Číslo: 25
21.06.1999
Článků: 58
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Je hrozně důležité, s kým člověk spolupracuje, míní Lenka Filipová
Buchlovice (pa) - Po mateřské přestávce se vrátila na nekonečně rotující hudební dráhu její dlouholetá stálice Lenka Filipová. V rámci svého miniturné po moravských zámcích se v úterní podvečer po Bouzově a Kroměříži představila v buchlovickém zámeckém amfiteátru.
Lenka Filipová, zpěvačka s příjemně laděným hlasem a vynikající kytaristka. První akordy se naučila doma. Maminka, učitelka hudební výchovy, a táta herec ji v devíti přihlásili do hudební školy. Měla jsem štěstí na kantory, kteří pochopili, že mám jednak ruce jako instrumentalistka a jednak, že ráda zpívám, říká Lenka.
Vystudovala koncertní kytaru na konzervatoři v Praze, kde jí po absolvování profesor Milan Zelinka doporučil studium v Paříži u uruguayského profesora Oscara Cacérese, protože v té době neexistovalo další studium, které dnes na AMU vede Štěpán Rak.
Cacéres se koncentroval na soudobou hudbu. Měla jsem možnost naučit se hodně z této oblasti, ale nebylo to nic platné, protože jsem zjistila, že Leo Brauerem končím. Setkávala jsem se se zpěvnou linkou Mexičanů, Brazilčanů, s experimenty jako překřižování strun, bušení do kytary zezadu - mě to strašně obohatilo. Cacéres velmi brzy pochopil, že jsem typický klasik, a nechal mě vybírat si i autory, kteří měli tuto melodickou nosnost, vzpomíná kytaristka na pařížská studia.
Následovala spolupráce s Českým rozhlasem, vystoupení s kytarou v klubech, hostování na koncertech Karla Gotta, Hany Zagorové či vystoupení s Karlem Zichem. V roce 1984 začala vystupovat s vlastní skupinou Domino. Úspěšná léta pohybu na vrcholu hudební dráhy přerušila až mateřskou přestávkou a ukryla se do soukromí. Po třech letech se vrátila a natočila album Svět se zbláznil a cédéčko s českými, moravskými a slovenskými lidovými písněmi.
Netradiční koncerty, jako je ten dnešní pod širým nebem, nedělám často, řekla na úvod zmrzlinou přejedená Lenka Filipová a rozjela svůj více než hodinový koncert skladbou O malé větičce. Její autor, Jindra Gonýz, se kterým spolupracovala hlavně na klasickém albu Concertino II, ji v Buchlovicích doprovázel na klávesy. Kromě Jindry s ní vystoupili i další konzervatoristé - Milan Plechatý na basu a Pavel Malina na kytaru a mandolínu. Repertoár koncertu převážně tvořily písničky z alba Svět se zbláznil, většinou otextované Gábinou Osvaldovou, a připravovaného alba plného starších písniček. Nezapomněla na jednu klasiku z Concertina II a dvě lidové ze zatím posledního alba.
I když se počasí drželo a ze zatažené oblohy neukáplo, teplo zrovna nebylo. To potvrdila i zpěvačka sama: Hrozně mi mrznou ruce, takže doufám, že vám zahraji všechno, co jsem chtěla. I její kytaře se teplota nějak nezdála, a tak ji musela dost často ladit, nehledě na to, že si vítr pohrával s jejími notami, které se občas proletěly.
Se smutným konstatováním blížícího se konce vystoupení se dostalo na její asi nejznámější skladby Za všechno může čas, francouzsko - českou verzi Zamilovaná, Prý se tomu říká láska a na neplánovanou lahůdku nejnovějšího data, která ji s mikrofonem v ruce vyhnala ze stoličky.
Jsem hrozně ráda, že se rozšiřuje moje publikum. Po mé pauze v něm přibylo hodně mladých lidí a z toho mám radost. Čím to je, sama nevím, řekla nám po koncertě Lenka Filipová.
Nedalo nám to nezeptat se na slíbenou novou desku plnou starších písniček, která má vyjít v září. Prozradíte nám, co na ní najdeme?
Určitě skladby Zamilovaná, Za všechno může čas v modernějším zvukovém pojetí, protože zvuk jde strašně kupředu, kytarové věci jako Málo má, Částečné zatmění srdce a řadu dalších. Je to požitek slyšet je znovu. Jsou v jiné tónině, protože člověk se léty hlasově mění. Na koncertech říkám, že jsem si vždycky přála, abych, až přestanu hrát, si svoje staré písničky nemusela pouštět na černé škručící desce. Většinou jsou to písničky od Zdeňka Rytíře. Udělali jsme spolu hodně desek, ale na málo z nich jsme docílili stavu, že víc jsme už do toho nemohli dát. Zdeněk mi nosil texty až do studia a je to cítit, že byly trošku nezažité. Teď si můžu říct, že jsem do těchto písniček interpretačně vyzrála, a proto jsem si vybrala Bravo pane stres, Srí Lanka, Strom (Jak můžeš říct, že víš, co získáš, jak můžeš říct, že víš, co ztrácíš...) - nádherné.
