Číslo: 31
09.08.1999
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Ani počasí není tak rozmarné jako chování Vlasty Redla na koncertech
Buchlovice (pa) - Na podruhé, tentokráte v zámeckém amfiteátru, se ve středu uskutečnil koncert Sboru sv. Pluka a Vlasty Redla se skupinou Každý den jinak.
Zájem o tento koncert dokazovala několik desítek metrů dlouhá řada před vstupem do amfiteátru, která začala pomalu mizet až hodinu po začátku koncertu.
Do posledního místa zaplněný areál sledoval jako vždy bezvadné vystoupení poněkud omlazeného seskupení gymnazistů. V řadách Sboru sv. Pluka však nechyběli ani "vůdčí" členové Jan Gajdoš, Jana Chaloupková a Zuzka Mikuláštíková a odborný dohled "otce pluku" Jana Gajdošíka. Četnému publiku nabídli muzikálové skladby a, jak říká Honza Gajdošík, "starý dobrý bigbít!" - klasiku od Joa Cockera, Boba Dylana, U2, Johna Lennona, Beatles, Bonnie Taylor nebo třeba C.K. Vocal skladbu Generace, podle které se bude jmenovat debutní deska Sboru sv. Pluka "Jsme na půl děti".
Nejen o ní jsme si povídali s otcem Pluku, učitelem na hradišťské ZUŠ a gymnáziu - seminář hudební výchovy, členem souboru Special Music Group, prostě bigbítovým vlkem Janem Gajdošíkem.
Jako váš pravidelný návštěvník jsem si všiml, že v poslední době Sbor věkově omládl.
"První tři roky existence v něm zpívali jenom čtvrťáci. V současnosti máme jenom dva, tím pádem celý Pluk na rok zůstane beze změny, což je dobré. Nemusíme nacvičovat znovu celý repertoár s novými studenty a jedeme dál. Kromě nových prváků a druháků máme dokonce dva zpěváky ze sekundy - Ivu Bilíkovou a Vaška Macha, kteří mají šanci se Sborem zpívat šest nebo sedm let."
V Buchlovicích jste premiérově zahráli vlastní písničku a repertoár se stále rozrůstá. Jak to vypadá s vaším debutním cédéčkem a co na něm najdeme?
"Deska bude vlastně takové retro - průřez toho, co jsme doposud hrávali, ale i novější skladby. Určitě se na ní objeví několik písniček z muzikálu Vlasy, které nám výborně sedí, a skladby z Ježíše. Doteď vlastně nevíme, jaké skladby na desce budou, protože se jich snažíme nahrát co nejvíce a podle kvality si ty nejlepší vybereme. Současný repertoár by stačil na nahrání tři cédéček! Prozradím jen, že jako host si jednu věc zazpívá David Uličník a můžete se těšit ještě na jedno velké překvapení, to neprozradím. Desku pokřtíme buď ve velkém hudební sále v Buchlovicích, nebo ve Slováckém divadle někdy v říjnu."
V jakém stádiu se dnes nahrávka nachází?
"Z 90% je natočená, chybí nám dotočit dvě písně. No a pak ji ještě smíchat. Pomalu začínáme vybírat skladby i jejich pořadí. Nosič točíme ve Slováckém divadle, které nám vyšlo vstříc, a hlavně bych chtěl poděkovat Jirkovi Janíkovi, který s námi tráví nejvíce času. Návrhy na obal jsou už hotové. I když počítáme, že se nějaký sponzor najde, prozatím si všechno financujeme sami."
Pomalu se rodí první album, Sbor čím dál častěji vystupuje a míří stále výš, ale Sbor jste založili kvůli určité recesi?
"Máš pravdu, že ze začátku to byla recese, i když chceme, aby vše i nadále působilo zábavně. Obrovské umění není náš cíl. Chceme, aby se lidé cítili volně a pohodově, ale aby naše kvality byly vyšší a vyšší. Pomalu dotáčíme první cédéčko. Je to náš první větší krůček, který nás posune dál, otevře nám další možnosti, jak se dostat do povědomí nejen v okolí Hradišťska ale třeba i v Praze a Brně."
