Číslo: 19
10.05.1999
Článků: 52
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Ondřej Havelka vzdá hold R. A. Dvorskému a Oldřichu Novému
Uh. Hradiště (ap) - Ondřej Havelka a jeho Melody Makers vás srdečně zvou v pátek 28. května do Klubu kultury na koncertní show u příležitosti 100. výročí narození R. A. Dvorského a Oldřicha Nového Jen pro ten dnešní den.
Zdá se to neuvěřitelné, ale je tomu skutečně tak. R. A. Dvorský a Oldřich Nový, právě tito dva největší muži a průkopníci populární hudby, by se v tomto roce dožili sta let.
Je to už spousta let, co jsem poprvé před publikem zazpíval Dvorského snad nejstarší nahranou píseň Navigátor, a také Mám život hrozně rád!, zavzpomínal Ondřej Havelka.
Jednou z prvních českých swingovek v jejich repertoáru byl pochopitelně zcela jedinečný foxtrot Jen pro ten dnešní den!, který s Dvorského orchesterem Melody Boys nahrál do filmu Kristián Oldřich Nový. K těmto písničkám se při svém dlouholetém putování světem 20. a 30. let stále rád vrací. Není divu, patří k tomu nejlepšímu, co nám odkázala jedna slavná generace tvůrců políbených lehkonohými múzami.
Čas letí, doba udělala několik šílených přemetů, ale díla těchto dvou znamenitých Čechů nestárnou. Naopak, léta jejich kvality prověřila. My k nim dnes vzhlížíme s úctou možná větší, než jakou tenkrát chovali oni sami k sobě, přiznal Havelka, a tak jsme si s kolegy z Melody Makers řekli, že bychom jim měli vzdát hold, poklonit se jejich velkému talentu, který oba výsostně zúročili svou pracovitostí.
Proto se rozhodli připravit speciální koncertní program, sestavený výhradně z kousků, které interpretovali Dvorský a Nový.
Písničky zazní v autentické podobě, tak jak zněly v době svého vzniku, neboť pouze u dobově stylové interpretaci může vyniknout v plné míře jejich krása, vtip a elegance. Obvyklý kolorit výrazně obohatí audiovizuální projekce ukázek z dobových filmů, jichž byli oslavenci protagonisty a které budou střihově upraveny tak, že Ondřej Havelka povede s oběma pány jakýsi dialog. |
|
Bratři Jemelkové na Hvězdě
Uh. Hradiště (PA) - Součástí slavnostního zahájení Archivního semináře věnovaného duchovnímu filmu, který proběhl ke konci minulého týdne, byla v pátek večer vernisáž grafik a fotografií bratří Jemelkových.
O zahájení semináře se tradičně postaral jeho ředitel Jiří Králík. Poté Josef Korvas pozval před zaplněný sál kina, na netradiční místo pro vernisáž, oba umělce působící v Olomouci. Slovo dostal Jemelka Jan - malíř a grafik, který jej ihned předal svému o rok a půl staršímu bratru. Dobře, děkuji, ale bratr je zase slavnější, opáčil Jemelka Tomáš - fotograf. Když si prohlédnete jejich výstavu, hlavně ve foyer, všimnete si nekonvenčního nápadu autorů, že k malbě nebo grafice je připojena fotografie. Při pohledu zjistíte, že spolu tvarově, filozoficky, výtvarně nebo esteticky souvisí. |
|
Soutěž Rock Made in Gambrinus zná dalšího postupujícího
Bzenec (PA) - V sobotu se v místním kulturním domě uskutečnilo druhé základní kolo soutěže rockových kapel Rock Made in Gambrinus. Čtyři soutěžní kapely si to rozdaly ve dvacetiminutových blocích mezi sebou, aby jenom jedna postoupila do semifinále a měla tak šanci si vyhrát a natočit desku ve studiu Hacienda, kterou vydá Popron Music, a zahrát si na prestižním festivalu Noc plná hvězd spolu s dalšími dvěma finalisty, kteří obdrží krásné kytary. Na snímku je svírají členové poroty soutěže a zároveň lídři kapel, které vystupují spolu se soutěžními skupinami - Aleš Brichta a Arakain & Roman Izaiáš a Doga, které právě zpěvák z Arakainů pokřtil jejich nové, tolik očekávané album. |