Udělala jsem si svoji soukromou hitparádu, kterou jsem chtěla na desce prezentovat, a samozřejmě také plním byznysovou poptávku. Zařadím na ni i novinky. Zatím mám jednu od Ivana Hlase, který mi píše i na úplně novou desku, která vyjde příští rok na jaře. Je hrozně důležité, s kým člověk spolupracuje. Myslím si, že u toho zůstanu, protože budu obohacovat repertoár o lidi jako Michal Pavlíček, Ivan Hlas, Vlasta Redl, Janko Lehocký a Kamil Peteraj. Prahnu po tom i jako interpret, abych se učila, nezůstala na místě a šla dál. |
|
MÓDA NA ZÁMKU v Buchlovicích
Buchlovice (red) - Již pátou sezonu pořádá KLUB MÓDY v prostředí zámeckého parku v Buchlovicích módní přehlídku, kde prezentuje bohatou nabídku místních firem pro období léta, dovolených i aktivního odpočinku. V širokém sortimentu letního oblečení najdete kolekce pro všechny příležitosti i věkové skupiny. Hostem programu bude oděvní návrhářka Zuzana Machorková s autorskou kolekcí volné tvorby pro veletrh Styl 98 i s ukázkou modelové konfekce Módní salon Olga. Hudební doprovod módní přehlídky zajistí skupina Lady Bětka. Udělejte si s námi hezké odpoledne v neděli 27. června 1999, začátek je v 16 hodin. A pokud by nám počasí nepřálo, sejdeme se ve výstavních prostorách U Fuchsií. |
|
Trumpety v Klubu kultury
Uh. Hradiště (red) - I když v současné době praská základní umělecká škola ve švech zájmem rodičů a dětí o výuku ve většině oborů, dechové oddělení se již několik let potýká s nedostatkem žáků na žesťové nástroje.
Přiblížit tyto nástroje veřejnosti Uh. Hradiště a blízkého okolí se rozhodl učitel této školy Martin Pavluš, jinak hráč Mistříňanky, uspořádáním veřejného koncertu, který by pomohl získat oddělení více žáků a umožnit mu později postavit v našem městě žákovskou dechovku. V březnu tohoto roku vznikl soubor, který je tvořen převážně ze současných a bývalých žáků hradišťské ZUŠ a hostů.
Koncert dechového souboru se uskuteční ve čtvrtek 24. června v 19 hodin v Klubu kultury. Tato akce je pokračováním oslav 60. výročí školy a zváni jsou všichni příznivci kvalitní dechové hudby. |
|
Podívejte se do výloh a pozorujte sami sebe, vybízí Miroslav
Uh. Hradiště (pa) - Ve čtvrtek 17. června se uskutečnila ve foyer kina Hvězda vernisáž k výstavě s názvem Člověk na konci století, tisíciletí.... Její autoři, malíř Jiří Světínský a fotograf Václav Miroslav, ji pojali vskutku originálně.
Každý návštěvník vernisáže byl ihned po příchodu odchycen jedním z autorů, oděných do slušivých smokinků a podroben krátkému interview. Víte, co je to Nova? Máte z něčeho strach? Co si představíte, když se řekne zítra a pozítří? ...a řada dalších otázek, které byly tematicky laděny k názvu celé výstavy.
Chceme, aby lidi mluvili, slyšeli se, viděli se a přemýšleli, prozradil nám Jiří Světínský.
Po krátkém duchaplném úvodu a další anketě, jste měli možnost vaši i odpovědi ostatních přítomných vyslechnout přímo v éteru. V pohostinném duchu bylo k mání dobré víno, podávalo se čerstvé ovoce a zelenina.
Jako pozvánka na výstavu, nechť vám slouží návod k ní, který vydali její spoluautoři:
Vážený návštěvníku, milý milovníku umění. Ocitl ses na výstavě: Člověk na konci století, tisícitelí.... O vystavené exponáty ve foyer a v sále kina Hvězda jde vlastně až v druhém plánu. To nejdůležitější, o co tu jde, jsi ty sám - člověk na konci století, tisíciletí... Možná tu nejsi sám, možná vás na této výstavě je takových víc, možná, že tato výstava není omezena na pouhý katastr kina Hvězda, a možná též bude mít delšího trvání než do polovic července. Takže, dívej se kolem sebe pozorně, dívej se i pozorně na (do) sebe.
Přejeme ti co nejsprávnější, nejen kulturní zážitek, člověče. |
|
Už je znáte...
Second Band
Někteří už je znáte ze sobotního křtu jejich nového alba Až za ten kopec v Popovicích, ale pro ty ostatní ještě pár řádek...
Skupina zaměřená na výrazně melodický folk rock vznikla v červenci 1996 v obsazení Jarek Janeček, Jiří Zelinka, Radek Pavelka, Martin Šojdr, Dušan Vlčnovský, Jana a Radka Šnajdarovy. Na jaře následujícího roku natočila v brodském studiu ASG demosnímek nazvaný 001.
Začátek roku 1998 se nesl ve znamení změn. Odchází Radek a Jana, Jiří míří za oceán a v kapele se objevují učitelé brodské ZUŠky a bývalí členové formace Bourbon Radovan Mahdal a Jarda Šmilauer.