Zdá se vám, že jsem zapomněl na "hvězdu" večera Vlastu Redla? Škoda, že nemohu, protože z několika vystoupení, která jsem navštívil, a nebylo jich málo, bylo toto buchlovické nejhorší. Jsem hrozně rád, že tento názor měla i většina lidí, kteří hudbě rozumí nebo do ní dělají a Vlastu dobře znají. Snad se nedohodl se svým přítelem alkoholem, snad jeho nadřazenost nad svým publikem dosáhla vrcholu. A tak vynikající hudebník, který má patent na krásné písničky, ztratil rozum a originalitu, jak je nabídnout.
Jeho málokdy pochopitelný humor v průběhu vystoupení gradoval v samotném závěru, kdy se většina přítomných těšila na jeho výborné nové věci nebo zlidovělé písničky a dočkala se jen "fotbalového songu". |
|
Výstava Povodeň 1997 ve fotografiích L. Chvalkovského
Uh. Hradiště (sm) - Povodeň 1997 ve fotografiích Ladislava Chvalkovského je název výstavy, která bude od čtvrtka dvanáctého srpna zpřístupněna ve velkém výstavním sále Slováckého muzea v Uh. Hradišti. Kromě nesporné dokumentární hodnoty nabízí soubor více než 160 vystavených fotografií také neobvyklý pohled na město, dočasně zbaveného rušivých jevů tíživé dopravní situace. Všude přítomná vodní hladina dala v červencovém slunci vyniknout půvabům a harmonii městské architektury. Její zrcadlení umocňovalo atmosféru některých zákoutí, která v běžném životě míjíme bez povšimnutí.
Výstava je uměleckou výpovědí autora, který se zamýšlí nad otázkami vztahu každého z nás k městu, v němž žijeme, nad prioritami hodnot, nad cestami k dosažení určité rovnováhy mezi člověkem a přírodou. Výstava potrvá do 3. října. |
|
Regionální hudební okénko - Pexeso
Při setkání s energickou a sympatickou zpěvačkou, textařkou, vedoucí skupiny Pexeso Leonou Valentovou jsem si uvědomil, že cílevědomé a schopné mladé ženy v hudbě nevymřely. A to je dobře. Důkazem toho je již třetí ročník přehlídky "Břestecký pinkl", kterou pořádá spolu se svým manželem, Františkem Malíkem a Petr Stýskalem, ale i samotná kapela Pexeso.
Folková skupina Pexeso se za svých pět let aktivního hraní rozrostla nejen co se týče obsazení na šest členů pocházejících z oblastí jihovýchodní Moravy - Hodonín, Kyjov, Břeclav a Břestek.
Některé původní hudebníky vystřídaly nové tváře, jako např. zpěvačku Evu Ilčíkovou dnes nahradila studentka konzervatoře v Brně Zdenka Jandásková pocházející z Břeclavy, která výrazně snížila vzrůstající věkový průměr skupiny.
Z původně strunného hudebního obsazení se kapela obohatila o příčnou flétnu a rytmiku bicích.
Směr, kterým se vydali na počátku, rozhodně nehodlají opustit. Ba naopak, snaží se o zdokonalení právě toho, co započali, o obohacení melodiky, rytmiky a přiblížení jazzové a bluesové tvorbě.
"Bohužel, k vydání vlastního nosiče nejsou potřebné finanční prostředky, proto se skupina rozhodla prezentovat pouze s živou nahrávkou ze zkušebního prostředí a tímto oslovit případné zájemce o spolupráci," posteskla si vedoucí kapely.
Nyní kapela hraje v tomto složení: Vít Maděryč (basová kytara a spoluautor hudby), Vladimír Valenta (kytara, spoluautor hudby), Leona Valentová (zpěv, text, kapelník), Mirek Horňák (příčná flétna), Zdenka Jandásková (zpěv) a Marcela Džuba (bicí).
"Za pět let putování sestava prošla mnohým. Tisíci kilometry v autě, mnoha vystoupeními na festivalech, zkouškami dobrými i horšími. Jako většina jim podobných se potýkala s financemi a vlastní existencí, která je úzce spjata se soukromým životem jednotlivých členů," uvedla zpěvačka.
