Číslo: 16
19.04.1999
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Páté Mírové slavnosti ve znamení kultury etnik
Uh. Hradiště (PA) - I náš týdeník se podílí na letošních jubilejních pátých Mírových slavnostech, nesoucích se ve znamení kultury etnik. Tradičně pestrý program šesti dnů v sobě skrývá nabídkovou paletu - promítání francouzského a českého filmu, vystoupení ostravského bílého divadla, koncerty osobností, jako jsou Vladimír Merta, Ida Kelarová či skupina Synergy.
Film: Gadjo Dilo
- úterý 20. dubna - den první
Kino Hvězda (20 h) - Mladý Francouz Stéphane projíždí křížem krážem Rumunsko, aby našel neznámou zpěvačku. Má jedinou stopu: Nora Luca, jméno vyryté na kazetě, které Stéphanův otec v posledních okamžicích svého života naslouchal stále dokola. Díky Izidorovi se dostává do romské vesnice, která jej nakonec adoptuje. V ní se Stéphane seznámí se Sabinou, divokou a nespoutanou mladou ženou, která žila nějaký čas v Belgii. Díky Sabině a Izidorovi objeví cikánské hudebníky, jejichž hudbu si nahraje. Místo aby prostřednictvím Nory Lucy poznal svého otce, poznává lásku, novou rodinu a úplně neznámou kulturu.
Film: Marian
- středa 21. dubna - den druhý
Kino Hvězda (20 h) - Společnost mu dala to nejnutnější: jídlo, postel, střechu nad hlavou a základní hygienické návyky. Romský chlapec Marian však potřebuje lásku, cit a porozumění. Klopýtá cestou svého života uprostřed nepřátelského a lhostejného světa. Zoufale se brání, hledá a padá stále níž. Navýsost aktuální téma zaujme citlivým zpracováním, neobvyklou autentičností a kvalitní psychologickou sondou do nitra lidí, kteří nežijí s námi, ale vedle nás.
Beseda + koncert + filmy: Břeťa RYCHLÍK & Vladimír MERTA
- čtvrtek 22. dubna - den třetí -
Klub Mír (20 h) - Společný koncert dvou multikulturních osobností na téma jiné kultury, venkov a hudba. Promítání filmů, proložené písničkami a mluveným slovem.
Koncert: Ida Kelarová & Romano Rat + Dún an doras
- pátek 23. dubna - den čtvrtý
Klub Mír (20h) - IDA KELAROVÁ pochází ze smíšené česko - romské rodiny (sestra Ivy Bittové). Společně s Desideriusem Duždou založila v roce 1997 romskou skupinu ROMANO RAT.
Ida Kelarová studovala již od pěti let hru na klavír a cello, herectví. Nastoupila studia na Janáčkově konzervatoři. Od roku 1977 hrála v Divadle Na provázku. Od roku #83 vystupovala ve Velké Británii, Dánsku, Norsku, Švédsku, Francii, Německu, Itálii a v dalších zemích. Začala se proslavovat jako učitelka zpěvu a zakládající členka IPI. Nedávno otevřela svou vlastní školu i v ČR. Její snahou bylo vytvořit mezinárodní jedinečnou formu práce a možnost setkávat se a konfrontovat se s lidmi pocházejícími z odlišných kultur a zázemí.
DÚN AN DORAS je skupina lidí, kterou spojuje stejný světonázor - irská hudba. Jejich specifický zvuk je postaven na precizní a energií nabité hře houslistky Nilly Axellsson a rytmicky přesné, vyrovnané hře dudáka Scotta Mavroudise. Styl Nilly je poněkud rychlejší, než je český posluchač zvyklý, ale rytmický, čitelný a strhující. Scott hraje klidněji s přehledem a překvapuje vynikající improvizací a citem pro dynamiku. Úlohou bouzouki - René Starhon - není hrát doprovod, ale pro současnou irskou hudbou typické harmonické variace na nosnou melodii. Kytarista Simon Delaney nepoužívá standardní ladění, rytmicky se pohybuje v rovinách free jazzu a barva jeho hlasu a výraz tvoří unikátní protipól v porovnání s dívčím, až dětským zvonivým hlasem zpěvačky Katky Garcia. Irský buben bodhrán je u nás méně známým nástrojem, Tom English ho zvládne.
Divadlo: Bílé divadlo a koncert: Synergy + Dj Don G + Dj Psycho
- sobota 24. dubna - den pátý
Klub Mír (19 h) - Ostravské BÍLÉ DIVADLO a jeho šokující pojetí obrazů Martina Velíška za doprovodu živé muziky. Nahá mužská nepěstěná těla na lyžích v bíle obnažené krajině ve výjevech z černobílého světa lyžařů - Ty, který lyžuješ.
Šestice nahých herců, pohybujících se neohrabaně po scéně na dřevěných lyžích, představuje skutečnost, která je šokující svojí otevřeností, upřímností.
