Číslo: 22
31.05.1999
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
RetroRock okoření Dialog s vesmírem v podání Progres 2
Uh. Hradiště - Rok se s rockem sešel a o víkendu proběhne další, čtvrtý ročník RetroRocku. V sobotu 5. června od 18 hodin v Klubu kultury vystoupí ve čtyřicetiminutových hudebních blocích celkem devět skupin, v tomto pořadí - Sbor sv. Pluka, Lady Bětka, Monstrum, Bluestorm, Halogen, host večera, Nová Formace, Gong a Reflexy. Správnou jiskru letošnímu RetroRocku dodá letošní host, brněnská formace Progres 2.
Skupina vstoupila na naši rockovou scénu počátkem roku 1978 experimentálním útvarem, syntetizujícím hudební a vizuální složky působitosti, pro který se vžilo označení rocková opera. Námětem pořadu Dialog s vesmírem je stejnojmenná povídka Oskara Mana. Na scénické podobě tohoto programu se režisérsky podílel Peter Scherhaufer z Divadla na Provázku, choreografka Alena Ambrová, vizualista Boris Mysliveček, kresbami a kolážemi Jan Dungel a Václav Houf a za kamerou stál Karel Slach. Tak to byly začátky jedné z nejprogresivnější kapel rockové scény konce sedmdesátých let.
Dnes, po dvaceti letech, vydala před několika dny společnost Sony Bonton reedici alba Dialog s vesmírem. Minulý týden ji Progres 2 pokřtil na dvou koncertech v Praze a Brně za účasti skupin Synkopy 61 a Blue Efekt. Na RetroRock dorazí zakládající členové - bubeník Zdeněk Kluka, baskytarista a zpěvák Pavel Pelc a kytarista a zpěvák Pavel Váně spolu s kytaristou Ivanem Manolovem a klávesistou Borkem Nedorostem. V jejich bloku budou převažovat skladby z Dialogu s vesmírem. Kapelník Zdeněk Kluka nám prozradil: Na konci roku vydá Progres 2 zcela novou desku. Stylově neuhneme a budeme pokračovat v monotematickém stylu pojetí. Víc ještě neprozradím.
Letošní ročník RetroRocku opět nabídne pestrou škálu hudebních zákusků. Ze startu vyrazíme s vynikající rockovou hudbou postavenou na vokálech se Sborem sv. Pluka a pohybově nepřekonatelným multihudebníkem Janem Gajdošíkem. Světem originálního jazzu nás provede Lady Bětka. Kytarové pochoutky nabídne seskupení Bluestorm. Halogen zakrouží do osmdesátých metalových let, které doplní svým divadelním projevem Radim Kadlec. Po klasice v podání Progresáků nastoupí trio bigbítových legend našeho regionu - brodská Nová Formace, hradišťský Gong a Reflexy. Najde se snad někdo, kdo nezná jejich písničky? Vím, že ne, stejně by vám to nikdo nevěřil.
Pavel Paška |
|
Originální uherskohradišťský Den s Divadlem Sklep
Uh. Hradiště (pa) - Známí a dosti oblíbení protagonisté divadla Sklep navštíví naše město. Při této příležitosti se sportovně a kulturně vyžijí, stejně tak i jejich příznivci.
Den předtím, než sklepáci dorazí, tedy v úterý 1. června, připravila městská kina pro slavící caparty Dětský filmový den. Zdarma jim budou promítnuty v kině Hvězda dva filmy, a to Páni kluci v 14.30 hodin a v 16 hodin Hon na myš.
Den s velkým D byl stanoven na středu. V 15 hodin odstartuje na hřišti za Slováckým divadlem velký fotbalový turnaj v minikopané za účasti právě družstva divadla Sklep (Sklepovští Sršáni), herců Slováckého divadla (Fotbaloví tragédi), Klubu Mír, týmů Yes, Rotyka Zlín a našeho týmu novinářů DDS. Ať už fandíte komukoliv, určitě jej přijďte povzbudit.
V 19 hodin se ve foyer kina Hvězda uskuteční vernisáž probíhající výstavy Pocta Jaroslavu Foglarovi a uherskohradišťských skautů s Rychlými Šípy divadla Sklep. Na výstavě naleznete bibliografii týkající se Foglarovy osoby, seznámíte se s jeho pracemi za posledních čtyřicet let, přečtete si na ně dobové reakce a spatříte řadu jeho předmětů.
Expozice byla připravena s laskavou pomocí Petra Michálka, Martina Foreta, Střediska skautů v Uh.Hradišti, místní okresní knihovny a hradišťského gymnázia.
Od půl osmé započne v sále kina Hvězda divadelní představení se zpěvy - Besídka divadla Sklep.
Nesmíme zapomenout na promítání nesmírně zajímavých filmů Úplné zatmění (út 1.6. ve 20.30 h) a sklepácké Mlýny (čt 3.6. ve 20.30 h) v kině Mír. |
|
První discomaraton odstartoval jen s dvanácti soutěžícími
Uh. Hradiště (pa) - Za parného sobotního dne se uskutečnil v útrobách Klubu kultury první Discomaraton.
Od deváté hodiny ranní soutěžilo na zúženém parketu 12 jednotlivců. K tanci jim vyhrávali Dj AZ rádia Láďa Kocián a Jindra Filip. Soutěžící, kteří podstupovali zkoušku ohněm, měli totiž po každé odtančené hodině jen pár minut oddech, chtěli ukázat, co v nich je. Jak nám všichni řekli, tančení je pro ně skvělá zábava a odreagování.