Nejčerstvější událostí je vydání nového cédéčka s názvem Až za ten kopec. Název desky vystihuje, že jsme se dostali zase někam dál, objasnil nám bubeník Dušan Vlčnovský. Prvním kmotrem se stala koncem května na festivalu v Kamínkách u Roštína zpěvačka Nezmarů Pavlína Jíšová.
Jedenáct skladeb z vlastní autorské dílny nahraných ve Slováckém divadle a ve studiu V Zlín nabízí proud jemného folku, občas obohaceného rockovými tóny - kapela jej nazývá slovácký folk rock.
Mezi své úspěchy považuje postup na prestižní festivaly Zahrada v Náměšti na Hané a plzeňskou Portu. V poslední době můžete navštívit i jejich samostatné koncerty. Po zkušenostech z jejich úterního koncertu v klubu ve Veselí nad Moravou s Vladimírem Mertou plánují od září častější klubová vystoupení.
Kontakty: Martin Juřík - manager - 0603 87 50 39,
http://www.oauh.cz:4445/secndbnd/
(pa) |
|
Na muzikálu Hello, Dolly! se budete především dobře bavit
Uh. Hradiště - Málokdy se stává, aby v tak pozdním termínu připravilo divadlo ještě novou premiéru, ale výjimka potvrzuje pravidlo, a tou výjimkou se tentokrát stává Slovácké divadlo.
Již minulý týden jsme Vás upozornili, že se poslední červnovou sobotu koná poslední premiéra 53. sezony Slováckého divadla a tou premiérou nebude nic menšího než slavný muzikál Hello, Dolly!
S představitelkou titulní role Jaroslavou Tihelkovou jsme si povídali minule, dnes jsem na malé setkání pozvala Ludmilu Forétkovou, která si v muzikálu zahraje vdovu a majitelku kloboučnictví Irenu Molloyovou, a Radka Balaše, který se na tomto představení podílí jako choreograf, a tím pádem pravá ruka režiséra Igora Stránského.
Postava Ireny Molloyové je jakýmsi alter egem samotné Dolly. Obě jsou vdovy, obě jsou rozhodnuty skončit se svým obchodem a vdát se a obě si dokonce chtějí vzít Horáce Vendergeldera. V čem se podle Vás tyto postavy liší?
Ve všem. Neexistují dvě stejné ženy, byť byly vnější okolnosti jejich života podobné. Obě hledají štěstí, ale Irena volí lásku na úkor pohodlné existence, zatímco praktická Dolly jde nekompromisně za svým cílem.
Když Irena poučuje svou přítelkyni o manželství, říká, že jsou na něm nejhezčí hádky. Souhlasíte se svou postavou?
Proti gustu žádný dišputát, ale můj styl to není. V˙každém případě je hádka pořád ještě komunikace. Není nic smutnějšího, než když lidé nejsou schopni se ani pohádat a žijí vedle sebe své životy a vztah je jen formální. Osobně si myslím, že Ireně ani tak nechybí hádky jako spíš smiřování a tady bych s˙ní už souhlasila.
Se svým manželem Jiřím Vobeckým se po dlouhé době setkáváte na jevišti jako potenciální partneři. Jaký je to pocit. Nestává se Vám, že pak zkoušíte i doma?
Na každé jevištní setkání se svým mužem se vždy těším, i když v˙předchozích angažmá bývala častější. Herecky i lidsky si absolutně rozumíme, a tak nám zkoušky v˙divadle úplně stačí. Společný čas prožitý doma pak můžeme věnovat rodině, sami sobě a našim zájmům.
Co Vás na tomto muzikálu nejvíc baví?
Muzikál jako žánr miluji, ale protože jsem soudná a vím, že ho nemůže dělat každý, je moje láska platonická. Nicméně naši diváci už léta ví, že nejsem herečka, která by se zalekla náročných úkolů, a tak obsazení do muzikálu beru jako výzvu, která mne skutečně baví. Tanec a pohyb je má druhá přirozenost a bez zpěvu bych nemohla žít. A to obojí chci divákům dát naplno a naživo a věřím, že je nezklamu, i když nejsem muzikálová hvězda.
Už je to osm let, co byl Radek Balaš zaměstnán ve Slováckém divadle jako režisér, choreograf a herec. Od té doby se proslavil také jako choreograf a režisér např. muzikálem Vlasy nebo Benzín a mejkap.
Změnil se za tu dobu nějak Tvůj vztah k˙divadlu?
