Číslo: 2
13.01.1997
Článků: 37
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Slepému o barvách nic nevysvětlíte
Stromy umírají vstoje
Moravěnka 10 let
PSÍ VOJÁCI na Míru
Plesová sezóna je tu
Slepému o barvách nic nevysvětlíte
S Milanem Markovičem nejen o satiře
S pořadem Nevyzúvajte sa, prosím, už jezdíte nějaký ten pátek...
Od začátku roku 1984, takže čtrnáctou sezónu. Do dnešního dne to představuje více než 1550 premiér, protože každé představení je jiné.
Nový rok Vás v českých televizích představil hned dvakrát trošku jinak. Znamená to, že Vás uvidíme častěji nebo to bude něco za něco?
Noc v parku, záznam podzimního pořadu z brněnského Boby centra, byla vysloveně jednorázová, příležitostná akce. A Dáma, kterou vysílá Prima, je trochu zdokonalená verze soutěžní hry, hry na seznámení, kterou jsme si už vyzkoušeli na obrazovkách bratislavské televize. Máme natočeno sedm částí, Prima s jejich uvedením zřejmě čekala na změnu svého image a názvu. Takže nemáme možnost reagovat na aktuální věci, což stejně ale není hlavním cílem Dámy. A co se týká Šikmé plochy, zájem České televize trvá a nejbližší připravujeme na sobotu 18. ledna do Bránického divadla v Praze.
Na jevišti jste vzpomenul, že Vaše paní je učitelka. Vy jste začínal jak?
Stejně, s mou ženou jsme se seznámili právě při studiu na pedagogické fakultě.
Vaše herecké začátky se pojí s Radošinským naivním divadlem. Proč jste je opustil?
Radošinské naivní divadlo bylo a myslím si, že i zůstalo amatérským divadlem, protože tam ve kterém není nikdo studovaný herec, což, mám dojem, nebylo na škodu. Radošinské naivní divadlo i podle názvu je naivistické, insitní a naivní divadlo, které se malinko, abychom použili soudobý slovník, transformovalo na kamenné divadlo, za kterým chodí diváci do Bratislavy. Hrají dvakrát až třikrát týdně a kromě toho trochu jezdí na zájezdy. Já jsem přestal být jeho členem ne z vlastní vůle, protože asi bylo příliš mnoho kohoutů na jednom smetišti. Názory na poetiku a dramaturgii se rozcházely a v roce 1986 jsem z divadla odešel. To už třetí rok běželo Nevyzúvajte sa, prosím.
Jaká je Vaše momentální pozice ve Slovenské televizi?
Taková, jaká je na Slovensku pozice každého svobodného a svobodně smýšlejícího člověka, který nemá nadále chuť setrvávat ve stádě, i když je to u nás tradice, a nejen u nás, s tím se setkáváte i vy. Je to do jisté míry pohodlné být někým vedený za ruku a některé státní orgány se v důsledku výsledku svobodných voleb, které určitým způsobem dopadly, přizpůsobují vedení, státostraně. A tím pádem instituce, které mají co do činění s kulturou, televize a rozhlas, které by měly být veřejnoprávní, nepřipustí nějaký svobodný názor. Byli jsme, mluvím v množném čísle, protože zdaleka nejsem jediný, a nechci použít sloveso postižený, protože to není můj postih, postižení jsou diváci, neboť jim odepřeli humor a zábavu jako takovou. A nejde jen o mne, je tu celá skupina okolo Filipa, Radiče, Noga, Skrúcaný atd. Toto jsou všechno důsledky toho, že nebyla připuštěna satira. Byli jsme kritizováni, že naše satira je nelaskavá, že je útočná,... Zkrátka, nemůžete něco vysvětlovat, je to možná trochu tvrdé přirovnání, slepému o barvách. Že satira nemůže být laskavá, že je to nelítostný výsměch všemu, co stojí za ten výsměch. Pokud ve svobodné společnosti neporušujete zákony a jisté etické normy, což už jsou trošku volnější břehy, tak nemáte proč být v nemilosti, zvlášť když, a to též nemyslím, že je jediné kritérium, sledovanost byla více než šedesátiprocentní.