Na pravidla soutěže dohlížela šestičlenná porota, jejíž vedoucí začala s přibývajícím časem proměňovat taneční maraton spíše v gymnastické cvičení plné zatěžovacích cviků, které soutěžící pěkně odrovnávaly a dovedly tak celou akci k předčasnému konci. Již pár minut před třináctou hodinou zůstala na parketě jen trojice tanečníků, z které během další necelé hodiny byl znám vítěz.
Stal se jím se soutěžním číslem 3 Marian Pollák z Kunovic, který měl v závěrečném náporu více sil a přetančil Anetu Součkovou z Ostrožské Nové Vsi. Na třetím místě skončila Monika Rumíšková z Velké nad Veličkou. Dále porota vyhlásila dvě ceny za styl, které si rozdělili Kamil Sovák z Nedakonic a Aneta Součková. Vzhledem k počtu soutěžících bez drobných cen neodešel žádný z nich.
Mrzí mě, že vás přišlo tolik málo, postekla si v závěru majitelka pořádající firmy Anel Lenka Rašticová, ale věřím, že se vás za rok sejde mnohem více. |
|
Sedm dní zbývá do koncertu Deep Purple ve Zlíně!
Zlín (pa) - Přesně týden zbývá do zlínského koncertu britské hardrockové legendy Deep Purple, která vystoupí na Zimním stadionu Luďka Čajky již v pondělí 7. června.
O vhodné předkapele se jednalo několik týdnů a nakonec jsme ve spolupráci s managmentem Deep Purple vybrali australskou skupinu Simoriah, která svým zaměřením k Deep Purple nejvíce ladila, uvedl Michal Žáček z pořádající Agentury Velryba Promotion.
Simoriah pochází ze Sydney a její tvorba je postavena na zajímavém zvuku dvou kytar a originálním stylu, který se vymyká klasickému škatulkování a posunuje hranici vnímání živé rockové muziky do nového prostoru. Přestože si u nás skupina své fanoušky teprve získává, v domovské Austrálii patří ke špičce.
V současné době dojednáváme podrobnosti časového harmonogramu pobytu Deep Purple u nás a detaily týkající se technického vybavení, řekl Žáček.
Deep Purple přijedou do Zlína již v neděli 6. června po koncertě v německém Weissenfelmu a ubytují se v jednom ze zlínských hotelů, jehož jméno je utajováno, je jasné proč. Dva obří kamiony s kompletní zvukovou a světelnou aparaturou dorazí v neděli odpoledne a během noci začne tým techniků stavět velké pódium, na němž se v pondělních ranních hodinách začne objevovat aparatura.
Je známo, že Deep Purple si během turné potrpí na patřičný komfort. Do Zlína si přivezou své vlastní kuchaře a veškeré kuchyňské vybavení včetně sporáků. Vybraná jídla jim pak budou podávána na stříbrném servisu. Příjemné prostředí vyžaduje skupina nejen během stolování, ale také v několika šatnách, které se stanou odpočinkovými oázami znavených muzikantů. Dle požadavku kapely budou vybaveny luxusním nábytkem, koberci a zdravými pokojovými rostlinami. Zázemí zimního stadionu není na akce podobného typu příliš vhodné a proměnit šatny v luxusní obývák pro hvězdy formátu Deep Purple si vyžádá nemalou investici, prozradil Michal Žáček a dodal, uděláme však všechno pro to, aby se u nás cítili jako doma.
V den koncertu se brány zimního stadionu otevřou v 18 hodin. Od osmi hodin začne publikum žhavit předkapela Simoriah a hlavní hvězdy večera vystoupí kolem půl desáté.
V posledních dnech jsme zaznamenali zvýšený zájem o vstupenky, proto všem příznivcům Deep Purple doporučujeme, aby si vstupenky zakoupili včas. Mohlo by se totiž stát, že v den koncertu bude vyprodáno, uvedl Žáček. Proto využijte některého ze třiceti předprodejních míst, která budou k dispozici až do konce týdne. Bližší informace i o předprodejích lze získat na telefonu Agentury Velryba 067/ 721 88 49.
Kdo nemusí mít starost o vstupenky, jsou naši čtenáři, kteří s námi soutěžili v dvojdílném seriálu. Pro dvě volné vstupenky na tento koncert si k nám do redakce mohou přijít: Pavel Růčka z Kunovic, Svatopluk Vaculík z Velehradu a Jiří Hala z Liptálu. |
|
Benefiční představení pro mistra Jaroslava Kyncla
Uh. Hradiště - V pátek 4. června čeká Slovácké divadlo další slavnostní okamžik. Diváci, kteří pravidelně sledují divadelní plakát, si jistě všimli, že se zde koná mimořádné představení Charleyovy tety. Co je na něm ovšem tak výjimečného, vždyť premiéru má toto úspěšné představení již dávno za sebou a derniéra ho snad ještě nečeká.