|
Erotika v podtitulu - Petr Franěk jako novodobý Don Juan
Uh. Hradiště (hel) - Za čtrnáct dní v sobotu 22. května v 19.30 hodin se můžeme opět těšit na premiéru ve Slováckém divadle. Tentokrát nás čeká hořkosladká erotická komedie Jeana Anouilhe Miláček Ornifle. Tento francouzský klasik 20. století se ve svých hrách proslavil právě novým pohledem na již ověřená témata. Jeho příběhy divák většinou velmi dobře zná, ale postavy a jejich názory jsou natolik posunuty k modernímu vnímání světa, že jej znovu a znovu oslovují. Mezi takové hry patří také Miláček Ornifle. Právě v postavě Ornifla se nejsilněji vnucuje paralela s Moliérovým Donem Juanem. Donchuanovská legenda zde prochází snad největší proměnou ze všech možných zpracování, se kterými se divák na divadle mohl setkat. Anouilhův Ornifle je nejcyničtějším a nejméně hrdinským Donem Juanem. Ale také nejrozpornějším. Je tragický stále se prohlubujícím pocitem vnitřní prázdnoty a deziluze - je lidsky zranitelný svým strachem z blížícího se stáří a z neodvratné smrti. Chce pojímat život jako zábavnou hru a přitom v
˙ní odmítá vystupovat jako komická figura. Z˙vášnivého milence se stal unavený milovník, z nadějného básníka módní autor kupletů.Tato komedie popisuje neuvěřitelný život miláčka všech žen - básníka Ornifla. V několika dnech jeho života můžeme spolu s ním prožít období nenasytných radovánek, kajícného polepšení a návratu do náruče neřesti. Kdo však nakonec umí lépe vychutnat slast rozkoše? Tento nenapravitelný zhýralec, který v ní toužil prožít celý život, nebo jeho syn, pro nějž vždy zůstává hlavním bodem na seznamu ctností zachování cti a věrnosti? V překladu Jana Kopeckého, výpravě Ilji Hylase a dramaturgii Andrey Helmichové hru režíruje Ladislav Pešek.
V hlavní roli uvidíme Petra Fraňka, kterého jsem poprosila o kratičký rozhovor.
V Hildegardě jsi hrál dobývaného Jaroslava, v Orniflovi Tě čeká role hlavního dobyvatele ženských srdcí. Jak to děláš?
Upřímně řečeno, já nedělám nic. Za vše může autor hry, režisér a dramaturgyně. Já osobně si čtrnáct dní před premiérou připadám jako idiot, který nedokáže přemluvit ani psa, aby mu dal pac. Proto chci touto cestou poděkovat všem dámám, které se mnou hrají, že krásně předstírají zájem o mou osobu.
Ornifle ovšem není jen typický svůdce, má i zásadní, takřka existenciální problémy, máš pocit, že jsi mu v něčem podobný i ve skutečném životě?
Myslím si, že se každý muž dostal do některé ze situací, které prožívá Ornifle na scéně. Sám za sebe mohu říci, ač nejsem žádný svatoušek, že žít takovým způsobem, rychlostí a maximálním nasazením jako Ornifle na těch sto třech stranách textu, skončím, při optimistické diagnóze, do roka a do dne v Kroměříži.
Miláček Ornifle má podtitul erotická komedie, čekají nás v této inscenaci lechtivé scény?
Ano. V této inscenaci jsou opravdu místa, kdy někoho občas i polechtám. Ale teď vážně. Těžko z pozice herce mohu posoudit lechtivost nebo nelechtivost určitých situací, to si udělá divák jistě sám. Co mohu ale divákům slíbit, že ať už se jim bude inscenace líbit nebo ne, v žádném případě je nenechá chladnými. A všechny srdečně zvu.
