem postarali skladatelé Tomáš Procházka a Josef Fojta. Mezi hlavními postavami uvidíme smrtelně nemocného Davida Vaculíka, křehkou Hildegardinu sestřenku Terezu Mikšíkovou, bratry Božka Tomíčka a Vladimíra Doskočila, jejich švagrovou Annu Slezákovou-Mikovou, chůvu a pohanku Ludmilu Forétkovou, Svatou Barboru Moniku Horkou a děsivého Čaroděje Roberta Bellana, který už dávno v tomto divadle vykročil ze šuplíku komických rolí, i když se k nim vždycky rád vrací. Nezbývá než držet pěsti a dodat: Zlomte vaz!







Velikonoční předvádění
Uh. Hradiště - Etnografické oddělení Slováckého muzea připravuje každoročně v předvelikonočním čase týden předvádění drobné rukodělné výroby spojené s prodejem.
Ve dnech 24. až 31. března od 9 - 12 a 12.30 - 16 hodin můžete v prostorách Muzejního klubu ve Smetanových sadech shlédnout zhotovování těchto drobných zvykoslovných předmětů: 

	středa 24.3.
	Slobodanka Kolajová - batikované kraslice popovické
	Jan Mička - drobná dřevořezba

	čtvrtek 25.3.
	Anna Ondrušková - kraslice zdobené slámou
	Miloslava Zatloukalová - slámové ozdoby
	Marie Sekaninová - kraslice vyškrabované

	pátek 26.3.
	Petra Žitňanská - kraslice zdobené slámou
	Antonie Panáčková - figurky z kukuřičného šustí
	Marie Kočicová - vyškrabované kraslice

	pondělí 29.3.
	Tomáš Mareček - tkaní na malém stavu
	Pavel Kolařík - zpracování proutí
	Hermína Otépková - kraslice zdobené jezerní sítinou

	úterý 30.3.
	Jana Mikulcová - kraslice batikované a dírkované
	Jarmila Lagová - kraslice ostrožské batikované

	středa 31.3.
	Vlasta Brunclíková - obřadní velikonoční pečivo
	Anna Bartáková - slámové ozdoby
	Petra Žitňanská - kraslice zdobené slámou
Současně máte možnost si tyto i jiné drobné rukodělné předměty zakoupit. V těchto dnech můžete v hlavní budově Slováckého muzea navštívit stálou národopisnou expozici Slovácko, výstavu Hračky Asie, Afriky a Ameriky, výstavu Mumia Viva a přírodovědecká ilustrace 17. - 19. století, která je věnována historii konzervace lidských a zvířecích těl.







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund