Číslo: 27
12.07.1999
Článků: 68
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Vývoj sourozenců Ulrychových míří k etnické hudbě
Buchlov (fal/pa) - V malebném prostředí hradu Buchlova se v sobotu 10. července uskutečnil koncert sourozenců Hany a Petra Ulrychových s kapelou Javory (Kateřina Štruncová - housle, zobcová flétna, zpěv, Dalibor Štrunc, cimbál, bonga, zpěv a Petr Surý - kontrabas).
Počátkem šestdesátých let Petr se svými spolužáky založil "divadlo malých forem" Dibetra, ve kterém si Hana poprvé zazpívala jeho písničky. Později spolu zpívaly v bigbítových kapelách Vulkán (1964-67) a Atlantis (1968-72). Hana ještě spolupracovala dva roky s olomouckou skupinou Bluesmans a vystupovala s orchestrem Gustava Broma než v roce 1974 vznikly Javory, které s obměnami fungují dodnes. Jejich pestrá cesta vedla od bigbítových počátků, přes folkové a folklorní podoby tvorby až k současnosti, ovlivněné etnické kulturou. Skladby jsou otevřenější, postavené na vokálech celého souboru a obsahují některé prvky "východní" hudby. O tom vypovídá i nové album Malé zrnko písku, které vyjde začátkem srpna.
"Živě si pamatuji, když jsme s Hankou v roce 1964 začínali, si živě pamatuji, jak tlačíme dvoukolák s aparaturou a jedeme nahrávat do brněnského studia. Tehdy mi zpívala ještě druhý hlas. Jak se to změnilo. Od té doby jsme se já stal bratrem sestry, která umí zpívat. Myslím, že to máme dobře rozdělené. Já spíše dělám autorské věci a Hanka zpívá. To je úděl, protože když už máme karty od Pána Boha takhle rozdané, musíme dělat pořád nové a nové písničky a pořád s nimi chodit na trh", prozradil na začátku koncertu Petr.
Po několika letech, co spatřil světlo světa sešitek "To nejlepší s Javory", vydalo brněnské vydavatelství konečně i knížku "Hana a Petr Ulrychovi - Písně 1964 - 1999" obsahující řadu fotografií, miniesejů a textů písniček rozdělených do jednotlivých pasáží vývoje jejich tvorby.
Poslední z řady písniček, které vydali na albu O naději tvořily jednou s větších částí vystoupení. Po dvou skladbách z alba Nikola Šuhaj loupežník, Petr prozradil, že se chystá oživit toto album znovu oživit. K filmu Díky za každé nové ráno, udělal Petr úvodní skladbu. Teprve až dodatečně udělal na Hančino přání písničku, která se jmenuje stejně jako film. I ta během večera zazněla stejně jako na Jiráskovi motivy napsaná skladba "Housle a mříž" z alba Meč a přeslice.
V opravdu pestrém vystoupení zazpívala Hana i jednu písničku z muzikálu Radúz a Mahulena, ve kterém ztvárňuje roli Matky Země - "Ej hora Magura".
Samozřejmě, že došlo i na bigbít. Sice v podání nezvyklém, s cimbálem, houslemi a kontrabasem, ale i tak většina písní z prvního, ryze bigbítovýho alba Odyssea sklidila velký ohlas stejně tak jako nejznámější "javorovské" písničky Zvon, Bylinky, Kdysi, Javory. S publikem se rozloučili, jak se na Moravě patří - folklorem.
Po koncertě jsme se Hany Ulrychové zeptali:
Jak se vám hrálo na hradě? Koncertujete raději v sále nebo ve volné přírodě?
"Myslím, že na tom vůbec nezáleží. Pro mě je směrodatné, jaké příjde publikum, což se pozná už při prvních třech až čtyřech písničkách. A dneska večer se nám hrálo bezvadně. Navíc i lidé byli vstřícní, takže myslím, že to bylo oboustranné.
Kromě toho, když člověk vyjede nahoru na hrad a podívá se kolem sebe na krásnou krajinu, to samo o sobě je krásná inspirace."
Jsou vaše pocity z koncertování jiné než před třiceti lety?
"V současnosti se asi cítíme líp, myslím tím třeba v rámci zpívání, protože už jsme všechno přece jenom zažili. Dnes už se na tuto profesi díváme jednak s nadhledem, protože se říká, že všechna sláva polní tráva, a navíc mě zpívání i samotné koncerty čím dál víc baví. Naše písničky jsou s malými obměnami pořád stejné. Osobně v nich cítím poetiku. Dělá mi radost zpívat jak staré, tak nové písničky, což doufám bylo vidět i na dnešním koncertě."
Co plánujete o letošních prázdninách?
"Nejraději jezdívám do Beskyd a české Kanady, kam mám namířeno letos. Moje prázdniny a chvíle volna trávím především v přírodě, baví mě totiž turistika.