Začal nový rok. Kde berete, i v souvislosti s předchozí Vaší odpovědí, sílu a optimismus do dalšího působení?
Co se týká zájezdových představení, tak je to skoro půl na půl na Slovensku a v Čechách nebo na Moravě. Takže energii bere člověk vždy jen v kontaktu s jinými lidmi. Pozice satirika není pro mne tou navýsost uspokojující pozicí, protože jsem začínal a stále, i v tomto programu, se ventiluji spíš přes humor a satiru spíš společenského zaměření a familiérní charakteristiky. Podívejte se, kolik lidí hledá svou tvář, svůj image celý rok, celé desetiletí, celý život, a nenajde. Takový člověk nakonec musí být spokojen s tím, že ho hodili do škatule politického satirika, rýpala, který vidí do politické kuchyně, necítí se v ní moc dobře, protože na talíři to nebývá špatné, ale když v kuchyni vidíte ty suroviny a výpary, tak je to nejednou ne bůhvíjaký zážitek. Takže já se nacházím dost často v té kuchyni, teď dokonce i v české, a jsem vděčný České televizi, české veřejnosti, že připustí i tuto moji velmi zvláštní a křehkou pozici, že toleruje člověku, který se vlastně nemá co starat o cizí věci, aby vystupoval na obr azovkách České televize a jistým způsobem nakukoval pod pokličku do toho hrnce a dával najevo, co si o tom myslí. Neumím si totiž představit, a tím skládám hold české toleranci, že by na slovenské obrazovce vystoupil Čech, který by karikoval nebo jakýmkoliv způsobem se navážel do našich problémů. Neříkám, že je to vždy bez problémů, někdy za cenu kompenzací, vyvažováním sebeironií, ale zatím to jde.
Ivo Vojtík
Stromy umírají vstoje
Pozvánka na premiéru
18. ledna bude mít ve Slováckém divadle premiéru hra španělského dramatika Alejandra Casony Stromy umírají vstoje. Jeho nosný dramatický příběh nás přivádí do společnosti na výrobu milosrdných sladkých lží, jejíž ředitel se s nově přijatou zaměstnankyní právě rozhoduje vyřešit další případ: pokusit se nahradit ztraceného vnuka starých osaměle žijících manželů. Ve své brilantně napsané hře se Casona zamýšlí nad opravdovostí lidských citů a nad schopností přinést oběť pro štěstí druhých. Zároveň však vyslovuje názor, že i krutá pravda, vyslovená faktem, ohleduplností a porozuměním, je lepší a potřebnější, než sebelíbeznější a rafinovaná lež. V rolích osamělých starých manželů Balboových uvidíme Božka Tomíčka a hostující Irenu Poledníkovou, donedávna členku uměleckého souboru Východočeského divadla z Pardubic. Ředitele Mauricia si zahraje Petr Franěk, nově přijatou zaměstnankyni tajemné společnosti Martu - Izabel ztělesní Erika Pláňavská.
Dále v inscenaci hrají Monika Horká, Irena Trpíková, Regina Feinbergová, Kamil Pulec, Jiří Juřina, Ivo Píža, Martin Vrtáček a Dan Hrabal.
Režie inscenace se ujal Igor Stránský, výtvarníkem je Ilja Hylas. Premiéře bude předcházet veřejná generální zkouška, a to v pátek 17. ledna v 10 hodin dopoledne. Ve čtvrtek 23. ledna tragikomedii Danlela Keyese Růže pro Algernon a v pondělí 27. ledna kabaret Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Šest žen Jindřicha VIII.