Ano, změnil. A navíc jsem v˙bláznivém kolotoči svých privátních metamorfóz pochopil jednu nesmírně důležitou věc. Jako student opouštějící vysokou školu jsem poměrně silně tíhnul k˙divadlu intelektuálnímu, neboť - což je dost zvláštní věc - právě jemu je na akademické půdě věnována velká pozornost. Tenkrát jsem chtěl diváky překvapovat, poučovat, šokovat, ba co víc, a Pán Bůh mi to odpusť, dokonce vychovávat! Od té doby jsem ale pochopil, že právě tato forma divadla svůj vliv na diváky neúnosně přeceňuje. Divadlem, bohužel, nelze změnit svět (ostatně vždyť se to nedaří ani politikům, kteří jsou k˙této práci přímo povoláni), ale můžeme tento svět divadlem krášlit a činit jej snesitelnějším. Což vůbec neznamená - a byl bych rád, aby to bylo zcela patrné - že tím jakkoliv vědomě rezignuji na jeho obecně prospěšný sociálně-kulturní význam. Divadlo pro mne dnes přestalo být katedrou, odkud je možné hlásat lidu věčné pravdy, a stalo se spíše podivuhodným světem zázraků, ve kterém existují jevy, bytosti a situa
ce, které nelze potkat ve vzájemném partnerském vztahu nikde jinde. Je to magické místo potkávání se člověka s˙člověkem, je to pospolité navazování dialogu, je to vesmírný prostor magnetických asociací, v˙němž se jedni - tj. diváci - musí ztišit, aby uslyšeli ty druhé - tj. herce - a tento stav soustředěného vnímání se potom přelévá z˙hlediště na jeviště a naopak. Dobrý herec, režisér i dramatik totiž vždycky nejvíce naslouchá svým divákům. A uskuteční-li se tento zázrak ztišení a vzájemného naslouchání, pak je to v˙této egoistické době mirákl zcela mimořádný.
Před dvěma roky jsi se choreograficky podílel na inscenaci Komedie masopustu, nyní zkoušíš společně s˙režisérem Igorem Stránským Hello, Dolly! a vypadá to,že se v˙tomto divadle objevíš jako režisér i v˙další sezoně. Co Tě táhne zpátky?
Vždycky jedno a totéž: lidé. Proces poznávání, střetávání, výměna lidských i uměleckých zkušeností, vznikání nových přátelských vztahů a prohlubování a pokračování vztahů starších. Každé divadlo je takový malý labyrint, kterým se trmácíme k˙ráji srdce. Ve vašem divadle jsem ono srdce vždycky našel.
Vypadá to, že jsi si ve své profesi zvolil jako nejoblíbenější žánr muzikál. Co Tě na něm tak láká?
Všechno! Optimismus a pohoda, která z˙muzikálů vyzařuje, báječná hudba jako stylotvorný a významový prvek, syntéza všech forem divadla v˙jednom žánru, tj. divadlo, které mluví, zpívá a tančí, a především si hraje. Muzikál je přiznaná hra a v˙každé hravosti je cosi očistného. Muzikál nic nepředstírá. Otevřeně říká: budeme vám divákům vyprávět příběhy ze světa lidí, ale budeme je vyprávět tak, abychom se při tom všichni dobře pobavili. Právě pro mnohost různých stylů, které muzikálové divadlo v˙sobě odvážně kombinuje, je to jeden z˙řemeslně nejtěžších žánrů, který existuje. Je to divadlo kreativní a vždycky zábavné. Všimněte si, že tzv. vyšší žánry, jako jsou činohra nebo opera či balet, mohou být někdy programově nezábavné. Nezábavný muzikál je nesmysl. Právě pro tuto velkou obtížnost je muzikál nakonec zábavný nejenom pro diváky, ale i pro jeho tvůrce.
Andrea Helmichová |
|
Přehlídka filmů Woodyho Allena
Bohužel jeho židovský původ a občanství v imperialisticko - kapitalistických Spojených státech amerických způsobily, že socialistické Československo uvádělo do omrzení jen několik málo kousků (Purpurová růže z Káhiry, Hana a její sestry) z filmové kuchyně režiséra, kterému na další filmy vydělává především oblíbenost u evropského diváka.
Woody Allen nezvolňuje tempo ani v posledním letech, která vnesla do jeho života řadu převratných změn (dramatický rozchod s Miou Farrow, svatba s adoptivní dcerou Soo-Yi), a natáčí v pravidelném tempu jeden film ročně. A právě přehlídku filmů z let 1995 - 1999 včetně nejnovějších Celebrit připravila pro jeho filmové fanoušky Městská kina Uherské Hradiště ve dnech 22. - 30. června
Všichni říkají: Miluji Tě (muzikál)
kino Mír: út 22.6. v 20.30 hodin
Snímek, rytmizovaný ročními obdobími, vypráví o rozvětvené newyorské středostavovské rodině. Ta si sice žije finančně zajištěna na Manhattanu jako v bavlnce, zato trpí spoustou citových problémů. Klidný tatínek Bob a filantropická maminka Steffi vychovávají čtyři dcery, kterým se zapalují lýtka. Také mají syna, jehož republikánskou orientaci v tradičně demokratické rodině způsobila jen ucpaná tepna, nedokrvující mozek. S rodinkou žije sklerotický dědeček a echtovní německá služebná Frieda. K této komunitě ještě volně patří Američan v Paříži, první manžel Steffi Joe Berlin, kterého trápí permanentní milostná traumata. Jeho největším problémem je, že má vlastně pořád rád Steffi...
Celebrity (komedie)
kino Hvězda: čt 24. a pá 25.6. v 20.30 hodin
Mocná Afrodite (komedie)
kino Mír: út 29.6. v 20.30 hodin
Newyorský intelektuál Lenny žije s newyorskou intelektuálkou Amandou, která nemá čas na vlastní těhotenství a přemluví Lennyho k adopci nemluvněte. Po pár letech vyroste z Maxe mimořádně inteligentní chlapec, který dělá svým adoptivním rodičům samou radost. Ti se ovšem vzájemně poněkud odcizili. A tak se Lenny jednoho dne z náhlého popudu rozhodne vypátrat Maxovy pravé rodiče. Nepostupuje zrovna legální cestou, ale biologickou matku svého dítěte nakonec vystopuje. Mladá, urostlá blondýna se jmenuje Linda a živí se jako příležitostná herečka v pornofilmech a prostitutka...