Kromě toho i ve chvílích odpočinku poslouchám muziku. Pouštím si velice různorodou hudbu, především vážnou. Mezi mé favority patří Leoš Janáček, Bohuslav Martinů a Antonín Dvořák. Také hrozně ráda poslouchám jazzovou muziku, občas zajdu na pěkný koncert některého ze svých kolegů, třeba Jarka Nohavicy, Karla Plíhala nebo Zuzku Navarové. Neodmítám ani divadlo a pěknou knížku."
A teď něco ze soukromí. Změnil se během života váš sourozenecký vztah?
"V dětství měl samozřejmě vrch Petr, protože je o pět let starší. Mívali jsme mezi sebou běžné půtky. Například mi zásadně jedl čokolády a nadával mi, že jsem tlusťoch. Prostě normální sourozenecký vztah. Žádný idealistický, ale zdravý. A vzhledem k tomu, že vlastně spolu pracujeme, dá-li se tomu tak říkat, protože je práce pro nás spíše koníčkem, tak vztah mezi námi je pořád dobrý. Legraci si ze sebe děláme pořád."
Vedli vás rodiče ke hře na hudební nástroje?
"Já i Petr jsme chodili povinně "do klavíru". Oba jsme byli ovlivněni zejména tatínkem, jeho operními áriemi, které jsme často poslouchali. V dospívání jsme se samozřejmě začali zajímat i o jinou muziku. Poslouchali jsme písně Voskovce a Wericha i písně Divadla Semafor."
Čím bylo zvláštní vyrůstat v rodině operního pěvce?
"Bylo to samozřejmě trochu odlišné. Věnovala se nám hlavně maminka, která na nás měla více času. Tatínek Jaroslav byl pracovně velmi vytížen. V padesátých a šedesátých letech byl velkou hvězdou brněnské Janáčkovy opery. Dodnes známe jeho některé árie nazpaměť." |
|
Večírek zmrtvýchvstalých Koster byl pohlazením na duši
Uh. Hradiště - Po několika měsících absence se znovu vynořila na hudební plácky skupina Rudých koster. Po nedávném veselském koncertu se v pátek zjevila i v klubu Mír - část: chatová oblast.
Jako předskokany a rozehřívače hustého vzduchu v barovém prostředí si vybrali Sugar Baby.
Nevytvořili si sice tolik potřebný kontakt s publikem, přesto jejich muzika odrážela velký zápal a chuť do hry. Páteční akce formou "na půl plynu", což znamená, že veškerá produkce se konala bez přítomnosti zvukaře a P.A. systému, probudila jednu z nadějných, prachem zavátých kapel. Vzpomínkou na staré doby Rudých Koster byla kratičká prezentace dvou vlastních skladbiček Pavlem Kratochvílem alias Pipinem, který kdysi v kapele obsluhoval basu. Sice dost amatérské, nicméně velmi nostalgické, emotivní a působivé. Obrovský aplaus.
Úderem dvaadvacáté hodiny se na "pódiu" setmělo, aby se vzápětí na něm po rozsvícení objevila kapela s bratry Moresovými v čele. Tito dva kytaristé své nástroje skutečně ovládají, což koneckonců dokonale předvedli v takových peckách jako jsou "Supermarket svastika" nebo "Made in Germany". Lyrika, psaná většinou mladším Petrem a podaná novým členem kapely, zpěvákem Markem, se někomu může jevit trochu kontroverzně, s trochou nadhledu však lze konstatovat humor a ironii. Asi nejvýraznější vadou na vystoupení, kromě občasných rytmických a hráčských nesrovnalostí, bylo hlasité ozvučení zpěvákova mikrofonu, což působilo trochu rušivě, ale i přesto to zvládl Marek Podolinski velmi slušně. Bylo z něj cítit takové zvláštní uspokojení, které se po chvíli přeneslo na publikum, které výkony kapely odměňovalo potleskem. Bývalý zpěvák skupin Labyrinth a Infanticide dodal Kostrám novou dimenzi.
"Na Mír chodím opravdu rád, nejenom kvůli pivu," řekl nám po koncertě jeden ze stálých návštěvníků hradišťského "rokáče" a dodal, "za kdejaký shit se platí a dobré koncerty jsou zadara!"
Theodor "Pete" Pištěk |
|
Kulturní týdeník
...tentokráte za čtrnáct dnů
pondělí 28. a úterý 29. června
- Začátkem týdne proběhl první turnaj Slováckého divadla v tenise za účasti herců, vedení a několika hostů. Podle očekávání zvítězil provozní ředitel Karel Taft.
pondělí 28. června
- Unie svobody pořádala na Masarykově náměstí koncert u příležitosti vernisáže fotografií Luboše Kotka "Kosovo 98/99". Zvědavcům a kolemjdoucím vyhrávaly do kroku kapely Credo a Halogen.
úterý 29. června
- V kině Hvězda a posléze v restauraci U Dvořáků se uskutečnila první schůzka pořadatelů Letní filmové školy s redaktory "novodobých" Filmových listů. Jejich vedoucím se opět stal Pavel Vysloužil z ČTK a zástupcem Petr Cekota z Mladé Fronty DNES. O grafiku se tradičně bude starat Michal Stránský.
středa 30. června
- V prostorech galerie U Sovy proběhla vernisáž výstavy obrazů známého malíře Tomáše Měšťánka.