Zrodil se i rodinný festival pod názvem "Břestecký pinkl", který úspěšně překonal dva ročníky. Na ten třetí, který se uskuteční tento víkend (pozvánka na této stránce), jste všichni srdečně zváni.
"Jediné, co všechny členy drží pohromadě a pořád motivuje, je láska k hudbě jako takové a k hudbě, kterou dělá," prozradila nám na závěr vedoucí kapely.
http://www.mujweb.cz/www/pexeso
Kontakt na kapelu:
Leona Valentová, 687 08 Břestek 61
tel. 0632/59 57 74, 0602 93 76 43 |
|
Unikátní výstava "Vzkříšení" zahájena
Uh. Brod (pa) - V pátek se uskutečnila v prostorech barokního sloupového sálu muzea J.A. Komenského vernisáž unikátní výstavy "Vzkříšení 1999". Sedm světově známých umělců zde vystavuje své obrazy, grafiky, sochy a keramiky do 10. září.
Výstavu uvedl ředitel muzea Pavel Popelka a hned na začátku ji označil za letošní výstavní vrchol. "Je příkladné a potěšující, že katalog k výstavě začíná citáty z Komenského," uvedl Popelka a některé i citoval.
"Co nevytvoříte v času, který je vám vyměřen, nikdo to za vás již nevykoná." "Všichni na jednom velikém jevišti světa stojíme a cokoliv se tu koná, všech se týče."...
Peníze ze zakoupení doprovodného katalogu lemovaného barevnými reprodukcemi výtvarných děl a texty k autorům půjdou na humanitární účely. Podpoříte tak českou hematologii a nadaci Dítě v tísni.
Ze sedmi vystavujících umělců se vernisáže osobně zúčastnili jen tři. Břeclavský výtvarník Cyril Urban a manželé Miroslav a Olga Hudečkovi.
"Každá z osobností do tématu výstavy vložila svůj osobitý vklad. Umělecký rozměr můžete posoudit každý sám," řekl Popelka a přečetl jednotlivá prozaická vyznání všech sedmi autorů k pojmu vzkříšení.
Bohatost vernisáže umocnilo vystoupení komorního sboru Dvořák s dirigentem Antonínem Veselkou, po němž se ujala slova autorka celého projektu a hlavní duše výstavy Olga Hudečková.
"Nebudu mluvit o jednotlivých autorech, vše o nich naleznete v katalogu," oznámila Hudečková a pronesla několik úryvků z knihy zápisů z pražské výstavy, která byla otevřena v románských sálech starého paláce kláštera premonstrátů v Praze na Strahově na začátku července.
Muzeum v Uherské Brodě je po Praze jediným místem, kde můžete výstavu "Vzkříšení" zhlédnout, a to do 10. září. |
|
Na Buchlově se odehraje středověký horor
Buchlov (hel) - Každý pořádný hrad má své strašidlo, ty vznešenější mají dokonce bílou paní, a protože hrad Buchlov není žádný troškař, zvolil si do svého emblému strašidelnou paní černou. Nebo si ona zvolila jeho?
Kdo dnes ví, jak vznikají takové legendy. Dávné kroniky, ve kterých byla prý zapsána věrná svědectví o spatření těchto tajemných zjevů, se již ztratily v˙hlubinách dějin a dnešní pragmatický věk by jim stejně nevěřil. Právě spisovatel a vlastivědný badatel Alois Jašek se stal prvním věrozvěstem, který bezpečně připojil buchlovské paní přívlastek "černá". Ve Zkazkách hradu Buchlova ji ztotožňuje s Hildegardou z Liechtenštejna, která prý za své kruté životní činy pyká věčným nepokojem na onom světě. Černá paní se "...dosud prochází v den úmrtí buchlovských pánů a paní za tichých měsíčních nocí po palouku na temeni Modly. Jindy opět, za zuřivého běsnění kruté vichřice, kvílívá na hrobech v kapli sv. Barbory celé noci. - Zřídkakdy ale se mihne plachý stín nešťastné Hildegardy mezi kmeny v tajemném šeru krásných buchlovských lesů...".