Klub Mír (21h) - Desetičlenná skupina SYNERGY se zformovala roku 1997 okolo bubeníka Tomáše Rechtoříka, známého z rockové Helmutovy stříkačky. Spolu s baskytaristou Davidem Kopečným tvoří výjimečnou rytmickou sekci. Bratr klávesisty a zpěváka Pavla Dirda hraje v doprovodné kapele Idy Kelarové. Kytarové duo představují Ladislav Giňa a Martin Nimrichter, dechovou minisekci trumpetista Jiří Majzlím a saxofonista Petr Herzán. Nejmladší členka skupiny, devatenáctiletá zpěvačka Irena Horvathová, dodává svým romským cítěním celku další rozměr. Zpěvák a perkusista Petr Toman se výrazně podílí na tvorbě a aranžmá repertoáru.
Filmy pro děti
- neděle 25. dubna - den šestý
Kino Mír (15.30 h) - Nedělní filmové nadělení pro děti a mládež, složené z pohádek a animovaných filmů z celého světa a různých kultur. |
|
Norský temný hrad v oparu černé mlhy
Brno (ap) - Už z nadpisu poznala většina slabomyslných a citlivých povah, že tuto pozvánku bude lépe přehlédnout.
Norská pětice Dimmu Borgir totiž zahájila svoje evropské turné, v jehož rámci se představí ve středu 21. dubna v brněnském Babylonu, aby nabídla kvalitní severský black metal.
Jako předkapely se představí Dark Funeral a Dodheimsgard.
Kapele nedávno vyšlo vynikající album Spiritual Black Dimension, které připravovala minulý rok po ukončení turné s Kreator.
Perličkou a zároveň bombou je, že skupina byla ve své zemi nominována na cenu Grammy v kategorii hard rock.
Všichni, co si udělají výlet na Babylon, ochutnají něco ze severského okultisticky tajemného světa hudby. |
|
Rockoví muzikanti jako dinosauři - potřetí
Po přečtení článku Rockoví muzikanti - podruhé mi to prostě nedá, abych v mnoha věcech s jeho autorem Radimem Kadlecem polemizoval a nesouhlasil, ale to až později. Jsem velmi rád a doufám, že debaty o muzice a tanečních zábavách mezi muzikanty, pořadateli, manažery a šéfy skupin se přesunou ze šaten, hospod a barů na stránky tohoto periodika. Bylo už na čase.
Snad proti sobě popudím jiné kapely, ale prostě mi to nedá. Dělám muziku už hezkou řádku let, a proto si myslím, že mám co říct.
Za prvé muziku děláme pro lidi. Radime, ty se divíš, že chodí 120 lidí na tancovačku? Není se čemu divit, pokud v jeden den udělá zábavu pořadatel v Napajedlích, druhý v Topolné a třetí v Březolupech, pak to nejsou pořadatelé, ale blázni, stejně tak vedoucí skupin nebo manažeři, kteří tyto kšefty berou. I kdyby bylo vstupné 30 korun, stejně lidi nepřijdou, pořadatel nevydělá a muzikanti, pardon, kapelníci se třepou, jestli zaplatí dopravu, zvuk a o penězích pro muzikanty ani nemluvím, sám jsem hrával skoro deset let zadarmo.
Mám mezi muzikanty mnoho přátel a právě proto mi to prostě nedá. Pánové, nepřipadá vám to sebezničující, když skupiny jako Wayn, Credo, Generace hrajete v jednom měsíci třikrát, někteří i čtyřikrát ve vesnicích, které jsou od sebe vzdálené 5 km, myslíte, že to má smysl?
(Pokud pravidelně čtete kulturní servis - zábavy, dobře víte, o čem mluvím!)
Nepíši tu proto, že bych chtěl hrát místo vás, stejně tak by bylo přebobrováno. Vždyť máme hlavy, které nejsou jenom na čepice, tak je dejme dohromady a pojďme se domluvit, můj telefon nechám v redakci.
Pojďme dále k článku Rockoví muzikanti jako dinosauři - podruhé. Šokuje mě, že si, Radime, dovolíš kritizovat muzikanty za jejich image. Mně osobně, a to podtrhuji, se nelíbí, když během tvého vystoupení vypiješ litr vína přímo při produkci, ale to je tvoje věc, to je tvoje image. Tak nech na nás ostatních udělat si to své.
Dále mluvíš jednoduchosti, dokonce dvakrát. Proč by měl být muzikant líný, když hraje jednoduché věci, když se mu to líbí a baví ho to? Přece když někdo začíná v patnácti hrát, tak nezačne Zappou! Myslím si, že muzikant se vyvíjí, pokud ovšem muzikant je. Spíš mi vadí, že se kapely nesnaží hrát vlastní věci. Ono je jednoduché zahrát Medvídka, něco od Kabátů nebo Chinaski. Csakové se smějeme a děláme vlastně to samé. Chápu, že každý hudebník na to nemá, aby skládal vlastní věci, o zpěvácích ani nemluvě, příkladů je dost. Budu jmenovat alespoň jednoho - Daniel Hůlka. Ale musím přiznat, když se vám převzít písničky líbí, klidně je hrajte, je to vaše právo a když to lidi berou, proč ne.