- Ve staroměstské sokolovně zatančil a zazpíval Dětský národopisný soubor při ZŠ Staré Město Dolinečka. Jako host se představil Handrláček z Kunovic.
- V rámci oslav sedmiletého výročí knihkupectví Portál proběhla autogramiáda Petra Olivy a jeho knížky "Čas, země a lidé".
- Český rozhlas pozval hradišťské obyvatele na Rendez-vous na cestách. Kromě diskotéky Dj Jindry Eliáše a řady soutěží se z Hradiště živě vysílalo.
pátek 2. července
- Déšť zmařil koncert Vlasty Redla a skupiny Každý den jinak na hradě Buchlově. Jenom host večera, Sbor sv. Pluka, dostal lidi do varu, který ani déšť neuhasil, přesto na vystoupení Vlasty Redla skoro šest stovek lidí čekalo marně. Pořadatelé přeložili koncert do Buchlovského amfiteátru na středu 4. srpna.
pátek 2.- neděle 4. července
- Víkend se v Hluku nesl ve znamení folkloru. Letošní XVII. Dolňácké slavnosti písní a tanců byly spojené s tradiční jízdou králů, přehlídkou dechových hudeb a řadou výstav.
neděle 4. července
- Dechová hudba Topolanka oslavila své stoleté výročí. Slavnostního zahájení na návsi se zúčastnili i další účinkující - Šardičanka, soubor Včelaran a zlínské mažoretky.
středa 7. července
- Po šestnácté hodině se v knihkupectví Portál uskutečnila autogramiáda knihy "Písně" 1964 - 1999" sourozenců Hany a Petra Ulrychových. |
|
Teď už je znáte
Jižané
Silné podhoubí v našem regionu mají i kapely hrající tramské a country písničky. Za jednou z nich jsme se vydali do Březolup.
Vše začalo v trampské osadě Rover Scout v Březolupech, kterou si založili v roce 1972 a dodnes se v ní scházejí jako staří trampové.
"Náš kamarád Standa Kučný, hráč na mandolínu, postavil chalupu na Pulčinách, kam jsme začali pravidelně jezdívat. Hrávali jsme ve třech kytarách a všichni jsme zpívali. Tak dvakrát ročně i veřejně," vzpomíná Petr Faltýnek. Od roku 1989 jsme hrávali s banjem díky přeorientování kytaristy Vlastimila Šišáka.
"O dva roky později přichází můj kamarád, s kterým jsme hrávali bigbít," říká Faltýnek. S basistou Milanem Adamcem přichází hrát na foukačku Vlasta Hrabica. Kromě nich hrají na kytary: šesti strunnou - František Stašek, dvanáctistrunnou - Petr Faltýnek a občas s němi jezdí i jeho bratr Antonín, který hraje na housle.
Tato osadní trampská kapela sedmi chlapů hrávala od roku 1992 ještě pod názven T.O. Rover scout většinou na chatě na Pulčinách, na Žítkové a různých kamarádských akcích po restauracích. Teprve poslední tři roky vystupují na oblíbených country bálech a přesně tak dlouho se jmenují Jižané.
"Náš kamarád, ke kterému jezdíme na chalupu na Pulčiny, nám vždycky říkal, že on je valach - seveřan a my všichni ostatní, co za ním jezdíme z Březolup jsme jižané a z toho vzešel i název," objasňuje Petr Faltýnek.
Jižané hrají většinou tramské a country písničky, něco z vlastní tvorby a sem, tam nějaký folk.
Velmi často hrávají na Slovenské straně hranice - V Laze pod Makytou, okolo Trenčína, ale i U Tygra ve Stříbrnicích a na dalších místech.
"Lidé, kteří přídou na cimbál jsou stejného ražení jako ti, co příjdou na nás," míní Faltýnek.
Jejich spolupráce se Včelaranem začala loňské léto na jejich domovské chalupě v Topolné. Společná vánoční "Štěpánská" pod rosvíceným vánočním stromem v Březolupech nebo fašanková zábava lidi přímo nadchla.
"Lidi se chtějí především bavit, poslechnout si a tančit si," dodává nazávěr Faltýnek. |
|
Mladí tvůrci i spisovatelé se znovu sjeli do Luhačovic
Luhačovice (cab) - Už posedmé přivítalo toto lázeňské město téměř třicet začínajících a snad i budoucích básníků a prozaiků z celé republiky, kteří se na týden stali frekventanty semináře Literární Luhačovice. Tři z nich byli vysláni Nadací Jana Pivečky ze Slavičína jako vítězové literární soutěže středních škol okresu Zlín, ostatní byli vybráni na základě zaslaných prací. Seminář každoročně pořádá profesor místní Integrované školy Karel Milička, který je autorem nedávno vydané učebnice literatury Básníci velkých příběhů, a letos by měl vyjít její druhý díl nazvaný Příběhy slavných básníků. Podle něj není úkolem semináře naučit mladé lidi psát, ale dát jim možnost seznámit se se stejně "postiženými" lidmi i zkušenými spisovateli. Z těch navštívila Luhačovice již tradičně Eva Kantůrková, o žurnalistice pohovořil šéfredaktor přílohy Svobodného Slova Lubomír Faltejsek, o literární kritice majitel nakladatelství Votobia Praha Petr Žantovský a jeho žena, režisérka pražské Violy, poradila, jak správně přednášet vlastní básně. Z dalších setkání se mladí lidé, většinou studenti středních škol, dověděli, co je čeká při vydávání vlastní knihy a na setkání Obce spisovatelů, kde se hovořilo o problémech evropské literatury, měli možnost zjistit, jak ve skutečnosti vypadá česká literatura. Mezi nejoblíbenější přednášející patřil i letos Jan Cimický, který, mimo jiné aktivity, stále vydává knihy a píše básně a vedle Jiřího Žáčka, který letos přijet nemohl, je také čestným členem Klubu spisovatelů. Ten v Luhačovicích reprezentoval jeho předseda, básník Lubomír Brožek.