Kdo by alespoň v˙koutku duše netoužil spatřit buchlovský přízrak. Vypráví se, že se Černá paní naposledy zjevila 2. srpna 1924, v˙den úmrtí poslední majitelky hradu Buchlova hraběnky Leopoldy Berchtoldové. Po 75 letech máte jedinečnou příležitost tajemný přízrak znovu spatřit, a to 22. srpna na hradě Buchlově ve 20.30 hodin. Slovácké divadlo zde v˙tento den uvede mimořádnou reprízu hry Andrey Helmichové Hildegarda aneb rodinný horor z hradu Buchlova s˙Irenou Trpíkovou v˙titulní roli. Většina z˙Vás o této inscenaci asi již slyšela, neboť se právě ve Slováckém divadle konala světová premiéra této hry. Kdo si ji však přece jen nechal ujít, připomeneme mu krátce příběh. Hildegarda byla za svého života krásné a okouzlující děvče, temperamentem vysoce předstihla svou sestřenku Hedviku. Ale bohužel, její životní láska Jaroslav z˙Buchlovic dal nakonec přednost právě tiché Hedvice. Hildegarda byla naopak předurčena, aby svým vstupem do kláštera vykoupila mnohaleté prokletí rodu Lichtensteinů, jehož ženy umírali, vždy po narození prvního dítěte. Hildegarda však nepatřila mezi ženy, které se smiřují s˙osudem, byla zvyklá svůj osud držet pevně v˙rukou. A tak i teď, noc před Jaroslavovou svatbou navštíví barbarského čaroděje, který žije na kopci Komínek, a vyžádá si jeho pomoc. Dostane kouzelný nůž a kolikrát jej vrazí Jaroslavovi do srdce, tolik let ji bude milovat. Devět ran utrží Jaroslav, zapomene na Hedviku a odmítne ji před oltářem. Omámen kouzlem prožije s˙Hildegardou šťastné manželství, dokud se po devíti letech neprojeví znovu hrůzostrašná moc tajemného nože. Nebudeme prozrazovat vše, snad ještě jen, že celý příběh nám po mnoha letech vypráví opat Gerard, jenž společně s˙chlapcem Františkem zůstane osamocen ve velehradském klášteře, který právě plení husité. Zde se zjeví Černá paní poprvé, aby Gerardovi, jehož světské jméno znělo Jaroslav a který byl jejím až příliš milovaným manželem, věštila blízkou smrt. Vstupenky na tuto mimořádnou reprízu jsou od 6. srpna v˙předprodeji přímo na hradě Buchlově a od 16. do 20. srpna také v˙předprodeji Slováckého divadla každý den od 13 do 17 hodin. Pro diváky bez možnosti vlastní dopravy bude přistaven autobus u budovy Slováckého divadla, a to hodinu před plánovaným začátkem představení, tedy v 19.30 hodin. Přijďte se podívat na divadelní představení, které se před vámi odehraje přímo v˙prostředí, kam jej autorka umístila. Možná, že tuto událost bude sledovat i skutečná Černá paní, vždyť konec představení se očekává před jedenáctou hodinou a to už se blíží čas duchů! |
|
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Galerie Slováckého muzea v˙Otakarově ulici má své sídlo v˙barokním objektu bývalé vojenské zbrojnice z˙roku 1723. V˙místech, která byla po vnějším obvodu ohraničena městským opevněním, můžeme dokladovat ještě starší historickou zástavbu předcházející vzniku této budovy. Dochovaný obraz od neznámého malíře zachycuje stav města tak, jak vypadalo kolem roku 1670. Z˙této veduty je patrná podoba jednoho z˙mnoha městských skladišť střelného prachu - prachové věže, zvané též Červená, která byla začleněna do prostoru vnitřní a vnější fronty hradební zdi. Dne 3. července 1695 došlo při bouřce k˙požáru a následnému výbuchu ve věži, přičemž byly těžce poškozeny i obytné domy stojící v˙těsném sousedství. Tíživá finanční situace města nedovolovala urychlené vybudování nového skladiště, a tak přípravy probíhaly až od roku 