Pozor na Harryho (komedie)
kino Hvězda: út 29. a st 30.6. v 20.30 hodin
Harry Bock (Woody Allen), spisovatel středního věku, píše romány a krátké příběhy na základě vlastních zkušeností. Trpí zábranami, je neurotizován svou posedlostí sexem, šestkrát se zhroutil a život mu komplikují jeho tři ženy. Polyká prášky, moc pije, spí s prostitutkami, lže, je zbabělý, zbytečný, starý... Blíží se oslava jeho životního úspěchu a Harry se bojí, že s ním nikdo nebude jeho radost sdílet. Bývalá přítelkyně Fay si právě bere jeho nejlepšího přítele Larryho (Billy Crystal), jeho syna Hillyho zase nepustí bývalá manželka a doktorka psychiatra Joan (Kirstie Alleyová). Harry nakonec svého syna unese a doprovod jim dělají přítel Richard, nevlastní dcera Doris, její manžel Burt, prostitutka Cookie...
Městská kina Uh. Hradiště |
|
Lidový balet Hradišťanu
Již v začátku druhé poloviny 17. století vzešel z tance lidového a společenského balet. Došlo k rozvinutí pohybů, celé jeho soustavy, k výraznému posílení prostředků jevištního tance. A jak všichni víme, lidový tanec se nyní, koncem 20. století, ocitl většinou na jevišti. Chce-li být úspěšný, musí ctít jeho zákony a právě ten klasický, který z něho vyrostl, mu to umožňuje. Tím splácí svůj dluh. Jeho některé prvky umožňují těm nejschopnějším zkvalitnit umělecký projev. Falešný názor, že se odnárodňuje, ruší tradice, je směšný. Hradišťan tu může být pro ty nejvyspělejší soubory opět příkladem.
Karel Piškytl |
|
MFF Strážnice 1999 - velký svátek folkloru
Strážnice (pa) - O tomto víkendu proběhne na několika místech zámeckého parku a ve skanzenu ve Strážnici již 54. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice#99, dvaadvacet pořadů, prezentujících tradiční lidovou kulturu a folklor.
V pátek 25. června od 18 hodin se ve skanzenu v hudebně tanečním pořadu Rok s vínem představí soubory Danaj a Skaličan. Ve 20.30 hodin bude festival zahájen slavnostním ceremoniálem v amfiteátru Bludník. Na toto zahájení naváže pořad zahraničních souborů Z krajin za obzorem. Po třiadvacáté hodině bude mít premiéru pořad Velký redyg s námětem jarního výhonu ovcí na karpatské salaše.
Až do pozdních nočních hodin se mohou návštěvníci bavit při cimbálových a dechových hudbách v parku.
Program sobotního dne zahájí od deváté hodiny v amfiteátru Zahrada soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Ve skanzenu proběhne přednáškový cyklus předních odborníků pod názvem Folklorní škola - mravů stodola, a to v 10, 11 a ve 12 hodin. V 11 hodin v zámecké expozici v pořadu Písně domova budou diváci seznámeni s výběrem dokumentárních pořadů s folklorní tematikou z archivu ČT.
Třináctou hodinou odstartuje v prostorech skanzenu Jarmark múz, jehož součástí bude obřadní obchůzka Hanácké právo z Mysločovic, pořad o slováckých krúžcích a prezentace lidových řemesel. Na Malé scéně amfiteátru ve skanzenu bude od 14.30 hodin v pořadu Hrajte mně, husličky připomenuto setkání bývalých dětských muzik po 10 letech.
Slavnostní průvod projde městem v době mezi 15. a 17. hodinou.
Po jeho skončení začne v prostorech amfiteátru Zahrada dětský pořad Vyrostla mi jablunečka, volně navazující na loňský dětský pořad, a od 18.30 hodin Finále verbířské soutěže.
V amfiteátru Zámek bude od 17.30 hodin po dvouleté přestávce opět realizován pořad národnostních menšin žijících na našem území Domovina a od 19.30 hodin pořad s vojenskou tematikou Když regiment mašíroval přes náš dvůr. Úderem půl desáté večerní započne další zahraniční pořad s názvem Z Čech až na konec světa.
Od 18.30 hodin bude v amfiteátru Bludník reprízován pořad Velký redyg a od půl deváté večer odstartuje hlavní večerní program Do roka a do dna s podtitulem Osudy, ostudy a písně při pití a o pití. Závěr večera bude od 23 hodin věnován pořadu Setkání, tentokráte se soubory Ondráš a Kunovjan.
Celé odpoledne a noc budou v zábavních střediscích zámeckého parku vyhrávat cimbálové a dechové hudby v pořadech nazvaných Zábavy a Noc s hudci.
V neděli se diváci mohou od jedenácti hodin v amfiteátru Zahrada setkat s předními folklorními zpěváky a muzikanty - jubilanty v pořadu Dyž sem sa narodil, už sem byl bohatý.