Souběžně s tímto seminářem pořádala Obec spisovatelů tradiční Mezinárodní setkání tuzemských i zahraničních spisovatelů z Polska, Slovenska, Rakouska i Ukrajiny, kteří se při autorském čtení letos poprvé rozdělili a část z nich se svými příspěvky zavítala do Zlína. Díky finančnímu příspěvku od Obce ve výši deseti tisíc korun bude snad do října letošního roku možné vydat almanach nejlepších prací mladých tvůrců za celých sedm let. Možná se mezi nimi objeví i práce Hany Bilavčíkové, Terezy Vrbové nebo Marcely Lexové, letošních účastnic Literárních Luhačovic a studentek gymnázia v Uh. Brodě. |
|
Slavnosti bratrstva Čechov a Slovákov
Velká Javořina neděle 25. 7. od 9.30 hodin
Letos účinkují: Dychová hudba Turanka, skupina country tanců Westep, folkrocková skupina Second Band, bluegrassová kapela Hunting, Muzika Borovienka, folklorní soubory Skaličan a Světlovan, cimbálistka Magda Múčková se strážnickými hudci, gajdoš Pavel Popelka a jeho přátelé, Stano Dančiak a Mojmír Maděrič. V rámci slavností se uskuteční VII. ročník Běhu bratrstva Hrnčiarové - Javorina a setkání přátel historických vozidel z Moravy a Slovenska. |
|
Boršický soubor Pentla vystoupil opět v zahraničí
Boršice (iš) - Dvacet devět členů reprezentujících moravský folklor přijelo ve středu 30. června z Euro festivalu v holandském městě Lochem, které leží několik kilometrů od známého starobylého hanzovního města Deventeru.
Kromě České republiky zde bylo zastoupeno několik dalších zemí Evropy, například Norsko, Francie, Skotsko, Maďarsko, Slovinsko, Švýcarsko aj. Avšak Pentla se ani v této konkurenci neztratila. Při závěrečném večírku na rozloučenou přebrala ocenění za nejvíce oblíbený soubor z celého festivalu.
Pro všechny byl zájezd velkým uměleckým zážitkem, stejně jako i seznámení se s novými evropskými přáteli. Touto cestou by také soubor chtěl poděkovat manželům Pilušovým za trpělivost, panu Varmužovi za vynikající pečivo a řidičům Milanu Buráňovi a Pavlu Kovářovi za bezpečnou cestu. |
|
O lidovém kroji hradišťského regionu
Náš lidový kroj, ten, který se vyvíjel a sloužil venkovskému člověku pro všechny jeho životní potřeby celá staletí, přestal se vyvíjet a začal upadat již před první světovou válkou. Hlavně ženské oblečení. To se zvrhlo v maškaru, jakýsi exot, přebujelou neforemnou parádu, ukázku nevkusu.
Z počátku padesátých let hrstka lidí v Uh. Hradišti - mezi nimi pan Vladimír Červinka - otec malíře Targuse, se pokusila o záchranu kroje, vrátit mu tvář, lidovou podobu. Pro jeviště, kde přežíval foklor i pro slavnostní příležitosti lidu. V Uherském Hradišti založili družstvo Slovač, které má nesmrtelnou zásluhu za obnovu krojů v celém tehdejším Československu. Do "majetku lidu" se však bohužel nevrátil. Zaplať Pán Bůh, že je alespoň na jevišti.
V tom ženském úpadkovém šatě nelze ani pořádně sedět, ne tak tancovat, proto choreografové našich souborů volí to nejjednodušší oblečení, které nevadí v pohybu. Letité zkušenosti potvrdily, že svátečnímu kroji, ale i neupravenému, nestylizovanému lidovému tanci jeviště nesvědčí. Nejsou tu doma. Patřívaly na náves, do kostela a hospody. Prostým přenesením na jeviště je to, co se čekalo, pryč, i umění, bylo-li tu jaké. Ale s tímto problémem si dovedou tvůrčí pracovníci poradit. Jak vrátit ten krásný kroj Verunky Čudové z Bílovic do majetku lidu? Čert ví!