1703, kdy byly postupně odkupovány okolní opuštěné parcely. Základní kámen na novou, prostornější zbrojnici, byl položen 24. října 1721. Z˙téhož roku je známý náčrt plánu (uložený ve vídeňském Vojenském muzeu), který tuto stavbu řeší v půdorysně uzavřeném uspořádání, tedy v˙typické barokní kompozici. Autory jsou dvorní c. k. inženýři Leandro Anquisola a Jacob Albl. Anquisolův záměr pravé části budovy byl realizován pouze v˙přibližném rozsahu ve srovnání s˙původním návrhem. K˙dalším změnám došlo při výstavbě interiéru, kdy valená klenba byla nahrazena českou plackou, symetricky rytmizovanou do osmi polí s˙dělícími pasy sbíhajícími ke třem středovým nosným pilířům. Projekt byl dopracován Alblem a rozšířen o další tři křídla, vytvářející ve svém středu malé nádvoří podélného tvaru. Z˙hlediska současné podoby objektu je patrné, že k dalším změnám došlo ještě v˙průběhu stavby. Konečný výsledek se tedy značně liší od počátečních plánů a lze se jen dohadovat, že hlavním důvodem těchto úprav byl trvalý nedostatek finančních prostředků. Z˙Alblova návrhu bylo realizováno pouze levé křídlo, tvořící čelní frontu fasády, v˙níž zprava dominuje vstupní brána. Ze zadního pohledu se objekt zbrojnice jeví jako dvoukřídlé těleso v˙pravoúhlém sevření do písmene L. Tvarovou geometrii fasády oživuje tělo věže, v˙jejímž půlkruhovém válci je umístěno šnekovité schodiště vyvedené až do půdních prostor.
Vzhledem k˙obrannému účelu této budovy je třeba chápat poněkud strohý vzhled fasády. Dobová pravidla určující estetickou stránku vizuálního efektu totiž důsledně respektovala poslání a využití každé konkrétní stavby. Původně bylo průčelí vyzdobeno čtyřmi volutovými štíty, které byly později odstraněny. Hlavní vchod si však podobu zachoval. Portál tvoří oboustranné profilované pilastry zakončené nahoře římsovými hlavicemi, mezi nimiž je v˙půloblouku segmentového frontonu štuková výzdoba. Seskupení vojenských atributů - zbraní a bubnů - je uprostřed korunováno císařskou dvouhlavou orlicí, dnes již neúplnou. K˙jejímu poškození došlo v˙roce 1918, kdy v˙souvislosti se vznikem Československa se odstraňovaly atributy spojené s˙habsburskou monarchií. Druhým mnohem významnějším dekorativním prvkem zbrojnice je zdobná kartuše, která je umístěna ve vstupním prostoru vpravo nahoře. V˙lehce výškově stlačeném kruhovém obrysu je text připomínající, že tato zbrojnice byla postavena za vlády Karla VI. a jeho ženy Alžběty a v˙dalším znění v˙sobě skrývá i chronogram - rok 1723. Bohaté plastické provedení obvodové modelace a celkový vzhled prozrazuje, že toto dílo vzniklo v dílně Baldassara Fontany, jehož působnost v˙našem kraji je v˙době vzniku zbrojnice doložena dalšími realizacemi. Tento artefakt by se tedy mohl považovat za umělecky nejhodnotnější detail budovy. V˙celkovém stavebně-konstrukčním schématu objektu však lze nalézt i další zajímavosti, které svou obdivuhodnou řemeslnou zdařilostí vypovídají o fortelu svých tvůrců, ačkoliv jejich jména dnes již neznáme. Za zmínku stojí např. trámový strop v˙I. poschodí, jehož plocha přes 200 m2 tvoří pozoruhodný doklad o tehdejším spojení řemeslných schopností s˙estetickým hlediskem. Neméně zajímavý je i půdní prostor, v˙němž jsou dodnes zachovány vazby krovů ve tvaru ondřejských křížů. Tato konstrukce užívaná v˙době baroka přežila celá staletí, aby s˙odstupem let získala zhodnocení jak po stránce účelové funkčnosti, ale také i z˙pohledu historického a estetického.