Ne, tentokrát jde o úplně jinou slavnostní událost. Toto představení je totiž benefičně věnováno Jaroslavu Kynclovi, který jím má oslavit svůj blížící se odchod do důchodu. Na začátku této sezony jsme v rozhovoru s Jaroslavem Kynclem naše čtenáře již informovali o jeho narozeninové šedesátce i o jeho úmyslu odejít z divadla na odpočinek. Nyní se tedy tato informace stává skutečností. Zkusme si tedy alespoň letmo připomenout jeho slavnou éru ve Slováckém divadle. Do Uherského Hradiště nastoupil 1. srpna 1967, kdy ho zlákal nový umělecký šéf divadla, Ladislav Lakomý. Na rozdíl od něho však zůstal hradišťskému divadlu věrný a za více než třicet let svého působení zde vytvořil přes sto padesát rolí.
Připomeňme alespoň názvy těch nejvýznamnějších: Teddy (Kesselring: Jezinky a bezinky), Scipio (Voskovec a Werich: Nebe na zemi), Oldřich (F. Hrubín: Oldřich a Božena), Tybalt (Shakespeare: Romeo a Julie), Šťastlivec (Ostrovskij: Les), Osip (Gogol: Revizor), Tony (Langer: Periférie), Krutický (Ostrovskij: I chytrák se spálí), Havran (Jonson: Lišák Volpone), Přednosta (Hrabal: Ostře sledované vlaky), Konferenciér (Gorin: Poslední koncert), Brinkman (Inge: Návrat do pekla), Utikáček (Fallet: Zelňačka), Major Terazky (Švandrlík: Černí baroni), Tuláček (Marie Kubátová: Jak přišla basa do nebe) a jak sám dodává, hrál také rád všechny ty pohádky pro děti, co jich za těch třicet let bylo. A právě jeho poslední kreací na jevišti Slováckého divadla se stala postava noblesního anglického sluhy Brasseta z komedie Charleyova teta, spojená s interpretací nestárnoucích melodií napsaných v první polovině tohoto století.
Pokud tedy chcete vzdát hold dobrému hereckému řemeslu Jaroslava Kyncla a pokud ještě nemáte zadán páteční večer, přijďte se podívat na neskutečný příběh dvou párů mladých milenců, kteří z velké lásky a touhy být alespoň chvíli spolu o samotě jsou schopni udělat cokoliv. Více již připomínat nemusím, protože popularita, kterou si Charleyova teta za své půlroční vystupování v Hradišti získala, mluví sama za sebe.
Andrea Helmichová |
|
I Raškovu tvorbu ovlivnily ladné křivky ženského těla
Uh. Brod (pd) - Po páteční vernisáži ovládly sály brodského Panského domu obrazy a kresby Milana Rašky.
Když hlouběji nahlédneme do jeho života, zjistíme, že žije a tvoří ve Veselí nad Moravou a Louce. Je členem Sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy. Zúčastnil se několika desítek výstav doma i v zahraničí a je zastoupen v soukromích sbírkách v USA, Austrálii, Novém Zélandu, Anglii, Německu, Francii a Rakousku.
V roce 1985 začíná svoji profesionální uměleckou dráhu jako absolvent pedagogické fakulty v Brně oboru výtvarné výchovy, kdy byl přijat do Fondu výtvarných umění. V té době měl autor již za sebou celou řadu výstav jak samotných, tak i kolektivních.
Od samého začátku tvorby je pro Rašku charakteristický výrazný expresivní prvek s důrazem na výrazovou funkci barvy, zejména černé a bílé, s množstvím valérů a nuancí. I když malíř vychází z reality, hlavním cílem není popisnost, ale výraz. Tak vzniká série zátiší, převážně sklenic a lahví, s podstatně redukovanou barevností.
V polovině osmdesátých let převládají v tvorbě abstraktní krajiny s vysokými horizonty a haptickou strukturou povrchu plátna. Přibližně v této době začíná umělcovo experimentování s fotografií v obraze. Vznikají obrazy - koláže, které jsou patrně nejcharakterističtější částí Raškovy tvorby. Přitom fotografie vytváří pouze určitý akcent na ploše obrazu a ve spojení s barvou slouží k vyjádření umělcova záměru. Je příznačné, že námětem těchto obrazů je žena. Spojení ženského aktu s dětskou kresbou, čmáranicemi a výraznou barevností, zejména červeným nebo modrým pozadím, vytváří malíř obrazy, které není možno přehlédnout a stávají se pro něj charakteristickými. Vznikají cykly světic, reminiscencí na gotické deskové obrazy i na erotickou fotografii z přelomu století.
Vedle malby se umělec soustavně věnuje kresbě. Vznikají kolorované záznamy z cest po cizině. Zejména v kresbách aktů se Raška představuje jako brilantní kreslíř s citem pro výraznou funkci linie a smyslem pro kompozici. |
|
Jaroslav Crla nejlepším tanečníkem slováckého verbuňku
Staré Město (miki) - Čtvrtou květnovou sobotu se uskutečnilo v sále staroměstské sokolovny okresní kolo soutěže o nejlepšího tanečníka verbuňku.
Byl jsem mile překvapen účastí rekordního počtu jedenácti verbířů, kteří přijeli nejenom z našeho okresu, ale i z Brna. Vesměs se jednalo o chlapce a mladé muže ve věku od 14 do 22 roků. Soutěž byla velmi vyrovnaná, nikdo z verbířů se neprojevil jako zvlášť výrazná osobnost, řekl nám jeden z organizátorů Josef Bazala.