Karel Piškytl |
|
Kopaničářské slavnosti
Starý Hrozenkov 16. - 18. 7. 1999
pátek 16. července - Kulturní dům Bratrství Čechů a Slováků ve Starém Hrozenkově
20 h - DIVADELNÍ HRA: Stanislav Štepka - Loď svet (divadelný súbor Divoch z Hornej Stredy)
sobota 17. července - přírodní amfiteátr
16 h - KONCERT: Mládežnická dechová hudba Mladá Drietomanka a DH Hrozenčanka
17.30 h - VYSTOUPENÍ FOLKLORNÍCH SOUBORŮ: Kopaničár, Srňan, Dolcainers, Kolovrátok, Turiec a Kunovjan
21 h - ZÁBAVNÝ VEČER: Ivan Mládek a jeho Banjo Band "Naše slavné přídavky" - hity Banjo Bandu sedmdesátých let (trampské, vodácké, kavárenské, politické a jiné povalečské písně), anekdoty, scénky, živé divadelní klipy
22.45 h - LIDOVÉ VESELICE: Hrají Drietomanka a Straňanka + hudobná skupina Sonet
neděle 18. července - přírodní amfiteátr
13 h - KONCERT: Detská dychová hudba pri Obecnom úrade Dolná Súča
14 h - VYSTOUPENÍ FOLKLORNÍCH SOUBORŮ: Kopaničárek, Čajka, Světlovánek, Kamenček, Dolcainers, Světlovan, Liborčan a Pentla.
18 h - LIDOVÉ VESELICE: Hraje Hrozenčanka + diskotéka |
|
Letní kino v Boršicích slaví desáté výročí
Boršice (iš) - Sportovní klub už pět let provozuje jediné letní kino s pevnou plochou a komorou v našem regionu. Má kapacitu 500 až 600 lidí.
Promítání v něm začalo v červnu a v průběhu prázdnin jej můžete navštívit hned třikrát do týdne, a to ve středu, pátek a sobotu. Díky Marii Kmentové je programová nabídka pestrá a skýtá ty nejlepší a nejnovější filmy. Promítá se za každého počasí a bohaté občerstvení je zajištěno. Pořadatelé pro vás připravili různá překvapení. Jedním z nich byla i Filmová noc v červnu, kdy se za cenu jednoho filmu promítaly dva. O přestávce hrála kapela a probíhala ochutnávka výborného pečiva z Varmužovy pekárny.
Všechny akce letního boršického kina vám pravidelně přinášíme v našem týdeníku. |
|
Děti z Dolinečky a Handrláčku přivítaly prázdniny zpěvem a tancem
Staré Město - Dětský národopisný soubor Dolinečka se představil ve středu 30. června v sokolovně letošním programem s názvem Dolinečka 99. Své výsledky celoročního snažení předvedly za doprovodu CM Dolina s primášem Pavlem Mitášem a děvčat z Dolinečky III. Jako host se s pásmem Běžel tudy zajíček a zpěvem dívčího sborku představil Handrláček I z Kunovic. V příjemně laděném odpoledni se premiérově představila letos vzniklá Dolinečka IV s pásmem říkadel Myška. Slovem program provázela Irena Šichová.
Náš snímek zachycuje šestiletého Ondřeje Bazalu. Foto: P. Paška |
|
Ten dělá to a ten zas tohle
"Když usedám za volant letadla, které se má poprvé vznést do vzduchu, mám pocit plného soustředění s tím, že se pokaždé něco může přihodit," charakterizuje svou práci sedmapadesátiletý zkušební pilot LETu Kunovice Stanislav Sklenář.
Jak jste se dostal k povolání letce?
"Samozřejmě je to otázka zájmu hned v mládí. Do Aeroklubu jsem začal chodit od 14 let. Tenkrát jsem samozřejmě ještě netušil, že mě tento koníček bude provázet jak v osobním, tak pracovním životě. Snad trocha štěstí, shoda náhod a vlastní snaha zapříčinila to, že mne letadla provází celý život. V roce 1956 jsem se učil teorii a o rok později jsem poprvé řídil letadlo, samozřejmě pod dohledem instruktora. Začínal jsme s bezmotorovým letadlem - kluzákem. Za celou tu dobu jsme nasbíral mnoho zkušeností. Mám už nalétáno zhruba 17 000 hodin."
Jak se záliba stala povoláním?
"Původně jsem do svých třiadvaceti let pracoval jako letecký technik v LETu Kunovice. Poté jsem nastoupil do Aeroklubu jako náčelník. Ovšem po dvanácti letech jsem se už jako zkušební pilot vrátil zpět do LETu, kde jsem až dosud, navíc ve funkci vedoucího leteckého provozu."
Co je náplní vaší práce?
"První vyrobené letadlo, které předtím muselo projít složitým vývojem, se nazývá prototyp. I ono se při prvním letu vlastně učí létat. Přestože je vše rozkresleno a spočítáno, není vždy jisté, zda se let obejde bez komplikací. Při těchto záletech se zjišťují nedostatky, které se následně samozřejmě musí odstraňovat. Takových prvních letů s prototypy jsem udělal hezkou řádku. Od sportovních létacích zařízení, jako je kluzák, ultralight, až po motorová letadla vyrobená převážně právě v LETu, a. s. Kunovice - 410, 610."