Petr Franěk již uvedl, že mu ve hře pomáhá celá plejáda krásných žen. A tak se můžete těšit na Moniku Horkou, Ivanu Špundovou j.h., Terezu Mikšíkovou, Eriku Pláňavskou a Annu Slezákovou-Mikovou. Z pánského souboru si zde zahraje Karel Hoffmann, Zdeněk Kupka, Vladimír Doskočil, a protože se jedná o komedii, nemůže chybět ani Robert Bellan a Jiří Kraus. |
|
Pocta Františku Kožíkovi k jeho nedožitým devadesátinám
Hluk (pa) - Známý a vážený prozaik, dramaturg, básník, spisovatel knih pro děti, filmový scénárista, autor her rozhlasových i televizních, František Kožík, by oslavil tuto neděli své devadesáté narozeniny.
Město Hluk, ke kterému měl vždy vřelý vztah a jehož čestným občanem se před dvaceti lety stal, pořádá v rámci akce Hlučané s úctou ve velkém sále hlucké tvrze v sobotu 15. května ve 20 hodin a v neděli 16. května v 16 hodin literární pořad Pocta Františku Kožíkovi k jeho nedožitým 90. narozeninám.
Pozvání přijali vzácní hosté, dcera Alena a manželka Olga Kožíkovy, které budou v sobotu od 19 hodin ve velkém sále podepisovat svoji knihu Tisíc slov o lásce. Lze ji zakoupit přímo na místě.
Mezi dalšími hosty uvidíme mistra slováckého kontrapunktu, hudebního skladatele Blahoslava Smišovského a MUDr. J. Pavlíka z Čejkovic.
Pořadem bude provázet herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil a Irena Krylová. Vystoupí cimbálová muzika Babica, zazpívá Mužský pěvecký sbor z Hluku a Hlucký divadelní spolek. Zavzpomínat přijde i Jaroslav Hrabovský, syn prvního představitele hejtmana Šarovce.
Tvrz bude otevřena v sobotu od 18 hodin a v neděli od 15 hodin k prohlídce fotografií a písemností. V malém sále budou promítány filmy a videokazety. Vstup je volný. |
|
Vynikající úspěchy žáků ZUŠ v oblastních kolech
Uh. Hradiště - Výbornými výsledky v oblastních kolech soutěží, které každoročně vypisuje ministerstvo školství a ministerstvo kultury, se mohou letos pochlubit žáci hudebního a literárně-dramatického oboru základní umělecké školy.
Ve hře na klavír ve své kategorii obsadily třetí místa Petra Konečná (vyučuje M. Koišová) a Kateřina Bazalová (J. Grabcová), Jana Lindtnerová (PhDr. J. Soharová) získala čestné uznání. Ve hře na housle se na prvních místech umístili Štěpánka Koišová (I. Hrubá) a Zbyněk Buchtík (P. Štulír), který postoupil do celostátního kola. Druzí byli Martin Melichárek a Petr Číhal (oba P. Štulír), Jakub Ilík (I. Hrubá) a Jiří Mikuláštík (P. Štulír) byli třetí. Ve hře na violoncello byl ve své kategorii nejlepší s postupem do celostátního kola David Hrubý (J. Šuplerová). Také v soutěži akordeonistů měla škola zastoupení, Miroslava Strmisková (J. Slivečková) obdržela čestné uznání. Uherskohradišťský dětský sbor (F. Macek) získal na přehlídce v Uničově zlaté pásmo a postoupil do celostátního kola, žákyně tanečního oboru (L. Košíková) budou vystupovat na přehlídkách ve Žďáru nad Sázavou a v Praze. V oblastních kolech soutěží v sólové recitaci, recitačních kolektivech a dětských divadlech má škola opět výborné výsledky.
Do celostátního kola postoupily - Eliška Uřičářová a Lucie Romanová (H. Nemravová) a recitační soubor BABYNEC (pobočka Kunovice, vyučující - O. Strašáková).
V oblastním kole soutěže v uměleckém přednesu Wolkrův Prostějov obdržela Milada Bobková čestné uznání (S. Nemrava).
