DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 30
02.08.1999
Článků: 55

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Probudila přehlídka zájem o kulturní dění v obci?
	Letošní Session Jam 1999 v Částkově měl jasného vítěze
	Včera skončil 25. ročník Letní filmové školy
	Zobrazuje i věčné téma fluida mezi mužem a ženou
	Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
	Literární soutěž Zelená planeta
	Dvojčata Kurova v Prima jízdě
	Vernisáž výstavy Vzkříšení 1999
	Cestování moravským Slováckem
	Jak se žije v Žitkové

Probudila přehlídka zájem o kulturní dění v obci?

Pexeso - krásné zpívající dámy Leona Valentová a Zdeňka Jandásková - Foto: P. Paška

Nivnice (pa) - Právě v zájmu probuzení o místní kulturní dění uspořádala místní TJ první ročník přehlídky kapel ve stylu folk a country. Výborné pořadatelské zázemí a kvalitní hudba celkem osmi kapel zpříjemnila sluneční sobotní odpoledne i večer.

V areálu známém především Nivnickými trhy se sešla jen hrstka lidí, která si přišla poslechnout..., třeba bojkovické Skaláky, kteří po druhé odpolední zahajovali premiérový nivnický festival. Kořeny této country kapely, vokálově různobarevné a silné, sahají do sedmdesátých let. I když kapela musela postrádat nemocnou Pavlínu Kubrtovou, její osamocená sestra Vlaďka nezklamala a Skaláci nasadili na začátek laťku velmi vysoko.

Tradiční bluegrass zahrálo ve svém bloku čistě mužské seskupení B. G. Tradicional. Vlastní i převzaté skladby dvou pánů ze Strážnice a dvou pánů z Hodonína byly prokládány nevšedně humornou poezií.

Po jejich vystoupení se měnily nejen nástroje, ale i hudební styl. Country vystřídal folk, spíše folkrock. Na scéně se objevila nejzkušenější a nejznámější kapela festivalu Second Band. Vlastním písničkám, většinou z posledního alba Až za ten kopec, vévodil a uchu lahodil opravdu výrazný královský hlas Radky Šnajdarové.

Stylově podobné ražení představilo i další multiinstrumentální těleso s názvem Pexeso. Od Second Bandu je kapela vokálově chudší, přesto tento handicap ničí obě sólové zpěvačky Zdeňka Jandásková a Leona Valentová. Malbu skladeb bravurně dokreslovala flétna.

Klasický americký bluegrass přenesla na scénu rok působící skupina Dezert. Jejich mandolínistu, který se v den festivalu ženil, výborně zastoupil Ivan Zábelka. Repertoár zpívaný výhradně v angličtině znají posluchači i v zahraničí.

Jen skromně zastoupené domácí publikum očekávaně přivítalo místní skupinu Saturn. Kapela působící od roku 1963 na bigbítové scéně přešla do country stylu a kromě americké klasiky nabídla převážně písničky od Michala Tučného. Hned od začátku mluvčí a kytarista Tomanec nabádal posluchače, kterým se jejich hudba nebude líbit, aby si sehnali traktor a kapelu odtáhli, protože kapely vystupovaly na hygienicky upravené vlečce.

Po osmé hodině večerní se představila poslední, teprve dva měsíce hrající country kapela tvořená hudebníky z Hodonína a Uh. Brodu, jak už z jejího názvu vyplývá - Hod Brod. S koncem jejího vystoupení začal večerní country bál se skupinou Country mix.

Letošní Session Jam 1999 v Částkově měl jasného vítěze

Částkov (pa) - V prostorech areálu místního hřiště proběhl v pátek již 4. ročník soutěžního rockového festivalu Session Jam 1999. Během večera mohli účastníci festivalu dát hlas kapele, která se jim nejvíce líbila. Stačilo část vstupenky hodit do skleněné urny u vstupu do areálu.

Jako první se představila domácí kapela Comma, díky níž tento festival už čtyři roky existuje. Kapela se objevila na pódiu skoro po roční pauze, což bylo místy i znát.