Jakými zkouškami vyrobené letadlo prochází?
"Letové zkoušky jsou široká oblast. Když to shrnu, zkouší se letové vlastnosti a výkon letadla za extrémních podmínek v oblasti, kde je kolem 40 stupňů, v zimních podmínkách při teplotách téměř do minus šedesáti stupňů, a také zkoušky s letadlem v námrazových podmínkách."
Které země vás při zalétávání letadel zaujaly?
"Kromě Jižní Ameriky jsem navštívil už všechny světadíly. Nejdelší let však byl do Austrálie. Letěli jsme s letounem L 420, což je pokračování verze 410, na leteckou výstavu do Avalonu (letiště vedle Melbourne).
Představitelé této země si však velmi váží svého životního prostředí. Nezvykle na nás totiž zapůsobil uvítací proces v této zemi. Po přistání jsme museli nechat celé letadlo vystříkat dezinfekčním prostředkem a ještě jsme v něm museli zůstat pětadvacet minut zavření, přičemž v letadle byla teplota 40 stupňů. Stejně tak celní zdravotní kontrola byla velmi přísná a úzkostlivě a bedlivě kontrolovala, zdali nemáme snahu zanést do této země zárodky nějakých nemocí. Dokonce nám promačkávali zubní pasty, jestli v nich něco nemáme. Stejně tak jsou hákliví na dovoz potravin, což zde nepřipadá v úvahu. Ovšem to platí i pro místní obyvatele, i oni musí touto celní a zdravotní prohlídkou projít. Do Austrálie jsme letěli přes Indonésii a při mezipřistání na ostrově Bali jsme se prošli po pláži. Kamarád si zde nasbíral škeble. Ovšem nedovolili mu je odvézt. Austrálie je opravdu velká země. Ze severní na jižní část ostrova nám let trval zhruba sedm hodin. Z důvodu velké vzdálenosti jsme přistávali uprostřed Austrálie ve městě Alice Springs. Je to ale jen poušť, všude samý písek, není zde vidět žádný život, žádná vegetace. Padesátistupňové teploty jsou zde normální. Skutečný život se odehrává jen po obvodu celého ostrova."
Potkalo vás v této zemi něco neobvyklého?
"Na té výstavě za námi došel zákazník, který tvrdil, že se mu naše letadlo velice líbí, ale že by potřeboval jednu speciální věc. Jestli bychom mu toto letadlo nepředvedli letem na jeden jeho soukromý ostrov. Prý jestli se nám tam podaří přistát, že nám zaručuje dobrý obchod. Ovšem na letecké mapě tento ostrov ani nebyl zaznačený. Zákazník v mapě udělal bod, odměřili jsme si tedy souřadnice a vyrazili jsme směrem do moře. Za půl hodiny se před námi cosi objevilo. Byl to kulatý ostrov a uprostřed něj byla v lese vysekaná jako by přistávací dráha. Udělali jsme průlet nad touto dráhou, ale náš technik nám přistání nedoporučoval.
Naše letadlo má totiž rozpětí 21 metrů a průsek lesem mohl mít asi tak devětadvacet metrů. Navíc tato "přistávací dráha" dlouhá asi 600 metrů začínala i končila v moři. Přistát se nám podařilo, ale k obchodu nakonec nedošlo."
A co zkouška letadel v zimních podmínkách?
"V dobách dávných se veškeré zkoušky prováděly jenom v Rusku, tam jsme také letadla dodávali. Pamatuji si, že jsem tam v rámci zkoušek strávil v Rusku v jednom roce 125 dní. Poznali jsme, jak tam lidé žijí, jaké mají problémy a jak je také řeší. Můžu ale říci, že vždy byli dobrosrdeční. Skutečně mnohdy neměli co jíst, ale když se člověk s nimi seznámil, okamžitě nás pozvali k sobě domů. V Jakutsku na Sibiři byla v obchodech byl maximálně kefír, něco málo brambor a chleba, ale když nás v rámci nějakého svátku (nevzpomínám přesně jakého, tam se totiž vždycky nějaký svátek našel) večer pozvali na návštěvu, tak na stole byly pomeranče, čokoláda, prostě úplně všechno.
Vždycky jsem říkal, že největší nepořádek je v Rusku. Neznali totiž moc hygienická pravidla a podobně. Myslel jsem si, že větší nepořádek asi na světě být nemůže. Ale když jsem se dostal do Indie, musel jsem se jim v duchu omluvit. V Indii jsou totiž na tom mnohem hůř. Celkové životní podmínky v Indii nejsou důstojné."
Jaké zážitky máte z Indie?