Divadelní soubor H.O. (H.Nemravová) postoupil s inscenací Jana z parku na celostátní divadelní přehlídky v Třebíči a na Šrámkův Písek.
Stanislav Nemrava |
|
Program slavnostního koncertu k 60. výročí založení ZUŠ v Uh. Hradišti
Klub Kultury UH - pátek 14. května v 1930 hodin
1. B. Bartók: Šest rumunských tanců, klavír Irena Černíčková, posluchačka 2. roč. Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž
2. Cl. Debussy: 1. rapsodie pro klarinet a klavír, klarinet Aleš Janeček, posluchač 3. roč. Umělecko-pedagogické katedry Ostravské univerzity, klavír Karla Fucimanová j. h.
3. G. Enescu: Koncertní kus pro violu a klavír, viola Jiří Pelka, posluchač 3. roč. HAMU Praha, klavír Mgr. David Šugárek j. h.
4. F. Chopin: Balada g moll, op. 23, klavír Hana Chalabalová, posluchačka 5. roč. Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž
5. Cl. Debussy: Sonáta pro housle a klavír, housle Stanislav Nosek, Allegro profesor Konzervatoře Interméde P. J. Vejvanovského Kroměříž, Finale klavír Mária Vaitová j. h.
Přestávka:
6. W. A. Mozart: Divertimento F dur Allegro Andante Presto, hraje Komorní orchestr ZUŠ v Uh. Hradišti
7. A. Fils: Sinfonia in D Allegro, řídí Petr Křivák Andante Menuetto Allegro
Komorní orchestr ZUŠ:
Stanislav Nosek, František Hrubý, Ivana Hrubá, Jitka Šuranská, Lukáš Bednařík, Michal Mrkvica, Drahomíra Stránská, Pavel Štulír, Iva Vlasatíková, Vít Polášek, Tomáš Gregůrek, Hana Červenková, Jiří Pelka, Marek Ovčáčík, Josef Mareček, Jana Šuplerová, Hana Krčová, Alena Horáková, Tomáš Harnoš, Hana Marečková, Václav Mareček, Jana Gajdošová, Andrea Pavlušová Řídí: Petr Křivák
Akci je pořádána ve spolupráci se Sdružením rodičů a přátel školy
při ZUŠ Uh. Hradiště |
|
Ten dělá to a ten zas tohle...
V pátek proběhne v klubu kultury slavnostní koncert k 60. výročí založení Základní umělecké školy v Uherském Hradišti, spojený s vernisáží výstavy žáků výtvarného oboru. Proto jsme zamířili za ředitelem ZUŠ Stanislavem Nemravou pro rozhovor. Jelikož je tento člověk obdařen syndromem zajímavého a nekonečného vyprávění, na úkor místa, které máme k dispozici, vám přinášíme jen malou část našeho povídání.
Vaše škola slaví šedesát let vzniku. Určitě jste obeznámen s její historií a jejími začátky. Jaká či jaké byly?
Z historie ZUŠ mě zaujal detail, že v roce 1939, po záboru pohraničí, zřizovala města hudební školy, protože z pohraničí do vnitrozemí odcházela spousta učitelů, kteří byli bez práce. Role společnosti pomohla k jakési estetické kategorii, která začala fungovat v době ohrožení naší republiky, kdy se vlastně investovalo do umění, do kultury a do vzdělání.
Jakou cestou prošly hudební školy přes lidušky k dnešním zuškám?
Po válce začaly hudební školy rozšiřovat pole působení. V roce 1949 byla Městská hudební škola přejmenována na Městský hudební ústav. O dva roky později byly všechny hudební školy a ústavy zestátněny a dostaly název hudební škola. Až nový zákon v roce 1960 proměnil hudební školy v lidové školy umění. To už škola byla čtyřoborová. Ke stěžejnímu hudebnímu oboru přibyly obory výtvarný, taneční a literárně-dramatický.
Kudy vedla vaše životní cesta do křesla ředitele ZUŠ aneb něco Stanislav Nemrava, curricullum vitae?