Nápad a jiskru mělo vystoupení holešovského tria Inside. Projevem zaujal zpívající kytarista Otto Šaler, podpořen bubeníkovým vokálem.

Těžkotonážní thrash death metal až z Brumova přivezla kapela Decide. Po roce a půl své existence vydala v červnu demo "The Loss Of Immunity", které pokřtí v pátek 13. srpna ve Štítné. I z něj nabídla své skladby přítomným Session Jamu. Kapela spolu se Sugar Baby pořádá podobný festival Music Session a právě brumovská kapela Sugar Baby vystoupila jako třetí. Po ospalém začátku začaly její skladby gradovat, což vycítilo i publikum a zareagovalo.

Po jejím vystoupení měl být vyhlášen vítěz letošního Session Jamu. "Nelíbí se mi to, ale o tom rozhoduje pořadatel," prozradil nám hudebník z kapely, která ještě nevystoupila. Po několika dalších připomínkách se vyhlášení spravedlivě přesunulo až na závěr festivalu, i když pohled do uren ukazoval na jasného vítěze. V poslední době se velké oblibě těší kapela Six Degrees Of Separation z Velkého Ořechova. Fanoušci této doom metalové skupiny už netrpělivě očekávají novou nahrávku, která půjde ve šlépějích jejich debutního dema Dark Ages a měla by vyjít po prázdninách. Změn doznala jen image členů kapely, včetně zpěváka Radka Zábojníka.

Jako poslední se představila březolupská skupina Slide To Open. Po druhé hodině byly vyhlášeny výsledky letošního Session Jamu, který podle očekávaní vyhrála pětice Six Degrees Of Separation, i když nechala ženskou vokálovou část doma.

Včera skončil 25. ročník Letní filmové školy

První dojel Vodňanský, po něm Skoumal. V divadle hráli spolu.

Uh. Hradiště - Travnaté plochy na náměstí Míru opět zejí prázdnotou. Ruch v ulicích více méně opadl a pohybující se postavičky s připnutou průkazkou LFŠ míří k domovům a nezbývá jim nic jiného než vzpomínat. Jaký byl letošní ročník? "Já zatím cítím jenom samé uspokojení. Program se povedl, lidi se povedli, organizace se povedla, Filmové listy se povedly. Ty drobné problémy se objeví vždycky, ale jsou marginální. Letos jich bylo daleko méně. Komplexně to cítím jako povedenou akci," prozradil několika větami Filmovým listům ředitel LFŠ Jiří Králík. Spokojení byli i "studenti" a hosté letošního ročníku. Pojďme si fotografiemi Pavla Pašky ve zkratce přiblížit, které kulturní osobnosti jste mohli během minulého týdne potkávat v ulicích Uherského Hradiště.

POCITY jedné z účastnic LFŠ

Je to příjemný pocit zajít v rámci Letní filmové školy do jednoho z promítacích sálů a kochat se plnými sedadly, lidmi dychtícími po filmech, z nichž se vám mnohé vkradou do zapomenutých zákoutí duše. Po filmech, které kladou otázky a vzbuzují v nás touhu hledat alespoň na některé z nich odpověď.

Je to zvláštní pocit sledovat veškeré lidské hemžení, které v těchto dnech hýbe Uherským Hradištěm. Dav návštěvníků tohoto kulturního maratonu je sice stmelen zálibou ve sledování pohyblivých obrázků, ale vnitřně skýtá různorodost. Stejně jako program, po jehož přečtení se člověku zdá, jako kdyby si s ním organizátoři s ironickým úsměvem pohrávali. Spektrum snímků skýtá kromě základních i nejrůznější odstíny barev, jejich variace, a ubohý laskavý divák stojí před mnoha zásadními rozpory a téměř životními rozhodnutími. Vidět, či nevidět, otázka vskutku hamletovská.