Odborné porotě se nejvíce líbil tanec a zpěv Jaroslava Crly, rodáka z Břestku, který hájil barvy staroměstské Doliny. Jarda si po loňském třetím místě zaslouženě vybojoval, nebo lépe řečeno vytančil a vyzpíval, přímý postup do finále soutěže verbířů, která bude součástí červnového festivalu ve Strážnici. Druhý skončil Petr Grebeň z kudlovické Lúčky, na třetím místě se umístil a cenu diváků získal Martin Baláž z Doliny.
Pozvali jsme mnoho bývalých tanečníků a muzikantů Doliny, ale přišla jen malá část. O to více těší účast milovníků folkloru z Horňácka, Brna i jiných vzdálených míst. V sále vystoupilo 50 účinkujících a prodali jsme skoro tři sta vstupenek, což mě velmi potěšilo, dodal Josef Bazala.
V precizně připraveném programu vystoupil soubor Dolina a cimbálová muzika s primášem Pavlem Mitášem, chlapci z Dolinečky, s krásným pásmem nadchla rodina Pilušova a v závěru večera přítomní poblahopřáli zakladateli souboru Dolina Janu Vojtíkovi k 70. narozeninám.
Soutěž s přehledem moderoval David Pavlíček, poděkování zaslouží všichni přítomní za krásný večer, který si vzájemně připravili.
Beseda u cimbálu pokračovala hodně přes půlnoc a věřím, že příště se opět ve Starém Městě setkáme. Třeba již při vystoupení Dolinečky v polovině června, dodal Bazala, který v letech 1986-89 obsadil vždy druhé místo na soutěži verbířů ve Strážnici. |
|
Milé dámy, znáte předchůdkyně svých kabelek?
Uh. Hradiště (sm) - Kabelka - dnes nezbytný módní doplněk téměř každé ženy, má svou historii. Stala se zázemím pro mnohé potřebné maličkosti, bez kterých se paní a dívky neobejdou.
Slovácké muzeum inspirované nadšením diváků pro toto něžné téma z již předešlé výstavy na zámku Lednice, představuje unikátní kolekci více než 150 kabelek a dámských doplňků jak ze soukromé sbírky Dany Komárkové z Třebíče, tak i z místních muzejních sbírek z Buchlovic, Jaroměřic nad Rokytnou, Slavkova u Brna a Vizovic.
Kolekci vystavených kabelek lze rámcově rozdělit do čtyř skupin. Vzhledem k tomu, že některé druhy kabelek byly užívány s oblibou po celé minulé století a vzory se opakovaly, nelze jednotlivé kabelky přesně datovat. K nejstarším druhům patří kabelky textilní, vyšívané dracounem.
Kabelky s květinovými motivy vyšívané goblénovou nebo křížkovou technikou byly zhotovovány dílnami, ale velmi často i svými zručnými majitelkami. (K dobrému vychování mladé dámy patřila znalost ručních prací.)
Třetí skupinu zastupují kabelky náročnější výbory z oblíbených skleněných perliček. Zde stojí za zmínku proslulost těchto kabelek z českých dílen (Vejprty v Krušnohoří, Jablonec nad Nisou) v cizině. Perličkovou výšivkou byly zdobeny i součásti oděvů - límce, manžety, živůtky.
Nejpočetnější skupinu tvoří kabelky kovové, převážně secesní, z nichž nejcennějšími jsou kabelky z ušlechtilého kovu - stříbra. Byly dokonalým doplňkem k dlouhým toaletám do společnosti.
Svou kabelku - favoritku zde jistě najde každý návštěvník. Hodiny a hodiny trpělivé práce, nápaditost, řemeslná dovednost dílen i anonymních tvůrců obdivované již v době minulého století jistě naleznou své příznivce i dnes. |
|
Jarcovják překročil hranice uměleckých oborů
Uh. Hradiště (pa) - Úvodním slovem o autorovi zahájila Ladislava Horňáková ze Státní galerie Zlín čtvrteční vernisáž Lubomíra Jarcovjáka v galerii U Sovy. Výstava instalovaná autorem v těchto prostorech představuje výběr tvorby posledních dvou let - grafiku, reliéfní autorské papíry s kovovými předměty připomínajícími kaligrafické znaky i výtvarné prostorové a závěsné objekty. Zajímavé vernisáže se zúčastnil i autorův spolužák z vysoké školy Zdeněk Gajdoš, který v blízké době připravuje výstavu své tvorby.
Výstava potrvá do 10. června |
|
České barvy hájí folklorní soubor Handrláček II
Kunovice (maj) - Místní dětský folklorní soubor Handrláček II, který v současné době patří k nejlepším v regionu Slovácka, odjel 28. května reprezentovat naší republiku na 23. mezinárodní festival mládeže v Paderbornu do Německa, konaného ve dnech 30.5. - 5.6.1999.
Tohoto festivalu se zúčastní 13 německých a 13 souborů z jiných zemí - Finsko, Lotyšsko, Estonsko, Itálie, Švýcarsko, Polsko, Island, Portugalsko, Maďarsko, Holandsko, Skotsko, Chorvatsko a Česká republika.