Narodil jsem se 13. října 1953 (v kuchyni) v Hluku, kde jsem si odbyl základní školu. Mrzí mne, že jsem v té době nedojížděl tady do této budovy (sedíme spolu v kanceláři ředitele ZUŠ) na housle nebo na cokoli jiného. Připravený jsem byl, ale v autobuse mi bývávalo špatně, takže jsem vždycky skončil na půli cesty. I když rád provozuji muziku, mrzí mne, že se neorientuji v těch peckách s čárkami. Po hradišťském gymnáziu jsem se hned první rok nedostal na pedagogickou fakultu do Ostravy, takže jsem šel studoval pedagogickou nástavbu. Pak přišla vojna. Po prvním roku v Chebu jsem byl převelený na jinou rotu jako pomocný knihovník na funkci metodik. Měl jsem na starosti kluky, kteří něco uměli, například cikánskou cimbálovou muziku, country, hrál jsem v bigbítové kapele na kytaru a zpíval. Se zubařem Jirkou Pekárkem jsme dělali amatérské divadlo, poezii a dostali jsme se na Wolkrův Prostějov. Když jsem se z vojny vrátil, oslovila mne na náměstí školská inspektorka: Staňo, nechcete dělat ředitele Domu pionýru v
Bojkovicích? Je to s bytem! a protože jsem byl již ženat, vzal jsem to. To, že nejsem v žádné straně, jim nevadilo. Tam jsem nějaký čas válčil, než jsem odešel do Starého Města.
V dvaadevadesátém se konal konkurz na zušku, tak jsem se přihlásil, až jsem se ocitl tady ve škole. Málem bych zapomněl na Pedagogickou fakultu J.E. Purkyně Brno, obor čeština a výtvarka, protože na ředitelská místa se bez vysoké školy nechodí.
Od jednaosmdesátého jsem se začal zabýval dramatickou výchovou - dětským divadlem a dětským přednesem. Začal jsem navštěvovat různé dlouhodobé semináře. Mimo absolvování distančního studia dramatické výchovy na JAMU jsem poslední dva roky dojížděl na dvouletý kurz RWCT - čtením a psaním ke kritickému myšlení, který vedli američtí lektoři (s nezbytným certifikátem univerzity Iova,že). Podporuji neustálé vzdělávání učitelů, jak jen to jde - samozřejmě i finančně, protože jestli učitel jede na jednodenní nebo týdenní seminář, není to jen jeho soukromá věc, ale přínos pro školu - a úspěchy ZUŠ, ať už v soutěžích nebo úroveň dětí vystupujících na veřejnosti, jsou toho jedním z důkazů. K tomu, co se ještě dá stihnout - jsem metodik Střediska služeb školám, starám se o průběh dětských recitačních a divadelních soutěží v okrese, pořádám pro šest okresů oblastní kolo oné soutěže (letos za vydatné servisní pomoci DDM UH), zájem o mé semináře pro učitele o dětském přednesu, divadle nebo dramatické výchově mají v okresu
Kroměříž, Zlín a Vsetín a Bánovce nad Bebravou (kde už školíme s manželkou třetí rok), jezdím do porot dětských recitačních soutěží okresních, někdy oblastních, už jsem byl i v celostátní, sem tam se moje obrazy objeví na nějaké výstavě ..........
Už sedm let sedíte v čele ZUŠ. Co se vám za tu dobu podařilo zavést, zlepšit, změnit a co je důležité pro další chod školy?
Nastupoval jsem s představami, které vycházely z mých vědomostí o škole. Pro mě vždycky byla základní umělecká škola symbolem vzdělání v umění a to, že tady na škole máme čtyři obory, dává základ pro kompletní přehled o kultuře.
Za nejdůležitější jsem považoval udržet vysokou úroveň této školy a dobrý pedagogický sbor. Také jsem se chtěl pokusit vyrovnat význam jednotlivých oborů. Například literárně - dramatický obor měl málo žáků a učil se externě. Jeho emancipace se k dnešnímu dni vcelku podařila, protože když se podívám na jeho plán za poslední dva měsíce, tak je tam plno akcí: sólisté i soubory každý rok vyjíždějí na celostátní přehlídky, LDO má několik inscenací ročně a ze čtrnácti žáku, když jsem nastupoval, je jich dnes kolem stovky. Dramatická výchova je o vzájemné citlivosti a naslouchání. Naučit se mluvit na veřejnosti, umět komunikovat pro budoucí povolání může být důležité například pro právníky.