Najdeme zde sběratele trofejí, kteří se snaží za každou cenu navštívit největší množství filmů, byť tuší, že jejich snaha může skončit chaotickými dostihy a v nejhorším případě i duševní poruchou. Setkáme se zde s opravdovými filmovými labužníky, kteří navštěvují pouze jeden film denně a vychutnávají každý obraz jako tu nejvybranější pochoutku.

Lze zde natrefit na pravidelné návštěvníky filmových klubů, kteří nejsou ani tady nováčky a ve změti názvů i režisérských jmen se skvěle orientují. Na druhé straně lze narazit i na figurky, které se sálem mihnou, nevědí, na jaký film to vlastně jdou, jen aby byly viděny, prohodí pár rádoby intelektuálních frází a po úvodních titulcích záhadně zmizí do propadliště televizních kanálů. Zahlédneme zde studenty uměleckých škol. A také ty, jejichž jméno má ve světě filmu ten správný "střih". Jsou zde ředitelé v oblecích, novináři a televizní štáby v košilích, záhadné postavy s mobilními telefony vyzvánějícími i při projekcích i ti, které byste na první pohled automaticky zařadili do kategorie bezdomovců. Postaviček je zde nepřeberné množství, stačí jen porozhlédnout se kolem a naslouchat.

Bude to smutný pocit, který se dostaví při návštěvě první projekce některého z filmových klubů. Hrstka diváků, bojujících se samotou prázdného sálu. Ale vy i já, tedy návštěvníci dvacáté páté filmové, svojí účastí v Uherském Hradišti okolnímu světu dokazujeme, že boj s větrnými mlýny nevzdáváme.

Blanka Fišerová

Zobrazuje i věčné téma fluida mezi mužem a ženou

Uh. Hradiště - Po loňské roce, kdy oslavil malíř Kristian Kodet padesátiny, navštívil tento syn sochaře Jana Kodeta, vnuk sochaře Emanuela Kodeta a bratr herce Jiřího Kodeta, svého přítele a sochaře Bořka Zemana. Právě v jeho Galerii Zeman proběhla v úterý vernisáž výstavy nového cyklu Kodetových obrazů. Za přítomnosti znalců umění i návštěvníků Letní filmové školy pronesla krátké úvodní slovo k autorovi dcera majitele galerie.

Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea

Dnešním číslem započíná na kulturních stránkách seriál pohledů na klenoty umění našeho města. Mezi největší bezesporu patří Galerie Slováckého muzea. Marie Martykánová a Milada Frolcová napsaly knihu "Galerie Slováckého muzea", která vyšla počátkem roku a detailně seznamuje své čtenáře nejen s uměleckou sbírkou, ale i s prostředím a budovou, kde galerie sídlí. Díky oběma autorkám se po několik týdnů budete moci na stránkách našeho týdeníku setkávat se stručnou verzí této publikace, kterou si můžete zakoupit za symbolickou cenu přímo v budově Galerie Slováckého muzea.

Úvodní slovo ředitele Slováckého muzea Ivo Frolce

"Uherské Hradiště je starobylé středověké královské město, založené významným českým panovníkem Přemyslem Otakarem II. v˙roce 1257. Svou strategickou polohou a bohatou historií patří mezi nejpozoruhodnější sídla naší země. Město leží na dolním toku řeky Moravy a je právem pokládáno za metropoli národopisné oblasti Slovácka, známou svou neopakovatelnou a svébytnou kulturou. Již od středověku patřilo Uherské Hradiště rovněž k˙nejdůležitějším střediskům jihovýchodní Moravy. O jeho pestré minulosti vyprávějí nejen archeologické nálezy, archivní prameny, záznamy v˙městské kronice a zajímavé architektonické památky, ale také nejrůznější předměty vytvořené v˙průběhu staletí generacemi našich předků, jež jsou sbírány a uchovávány především v˙depozitářích Slováckého muzea. Odborná působnost této regionální kulturní instituce dosahuje na celou národopisnou oblast Slovácka, o čemž svědčí její etnografické a archeologické sbírky, fond výtvarného umění a částečně i sbírkové předměty historické povahy. Tato část našeho kulturního bohatství je zde nejen uchovávána, ale rovněž přibližována veřejnosti formou výstav, přednášek i jiných kulturních příležitostí.