"V této zemi jsem byl asi 5x, protože jsme zde prodávali letadla. Bohužel se nám ale zákazník moc nevydařil, tak jsme mu letadla brali zpět. Když jsme je přebírali, fungovalo všechno jakž takž. Při prvním odletu se nám ale objevila první závada, kvůli které jsme museli přistát a závadu opravit. Toho trápení ale ještě nebylo dost, po vzletu asi 50 - 70 km od pobřeží uprostřed moře nám vysadil jeden motor. Samozřejmě letadlo na tuto vzdálenost musí letět vždycky naplno, takže jsme měli velké štěstí, že jsme již měli nastoupanou nějakou výšku. Samozřejmě jsme se vrátili s jedním pracujícím motorem zpět na letiště. Nebyl to zrovna příjemný zážitek, už jsme měli nasazené i plovací vesty, ale naštěstí to dopadlo dobře. Takových příběhů se přihodí dnes a denně. Tvrdím, že člověk při létání musí pořád myslet na zadní kolečka, pořád musí být něco v rezervě. Nedá se létat bez bázně s tím, že to pokaždé vyjde. Člověk totiž to štěstí vždycky mít nemusí. Pořád musí být v pohotovosti."
Která země vás nejvíce okouzlila?
"Země kolem Indického oceánu - Indonésie, a to svou nádhernou přírodou. Potom ale také země na vysoké technické úrovni, jako je Amerika, kde pojetí pro normální žití i létání je úplně jiné, na což my nejsme zvyklí. Evropa má zavedené standardy, letiště jsou v podstatě stejná, technicky stejně vybavená, ale jsou letiště, například v zemích afrických, jen písková a neupravená, bez letištní věže a vůbec jakéhokoli zázemí.
Čím si vysvětlujete to, že děláte právě tohle?
"Je to nejspíš taková droga. Člověka to začne bavit, později však zjistí, že se bez létání v podstatě nedá žít. Druhá, avšak nezbytná věc je štěstí ve zdraví. Kombinace zdraví s létáním jsou značné. Každého půl roku musím navštěvovat Ústav leteckého zdravotnictví. Zdravotní prohlídky jsou poměrně velmi náročné. Kdyby lékaři cokoli na zdraví pilota našli, svolení k létání už nedostane. Podmínkou pro práci pilota je hlavně pevné a dobré zdraví."
Text: Lenka Falešníková
Foto: Pavel Paška |
|
Jak se žije v Bystřici pod Lopeníkem
Ve stejné vzdálenosti od Uh. Hradiště i Trenčína, na důležité dopravní tepně směrem na Starý Hrozenkov se nachází obec Bystřice pod Lopeníkem. Obec leží 12 km od Uh. Brodu v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, na hranicích etnografického regionu uherskobrodského Dolňácka. První písemné záznamy pochází z roku 1374, kdy byla osada ještě součástí Bánova. Od roku 1405 je samostatnou obcí společně s tvrzí Ordějov. Vesnicí vedla starodávná cesta do Uher, což bylo příčinou častých nájezdů vojsk Turků, Tatarů, Kumánů i Uhrů. Obyvatelé obce byli odnepaměti malozemědělci, i když nadmořská výška 374 metrů a nepříliš úrodná půda nedávaly záruku příliš velkých výnosů. Specifikou obce byli tzv. semenkáři, tedy obchodníci se semeny a kořením, kteří udržovali tradici už od 18. století.
Chceme zachovat obec živou
Bystřice se může pochlubit nejmladším starostou na okrese, kterým je už druhé volební období Milan Bauka (29). V roce 1997 se podařilo zplynofikovat celou obec, a to i přes nepříznivé finanční podmínky. Občané tak dostali možnost využít ekologický, pohodlný a finančně únosný způsob vytápění. "Pro vybudování plynovodu bylo nutné přijmout úvěr, který je kombinovaný se stavebním spořením, čímž jsme dosáhli velmi nízké úrokové sazby. Navíc se podařilo získat i státní dotaci úroků," říká Bauka. Obec se snaží rekonstruovat také místní komunikaci, která je dlouhá asi 4km, a v příštím roce je v plánu oprava alespoň jedné čtvrtiny silnice. Podle starosty měla obec největší potíže v uplynulém roce s rekonstrukcí kulturního domu, kde vznikly kanceláře obecního úřadu, a s údržbou komunikací.
Úmrtnost vysoce převyšuje porodnost
V současné době má obec 820 obyvatel, ale dlouhodobě se tento počet neustále snižuje. "Pokud se nám nebude dařit tento trend zvrátit, malý počet dětí by mohl v budoucnosti existenčně ohrozit mateřskou i základní školu," míní starosta. Z pohledu mladé rodiny jsou především podstatné dvě skutečnosti - bydlení a zaměstnání. Jednou z podpor bydlení, které připravuje obecní zastupitelstvo, je i stavba bytového domu a také půjčky poskytnuté obcí na rekonstrukce starších domů. V této době OÚ přijímá přihlášky zájemců o obecní byty.