Na rozdíl od Radima si myslím, že většina z nás dělá muziku s láskou a obrovským obětováním a do toho zrcadla se můžeme v klidu podívat a nebudeme ani flusat, ani zvracet, prostě si řekneme, že to budeme dělat ještě lépe.
Prostě mi to nedá a musím se ozvat. Podobné názory jsem slyšel od vás muzikantů z těch kapel, které jsem jmenoval, ale i jiných. Jen doufám, že tento článek rozpoutá diskusi na dané téma. Bylo to mým cílem a jestli se mnou nesouhlasíte, taky dobře, jen to neřešte zase u piva, ale napište svůj názor. Už se to může, nikdo vám nebude zakazovat hrát, jako jsme to zažili my starší dřív.
Chtěl jsem tento článek ukončit, jenže když jsem ho přinesl do redakce, dostali se mi do rukou Rockoví muzikanti jako dinosauři - poprvé z 6. dubna. Shrnul bych ho jednou větou, ale nechci používat sprosté výrazy.
Myslím si, že posuzování regionálních muzikantů, tak jak to Radim napsal, je pro nás všechny, kteří se hudbou zabýváme, až urážející. Všem kolegům v branži Radimův sloupek doporučuji přečíst.
Nepíše svůj pohled, ale používá věty oznamovací jako Pravdou je, že mnozí hudebníci jsou na jevišti vlastně omylem a to je jedna z příčin úpadku hudební scény. To není pravda, to je jenom Tvůj názor, Radime! Když si tvůj článek přečte osoba v hudbě neznalá, tak si řekne, že jsou vlastně všichni muzikanti blbci a blbce děláme i z lidí, kteří na nás chodí. Ale pojďme dál.
Cituji Ti skutečně dobří jsou raději doma, než aby hráli stupidní komerci, prznili a znásilňovali paní kulturu. Kde bereš, Radime, tu drzost něco takového vyslovit, copak jsi v tomto regionu ten jediný kulturní (Cha, cha, cha), který má právo vyslovovat takové kecy? Promiň, ale co jsi při psaní svého článku vypil?
A vrcholem všeho je tvá poslední věta Muzikanti sami svým přičiněním ztratili respekt, důvěryhodnost a oblibu. Zase tady oznámíš a vlastně uzavřeš sloupek obyčejnou pomluvou.
Já se za muzikanta považuji a ty o mně a o jiných vlastně napíšeš, že jsme nedůvěryhodní, to jsou velmi silná slova. Urazil jsi tím i mé přátele, hudebníky, jako jsou třeba Motýl, Jagoš, Pavka, Bartoš, Junák, Jahoda a jiní, o kterých vím, že pro muziku udělali velký kus práce.
A sám víš, že to bylo mnohdy za hubičku, ba co víc, ještě jsme do toho cpali vlastní prachy!
Prostě mi to nedalo. Nikdy jsem nepsal do novin, ani to neumím, ale na takovou snůšku blbostí reagovat musím. Zastávám se své práce, na kterou jsem pyšný. A kdo si chce udělat obrázek o práci jiných kapel, i mé a hlavně tvé, Radime, není nic jednoduššího, než se na nás přijít podívat.
Zbyněk Bobr Horák |
|
Kolik z nás se svým přičiněním ocitá až na dně společnosti?
Uh. Hradiště (PA) - Slovenský soubor Stoka přenesl hrstku návštěvníků svého úterního představení z klubu Mír do civilizačního bahna hlavního města Slovenska.
Jedna z bratislavských čtvrtí vévodila jako kulisa v pozadí, místopisně dokreslovala celé vystoupení a stala se zdrojem pro jednotlivá dějství.
Příznačný název hry - Dno - přibližoval i nám trochu známý obraz doby v přecivilizované společnosti. Svou drsnou obrazností a častokráte jadrnou mluvou nastavoval osobní zrcadlo současného bytí.
Jednotlivá dějství, postavená na slovních výměnách, scelovaly taneční kreace Moniky Čertezni spolu s tematickým nástinem příchodu vesničanky všanc městu.
Inscenace začíná i končí revuálním projevem vůdčího tria hlavních postav ztělesněných •ubomírem Burgrem a sestrami Zuzanou a Luciou Piussi.
Poté se děj přelévá do kanceláře, kam přichází klient na obchodní jednání. A jak myslíte, že dopadne? Je prostě vyfakován.
Autentičnost se nevytrácí ani při klasickém pohledu před výklad obchodního domu, kde jsme zavlečení do problematiky koupit, či nekoupit. V podtextu lze postřehnout rysy mamonství.
Dalším záchytným bodem na dně je droga demonstrovaná v klasickém obraze alkoholismu. I zde se může divák zastavit, zamyslet a položit si otázku: Odkud já příběh znám?