Již od přelomu 19. a 20. století patří Uherské Hradiště rovněž mezi přední střediska výtvarného umění jihovýchodní Moravy. Zájem o kulturu ve městě, nádherná krajina, pestrost lidových zvyků v˙jeho bezprostředním okolí a možná i proslulost nedalekých mařatických vinohradů lákala do Hradiště významné osobnosti a zvláště umělce, kteří zde často pobývali, tvořili a vystavovali svá díla. Ta se stávala součástí soukromých i muzejních sbírek. Slovácké muzeum se soustřeďovalo v˙menší míře na sběr výtvarného umění již od svého založení v˙roce 1914. Ovšem výraznější základ sbírkového fondu výtvarného umění byl vytvořen až v˙období před II. světovou válkou. Se zcela systematickou a cílevědomou sbírkotvornou činností se setkáváme od roku 1962, kdy začala sloužit barokní budova bývalé vojenské zbrojnice kultuře, zvláště pak výtvarnému umění jihovýchodní Moravy.

Publikace, kterou předkládáme návštěvníkům, přichází na svět v˙době, která bude výrazným písmem zapsána do pomyslné kroniky galerie. V˙roce 1997 byla barokní budova vážně poškozena ničivou povodní. Její oprava trvala více než jeden rok a vyžádala si mnohamilionové finanční částky. Nyní galerii a její sbírky opět zpřístupňujeme odborné i laické veřejnosti a věříme, že i pomocí této publikace získáme co nejvíce jejích příznivců a snad i obdivovatelů."

(Příště: Stavebně historický vývoj budovy)

Literární soutěž Zelená planeta
Pyšná Země

Tma. Na začátku byla nejprve všude tma. Poté se v té husté černi objevily hvězdy podobající se malinkým stříbřitým plíškům. Tak vznikl vesmír, který byl celý posetý těmito plíšky, jež zářily do všech stran. Nyní už scházely jen planety a Slunce trůnící uprostřed vesmíru. Každá z planet se pokoušela udělat všechno proto, aby se Slunci nejvíce zalíbila. A tak soutěžily, která svůj povrch nejvíce okrášlí a dosáhne nedostižné dokonalosti. Slunce však dávno získalo zalíbení jen v jedné jediné.

Byla to Země, neboť už od doby jejího zrození, kdy byla docela maličká planetka, jí Slunce do vínku věnovalo nejcennější dary, které nedalo žádné jiné. Země totiž dostala vzduch a vodu. Ano, to byly dary, jimiž předstihla všechny ostatní. Pomocí nich na sobě vytvořila velkou mozaiku řek, potoků, jezer i moří a největší z dílků této skládanky - oceány. Řekla si: "Byla bych příliš jednotvárná, kdyby mým dílem zůstalo jen velké kvantum vody." A proto se rozhodla více zdokonalit. Objevila se pevnina, na níž vyrostlo nekonečné spektrum pestré zeleně. Ba i pouště, na kterých si hrál vítr s pískem, ale také ledové království.

Za čas měl nadejít den, kdy si Slunce vybere tu nejhezčí z planet. Všechny vypadaly tak nádherně, až si Země myslila, že se nestane královnou, jež získá srdce Nejvyššího. Třebaže se Slunci zamlouvala Země nejvíce, nemohlo si ji zvolit ještě za svou královnu. A tak pravilo: "Milé planety, jste všechny opravdu krásné, ale vyberu si jen tu, která vytvoří něco, čím by mě nejvíce zaujala."