Podnikání v malé obci je obtížné
"Zaměstnání v obci je problémem téměř neovlivnitelným, snad jen při dalším budování máme možnost vytvořit nové pracovní příležitosti," říká Bauka. Protože většina lidí dojíždí do Uh. Brodu, obec by uvítala daleko větší počet drobných podnikatelů i řemeslníků. Chybí například stálé kadeřnictví, přestože obec vhodné prostory má. Své služby už zde nabízí dvě prodejny smíšeného zboží, masna, pohostinství i kavárna, velmi dobrou pověst v okolí má i místní pěstitelská pálenice, o kterou se stará Bohumil Matucha, který také píše místní kroniku. Pro starší občany důchodového věku, kterých v obci žije okolo 330, je velkou pomocí praktický lékař, který jednou týdně do Bystřice dojíždí, a proto nemusí cestovat do Bánova nebo Uh. Brodu. Podle starosty je důležité, aby místní lidé našli zaměstnání v domácím regionu, kde jsou vzdálenosti přijatelné, a trvale neopouštěli obec. "Jestliže jednou někdo odejde z obce kvůli zaměstnání například do Prahy, kde jsou nesrovnatelné možnosti, už se do obce asi nevrátí." I proto obec podporuje vzniklé Sdružení Uherskobrodsko, které se snaží o rozvoj celého regionu.
Písně z Bystřice pod Lopeníkem
Velkou zásluhu na udržování místních zvyků měl Jan Beníček (1907 - 1992), který jako učitel napomáhal udržovat tradice, psal místní kroniku a publikoval v regionálních novinách i časopisech. Jeho posbírané pověsti Legendy tichého večera vydal spisovatel Jan Chovanec, který tímto vzdal poctu svému příteli. Z dalších publikací o Bystřici lze vzpomenout knížku Pavla Popelky Písně z Bystřice pod Lopeníkem. Ta obsahuje kromě sebraných písní, které se zde zachovaly, také soukromou rodinnou kroniku Aloise Guriči, která doplňuje písňové texty. Velkému zájmu Bystřičanů se těší také tradiční masopustní obchůzka vesnicí, kde budoucí regrúti bobkovníci, tančí Pod šablový tanec a zvou občany na večerní fašankovou zábavu. Ta se koná šest týdnů před totiž Velikonocemi a zahajuje masopustní dobu.
Malý autobus pro sportovce
Ve vesnici pracuje také sportovní organizace TJ Sokol a Sbor dobrovolných hasičů, které kromě vlastní činnosti pořádají každoročně nejrůznější plesy a zábavy. TJ Sokol má v žácích dobrou základnu pro dorosteneckou a mužskou soutěž, na dobré úrovni je i stolní tenis, který vede Václav Mahdal. Právě díky stálé činnosti si tělovýchovná jednota Sokol mohla v letošním roce pořídit menší autobus, který bude jistě bohatě využíván.
V obci se kostela nedočkají
V nejbližší době se plánovaná kaple stavět nebude. Protože je však v této obci velké množství věřících, plánují zastupitelé jiné řešení. Nejpravděpodobnějším záměrem podle vyvíjející se situace bude přestavba smuteční síně na kapli tak, aby to vyhovovalo liturgickým a architektonickým požadavkům a mohla zde být sloužena mše.
Po listopadu 89 se podařilo také obnovit tradiční Pouť do Kopců, která se koná u příležitosti Nanebevzetí Panny Marie v nedalekém lesíku Kopce u místních kapliček. Pouť, kterou slouží kněz z farnosti Bánov, se setkává s velkým zájmem věřících i náhodných návštěvníků.
Každé dítě potřebuje lásku
Na základě nového školského zákona, který byl vydán v roce 1774 a nařizoval povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let, byla zde roku 1796 založena místní škola. Před třemi lety si tedy místní občané připomněli Dnem otevřených dveří a výstavkou učebnic a pomůcek v ZŠ 200 let školství v obci. Podle slov ředitelky Antonie Petrášové dětí stále ubývalo, protože se mnoho mladých rodin stěhovalo do větších měst. Malý počet žáků způsobil, že již od roku 1975 byla základní škola organizována jako dvojtřídka s 1. až 4. ročníkem, což trvá dodnes a žáci od pátého ročníku dojíždí denně do školy v sousedním Bánově. "Práce je to náročnější, ale děti jsou zase mnohem samostatnější. Všichni máme zájem na tom, aby z našich žáků vyrostli vzdělaní, slušní a kulturní lidé, proto se ve škole nejen učí, ale žijí také bohatým kulturním a sportovním životem. Děti se například velmi dobře pobavily na dětském karnevale v kulturním domě, vystoupily s bohatým programem na oslavě Dne matek, navštívily divadelní představení ve Zlíně nebo výchovný koncert v Bánově," pochvaluje si ředitelka. Vedle ostatních aktivit děti také absolvovaly výuku plavání v ZŠ v Dolním Němčí a úspěšně se zúčastnily sportovní olympiády v Uherském Brodě. Ač jsou děti umístěny ve starých budovách, je jim vytvářeno zdravé, příjemné a rodinné prostředí. Škola také už téměř třicet let udržuje přátelské vztahy se slovenskou školou v Bobotě. Pracovní podmínky obou institucí jsou si podobné a setkání pedagogů přispívá k přátelství a výměně zkušeností. "Každé dítě je jiné a potřebuje individuální přístup. Jedno však mají společné, potřebují lásku a pochopení svých rodičů i učitelů," míní Petrášová. |
|
| |