Kam dále odcházejí vaši žáci a čím jsou od vás vybaveni?
Odcházejí na střední školy uměleckých směrů, jak na umělecko - průmyslové školy, letos se jich dostalo jedenáct, a další školy s uměleckými řemesly po celé republice, na pedagogické školy, kde jsou potřeba základy hudebního a výtvarného vzdělání, na konzervatoře s hereckým zaměřením, na vysoké školy.
Kde jinde by se děti připravily například na hudební konzervatoř než na základní umělecké škole.
Je tedy s podivem, že v návrhu nového školského zákona jsou základní umělecké školy zahrnuty mezi školská zařízení, která neposkytují stupeň vzdělání. Doufám, že tato část návrhu školského zákona v parlamentu neprojde.
Smyslem školy je, aby děti byly připravené na další cestu svým vzděláním v oboru, který potřebují a ve kterém je jim dobře. Ovšem daleko větší procento dětí, které k nám chodí, uplatní to, co jim škola dá buď aktivním amatérským působením v hudbě, divadle, tanečním a výtvarném umění, nebo jenom vztahem ke kultuře. Na jedné straně účelová věc, dostat se na tuto školu a později se věnovat svému zaměstnání, které jsme položili určité základy, na druhé straně všeobecné kulturní vzdělání a možnost dalšího působení vedle svého povolání v amatérských tělesech. Atd.
Text a foto: Pavel Paška |
|
Jak se žije v Kostelanech nad Moravou
Původně rybářská obec Kostelany nad Moravou na pravém břehu řeky Moravy, 4 kilometry jihovýchodně od Uherského Hradiště. První písemné záznamy o obci pocházejí z roku 1311. Název obce vznikl podle lidí, kteří žili poblíž kostela. Ti totiž byli nazýváni kostelany.
Na obecní pečeti, která pochází z roku 1625, je loďka na vodní hladině s postavou sedícího rybáře se sítí v ruce, za loďkou v pozadí je strom. S jeho symbolem se setkáváme i na obecní pečeti z roku 1625. Její obraz byl převzat na nejstarší obecní razítko, teprve na přelomu 19. a 20. století došlo ke změně a na obecním razítku se objevil zjednodušený obraz dvou ryb nad sebou plovoucích proti sobě.
Po komunálních volbách v loňském roce se novým starostou obce stal Josef Bozděch.
Dominanta ukončila klidný život obyvatel
Zajímavou dominantou obce je most přes řeku Moravu, který byl v roce 1997 vyhlášený Ministerstvem kultury České republiky kulturní památkou.
S přípravou překlenutí řeky bylo započato ještě před první světovou válkou v roce 1913. Iniciátorem této myšlenky byl tehdejší arcibiskup Dr. Antonín Stojan, který realizaci prosadil jako poslanec ve vídeňském sněmu spolu s urychlením regulace řeky Moravy u zemské správy. Toto všechno bylo motivováno obtížným dosahováním pozemků k obdělávání na druhé straně řeky, ale také častými záplavami a znehodnocováním výsledků práce vyléváním Moravy na pole, louky v celém katastru. Tento přírodní živel byl překonán usměrněním řeky regulací a postavením hospodářského mostu přes Moravu. Zprovozněním mostu přišel tehdy o práci poslední převozník p. Rajnoha. V roce 1945 byla mostní konstrukce podminována německými vojsky a vyhozena do řeky, takže spojení s druhou stranou katastru bylo možné jen po lodi. Místní však svou pílí dokázali v brzké době obnovit spojení a konstrukci vyzvednout do původní polohy.
Vlivem trvalého užívání a minimální údržby došlo k jeho zchátrání a vytvoření až havarijního stavu.