Hodina o blátě na Dně uběhla a před závěrečným francouzským šansonem se dostává na pořad destrukční vliv médií. Jakási linka důvěry, lépe řečeno chvilka psychické očisty nám názorně předvádí, že tudy cesta určitě nevede. Ještě aby.
Co říci závěrem. Inscenace Dno věrně přenesla společenské vnitřní dno v našem chování a jednání na pódium před naše zraky, které tak rádi z výše přivíráme a naše pohledy se odvracejí.
Slyšel jsem i názor, že název hry a název souboru se asi nějakým nedopatřením prohodil. Soubor, který je na Dně, spíše předvedl totální lidskou Stoku. Omyl, vše bylo správně, jen vy, i když se kolem sebe díváte s očima otevřenýma dokořán, nikdy nic neuvidíte. |
|
Literární soutěž pro děti
Uh. Hradiště (red) - Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana vyhlašuje literární soutěž pro děti Píšu povídky i básně, je mi těžko, je mi krásně... Soutěž je určena všem, kteří rádi píší nejen slohové práce ve škole, ale baví je psát si jen tak...
Básničky, písničky, fejetony, pohádky, povídky, to vše můžete zaslat do 28. května 1999 na adresu knihovny BBB, Velehradská 714, 686 01 Uh. Hradiště.
Odborná porota práce posoudí, nejlepší odměníme a vydáme ve sborníčku, který dostanou všichni autoři a který bude prezentovat uherskohradišťské mladé autory na literárním festivalu Jičín - město pohádky v září 1999. Těšíme se na vaše práce! |
|
Oslavy výročí Svatopluku vyvrcholily
Uh. Hradiště - Jak jsme informavali naše čtenáře v posledním vydání našeho týdeníku, slavil a oslavil smíšený pěvecký sbor Svatopluk několik výročí, která vyvrcholila uplynulou středu slavnostním koncertem Svatopluku a vynikající koncertní mistryně na varhany Věry Heřmanové z Brna.
Zaplněný barokní kostel sv. Františka Xaverského byl jistě tím nejlepším prostředím hudební seance, ve kterou se oslavný koncert stal již uvedením prvního aranžmá písně Hospodine, pomiluj ny. Píseň, vskutku národní ve všech zemích českých, se zpívala již v roce 1397. V takto naladěné atmosféře byly uváděny i další písně duchovní, vokální a varhanní hudby, v níž převažovali čeští skladatelé. Smetana se svou krásnou Motlitbou, Dvořák a jeho Písně biblické přímo uchvacovaly posluchače. Petr Eben, který s uvedenými čtyřmi duchovními písněmi vzdával hold hudbě ku svým sedmdesátým narozeninám.
Jiří Labuda zaujal svou skladbou Ave regina coelorum a Jan Slimáček, který v letošních šedesátinách přispěl ku slavnostnímu výročí svými niternými skladbami. Ze zahraničních skladatelů zaujal Gabriel Fauré, známý svým proslulým Requiem. Přeje jen hudebně se lišící byla vynikající skladba Charlese Wooda.
Varhanní skladby daly vyniknout bezchybné varhanní mistryně Věry Heřmanové z Brna, mezinárodně známé a populární, která ku svému výkonu přidala i svoji skromnost a svůj osobní šarm. A hlavní aktér koncertu, smíšený sbor Svatopluk?
Krásným výkonem, hlasovým sladěním, čistotou nasazování a procítěností zpěvu nejlépe poděkovali svému jubilujícímu sbormistru Karlu Dýnkovi, který se pochopitelně stal osobou oslavnou s mnohými gratulacemi nadšených posluchačů.
Byl to duševní zážitek, který podpořili svou účastí sbormistři z uherskobrodkého sboru Dvořák, Antonín Veselka, z Holešova Karel Košárek, dále Michal Vajda, Miloslav Krejsa a Magda Javorská z Jedovnice. Z oficiálních hostí přednosta okresního úřadu Ivan Palacký, známý vyznavatel duchovního zpěvu.
Zpěv je výrazným doplňkem duševního života každého člověka a od nepaměti utvářel, od kolébky až po odchod z tohoto světa, naše duše k jemnosti, vzájemné toleranci a lásce. A to nám chybí asi nejvíce.
Miroslav Raštica |
|
Poznejte kouzlo výstavy Barva a tvar
Luhačovice (red) - Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí, ve spolupráci s galerií Elektra kulturního domu, pořádá výstavu obrazů a plastik pod názvem Barva a tvar. Výstava bude zahájena vernisáží v úterý 20. dubna v 16 hodin a promluví k ní kurátor Oldřich Páleníček.
V kulturním programu vystoupí klavíristka Alena Jurčíková. Svá výtvarná díla prezentují známí umělci z Uherskobrodska. Po bohaté loňské výstavní sezoně, vybralo sdružení pět výtvarníků, kteří obohatí dubnový a květnový kulturní program v Luhačovicích.