(dokončení příště) |
|
Ten dělá to a ten zas tohle
Narodil se v˙roce 1930, nejprve se vyučil zahradníkem, pak však vystudoval obecnou biologii se zaměřením na genetiku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v˙Praze. Pracoval ve šlechtitelském ústavu ve Velehradě, v˙lesním hospodářství, vedl fyziologickou laboratoř. V˙současné době se aktivně zajímá o archeologii, přednáší na schůzích archeologů - amatérů, věnuje se amatérskému výzkumu a své závěry také publikuje. Představujeme Vám RNDr. Stanislava ŠTĚRBU.
"V roce 1937 jsem se s˙rodiči zúčastnil Slovácké výstavy, kde mne velice zaujala archeologická expozice. Pod vlivem dojmů jsem si doma založil své vlastní malé muzeum, v˙němž jsem shromažďoval staré věci. Tento zájem se mnou rostl a měl jsem štěstí, že jsem jednoho dne potkal pana Antonína Horsáka, vynikajícího archeologa, jenž pracoval v˙již zrušeném Spolku Velehrad. Chodil jsem s˙ním často do terénu a on mne postupně seznamoval s˙taji archeologie. Nacházeli jsme spolu spoustu lokalit, které se později ukázaly velice zajímavé pro historii tohoto kraje. Vzpomínám si například na to, jak jsme jednou našli hromadný hrob v˙Sadech (Derfli), v˙němž bylo pohřbeno přes 300 osob. Hrob pocházel někdy z˙let 1603 - 1611. Profesor Vilém Hrubý, archeolog z˙brněnské univerzity, rozhodl, že se provede vědecký výkop. Zjistilo se, že jde o hrob z˙dob velmi krutých nájezdů na jižní Moravu. Místní lidé, přestože věděli o pohybu nepřátel na svém území, se nechtěli vzdát pobožností v˙období svatodušních svátků, a tak se vyzbrojili noži, v˙kostele se zabarikádovali a sloužili mši. Nepřátelé však kostel obklíčili a zapálili. Lidé tedy kostel museli odbarikádovat a postupně vybíhali ven, kde již na ně čekali nepřátelé a velmi krutě je pobili," vypráví se zápalem RNDr. Stanislav ŠTĚRBA z˙Kunovic.
Co nám vlastně přináší amatérská archeologie?
"Já osobně považuji archeologii z˙části nejen za jednu z˙disciplín historie, z˙části ale také za kriminalistiku. Když učiníte nějaký objev, musíte totiž nejen určit historická data, ale také rekonstruujete příběh toho objevu. Pátráte totiž po tom, co by to mohlo být, k˙čemu to sloužilo, zkoumáte, jak Vám to souhlasí nebo nesouhlasí s˙historií. Najednou se před Vámi vyloupne atmosféra té doby, ti lidé, jejich život. Jinak samozřejmě má archeolog profesionál i archeolog amatér své plus i minus. Jako amatér bohužel nemám k˙dispozici nejnovější světové trendy, poznatky, metody a přístroje. Ovšem jako amatér si mohu dovolit vyvodit nějaký mylný závěr, a tím se tzv. shodit. Což mnoho profesionálů vede k˙tomu, že raději nepublikují. Mnohdy lituji toho, že jsem nešel studovat archeologii. Je to skutečně úžasný a vzrušující obor. Stejně tak ale lituji toho, že nemám například základy astronomie. Profesor Hrubý říkal: "Náhoda přeje připravenému" - je to jen částečná pravda, která již neříká nic, jaká náhoda mne potká a jak se mám na ni připravit."
Domníváte se, že současná generace dopřává poznávání svých historických kořenů dostatek pozornosti?