Jiří Vobecký
Moravěnka 10 let
Bzenec (Jan) - V nově vzniklén hudebním vydavatelství W-MUSIC, Petr Kunc Bzenec vyšel nový titul dechové hudby Moravěnka. Byl vydán k desetiletému výročí této známé brněnské kapely. Hudební nosič byl natočen ve studiu Českého rozhlasu Brno za hudební a zvukové režie Milana Vidláka.Dále spolupracoval na hudební realizaci Vladimír Pfeffer. Skladby Jaroslava Fuksy, Bohumíra Kameníka, Františka Maňase, Václava Maňase mladšího, Vladimíra Pfeffra a Jiřího Tesaříka nazpívala známá čtyřka ještě známnějších zpěváků. Jarka Kachyňová, Květa Navrátilová, Jožka Šmukař a Jiří Helán, který je zároveň uměleckým vedoucím. Proto použiji jeho slova, která zde určitěpatří:
Děkuji autorům, hudebníkům, zpěvákům, zkrátka všem, kteří se podíleli na 10 LETECH MORAVĚNKY. Vám, vážení posluchači děkujeme za přízeň a přejeme Vám pěkný poslech a dobrou náladu s naší muzikou.
Váš Jiří Helán
Co dodat na závěr? Do dalších deseti let dechové hudbě Moravěnce hodně úspěchů a fanouškům dobré dechovky hodně zážitků z kvalitní muziky.
PSÍ VOJÁCI na Míru
Divotvorný hrnec potěšil i silvestrovské publikum. - FOTO: J. Bahula
Filip Topol - klavír, zpěv, Luděk Horký - baskytara, David Skála - bicí
Pražská undergroundová kapela, která se pojmenovala podle indiánského kmene jižních Cheyenů, vznikla v roce 1979. Od roku 1985, kdy kapela sehnala zřizovatele (nutná podmínka pro koncertování v komunistickém Československu) měla možnost vystupovat po klubech v celé republice. Po listopadu 1989 kapela koncertuje pravidelně i v zahraničí.
Koncem roku vyšla alba Psích vojáků Národ Psích vojáků (Greatest Hits) a nová řadovka Hořící holubi (obě Indians Records), natočená v létě v brněnském studiu Audioline. Psí vojáci složili též hudbu k několika filmům a divadelním představením.
Psí vojáci zůstávají nadále věrni svému uhrančivě expresívnímu projevu. Nad dusavou a hutnou rytmikou se prohání mág Topol po černobílých klapkách piána či kláves a přitom recituje nebo deklamuje (málokdy přímo zpívá) své neopakovatelné osobní a osobité texty. Některé Filipovy klavírní motivky jsou krátkými výpady do světa vážné hudby, odkud se ale rychle vrací na pro něj přece jen jistější půdu rockového šansonu.
Nás může těšit, že na otázku Kde nejraději hrajete na Moravě ? , odpověděl Filip Topol kdysi takto V Brně na Musilce , na Míru v Hradišti a v Olomouci.Teď ale budeme vůbec poprvé hrát v Kopřivnici, tak třeba přibude další místo.
red
Plesová sezóna je tu
Velký Ořechov - Boršičanka z Boršic u Blatnice hrála v sobotu 11. ledna při tradičním plese Hasičů.
Popovice - Ten samý večer pořádali představitelé KDU-ČSL v Popovicích tradiční Lidový ples. K poslechu hrála dechová hudba Hradčovjanka.
Dubňany - Taky v Dubňanech se o uplynulém víkendu plesalo. Městská radnice v čele se starostou města pořádala Městský ples. K tanci a poslechu hrála dechová hudba Boršičanka z Boršic u Buchlovic.
Blatnička - V sobotu 18. prosince pořádají myslivci tradiční Myslivecký ples s bohatou tombolou. K poslechu a tanci hraje dechová hudba Hradčovjanka.
Boršice u Blatnice - Tutéž sobotu, tentýž ples (Myslivecký ples), ale s jinou muzikou. Celý večer bude vyhrávat domácí muzika Boršičanka.
Jan
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