Soubor doprovází dětská cimbálová muzika ZUŠ Uh. Ostroh pod vedením Kateřiny Mllerové. Děti čeká velmi náročný program. Budou ubytovány v rodinách tamního souboru. |
|
Celostátní úspěch mladých umělců
Uh. Hradiště - Ve dnech 21. - 23. května 1999 se v Trutnově konalo celostátní kolo soutěže základních uměleckých škol ve hře na smyčcové nástroje. Již postup do tohoto celostátního klání je velkým úspěchem pro každého soutěžícího, neboť se musí stát vítězem školního, okresního a oblastního kola. Z uherskohradišťské základní umělecké školy se takto probojovali až do celonárodní soutěže dva žáci - Zbyněk Buchtík ve hře na housle a David Hrubý ve hře na violoncello.
Na soutěži odvedli oba výborný výkon a porota jejich vystoupení ocenila takto: David Hrubý získal ve své věkové kategorii 1. místo a Zbyněk Buchtík 2. místo. Za tato vynikající umístění zaslouží blahopřání nejen sami mladí umělci, ale i jejich vyučující Jana Šuplerová a Pavel Štulír, kteří je na tuto soutěž připravili. K jejich úspěchu přispěla rovněž korepetitorka Magdalena Koišová.
Magdalena Uhrová |
|
Královna barevné harmonie vystavuje v Galerii D
Uh. Hradišti (pa) - Po pěti letech opět vystavuje svoje obrazy v Galerii D Ludmily Dopitové světoznámá malířka Jarmila Lorencová.
Brněnská rodačka zabývající se malbou a kresbou vystudovala na Academy of Fine Arts ve Wellingtonu na Nové Zélandě u profesora Nielsona malbu.
Ve svých pracích vytváří mnoho jedinečného a osobitého. Rychle se zmocňuje myšlenky, rozvíjí ji, tříbí. V jejich plátnech se vyznačuje neutuchající duchaplnost, odvaha a vynalézavost, prohlásil o malířce Jiří Stehlík a pokračuje. Její cykly Nálady krajiny, Klauni, Hřbitovy, Květiny, Koncerty jsou toho důkazem. Vyvolávají radost, učí otevírat oči a vidět. Příroda jí neslouží ke strohé fotografické reflexi, ale ke kontemplaci, k výtvorům, které provokují ke spoluúčasti v hledání nových záchvěvů kolem nás. Slova básníka Jaromíra Tomečka, že je královnou barevné harmonie, jsou výstižná.
Jarmila Lorencová zná kompoziční umění, jež události pomíjející v čase i prostoru slučuje do dokonalé jednoty. Především ukazuje širokými tahy štětce a barvy, někdy i bez kontur, laskavější tvář přírody své země.
Její obrazy mají čerstvost vrypu do olověné desky i znaménko otevřené dlaně, ze které lze vyčíst zřetelný osud člověka, kterému tato ruka patří. Je to dlaň paní Jarmily, uzavřel svůj pohled na malířku a její díla Jiří Stehlík.
Kdo jste neměli možnost poznat autorku osobně, a příležitost na nedávné vernisáži byla, vězte, že jste přišli o cenné setkání s velikým člověkem. Už jenom věta, která se stala autorčiným mottem Do lidských srdcí chci vstupovat s touhou, změnit smutek v radost a cit v lásku, vypovídá o jejím překrásném nitru, citově pestrobarevném světu, do kterého svými obrazy otevírá bránu. Nevěříte? Příjde nahlédnout. Ještě do konce tohoto týdne máte příležitost. |
|
Ten dělá to a ten zas tohle...
Spojit vysokoškolské studium se sportem je v˙dnešní době a v˙našich podmínkách věc dosti problematická. Jen velmi málo lidem se poštěstí, že mohou ve svém životě dělat obojí najednou. Jednou z˙těch š
Martino, proč je tvým současným bydlištěm právě Amerika?
Důvod je jednoduchý. Chtěla jsem studovat a zároveň hrát tenis. Jelikož u nás taková kombinace není dost dobře možná, proto jsem využila příležitosti jít do Kansasu.
Můžeš nám přiblížit toto město?
Kansas je velmi bezvadné, poklidné město na samé rovině, kde je snad nejvíce krav a ropných vrtů v celém okolí. Žije zde šedesát tisíc obyvatel, z toho je dvacet tisíc studentů univerzity, takže je to takové trochu větší Hradiště.
Jakou školu tam studuješ?
Od ledna 1997 navštěvuji Kansas State University, což je vlastně normální vysoká škola, kde studuji obor mezinárodní obchod a marketing. První dva roky je zde studium všeobecné, takže jsem měla matiku, počítače, geologii, němčinu, zeměpis a ještě některé další, pochopitelně vše v angličtině. Studium na této škole mám spojené ještě s˙tenisem. V letošním roce jsem ukončila třetí semestr.
Jak ti jde angličtina?
Ze začátku to byl šok, i když jsem uměla anglicky celkem obstojně, přesto se člověk bojí mluvit. Nyní je to už v˙pohodě.
Říká se u nás, že Američané jsou ve škole hloupější než naši studenti, co ty na to?
Já bych to až tak jednoznačně netvrdila. Rozdíl asi je hodně v tom, že například já musím jednotlivým předmětům věnovat více času, neboť je musím studovat v angličtině, kdežto oni to berou trochu míň do hloubky. Řekla bych, že hloupější určitě nejsou, jejich znalosti jsou asi stejné. Je na nich ale dost vidět, že mají ve svém věku daleko větší zkušenosti, jsou oproti nám více sebevědomí a také asi více soběstační.