Na výstavě se tedy setkáme s díly malířů Evy Jandáskové, Anny Šalandové, Vlastimila Mahdala a Františka Slováka. Kolekce obrazů bude doplněna o dřevěné plastiky sochaře Karla Táborského. |
|
Módní přehlídka
Uh. Hradiště (eka) - Sotva se přehoupne roční období s viditelnou změnou počasí, ženy a dívky si kladou vždy stejnou otázku: Co na sebe?. Několik slunných dnů nás uvedlo do skutečného jara s příslibem léta a to je nejvyšší čas, kdy si nechat poradit s odpovědí na danou otázku. Milé dámy, přenechte starosti jiným. Módní přehlídka Móda: jaro - léto #99 v Klubu kultury v Uherském Hradišti vám pomůže se dokonale zorientovat a snad vás i pobaví. Přijďte v sobotu 24. dubna strávit příjemný večer s tímto programem - vycházkové a společenské šaty, luxusní dámská i pánská konfekce, plavky a sportovní oblečení a tvorba módní návrhářky Táni Havlíčkové, to jsou hlavní body pořadu. |
|
Velehradská růže vévodí jazzové skupině Lady Bětka
Hudební skupina Lady Bětka vystoupila poprvé v roce 1996 v Uherském Hradišti na jakési rockové akci klubu Mír. Na toto první vystoupení si už skoro nikdo z muzikantů nepamatuje, zřejmě proto, že spíše než vlastním hraním a reakcí publika se hudebníci zabývali zoufalým zvukem a špatným aparátem. Proto za tu první je považována vlastně až letní rocková akce v Uherském Ostrohu Srpnová noc, která se konala 29. 8. 1996. Repertoár skupiny tehdy čítal sedm převzatých jazzových a bluesových kusů, které si muzikanti zaranžovali velmi osobitým způsobem.
Během tří let existence došlo v kapele Lady Bětka ke dvěma důležitým personálním změnám. Kytaristu Zbyňka Ježíka vystřídal záhy Petr Opočenský a bubeníka Máru Matušku, který kapelu opustil koncem loňského roku, vystřídal Evžen Nožička. Sestavu doplňuje klávesistka a zpěvačka Alžběta Kobzová, saxofonista Tomáš Martinák, trumpetista Vítězslav Klofáč a basový kytarista Aleš Bajgart.
Nebylo by možná od věci napsat, co vlastně Lady Bětka hraje. Ale v tom se neshodují ani samotní členové souboru. Náš repertoár tvoří převážně převzaté skladby. Hrajeme Milese Davise, Johna Mayala, Raye Charlese, něco od Toma Waitse, Erica Claptona nebo od skupiny Primal Scream, tak si vyber, říká basák Aleš Bajgart.
Vlastně jsme asi zpočátku chtěli být jazzová kapela, ale protože nejsme technicky ani teoreticky nadupaní muzikanti, tak si ten jazz zjednodušujeme a přibližujeme k obrazu svému, přemýšlí Alžběta Kobzová. Dali jsme dohromady odlišné hudební zkušenosti a představy a myslím si, že naše pohodová muzika už několikrát udělala lidem radost, dodává.
Lady Bětku jste mohli slyšet hrát například v Klubu kultury na loňském Retrorocku či na volební kampani ODS nebo na divadelním plese.
Hrajeme po barech a hospodách, jezdíme do jazzového klubu v Kroměříži. Dokonce jsme podnikli i zahraniční zájezd. Společně s Gongem, Second Bandem a Sborem sv. Pluka jsme jeli vloni hrát na hudební festival do Rakouska, vzpomíná Tomáš Martinák.
V současné době se Lady Bětka hudebně podílí na nově připravované hře Slováckého divadla Někdo to rád horké. Do konce roku by kapela ráda natočila svůj první větší demosnímek.
-ako- |
|
Ten dělá to a ten zas tohle...
Když jsme si domlouvali rozhovor, zastihl jsem Ing. Jaroslava Hrabce, vedoucího referátu životního prostředí Okresního úřadu v Uherském Hradišti, mobilním telefonem. Jako správného ekologa na dálnici při jízdě autem. Nejsem zastáncem extrémů. Člověk by se určitě neměl zříkat všech výdobytků, které mu současná doba nabízí. Na druhé straně nemám rád požitkářský způsob života, kdy každý musí vše mít okamžitě, tvrdí Hrabec.
Takže na valše už neperete...
I tu valchu bych doma někde našel (smích). Ale pereme pochopitelně v pračce.
Co vůbec obsahuje funkce vedoucího referátu životního prostředí?
V první řadě úředničinu. Jsem úředník, který má na starosti všechny zákony týkající se životního prostředí. Záleží ale samozřejmě na tom, jaký vztah si člověk k této práci najde. Zda je to pro něj právě jenom to úřednické zaměstnání, nebo koníček, ke kterému přidá ještě něco navíc.