Proto byla v letech 1997 a 1998 provedena jeho generální oprava, která si vyžádala téměř třímilionovou finanční dotaci. Opravení mostu se ale odrazilo na zvýšené průjezdnosti obcí, a to všech druhů vozidel. Kostelany bývaly klidná obec, ale jakmile se most zprovoznil a družstvo si kolem farmy vybudovalo zpevněnou cestu, všichni tuto zkratku využívají. Z tohoto důvodu jsem s příslušnými odborníky nechal udělat úpravu dopravního značení, což znamená, že některé cesty chceme uzavřít úplně. Navíc řidiči na mostě ani nerespektují značku s omezenou nosností do 2,5 tuny. Toto v současnosti nemůžeme příliš ovlivnit, ale pracujeme na tom, stěžuje si starosta.
Na opravu fary nejsou finanční prostředky
Farní kostel sv. Floriána byl postaven před první světovou válkou, jeho kolaudace proběhla 15. 12. 1900. Kostel je v relativně dobrém stavu, ale současný technický stav budovy fary je silně poznamenán zanedbáním základní údržby, smutně podotýká starosta.
Základní listina o zřízení samostatné fary pochází z roku 1912. Od roku 1982 po převedení do socialistického státního vlastnictví sloužila potřebám Slováckého muzea, církev ji koupila zpět teprve v roce 1994. Prozatím ale církev nemá dostatek finančních prostředků na její opravu. Střecha je místy prohnilá a propadá se, okapní žlaby jsou zkorodované, zemní vlhkost prostupuje až do výše 150 cm. Záměrem obce i církve je vrátit faru pro církevní a náboženské účely. Tedy vytvořit podmínky pro administrativní a pastorační činnost duchovního správce a než bude fara trvale obsazena duchovním, využívat prostory pro účely výuky náboženství, činnost křesťanské mládeže, cvičení zpěváků a sociální a charitativní účely pro občany, uvádí starosta.
Děti musí do školy denně dojíždět
V současnosti je v naší obci dislokovaná třída Základní školy ve Starém Městě v prostorách mateřské školky. Dříve zde byla dvojtřídka, kdy se v jedné učebně učilo dohromady dvacet prvňáčků a druháčků. Jelikož nám poté přechodně narostl počet dětí téměř na 30, nebylo již možné v jedné učebně učit takovým způsobem, říká starosta. Proto v obci zůstala jen první třída s 16 dětmi, všichni ostatní dojíždějí do Starého Města. Budovu mateřské a vlastně základní školy čekají sanační omítky ve sklepech a nová fasáda. Funguje zde kuchyň, ve které se vaří nejen pro 35 dětí, ale také asi dvacet obědů pro sociální případy a důchodce, některým z nich se strava dováží až domů.
Během dvou let očekáváme nárůst obyvatel
V dřívějších dobách žilo v obci více než tisíc obyvatel. Za posledních několik desítek let byl ale zaznamenán pokles a k dnešnímu dni je zde kolem devíti set obyvatel, objasňuje starosta. V ulici Pastviska je třicet stavebních míst, je zde vybudována kompletní infrastruktura a v současnosti zde již probíhá výstavba deseti rodinných domků, přestože tato lokalita byla před dvěma roky postižena záplavami. Takže během dvou let očekáváme přistěhování dvaceti až třiceti lidí. A to je dobře.
Na radnici přes zimu pěkně mrzlo
Přestože je již naše obec plynofikována, k radnici nemáme vybudovanou ani přípojku, v budově dokonce není ani rozvod ústředního topení. Přes zimu jsme nuceni si topit přímotopnými tělesy, a to jen ve dvou místnostech. V ostatních místnostech bývá samozřejmě velmi nízká teplota, což není pro budovu ideální stav. Kromě toho topení elektrikou v dnešní době je velmi drahý provoz, vysvětluje starosta. Proto v letošním roce konečně dojde k plynofikaci radnice, což je jedna ze dvou letošních investičních akcí. Druhou akcí bude rekonstrukce veřejného osvětlení. Řada svítidel je již nefunkčních, tlumivky jsou nepoužitelné, jsou nutné časté opravy, což vyžaduje nemálo finančních prostředků. Na realizaci této rekonstrukce jsme si zažádali o dotaci v rámci Programu obnovy venkova ve výši 300 000 korun. Navíc osvětlení bude rozšířeno až ke hřbitovu, kde přibudou 3 sloupy veřejného osvětlení, plánuje starosta.