Od 9.30 hodin v amfiteátru Zámek ve volných vystoupeních bude dána možnost další prezentace souborů. Novinkou letošního ročníku bude po více než desetileté pauze uvedení samostatného pořadu dechových kapel Za tichú Moravú křídlovka zpívá od 14.30 hodin.
Ve skanzenu se bude ve čtrnáct hodin opakovat páteční pořad Rok s vínem.
V amfiteátru Bludník bude od 13 hodin reprízován pořad Do roka a do dna. Posledním zahraničním pořadem letošního festivalu bude třicet minut po čtrnácté pořad V dobrém jsme se sešli. Se všemi soubory i diváky se rozloučíme při slavnostním ceremoniálu, který bude následovat po skončení zahraničního pořadu přibližně v 16 hodin.
Součástí festivalu bude opět prodejní veletrh publikací, zvukových nahrávek a videokazet v přízemí strážnického zámku s názvem Folklorica. |
|
Lidový balet Hradišťanu
Uh. Hradiště (pa) - V neděli 27. června od 19. hodiny ve farním kostele sv. Františka Xaverského zazpívají na společném koncertě chrámový sbor Cantémus Dómino a dětský sbor Moravské děti.
Pěvecký sbor Cantémus Dómino při farním kostele v Uh. Hradišti poprvé vystoupil při letošní večerní velikonoční bohoslužbě. Základní dramaturgii sboru tvoří duchovní hudba a svou pěveckou aktivitou chce obohacovat bohoslužebné slavnosti v kostele.
Holešovský dětský sbor Moravské děti založený v roce 1974 sbormistrem Karlem Košárkem převzal před více než rokem student brněnské JAMU Michal Vajda. Dětský sbor vyhrál mnoho domácích soutěží a výrazných úspěchů dosáhl také v zahraničí. Získal například první místo na mezinárodním festivalu ve Španělsku v roce 1991. V současné době se může pochlubit třemi hudebními nosiči.
V nedělním programu budou uvedeny krátké mše holandského autora G. Lesschera a anglického skladatele B. Brittena, dále pak skladby K. Bl. Kopřivy, J. Zacha, O. di Lassa, O. Ravanella, E. Elgara a J. Laburdy. |
|
Klenoty Slováckého muzea
Kabelka - zázemí pro mnohé potřebné i nepotřebné maličkosti, bez kterých se ženy a dívky neobejdou, je v dnešní době nezbytným módním doplňkem. Jen málokdo si uvědomí, že i kabelky mají svou historii, která není nezajímavá.
Již v období gotiky se nosívaly u pasu kabelky v podobě váčků, určené na drobné mince. Středověká burgundská móda 14. a 15. století považovala tyto váčky na peníze (aumoniere) za nezbytnou součást dvorského oděvu. Kromě váčků byly na opasku nošeny také ploché textilní nebo kožené taštičky, nazývané Grteltasche. Bývaly často zdobeny výšivkou s rostlinnou či figurální tématikou. Široká škála stehů umožňovala vytvářet plochou nebo plastickou dekoraci.
Z různých tkanin i kůže byly zhotovovány pytlíčkovité i ploché kabelky, připevněné k pasu i v době renesance. Při výzdobě těchto kabelek se projevil v plné šíři rozkvět gobelínové techniky. Rokokové a barokní kabelky bývaly zdobeny jemnou výšivkou z hedvábných nití jemně odstínovaných barev, tzv. malbou jehlou, aplikovanou na atlas či hedvábí. Křehkost materiálu zapříčinila, že tyto módní doplňky zůstaly dochovány jen vzácně nebo v torzovitém stavu. Výraznější plasticity dosahovala tehdy také používaná výšivka z dracounových kovových vláken. Kromě kabelek nosívaly ženy u pasu řetěz s klíči, příborem a nůžkami, tyto předměty symbolizovaly schopnou a pracovitou hospodyňku. Často mívaly ženy u pasu zavěšen také kapesník, který byl spíše ozdobou nežli hygienickou pomůckou.
Rokoko přineslo také novou podobu kabelek, byly to již větší textilní váčky, zdobené krajkami a stuhami, na horním okraji stahované šňůrkou. Nosívaly se zavěšené na ruce a spolu s vějířem a rukavičkami se staly součástí koketní hry tehdejších krasavic. Po milence francouzského krále Ludvíka XV. dostaly své pojmenování pompadůrky. V nejrůznějších variantách byly nošeny jako výrazný doplněk šatů i v následujících stoletích. Obliba kabelek váčkovitých tvarů vzrostla zejména ve druhé polovině 19. století. Z textilních materiálů se objevují kabelky s delší životností, nejčastěji taftové, barevně ladící s oděvem, ale i háčkované, drhané, kabelky z různých druhů ručních i strojových krajek. Vyšívané kabelky bývaly dekorovány převážně květinovými motivy, vyšívanými goblénovou nebo křížkovou technikou. Bývaly zhotovovány ve specializovaných dílnách, ale i velmi často svými majitelkami. K dobrému vychování mladé dámy totiž patřila i dovednost vytvářet zdařilé ruční práce.