Země propadla touze stát se jeho vyvolenou. Řekla si: "Nenechám se zahanbit jinými planetami, vždyť nejsou tak nádherné jako já! Musím vymyslet něco, čím si Slunce získám." Vymyslela život. Vody se zaplnily rybami. Ve větvích stromů švitořili ptáci. Příroda se začala zaplňovat mnoha druhy živočichů. Její dílo jí zcela zaslepilo oči pýchou. Jako dosavadní tečku za tím vším stvořila člověka. Slunce se tedy rozhodlo pro Zemi. Ohromila ho svou neuvěřitelnou pílí v cestě dokonalosti a výjimečnosti.

Země sice dosáhla svého cíle, ale svým ukvapeným a neuváženým chováním si neuvědomila, že stvořila bytost, která ji bude pomalu, ale docela jistě po částech zabíjet. Byl to on, byl to právě člověk, který začal Zemi ničit. Nejprve vykácel lesy a jiné porosty, na jejichž místo si postavil domy sahající do oblak. Celou zem opředl spoustou silnic, po kterých jezdí s motorovými vozidly. Největší daní je však odpad z jeho moderní civilizace. Splašky ničí veškerý život ve vodě. Škodlivé plyny vytvářejí mraky smogu. V neposlední řadě začal vybíjet i zvířata, aby se mohl oblékat do jejich kožešin. A protože mu to bylo všechno málo, vyrobil si zbraně, jimiž začal pak zabíjet i sám sebe.

I když Slunce Zemi velmi miluje, nemůže jí pomoci a Země umírá.

Markéta Demlová, 8. třída ZŠ Tupesy

vítězka III. kategorie

A jak to vlastně všechno dopadlo?


	Dolní Němčí - Velká porota při CEV Pantoflíček, 
	která všechny práce pozorně pročetla, rozhodla takto:

	I. kategorie - 4. a 5. třída
	1. cena - Věra Maňásková, 4. tř. ZŠ Huštěnovice
	2. cena - Tomáš Popelka, 5.A ZŠ Strání
	3. cena - Lucie Navrátilová, 4. tř. ZŠ Nezdenice

	II. kategorie - 6. a 7. třída
	1. cena - Lenka Kadlčková, 6.C ZŠ Dolní Němčí
	2. cena - Gabriela Gaidosová, 6.A ZŠ Strání
	3. cena - Eliška Pavková, 7. tř. ZŠ UNESCO Uh. Hradiště

	III. kategorie - 8. a 9. třída
	1. cena - Markéta Demlová, 8. tř. ZŠ Tupesy
	2. cena - Marcela Budíková, 2. ZŠ Uh. Brod
	3. cena - Antonín Reňák, 9.C ZŠ Strání a Přemysl Janík, 9. tř. ZŠ Kunovice

	Všichni vítězové dostali pěknou cenu - krásnou knihu o přírodě.

Poděkování zaslouží ZŠ UNESCO Uh. Hradiště za velmi početný a mnohdy pěkně výtvarně upravený soubor prací, dále už tradičně dobří básníci a spisovatelé jsou na ZŠ Strání a v Hodoníně, U Červervených domků, ale i ostatní zúčastněné školy. Celkem jich bylo devatenáct - hradišťské gymnázium, Základní školy z Nezdenic, Podolí, Strážnice, Brumova, Huštěnovic, Kunovic, Dolního Němčí, Zlechova, Nedakonic, Traplic, Nivnice, Tupes, Uh. Brodu a Uh. Hradiště.

Mnohé práce, a nejen ty vítězné, se objeví na stránkách časopisu Bílé Karpaty a ve sborníku, který připravuje referát ŽP OkÚ Uh. Hradiště při příležitosti TSTTT.

Dvojčata Kurova v Prima jízdě

Ve středu 4. srpna ve 13 hodin se objeví v živém vstupu odpoledního pořadu TV Prima vedoucí Zlínského klubu dvojčat a vícečat Ivana Pilátová se svými, na chlup stejnými ratolestmi. V programu vystoupí se svojí skladbu "Dvojčata" Milan a Jiří Kurovi z Jalubí.

Vernisáž výstavy Vzkříšení 1999

Uherský Brod - V barokním sloupovém sále muzea J. A. Komenského proběhne v pátek 6. srpna v 17 hodin vernisáž výstavy sedmi významných umělců s názvem "Vzkříšení 1999".

