Když říkával můj otec Hluk, tak myslel domov
Ej ty hlucká hospoda!
Kolik dukátů už v radost proměnila,
kolik smutku utonulo v sklenkách,
kolik lásek pochovala, kolik nových křtila?
I kdybys sem přišel s chladnou krví,
smyčce hudců přímo na srdce ti hrají,
jitro přivítá tě ve svatebním kroji,
písně horké hvězdy ze tmy zavolají.
Vracím se k tobě, drahý kraji,
jako ke kotníkům milované ženy.
Znám ten cinkot slunce na tvém hrdle!
Strom nemůže vzlétnou nad kořeny.
Když říkával můj otec Hluk, tak myslel domov.
Jak by synek mohl zůstat němý?
Vím, kde čeká studna s živou vodou.
Šátkem písní, hudci, čelo ovažte mi!
(úryvek z básně Šátek písní)
Umínil jsem si, že musím svůj cit k rodnému kraji vyjádřit v nějakém románu. Námět našel v době, kdy bylo Slovácko napadáno bočkajovskými tlupami a lichtenštejnskými dragouny. Počátek 17. století se podobal náladě posledních let okupace, kdy všichni věřili v konec války.
V Hluku mě zavedl otec k tvrzi, která se rozpadala. Do ní položil sídlo lidového hrdiny, hejtmana Jana Šarovce, kterého vytvořil jako ztělesnění všech vlastností slováckého lidu. Kulisy románu Na dolinách svítá byly historické, osudy jednotlivých postav si pak vymýšlel. Psával jsem dlouho do noci a bylo to pro mne více životem, než co se dělo okolo mne. Učitel a malíř Dominik Černý skoupil v Hradišti všechny výtisky a postaral se, aby se dostaly do rukou Hlučanů, aby se seznámili se slavnou minulostí tvrze. V době, kdy Bočkajovy nájezdy vymazaly z map na šedesát slováckých vesnic, odolaly zdi hlucké tvrzi a ochránily ty, kdo do ní utekli.
A opravdu to Hlučany podnítilo k úmyslu obnovit tvrz. Trvalo několik let, než vstala z mrtvých, a najednou tu stálá ve své krásné renesanční podobě. Stala se centrem Dolňáckých slavností folkloru, které se konají každé tři roky. Ohlas románu si vynutil na Kožíkovi pokračování - Šavle a píseň, v němž se stal hlavním hrdinou syn hejtmana Šarovce.
František Kožík se narodil 16.5.1909 v Uherském Brodě. Jeho otec, rodák z Hluku, byl soudcem. Své prožitky nejen ze studia na hradišťském gymnásiu, ale i z okresního města, vložil do knížky Dětství a Prstýnek z vlasů.
V roce 1931 absolvoval v Brně současně právnickou fakultu a dramatickou konzervatoř, dva roky zde byl soudním čekatelem a současně navštěvoval filozofickou fakultu, hrál v divadle Akademická scéna, byl členem voicebandu E. F. Buriana a spolupracoval s rozhlasovým studiem. V roce 1933 začal v brněnském rozhlase jako redaktor, hlasatel, reportér, prosadil se i jako autor rozhlasových pásem, dramatizací a her.
Literárně debutoval v roce 1926 ve Studentském časopise. Jeho začátky ve znamení milostné a přírodní lyriky jsou shrnuty do dvanácti básnických sbírek. Od 30. let se začal projevovat i jako dramatik. Jeho první román Největší z Pierotů předznamenal další jeho umělecký vývoj, spjatý s žánrem životopisného románu.
Početná je jeho tvorba pro děti a mládež. Samotnou kapitolu tvoří scénáře k filmům. Jako první vydal knihu esejů věnovaných rozhlasovému umění, napsal řadu operet, revuálních pásem, dramatizací vlastních románů i divadelních her, je autorem několika operních libret.
Při rozhovoru den před udělením čestného občanství města Hluku v roce 1979 řekl: Mým největším dílem je záchrana hlucké tvrze. Ovšem nebýt rukou obětavých Hlučanů, dnes bychom tu neseděli.
Nejvíce si zamiloval větu, kterou již napsal filosof Guyau: Mám dvě ruce. Jednu, abych tiskl ty, s nimiž jdu, druhou, abych podpíral ty, kdo padli.
Město Hluk připravuje svému čestnému občanu Františku Kožíkovi v sobotu 15. a neděli 16. května na hlucké tvrzi literární pořad Pocta Františku Kožíkovi k jeho nedožitým devadesátinám. Pořad moderují herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil a Irena Krylová. Vystoupí cimbálová muzika Babica, zazpívá Mužský pěvecký sbor z Hluku a Hlucký divadelní spolek předvede ukázky z divadelní hry Hejtman Šarovec. Autentičnost doplní fotografie a promítaná videoprojekce.
Pavel Paška