Dle čeho tak usuzuješ?
U nich je celkem běžné, že si už od patnácti chodí všichni na prázdniny, ale nakonec i během školního roku vydělávat peníze, pak si také více těch peněz váží než naši mladí.
Co říkáš americkým školám?
Já si myslím, že po stránce náplně výuky je to jako u nás. Rozdíl je však hlavně ve vybavení, v Americe je všechno hodně přetechnizované se spoustou počítačů. Studenti jsou zde nuceni k˙značné samostatnosti, musí se odevzdávat spousty samostatných prací a úkolů.
Jak se bráníš v tenise?
Myslela jsem si, že to bude jednodušší, takže mne tamní nároky dost překvapily. První semestr se hlavně dělala fyzička a hodně se běhalo. Bylo to dost kruté a často se po tréninku i zvracelo.
Jaká sestava je v této tvojí tenisové studující společnosti?
Je nás tam sedm holek. Dvě Bulharky, Angličanka a čtyři Češky.
A kde jsou nějaké Američanky?
Ty tam opravdu nejsou, protože nemají dobrou tenisovou výkonnost. Začínaly s námi dvě Američanky a také dvě Rusky, ale nestačily a musely skončit. V Americe schází tenisová základna, jaká je například u nás, a těch hráčů tam také není tolik. Přijetí na tuto školu do tenisu není umožněno každému, je třeba prokázat určitou výkonnost.
Zúčastňujete se také turnajů?
Turnaje započítavané do WTA nehrajeme, protože nemůžeme hrát tam, kde se vydělávají peníze. Hrajeme hlavně zápasy mezi univerzitami, ve kterých reprezentujeme naši školu. Máme svého trenéra s˙asistentem, doktora, zajištěna je i kvalitní rehabilitace. Úroveň univerzitní soutěže je tam skutečně velmi dobrá. V minulém roce se mi docela dařilo, byla jsem v našem družstvu jedničkou a hodně jsem vyhrávala. Letos jsem však měla smůlu na zranění, měla jsem zraněná záda, záněty šlach a nyní mám problémy i s loktem, takže mé tenisové výsledky nebyly až tak slavné.
Jak často trénujete?
Každý den tři hodiny, v sobotu hrajeme zápasy a v neděli máme volno. Za poslední semestr jsem odehrála 24 zápasů, k˙tomu je třeba připočítat ještě debla. Hraje se zde jako v celé Americe hlavně na betonových površích.
Jak dlouho ještě budeš v Kansasu?
Škola trvá čtyři až pět let, rok a půl mám za sebou, takže ještě toho mám před sebou dost.
Co tvůj normální americký život mimo školu?
Bydlím na kolejích společně s Katkou Chudou z Ostravy, která dělá stejnou školu jako já. Je to bezvadné, že můžeme spolu mluvit česky. Snažíme se o to, abychom si v tom americkém světě udělaly takovou malou, jak my tomu říkáme, vlastní českou džungli. Jinak ve volném čase se věnujeme zase hlavně sportu, neboť jsou zde všude velké možnosti sportovního vyžití. Chodíme hrávat volejbal, badminton, plavat a děláme vše, co je spojené s˙pohybem.
Udržujete přátelství i s Američany?
Oni na to moc nejsou, tam si jede každý hlavně na sebe. Že jsme cizinky, tak nám ještě občas pomohou, ale kdyby opravdu o něco šlo, tak nás nejspíš nechají ve štychu. Jsem proto ráda, že je tam Katka se mnou.
Co tě v poslední době v Americe potěšilo?
Radost jsem měla nedávno například z toho, když Robert, který je asistent našeho trenéra, nám zajistil český chleba z Philadelphie. Jejich místní pečivo, to mi moc nechutná. Když jsme byli v Arizoně, tak jsem s radostí zjistila, že v jednom obchůdku měli české koláčky, i když tam bylo psáno kolatchki, přesto byly skvělé. Jinak v Americe se s samotnými Čechy člověk setkává dost často.
A co mařatické vinohrady, ty ti neschází?
To víš, že schází. Vždycky mě strašně mrzí, že odjíždím v srpnu, kdy tady začíná právě dozrávat víno a burčák bublá u nás ve sklepě. Tam to vůbec není. Všichni moji tamní známí znají slovo burčák, aniž by však znali jeho výbornou chuť.
Na co se těšíš nejvíc, když přijedeš domů?
Hlavně na jídlo. Mamka měla premiéru se segedinským gulášem, který ještě ona nikdy doma nedělala. Já jsem ho ale ze školních jídelen přímo zbožňovala. Premiéra jí vyšla znamenitě. V Americe ty jejich saláty a kuřata se časem dost omrzí.
Bývá ti v Americe smutno?
No, musím přiznat, že ani ne (smích...). Ono je tam člověk stále v jednom kole, buď se učí, nebo trénuje. Večer přijdu, padnu do postele a hned je ráno a všechno začíná znovu. Na ten smutek mi ani nezbývá moc času. Jinak spojení mám s našimi pomocí mailu a telefonu, takže je to v pohodě.
Martino, a co američtí chlapi?
Ano, všimla jsem si, jsou tam. Ti naši jsou ale pěknější.
Co říkali Američané vítězství našich hokejistů na MS?