V˙období empíru a zejména biedermeieru, kdy se při kávě či čokoládě v dámské společnosti besedovalo, vzniklo mnoho dokladů zručnosti šlechtičen a měšťanek. Ve Vídni existovaly specializované školy vyšívání, jejich absolventky získaly písemný doklad o své zručnosti na základě dokončené závěrečné práce, např. kabelky vyšívané miniaturní křížkovou technikou.
Z tvarů textilních kabelek, pompadůrek, vycházejí i kabelky perličkové, zakončené kuličkovou ozdobou. Obliba perliček přišla z Itálie z okolí Murana. V 19. století prosluly perličkovou výšivkou nejprve dílny v českých Vejprtech v Krušnohoří. Zpočátku byly i v dílnách perličky našívány ručně, v roce 1895 byl představen stroj na tkané korálkové výšivky. Jednotlivé korálky byly však i nadále navlékány ručním způsobem. Jediná chyba v počtu navlečených perliček znamenala posun, a tím i zkažení celého vzoru. Perličkovou výšivkou byl zdobeny i součásti oděvu - límce, manžety, živůtky. Dílny ve Vejprtech byly postupně vytlačeny konkurencí v Jablonci nad Nisou. České kabelky si v meziválečném období získaly svou proslulost i v cizině. Tehdy se také objevily nové tvary vyztužených kabelek (tzv. psaníčka), které byly rovněž dekorovány perličkovou výšivkou.
Kovové kabelky se staly módním hitem na konci minulého století. Vyznačují se jednoduchostí základního tvaru, jejich pevný rám je střízlivě elegantní nebo naopak kontrastuje nápadnou zdobností. Také kovové kabelky bývaly zhotovovány specializovanými dílnami jako dokonalý doplněk, nošený převážně k dlouhým toaletám do společnosti. Přestože jsou z kovu (alpaka, vzácněji stříbro), vyznačují se pohledově značnou lehkostí, kterou umocňuje napodobení pleteniny, vytvořené z jednotlivých oček nebo kovových plíšků či perliček. Někdy byly uvnitř opatřeny podšívkou z hedvábí či kůže, aby jejich obsah zůstal utajen.
Ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti je v současné době veřejnosti přístupná výstava historických kabelek ze soukromé sbírky, která umožní návštěvníkovi seznámit se s kabelkami z různých materiálů: kovovými, látkovými, vyšívanými i perličkovými. Kolekce kabelek je ve výstavě Slováckého muzea doplněna drobnostmi, které neodmyslitelně do kabelky či do ruky ženy patřily: pudřenkami, kapesníčky, hřebeny, rukavičkami, vějíři, lorňony či slunečníky. Všechny tyto předměty byly zapůjčeny z depozitářů zámků v Buchlovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Vizovicích a Slavkově. Mezi zajímavé exponáty patří zejména lorňon s naslouchátkem, speciální držáčky na květiny, které si dáma při slavnostních příležitostech zavěšovala k pasu, a také unikátní taneční pořádek ze studentského plesu v Uherském Hradišti v roce 1879. Výstava historických kabelek bude otevřena až do 22. srpna 1999.
Text: PhDr. Blanka Rašticová
Foto: Ladislav Chvalkovský
Kresby: archiv muzea |
|
Jak se žije v Ostrožské Lhotě
Malebná vesnička původním názvem Lhota Ostrožská, která leží v údolí východně od Ostrohu, patřila od počátku k ostrožskému panství, při němž se připomíná poprvé v roce 1366 jako Kamenná Lhota. Po vpádu Tatarů v roce 1663 byla obec vypálena, stejně tak i v roce 1705.
Obecní pečeť : kostel s dvěma vížkami a opis PECZET. LHOTI. OSTROWSKE 1726.
Železniční stanice Ostrožská Nová Ves, matriční a zdravotní obvod, fara v místě, pošta je zde z roku 1973.
Devětadvacetiletý Petr Radoch je jedním z nejmladších starostů našeho regionu. Již v předchozím volebním období byl v zastupitelstvu, z toho dva roky ve funkci zástupce starosty. Z loňských voleb vyšel jako starosta.
Na narozené děti obec platí až sedm tisíc korun
V současnosti žije v Ostrožské Lhotě 1640 obyvatel. Demografický vývoj populace je stejný jako v celém okrese. To znamená, že i u nás klesá počet narozených dětí. V loňském roce se u nás narodilo pouze 12 dětí. Proto se snažíme mladé rodiny s dětmi podpořit a do letošního rozpočtu jsme zařadili obecní příspěvek pro narozené děti, uvádí starosta. Na první narozené dítě obec přispívá dva tisíce korun, na druhé pak čtyři tisíce. Pokud se v rodině narodí třetí a další dítko, přispívá obec až sedm tisíc korun. První čtyři příspěvky již byly vyplaceny. Naší snahou je v obci mladé rodiny udržet. Avšak i v globále jsme oproti předchozímu roku zaznamenali úbytek obyvatel, upřesňuje starosta.
Pro letošní rok se nám nepodařilo získat prostředky na podporu bydlení
Přihlásili jsme se do programu pro poskytování státních půjček, ale pro letošní rok nám nebylo vyhověno. Avšak v případě, že se v budoucnosti tyto finanční prostředky podaří získat, počítáme s poskytováním půjček na opravu a rekonstrukci domů. Mnoho lidí se totiž v současnosti nepouští do stavění nových domů, spíše převládá tendence rekonstrukcí, které jsou finančně méně náročné, říká starosta.