To vypadá, jako byste se vůbec nedostal do terénu?
Ale ano. Dostanu se tam, jenže čím dál méně. Musím to dohánět o sobotách a nedělích v rámci volného času.
Vaše rozhodnutí ale určitě nemohou vznikat jen od úřednického stolu...
Z kanceláře se nedá rozhodnout o ničem. Vše, co mám posuzovat, musím vidět.
Kam až sahají Vaše kompetence?
Po rámec okresu. Hierarchie je daná zákonem. Určité problémy řeší obce, některé spadají pod nás a těmi největšími se zabývají republikové orgány. Rozsah naší činnosti je poměrně široký. Když to vezmu třeba z hlediska přírody, tak provádíme ochranářskou práci. Stejně tak se ale zabýváme i myslivci. Čili těmi, kteří nějakým způsobem požitky z přírody získávají.
Neexistuje určitá rivalita mezi jednotlivými stupni státní správy?
Určité střety se objevily zejména v době, kdy se tvořila Inspekce životního prostředí. Museli jsme si ujasnit, kudy vede vzájemná hranice. Kdy tam ještě jsme my, a nejsou oni. To platí i naopak. Časem jsme si k sobě našli cestu a spolupráce funguje.
Předpokládám, že asi nebudete příliš populární. Řada podniků a firem už určitě na základě Vašich rozhodnutí musela sáhnout do peněženky...
V určitých momentech populární rozhodně nejsme. Někdy může dojít až k extrémní situaci, jako je zastavení nějakého zdroje, například tepelného. Tyto možnosti tady jsou, ale zatím jsme k nim nemuseli sáhnout. Většinou situaci řešíme nějakými nápravnými opatřeními a pokutami.
Kdo je v tomto regionu nejčastější příčinou problémů?
Myslím, že žádný velký trapič zde neexistuje. Jsou tady ale dluhy z minulosti. Například Centrální tepelný zdroj Uherské Hradiště. I když došlo ke značnému zlepšení, je stále velkým znečišťovatelem. Tady ale není nutné sahat k pokutám. V rámci koncepce, kterou razíme, bychom spíše měli radost, kdyby zde došlo k plynofikaci. Opakovaným problémem se jeví být i zemědělské hospodaření. Proudy bahna, které po větších deštích tečou na komunikace, do obcí.
Respektují instituce Vaše návrhy a doporučení?
Záleží na partnerovi. Jsou takoví, kteří se potýkají s nedostatkem peněz, ale snaží se. Řadu věcí časem napraví a jedná se s nimi výborně. Jsou ale i partneři, kteří nemají problémy s penězi, přesto - už z principu - neudělají nic. Především proto, aby dokázali, že navrch mají oni. Raději zaplatí pokuty.
To jsou věci nepříjemné. Existuje něco, co Vám dělá radost?
Když náš referát v roce 1990 začínal svou činnost, vytkli jsme si určité cíle a stanovili koncepci do roku 2 000. Jejím základem bylo odstranění těch největších nedostatků. Myslím, že se nám to daří.
Čím si to vysvětlujete?
Jsme jedním z mála okresů, ne-li jediným, v rámci republiky, který má specializovanou ekologickou výchovu. Ta potom přináší dlouhodobé výsledky a ví se o ní i v zahraničí. Ekologická výchova jako celek je komplex. Do něj pak zapadají jednotlivé články. Ať už jsou to centra ekologické výchovy, aktivisté na jednotlivých školách, amatérští či profesionální biologové. Dá se říct, že koncepci vymyslíme a ve spolupráci s dalšími ji uvádíme v život. Navíc se stále dotváří. Teď bychom měli více začít pracovat s obcemi.
To ale předpokládá spolupráci se starosty...
A zase máme starosty, kteří jsou iniciativní a pobízejí k větší aktivitě i nás. A máme i starosty, kterým můžeme navrhnout cokoli, ale oni nemají zájem. Vše je v lidech. Někteří jsou už a priori proti všemu, co vyjde z okresního úřadu. Naštěstí se ve většině obcí setkáváme s lidmi, kteří jsou vstřícní, komunikativní.
Můžete uvést nějaký zářný příklad?
Výborně s námi spolupracují Šumice. Tam už se dělá krajinné řešení, vysazují se nové biokoridory.
A opačně?
Někde problémy jsou, ale že by s námi nikdo vůbec nekomunikoval, to se rozhodně říct nedá.
Vy sám jste se aktivně podílel na likvidaci popovodňových škod...
Rok a půl jsem v podstatě nedělal životní prostředí. Vrátil jsem se až koncem roku 1998.
Všechny následky povodní určitě odstraněny nejsou?
To ne, ale moc už nechybí. Stále se ještě v důsledku podmáčení bourají některé objekty. Pořád dochází k novým a novým sesuvům. Některé přitom ohrožují obytné domy, jiné infrastrukturu. Pozadu nemůžeme zůstat ani v oblasti prevence přímo na tocích. Tam velké akce stále probíhají.