"Spíše bych řekl, že dnešní doba tomu nepřeje. Zákon totiž nám amatérům výslovně zakazuje výzkumy hlubšího vědeckého charakteru - zakazuje odkrývání povrchu. Toto opatření bylo motivováno zřejmě ochranou národního kulturního bohatství před divokými hledači pokladů, kteří ničí historické památky. Tady by se měli ovšem zákonodárci zamyslet, zhodnotit význam a přínos archeologů - amatérů, umožnit jim například vykonání zkoušek odbornosti. Archeolog - amatér může totiž do jisté míry ochránit své lokality před divokými kopáči, kteří mají své dobře fungující organizace. Ty si mohou koupit přístroj (asi za 12.000,- Kč), který identifikuje kovy v˙zemi. Mnohdy pak místo rozkopou a to, co najdou, buďto zpeněží v˙zahraničí, nebo to prostě jen tak pohodí v˙okolí. Nejen že místo neupraví do původní podoby, ale jak jsem již uvedl, znehodnotí také svou činností většinu historicky významných nálezů."
Údajně Praha je všech Čechů ráj. Co považujete za ráj zde na Slovácku?
"Praha je všech Čechů ráj, ať žije baj jak laj, baj jak laj. Tahle písnička vznikla v˙roce 1897 na velké Slovácké výstavě v˙Praze, a to přímo na výstavišti v restauraci. Text i melodie jsou mírně "šmrncnuté" orientem. Ve dvacátých letech se pak stala šansonem zábavných podniků. Ale k˙Vaší otázce musím dodat, že každé místo má svoji historii a každá historie je zajímavá. Pokud bych však měl vybrat to opravdu nejdůležitější místo naší historie, pak by to bylo v˙první řadě Staré Město a Mikulčice. Tato dvě místa jsou Mekkou naší velkomoravské historie. Nicméně bych nechtěl přecenit význam podkladů pro další výzkumy, ať již jsou historické nebo archeologické povahy. Vždy je nutno počítat s˙tím, že část je špatná interpretace, nekoncepčnost celého programu, část je neznalost problému a část jsou záměrné lži. S˙těmito se setkáváme velmi často. Například jeden významný badatel v˙otázce starého Velehradu napsal velmi ucelenou knihu. A představte si, že na smrtelném loži učinil prohlášení o tom, že si chybějící část důkazů prostě vymyslel. V˙tomto případě lze snad ocenit jeho sebekritické doznání. Nicméně tihle lidé si neuvědomují, že dávají budoucím pokolením mylný výhled pro další výzkumy, které pak pochopitelně vedou do slepé uličky. Tihle lidé jsou svým způsobem nezodpovědní!"
Přibližte nám, prosím, zašlou slávu výše zmíněných Mekk Velké Moravy, Starého Města a Mikulčic.
Nyní je již téměř jisté, že skutečně první centrum prvního slovanského státu západních Slovanů bylo Staré Město. Našly se zde všechny atributy, které odpovídají centrálnímu městu; ať se jedná o opevnění, ať se jedná o způsob osidlování, to značí o způsob staveb, ať se jedná z˙historického hlediska o způsob správy celého centra.
Text a foto: Jana Hlavačková
Archeolog - amatér se také aktivně podílel na výzkumu Králova stolu |
|
Jak se žije v Březolupech
Obec se rozprostírá severovýchodně od Uherského Hradiště a její název je odvozen od loupačů břízy v˙místních březových hájích. V˙minulosti obec patřila ke klášteru vizovickému, později byla samostatným statkem, jehož majitelé se často střídali. Škola byla v˙obci založena již v˙roce 1787, stálou lékařskou péči má obec od r. 1882, v˙roce 1902 zde byl založen spořitelní a záloženský spolek Raiffeisenka, telefon byl pak zaveden v˙r. 1920. Jak obec Březolupy, která čítá 1540 obyvatel, vypadá dnes, nám představil její starosta Ing. Petr Kukla ( * 1970).
Obecní znak a prapor
"Vzhledem k˙tomu, že obec doposud neměla historický znak a prapor, rozhodla se obec zadat zpracování návrhu odborné firmě," uvedl mladý starosta. Nový návrh znaku vychází částečně z˙pečeti obce (postava světce s˙beránkem po pravé ruce, po stranách vyrůstají dva stromy) a částečně z˙názvu obce. Nový návrh praporu pak vychází z navrženého a zvoleného obecního znaku a jeho barevného provedení. Prozatím jsou navrhnuty dvě varianty: 1. List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, černý, zelený; 2. List tvoří pět vodorovných pruhů, bílý, zelený, černý, bílý, zelený.