O vítězství na olympiádě v Naganu věděli, ale o mistrovství světa skoro vůbec. Tam letí NHL, basket, univerzitní fotbal a tenis, jinak nic moc.
Jak budeš trávit prázdniny v˙Uh. Hradišti?
Určitě nejen odpočinkem, ale také tréninkem na kurtech. Chtěla bych se zúčastnit nejen několika turnajů, ale také pomoci tenistům TK Uh. Hradiště v˙divizních bojích. Velká škoda byla, že družstvo nezvládlo minulý víkend zřejmě rozhodující utkání o postup do II. ligy s˙Napajedly. Já jsem v˙něm bohužel pro velké bolesti lokte nemohla nastoupit. Jinak bych si samozřejmě chtěla co nejvíce užít prázdnin. Také se velmi těším na Novinový tábor pro děti, který pořádá počátkem července redakce Dobrého dne Slovácko na Jelenovské u Valašských Klobouků, na který pojedu jako vedoucí jednoho z oddílů.
Kdy se vracíš do školy?
Zřejmě koncem července a na Vánoce, jak věřím, přijedu zase domů.
Předpokládáš, že po skončení školy zůstaneš ve Státech?
Ne, to ne. Teď momentálně říkám, že bych chtěla jít domů.
Vojta Johaník
|
|
Jak se žije v Mistřicích i Javorovci
Mistřice, podle názvu ves lidí Mistrových, leží východně od Uh. Hradiště na návrší. Železniční stanice, pošta, matriční a zdravotní obvod a fara spadá pod Bílovice. Javorovec, dříve samostatná obec, od roku 1960 osada obce Mistřice, se rozkládá v údolí 4,5 km východně od Uherského Hradiště. Železniční stanice Popovice, pošta a fara Bílovice. Pečetí Mistřic je strom vyrůstající z trávníku (za první republiky snop na trávníku, vedle něj srp a hrábě, vlevo kosa a cep), pečetí Javorovce byla hlava andílka s křídly.
V roce 1960 došlo ke sloučení obcí Javorovec a Mistřice. Zároveň byl ujednán společný název Mistřice - osada Javorovec. Životem v Mistřicích nás provedli starosta obce František Šuranský, účetní Milada Hráčková a administrativní pracovnice Ilona Trojková.
Po povodních se přistěhovali další lidé
V roce 1961 zde žilo kolem šestnácti set obyvatel, v současnosti je jich však téměř o jednu třetinu méně, tedy 1131. Počet obyvatel celé roky pomalu klesal, v současnosti se ale stav stabilizoval, uvedla Hráčková, zejména po záplavách a plynofikaci byly všechny opuštěné rodinné domky prodány, takže se pár, zejména mladých, lidí přistěhovalo. V průměru se každoročně narodí kolem deseti dětí, v loňském roce nás ale překvapil počet sedmnácti, řekla Trojková.
Děti si samy zdobí školu
Škola v Mistřicích zabezpečuje děti až do páté třídy, od šesté potom dojíždějí do Bílovic. V letošním roce je ve škole sedmapadesát žáků. Protože jsou ale jen čtyři třeťáci, jsou s prvňáky ve dvojtřídce, vysvětluje Trojková. Děti se zde mimo jiné také mohou zabavit hrou na flétnu, v keramickém kroužku nebo ve sportovních hrách. Ředitelka školy se snaží o to, aby se dětem ve škole líbilo. Každou místnost totiž děti zdobí svými výrobky. Při průchodu školou tedy můžete narazit na zoologickou zahradu, jízdu králů nebo také moře s mořskými živočichy. Kromě těchto zábavných činností jezdí děti do divadla a také plavání spolu s dětmi ze školky, řekla Trojková. Přístup školy k dětem a rodičům je vstřícný, neboť rodiče mohou kdykoli školu navštívit a podívat se na metody vlastní výuky v moderně vybavených třídách. Ve školce je nyní kolem pětadvaceti dětí, těch podle Trojkové ubývá. V nejbližších letech ale nehrozí rušení některých tříd z důvodu nedostatku žáčků. Za poslední roky jsme vybudovali mnoho
Akcí nedávnou byla rekonstrukce základní školy vonící novotou
Prováděla se zde kompletní rekonstrukce. Tato generální oprava se prováděla přes zimu od prvního prosince loňského roku téměř až do Velikonoc. Škola má novou střechu, okna, kompletně nové sociální vybavení a také nové podlahoviny v celé budově. Toto vše si vyžádalo více než čtyři a půl milionu korun, řekla Trojková. V obci nebývalo lékařské zázemí. Podařilo se nám vybudovat zdravotní středisko. Praktický lékař zde funguje denně a zubní dojíždí jedenkrát týdně. Naše děti po zdravotní stránce spadají do Bílovic, ale jednou za čtrnáct dní zde funguje dětská poradna, vyjmenovává úspěšné akce posledních let starosta a pokračuje: V celé obci je vybudována kanalizace, téměř sedm milionů korun si vyžádala plynofikace.