Expozice rybářství je opět otevřena
Již druhým rokem v Kostelanech funguje Expozice rybářství, kterou je možné za kulturním domem zhlédnout každou neděli od 14 do 16 hodin. Je to vlastně součást atrakcí při plavbě na Baťově kanále. Dokumentační materiál byl dovezen z jižních Čech od Českých Budějovic a symbolizuje rybářství na řece Moravě, a to jak život ve vodě, tak také vodní ptactvo. V případě zájmu je ale možné po telefonické domluvě tuto expozici zhlédnout i během týdne.
Snažíme se o rozšíření tradic
Již po několik desetiletí se snažíme udržovat tradice, které tady jsou. Slovácké hody s právem bývaly tradičně na Martina v listopadu. Avšak vzhledem k pokročilému počasí byly hody referendem přesunuty na polovinu září, vzpomíná starosta. Hody podle něj nebyly jen jedenkrát, a to v roce 1997, kdy byla obec postižena záplavami. Mezi nově vznikající tradice patří velikonoční výstavka, před Vánocemi chtějí Kostelané uspořádat vánoční výstavku betlémů.
Kromě toho zavedli sportovci silvestrovský tzv. Prča bjeh se snahou vyburcovat lidi, aby se v období nečinnosti sešli a udělali něco pro svoje tělo a zdraví, tvrdí starosta.
Jaké plány mají Kostelany do budoucna?
Za poslední roky byla obec plynofikována a byl také vybudován vodovod. Plynofikací se obec zadlužila, do I. čtvrtletí roku 2001 nám zůstává splatit dva miliony korun. Čeká nás ještě dokončení kanalizace. V letošním roce připravujeme již projektovou dokumentaci, která by měla řešit kanalizaci v celé obci, uvádí starosta. Kromě toho bude nutná také oprava místních komunikací. Podle starosty se tyto akce uskuteční zřejmě během pěti let.
Popovodňové chatky jsou plně využívány
V roce 1997 bylo v obci zaplaveno zhruba 60 rodinných domků. Kostelany tehdy využily možnosti získat náhradní ubytování. Nicméně všichni, kteří měli poškozené domy, se již vrátili do původního bydlení. Ovšem máme zájem na tom, aby náhradní ubytování bylo plně využíváno i nadále, například při řešení bytové otázky.
Co jste, hasiči co jste dělali...
Bohužel nám již více než tři roky nefungují hasiči, přestože máme zbrojnici a techniku. Chceme však opět obnovit zásahovou jednotku, protože si naši hasiči vedli velmi dobře a zúčastňovali se i soutěží, plánuje starosta. Z dalších aktivit Kostelanů je zde zastoupena kopaná, stolní tenis, funguje zde myslivecké sdružení a chovatelé drobného zvířectva.
Přivítali bychom více podnikatelů
Určitě každá obec by si přála více podnikatelských aktivit, protože podíl z daní vylepšuje obecní rozpočet. Samozřejmě bychom uvítali více podnikatelů také kvůli vytvoření nových pracovních míst. I u nás totiž máme asi 20 nezaměstnaných, uvádí starosta. Podle něj v Kostelanech ale převažují spíše menší obchodníci.
V Kostelanech se natáčel film
Do Kostelan umístil spisovatel Jindřich Spáčil povídku Na hradské cestě. Kromě toho také byl na místním sportovišti a okolí podle námětu Vojtěcha Vackeho natáčen film Sonáta pro Zrzku.
Jsme si vědomi toho, že jsme tu pro naše občany. Přejeme si, aby lidí v naší obci byli spokojeni, dodává starosta.
Text: Lenka Falešníková, Foto: Pavel Paška |
|
| |