V˙bytové politice schází nadhled
Bytovou otázkou se minulé vedení obce příliš nezabývalo. Jak řekl sám starosta, obec nemá žádné vhodné místo pro výstavbu rodinných domků či obecních bytů. I když se obecní zastupitelstvo tímto problémem zabývá, musí jej na čas poodsunout dozadu, neboť je nutné řešit spoustu dalších, finančně méně náročných problémů. "V nejbližší době budeme investovat například do komunikací, telefonní sítě, plynofikace a podobně," uvádí Petr Kukla.
Místní rybník místním rybářům
Do prosince 1998 byl místní rybník Hluboček pronajat rybářskému svazu ZO Zlín. Protože se však množily stížnosti na údržbu rybníka, které se při kontrole ukázaly oprávněnými, původní nájemní smlouva nebyla obnovena. Obec se rozhodla rybník znovu vyčistit a uvést jej do původní podoby. Tato úprava ji ovšem bude stát přibližně 1,2 milionu korun.
Březolupská myslivost
23. dubna 1998 uplynulo již 75 let od založení Československé myslivecké jednoty. Také myslivci z˙Březolup dodržují nejen její stanovy a další platné předpisy, nařízení, ale zpracovávají své vnitřní stanovy, které uvedené zákony transformují do místních podmínek. Cílem všech místních myslivců není vystřílet zvěř, ale zachovat ji v˙krajině, kam vždy patřila. Starají se dokonce o to, aby nepotřebné věci a odpad byly ukládány na určená místa a nevznikaly tak černé skládky.
Plochá dráha - historie a současnost
První závodní motory se rozběhly ve druhé polovině 60. let, a to na motocrossové trati v˙katastru Chrástka, známé pod názvem Slovácká rokle Březolupy. Na této trati se odjelo 28 mistrovství. V˙roce 1969 byla sláva ploché dráhy Březolupy podtržena účastí jezdců z˙devíti zemí a účastí 20 000 diváků! V˙roce 1960 byla započata výstavba ploché dráhy s˙asfaltovým povrchem. Autoklub se stal nejen pořadatelem vrcholných motoristických podniků, ale i výchovným střediskem pro mladé plochodrážníky. Počátkem 70. let bylo přistoupeno k˙velmi náročné rekonstrukci a dnes odpovídá všem parametrům FIM. "Na letošní rok připadají tři významné motoristické podniky: mistrovství ČR družstev, finále MR juniorů a opět mistrovství ČR družstev. První akce již proběhla, zbývající dvě proběhnou 5. a 21. září," dodává Alois Hrabec, předseda AK.
Mateřská a základní škola
"Lidé si neumí představit, kolik stojí provoz obou zařízení", říká starosta Petr Kukla. Za rok 1998 byly jen provozní náklady obou zařízení vypočteny na 1 140 000,- Kč. V˙dnešních dnech se však hledají finanční prostředky na úpravu ploché střechy na sedlovitou. K˙tomuto účelu budou nutné přibližně 3 miliony korun. Problémem je i skutečnost, že místní škole schází prostor pro vybudování dalších dvou tříd.
Sportovně kulturní areál
Sportovně kulturní areál by neměl chybět v˙žádné větší obci, proto nechybí ani v˙Březolupech. Najdete zde volejbalovou halu (využívanou rovněž pro zábavy a místní základní školou pro hodiny tělesné výchovy), autokempink, plochou dráhu a samozřejmě také fotbalové hřiště. Koupání (i když prozatím ne příliš kvalitní z˙důvodu zanedbání údržby bývalým nájemcem) i rybaření zabezpečuje již zmíněný rybník Hluboček. Dále tento areál zahrnuje rovněž motoristům dobře známou Stanici technické kontroly.
Text a foto: Jana Hlavačková |
|
| |