Cestování moravským Slováckem
Z Mikulčic naše okružní cesta povede zpět přes Milotice, Veselí nad Moravou a Uherský Ostroh opět do Uh. Hradiště. Nejprve se zastavíme na zámku Milotice.

Původní milotická tvrz byla vybudována před rokem 1360. V roce 1360 vlastnili Milotice, Mokronosy a Jarohněvice místní vladykové bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova, kteří sídlili v Miloticích. V polovině 15. století přešly Milotice do rukou Jiřího z Kravař, pak rodu z Ojnic a posléze Zástřizlů, kteří je drželi až do roku 1552 a připojili k nim i blízké statky Svatobořice a Dolní Moštěnice. Noví držitelé Milotic, Fridrich Bartoloměj a Jan Jetřich ze Žerotína, přestavěli v roce 1553-1569 tvrz v renesanční zámek. V přízemí i v patře zámku byly vybudovány arkádové chodby, které pak byly částečně ponechané i v barokní přestavbě, kdy držitelem zámku byl František Gabriel Serenyi, zakladatel milotické větve tohoto rodu. V roce 1663 zpustošili zámek Tataři a v roce 1705 zámek vypálili kuruci a nový majitel Karel Antonín Sereyi se rozhodl jej přestavět. Projekt svěřil Dominiku Martinellimu, jeho realizaci pak brněnskému staviteli Františku Bernardu Klíčníkovi /1722-1725/. K zámku byl přistaven skleník, oranžérie, konírna a jízdárna. Přístavby tvořily se zámkem harmonický celek, zapadající do prostředí.

Poslední úprava přilehlého zámeckého parku byla provedena v roce 1766. Pak koncem 18. století byla zbořena ornažérie a zámecký park doplnily kaštanové a lipové aleje, vedoucí ke vstupu do zámku. V první čtvrtině 19. století francouzskou zahradu doplnily fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. K parku je přičleněna také obora, protkaná hvězdicí průhledů, s krytým pavilonem v jeho průsečíku. Panství zůstalo majetkem Serenyiů do počátku 19. století a nakonec je sňatkem získali Seilernové-Aspangové, kterým zámek náležel až do roku 1945.

Pokračujeme v cestě do Veselí nad Moravou. V historickém jádře toto město vzniklo nepochybně v první čtvrtině 13. století v souvislosti s rozšířením nové obchodní cesty z Uher. První zmínka pochází z roku 1211. Tehdy asi byla vybudována vodní pevnost, která byla vystavěna na ostrově tvořeném dvěma rameny řeky Moravy. Na jejím místě koncem 16. století byl vystavěn zámek. Dnes jej tvoří čtverhran se třemi věžemi a s nádvořím. Budova je jednopatrová, postavená v barokním slohu v druhé polovině 18. století a přebudována v 19. století. Zámecká budova je obklopena rozsáhlým anglickým parkem z počátku 19. století, který je rozdělen na dvě části. V roce 1945 byla budova zámku silně poškozena vojenskými událostmi.

Farní kostel náležel původně k areálu klášteru servitů, založeného Maxmiliánem a Maxmiliánou Želeckými v roce 1725-1734. V josefinských reformách byl klášter zrušen a kostel se stal farním. Prvotní projekt je dílem vídeňského architekta Jana Lukáše Hildebrandta. Vlastní autorství náleží Ignáci Josefu Cyranimu z Boleshausu. Na úpravě interiérů se podílel brněnský sochař Ondřej Schweigl, malíři František Antonín Maulbertsch a Jan Chambrez a Jan Jiří Schauberger. Klášter vynikl vyspělým hudebním prostředím a také lékárnou. Původní farní kostel v blízkosti nádraží je v jádře románský z první poloviny 13. století, s gotickým presbytářem. V roce 1740 byl zbarokizován.

Veselí nad Moravou je důležitou železniční křižovatkou a městem s rozvinutým průmyslem.