Základní škola má moderní vybavení
Základní devítiletou školu navštěvuje asi dvě stě žáků. V minulém volebním období byla dokončena přístavba základní školy, kde vznikly další třídy. Myslím, že máme moderní školu, a i co se týká vybavení. Bylo zakoupeno asi deset počítačů, sice starších, ale pro výuku jistě dostačujících. Na jednom počítači je dokonce i přístup na internet, říká starosta. Podle něj je pro letošní rok v plánu využití části podkroví školy. Bude zde zřejmě školní družina, o využití další části však ještě není zcela rozhodnuto. I mateřskou školu letos čeká změna. V její části se totiž plánuje výdejna léků. Sice s menším sortimentem, než je v lékárně, ale bude to nová služba pro místní.
Hody se slaví jednou za dva roky
Již od pradávna se v Ostrožské Lhotě slaví hody sv. Jakuba - 25. července jedenkrát za dva roky, přičemž ty další připadají právě na letošní rok. Je to tradice. Hody se každoročně nepořádají možná proto, aby celá akce měla jakýsi slavnostnější ráz, domnívá se starosta.
Památky opravit nepotřebují
Památek zde není mnoho. Snad nejstarší z nich je socha sv. Jana Křtitele, která je po rekonstrukci. Farní kostel sv. Jakuba Většího je - podle patrocinia - kolonizačního původu. Renovován byl v roce 1832, a to v pozdně barokizujícím stylu se třemi oltáři v interiéru. Nový kostel byl vystavěn od 8.12.1906 do 25.10.1908, kdy byl také vysvěcen.
U nás si každý přijde na své
Sál pro kulturní akce je v současnosti v budově obecního úřadu. Pořádají se zde plesy, různé společenské akce i příležitostné oslavy životních jubileí. Ovšem tato budova je z třicátých let, prostory zde již zcela nevyhovují. V tomto směru se nám naskýtá jistá možnost. Na místě zdemolovaných autobusových garáží máme v plánu stavbu budovy, kde by v jejím přízemí sídlil obecní úřad, v podkroví pak restaurace či kavárna, která v obci chybí, říká starosta. Původní prostory obecního úřadu by pak mohly být využity například k rozšíření sálu. V letních měsících se pořádají v areálu hřiště taneční disco nebo country zábavy, vystupují zde různé rockové skupiny. Nejen pro starší se v obci pořádají také jak besedy u cimbálu, tak oslavy například Dne matek nebo vánočních svátků. Každý si zde prostě přijde na své.
Sportovní areál vyhledávají lidé z celého okresu
Místní sportovní areál, který byl vybudován v osmdesátých letech, je hojně navštěvován nejen místními, ale také lidmi z celého okresu. Máme zde fotbalové hřiště, dva tenisové kurty, volejbalové hřiště a sportovní halu, vyjmenovává starosta. Nejpočetnějším místním spolkem jsou právě sportovci. Nechybí tu však například ani myslivci, chovatelé, zahrádkáři, folklorní soubor Hájíček, Kameňáček, místní dechovka Rozmarýnka, Červený kříž, modeláři, Sbor dobrovolných hasičů, mažoretky Rolničky.
Neustále je co plánovat a budovat
Budeme se muset zamýšlet nad čističkou odpadních vod. Jde však o velmi nákladnou investici, na kterou s naším obecním rozpočtem nestačíme, tvrdí starosta. Pokud se nezmění podmínky podpory výstavby čističek v menších obcích ze strany státu, bude toto pro nás nedostupné. Podle něj v minulosti již byly vypracovány materiály jak pro výstavbu čističky, tak pro její připojení. Uvažovalo se také i o připojení na čističku v Uh. Ostrohu, i tak by ale náklad přesáhl více než dvacet milionů korun. V dnešní době se už naskýtají i možnosti jiných typů čistíren, které by byly finančně méně náročné. Konečné řešení ale zatím není stanoveno, vysvětluje starosta.
Podnikatelů je zde velmi poskrovnu
V Ostrožské Lhotě převládají spíše drobní podnikatelé, kteří si vydělávají sami na sebe. Již v minulosti se hledala cesta pro vytvoření jakési průmyslové zóny, kde by bylo možné stavět různé výrobní podniky. Naproti současného zemědělského družstva je již obecní prostor, na který se v této souvislosti začíná zpracovávat projekt. Podle starosty je v obci nedostatek služeb. Místní postrádají například prodej masa, průmyslového zboží i různé opravny.
V naší obci se žije dobře
Chtěli bychom, aby si naši občané více vážili svého životního prostředí. Potýkáme se totiž s tím, že se čas od času vyskytne někde černá skládka, kterou obec na vlastní náklady musí likvidovat. Naše obec je pěkná vesnice, ve které se žije docela dobře. Záleží na občanech, jak spolu žijí a vycházejí, a byl bych velice rád, kdyby se zde dobře žilo i nadále, dodává starosta.
Text: Lenka Falešníková
Foto: Pavel Paška |
|
| |