Naši občané odpočívají aktivně
Kulturní vyžití u nás není nejideálnější. To je zapříčiněno tím, že zde nemáme sál s dostatečnou kapacitou. Pro větší akce zde funguje hospoda, která ovšem nesplňuje, co do velikosti, naše představy. Z tohoto důvodu, bude-li v budoucnu dostatek finančních prostředků, chtěli bychom vystavět kulturní zařízení se sálem spolu s novou hasičskou zbrojnicí, plánuje starosta. Podle něj se zde ale udržují některé tradice, například hody s právem, které se po referendu před dvěma roky přesunuly z listopadu na druhý říjnový víkend, a stavění máje. To se však letos nekonalo kvůli tragické smrti jednoho z mladíků, kteří se na stavbě máje měli podílet. Mezi tradice již patří také dětský zimní karneval a také společné výlety.
Místních spolků také máme dost
V obci funguje několik spolků, některým se daří lépe, jiným hůře. Aktivní organizací jsou zahrádkáři se 135 členy. Dříve užívali budovu bývalé školky v Javorovci, kde se pořádaly svatby a jiné akce. Protože ale provoz budovy byl velmi drahý a akcí nebylo až tolik, vrátili ji obecnímu úřadu. Přesto pořádají různé akce a zájezdy, vysvětluje Hráčková. Před dvaceti roky bývaly dobré časy také v oblasti sportu. TJ Mistřice se třemi mužstvy byla na výborné úrovni. Během pěti let jsme ale spadli až do základní třídy, momentálně nás provází spíše neúspěch, lituje starosta. Dále je zde dechová muzika Mistřičanka, která místním vyhrává při různých příležitostech, potom zhruba dvacetičlenné myslivecké sdružení. Ti mají pronajatou bývalou drůbežárnu, kde dříve chovali bažanty, jenomže dnes je jejich chov nákladný natolik, že se již nevyplatí. Aby myslivci získali finační prostředky na svoji činnost, pomáhali při kopání plynu v obci, vzpomíná Hráčková. Přímo reprezentačním spolkem je ale Sbor dobrovolných hasičů Mistřice,
který v letošním roce oslaví stoleté výročí svého založení. V rámci těchto oslav proběhl před týdnem Den otevřených dveří hasičské zbrojnice, výstava fotografií, cen a trofejí ze soutěží, veřejnost mohla zhlédnout hasičskou techniku jak historické, tak současné techniky včetně zásahů u ohně s nimi.
Podnikatelů je v obci nedostatek
Podnikatelská aktivita v obci je podle starosty téměř nulová. I v naší obci jsou samozřejmě podnikatelé, ale jen drobní, kteří si vydělávají sami na sebe tak, aby nezatěžovali úřad práce. Například v Javorovci jsou potraviny jen proto, že Jednota prodala svůj objekt a její nástupce po krátké době obchod zavřel. Lidé tam dokonce zůstali bez jakékoli možnosti nákupu základních potravin. Proto jedna z obyvatelek zařídila ve svém domě malou prodejničku potravin, která je velmi dobře zásobována. Ovšem tato paní nikoho nezaměstnává, je ráda, že si vydělá sama na sebe. V naší obci je totiž velmi málo pracovních příležitostí, lidé za prací dojíždějí do Uherského Hradiště, Napajedel, Otrokovic. Jsou zde ovšem i větší podnikatelé, ale ti mají místa svých bydlišť jinde. Pravděpodobnou příčinou tohoto stavu je zřejmě to, že jsme koncová, neprůjezdná obec, objasňuje každodenní problémy Hráčková.
Žádost o zařazení mezi kulturní památky leží v Praze už pět let
Mistřice jsou plné památek od začátku až do konce. Je zde sedm křížů, dále kaplička v Mistřicích a Javorovci, Boží muka. Se stavbou mistřické kaple, která se prováděla z milodarů občanů, se začalo v roce 1874. V roce 1915 byl do kaple pořízen nový oltář, přičemž jeho osvěcení provedl pozdější arcibiskup v Olomouci, probošt Dr. Stojan. V roce 1942 se musely odevzdat zvony jako cenná slitina pro válečné potřeby. Na věži zůstal jen umíráček. O výstavbu kapličky v Javorovci, jak uvádí zápis ve farní pamětní knize fary Bílovice, se zasloužil František Josef Bulín, který zemřel v roce 1716. Již pět let se snažíme o zařazení obou kaplí a všech sedmi křížů do kulturních památek. Doposud ale veškeré urgence byly marné, stěžuje si Šuranský. Nejvzácnější památkou je kaplička v Javorovci. Místní lidé si ji sami udržují, a také zdobí. Naši občané se finančně skládají a spolupodílí nejen na opravách samotných památek, ale přispěli také například na plynofikaci a další opravy a budování, chválí Trojková. Když je potřeba, ka
ždý, kdo může, přiloží ruku k dílu.
Nemíníme se již více zadlužovat
Chtěli bychom v budoucnu dokončit úpravu návsi, kde nám chybí vykoupení ještě čtyř domků, které přijdou zbořit. Na návsi by pak měl vzniknou park. Je to však otázkou finančních prostředků. V současnosti totiž splácíme třímilionovou půjčku na plyn, jejíž poslední splátka proběhne na jaře roku 2003. Každoročně na splátky padne třetina obecního rozpočtu, říká starosta.
Snad se jednou vše obrátí k lepšímu
I přes občasné konflikty, které jsou stejné i v jiných obcích, se u nás žije dobře. Jsme jedna velká rodina a věříme, že se vše jednou obrátí k lepšímu, dodávají závěrem všichni tři.
Text a foto: Lenka Falešníková
|
|
| |