Prevence je Vaší starostí?
Do určité míry naší, do určité míry je záležitostí obcí, a především správce toků, tedy státu. Správce musí toky udržovat v takovém stavu, aby případná velká voda prošla a nezpůsobila žádné škody. Respektive byla příčinou co nejmenších škod.
Změnil se po roce 1989 náhled společnosti na ekologii?
Po roce 1989 bylo větší nadšení. Ekologové tehdy dostali velký prostor. Souviselo to i s tím, že v disentu se pohybovala celá řada ekologických aktivistů. Jen namátkou - Vavroušek, Dejmal, Moldán. Ti dostali zelenou a mohli prosazovat politiku téže barvy. Později ta euforie trošku vyprchala. Stále se pohybujeme v jakýchsi sinusoidách. Dnes se dostáváme opět nahoru díky lobby nevládních organizací. Nevím, jestli takový přístup je tím nejlepším. Obávám se, že po těchto extrémech dojde opět k útlumu. Přivítal bych dlouhodobější koncepce.
Životní prostředí je poměrně široký pojem. K čemu Vy osobně máte nejblíž?
V poslední době k botanice, a zejména k orchidejím. Středoevropské orchideje jsou mou specialitou.
Text: Marek Tvrdoň
|
|
Jak se žije v Uherském Ostrohu
Uherský Ostroh (Stanica, Ostroh, Ostrov) se rozprostírá v rovinatém pásu 4 km severně od Veselí, na někdejším ostrově řeky Moravy. Na Borešíně se zjistilo naleziště z doby kamenné, v obecním lese depot z doby bronzové, v Lúčkách sídliště ze starší doby železné, u cukrovaru pohřebiště ze starší doby římské, v Pískovně u obce slovanské sídliště a pohřebiště. Na sídlištích se nachází většinou keramika.
Původní název města Stanica naznačoval, že sídliště vzniklo při obchodní cestě jako místo odpočinku obchodních karavan. Teprve v 15. století převládlo pojmenování Ostrov, které se postupně změnilo v Ostroh a až v roce 1846 bylo rozmnoženo neoprávněným přívlastkem Uherský. V roce 1948 byly k městu připojeny obce Ostrožské předměstí a Kvačice. První písemné zmínky pochází z roku 1275, což v příštím roce bude již 725 let. K této příležitosti se již zpracovává publikace o Uherském Ostrohu, která by se měla na jaře příštího roku vytisknout. Budou zde kompletní informace o vzniku a vývoji města, uvádí nový starosta Vlastimil Vaněk, který od roku 1994 působil na ostrožské radnici ve funkci místostarosty. Ostrožské hody připadají na třetí neděli v říjnu, městský znak - hradby s věží a branou, po stranách jsou stromové větvičky - je doložen k roku 1570.
Sportovní tradici zde zastupuje především lední hokej a kopaná.
Počet obyvatel stagnuje
V současnosti v Uherském Ostrohu žije 4 537 obyvatel. Počet Ostrožanů se v posledních letech stabilizoval. Neregistrujeme úbytek obyvatel, na druhé straně jich ale ani nepřibývá. Výkyvy se pohybují jen asi kolem deseti v roce.
Jak řešit bytovou politiku
Město disponuje malým bytovým fondem, proto má snahu vytvořit podmínky pro zlepšení této situace vybudováním bytů nových. Prvním krokem je koupě domu rozestavěného na hotel v Kvačicích, kde by v budoucnu mohlo vzniknout 9 až 10 nových bytových jednotek. Samozřejmě počítáme se státní podporou, protože není v našich silách zajistit tuto akci z městského rozpočtu. Snad se v letošním roce podaří alespoň zakrytí střechy, doufá starosta.
Podle něj jsou v Ostrohu lokality, kde je možné počítat s idividuální výstavbou rodinných domů. Je zde ale problém. Totiž v žádné z nich není natolik velká část městského pozemku, ve které by alespoň částečně bylo zhodnocené zbudování inženýrských sítí. Většina těchto pozemků je ve vlastnictví fyzických osob a záleží na mnoha jednání mezi nimi a městem v tom smyslu, aby umožnily zbudování sítí buď prodejem těchto pozemků, nebo nějakou formou spolupráce.
Snažíme se, aby kultury neubývalo
Již v roce 1990 rozhodlo městské zastupitelstvo o zřízení příspěvkové organice - Klubu kultury, který bude zajišťovat kulturní akce profesionálně. Má jednoho zaměstnance - Věru Hendrychovou, přes kterou jde, podle slov starosty, téměř 90% veškerého kulturního dění ve městě. Věra Hendrychová zaštiťuje činnost zájmových kroužků, ať už folkloru, divadelního souboru, pořádá různé kulturní akce nejen pro dospělé, ale i pro školní a předškolní mládež, a také zajišťuje spolupráci se skupinou historického šermu, vyjmenovává starosta. V dnešní době to kultura nemá jednoduché. Snažíme se především o to, aby jí neubývalo.
Přestože je Uherský Ostroh město, nemá v současnosti takový sál, do kterého by se vešlo alespoň 300 lidí, což se týká zejména plesů a hodových zábav. Dříve byl k těmto účelům využívaný sál hotelu Morava, ten byl však v restituci vrácen a poté také několik let zavřený. Výhledově počítáme se sálem na zámku, ovšem to je otázkou finančních prostředků a podle toho také restaurátorských prací. Snad se podaří tato realizace v časovém horizontu pěti let, doufá starosta.
Obnova zámku je dlouhodobá záležitost
V letošním roce není v našich silách dohlédnou dál než do druhého patra. Další dvě, která jsou rozestavěná na hotel, popřípadě turistickou ubytovnu, budou jednak finančně náročnější, a také ještě není jisté jejich další využívání, říká Vaněk.
V letošním roce město předpokládá zprovoznění části druhého patra, kde se již připravuje prostor pro městskou knihovnu. Kromě toho také začne oprava alespoň části střechy, která je již natolik poškozená, že potřebuje kompletní generální opravu.
Na úřadování na zámku si lidé zvykají
Spousta lidí, kteří k nám zavítají poprvé, je překvapena krásně opraveným interierem. Možná si ale ani neuvědomují, že zámek je kulturní památkou, tudíž obnova zámku musí probíhat podle pravidel a požadavků, které si z větší části diktuje památkový ústav, uvádí starosta.
Ostrožané mohou být po právu hrdi na to, že zámek byl do loňského roku v podstatě jen stavba, do které se za posledních 20, 30 let jen investovalo, přičemž výsledek nebyl vidět téměř žádný. Je pravda, že rekonstrukce zámku je dlouhodobá, náklady na rekonstrukci jsou a ještě budou nemalé. Ale je to kus historie Ostrohu, dominanta našeho města, která zde bude sloužit dalších možná několik stovek let. Naší snahou je vrátit na zámek život.
Turistický ruch se teprve rozvíjí
Prozatím zde mnoho možností rozvoje turistického ruchu nebylo. Přes území Uherského Ostrohu vede dálková cyklotrasa. Ta je ale v místech, která nejsou pro naše město až tak přínosná. Počítáme s upravením trasy tak, abychom alespoň to málo, co máme, mohli turistům prezentovat, přemýšlí o rozvoji turistiky starosta.
Město ale uvažuje o možnosti vybudování rekreačního centra v oblasti Kvačických jezer ve spolupráci s firmou provádějící těžbu štěrku, případně také s Ostrožskou Novou Vsí.
Pro začátek sice půjde o sezonní záležitost, ale předpokládáme během několika dalších let dobudování tohoto rekreačního střediska s kompletním sportovním zázemím včetně celoročního ubytování, říká starosta.
Podnikatelé pomáhají v zaměstnanosti
Oproti loňskému roku se zdvojnásobil počet nezaměstnaných obyvatel Uherského Ostrohu. Poslední údaje z úřadu práce hovoří o 110 nezaměstnaných. Naštěstí na území Ostrohu jsou dost velké podniky, které dávají jakousi jistotu jak do rozpočtu po příjmové stránce, tak i co se týká zaměstnanosti. Mezi největší podniky patří především ŽPSV, Dyas, s r.o., a v poslední době se dost dobře rozvíjí firma Eurotec pana Konečného, který z bývalých oděvních skladů vytvořil prosperující firmu, kde našlo uplatnění mnoho lidí propuštěných například z Mesitu a Letu.
Památky potřebují neustálou údržbu
Největší památkou a také dominantou Uherského Ostrohu je již zmíněný někdejší renesanční zámek, přebudovaný z původního hradu ze 13. století v letech 1580 - 1590. Dále potom kostel sv. Ondřeje, objekt zámecké brány, který by měl být v letošním roce restaurován. Z dalších významných památek uvádíme například sochu Jana Nepomuckého a sv. Libora.
Co Ostrožanům ztěžuje život?
Od letošního roku město začalo splácet úvěr ve výši 9 milionů korun po dobu pěti let, což je důsledek vybudování čističky a kanalizačních sběračů. To značně komplikuje a omezuje další investiční akce města. Nechceme město již více zadlužit, a proto se zaměříme na hledání jiných zdrojů financování. Bude-li to nutné, omezíme investiční akce.
V blízké budoucnosti čeká Ostroh oprava téměř všech komunikací.
Projevuje se totiž zbudování plynofikace, nové kanalizace a také rozvod telekomunikačních sítí.
I občané mají vliv na budoucnost Uherského Ostrohu
Byl bych rád, kdyby se Ostrožané více zajímali o záležitosti, které se jich bezprostředně týkají, aby zavčas dali najevo svou spokojenost nebo nespokojenost. Chceme si udělat obrázek o tom, co je trápí, nebo co berou jako přínos pro naše město, dodává závěrem starosta. |
|
| |
