DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 36
13.09.1999
Článků: 77

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

	Jablkoň padlo jen malý kousek od stromu
	"Vaťáková" zábava ukončila letní sezonu
	Regionální hudební okénko - Cerberus
	Eště byly štyry týdně do hodů
	Křtít se bude možná dvakrát!
	Vašek Koubek přiveze dvě sličné akordeonistky Hanku a Blanku
	Přijede k nám Rychlík ze stanice Horňácko
	Mezinárodní výstava bonsají
	Kupka se loučil se Slováckým divadlem
	Výukové kurzy rukodělné výroby
	Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
	Nové tváře Slováckého divadla
	Ten délá to a ten zas tohle
	Jak se žije na Velehradě

Jablkoň padlo jen malý kousek od stromu

Uh Hradiště (ZDŠ) - Že vám, drazí čtenáři, na zahradě žádná jablkoň neroste? No tak to jste měli zajít v pátek 10. září na hradišťský Mír. Tam jedna Jablkoň byla a byla náramně šťavnatá.

Hudba Jablkoně nerespektuje žádné žánry a nebudu ji tedy popisovat. Jednak bych pohořel a pak - hudbu je třeba slyšet. Obsazení souboru je obvyklejší než jeho hudba: Dvě kytary se navzájem doplňovaly ve vyhrávkách a melodických figurkách a basa tomu dala základ, na němž spočívaly nezbedné bicí a perkusivní nástroje jednoho z původních členů Jablkoně - Ivana Podobského, doplněné ještě o různá cingrlátka, chrastítka a chřestítka, zvonečky a klícky a také skládací metr. Jako svérázný hudební nástroj používal zpěvák, kytarista, vedoucí skupiny Michal Němec nejen svůj příjemně hluboký hlas, ale také cosi podobné pánové flétně. Mimo to bubeník ještě hrál na "sem-tamy", ovšem hrál na ně shora dolů (jak nezapomněli pánové podotknout). Oni hudebníci vůbec prokládali svou produkci poměrně velmi vtipnými komentáři typu: "Bude to skladba dlouhá a nezáživná, tak si když tak dáchněte". Lež jako věž.

Všechny skladby byly zajímavé a prořezávaly celý repertoár skupiny, od osmdesátých let až po dnešek. A publikum je náležitě ohodnotilo vydatnými aplausy. Hudební mistrovství bylo naprosté a lehkost, s jakou jej předváděli, nepůsobila ani trochu jako ekvilibristika, nýbrž jako čirá radost ze hry.

Textovou stránku věci obstarával zpěvák a kytarista Michal Němec, rovněž původní člen a patrně i duše Jablkoně. Pán s vizáží dobráckého hromotluka, kterému se prsty jen tak tak vejdou na hmatník, vystupoval tentokráte bez obligátní "zmijovky". A jeho zjevu odpovídaly texty - většinou nejednoznačné, dadaisticky zvukomalebné. Písně jako "Machalaj", "Baba Aga", "Kolotoč" nebo "Říkadla" nezůstaly češtině nic dlužné (tedy co si půjčily, to také vrátily). A to bylo dobře, protože každý ví, že láska se rýmuje na páska a holky na školky, ale když vám pan Němec řekne, že:

"...koupil jsem si kabát děravý místy,

místa jsem prochodil, místa jsem prostál.

Sníh co mne napadnul pokaždé roztál.

Zkusím to za rohem zkusím to ještě.

Přešlápnout z nohy své na nohu deště"

Tak se můžete dovědět zas něco nového. Když už ne o Ulánbátáru, tak tedy alespoň o zvukomalebnosti mateřštiny, kterou nám škola zatajila. ...Tedy pokud už to náhodou nevíte.

Páteční večer byl tedy "standardně vydařený". Mír jakožto zařízení městské má to štěstí, že nemusí usilovat o návštěvnost za každou cenu a nemusí tedy dělat produkci pro masy. Z této výsadní pozice plyne, že měřítkem může být kvalita produkcí a jejich dostupnost, což koncert potvrdil a myslím si, že i lidé byli velice spokojeni. Zdá se, že Jablkoň padlo nedaleko od stromu a na velmi úrodnou půdu...

"Vaťáková" zábava ukončila letní sezonu

Tváře známé více než dvěma generacím příznivců tanečních zábav - Foto: P. Paška

Smraďavka, Březolupy (pa) - V krásném prostředí Lázní Leopoldov se v pátek naposledy sešly pod širým nebem stovky příznivců výborného bigbítu, aby se rozloučily s letošní letní sezonou.

Poměrně teplý večer, během něhož "vaťák" nikdo nepotřeboval, přilákal většinou letité příznivce starého dobrého bigbítu, o kterých někteří škarohlídi tvrdí, že zapadli do papučí. O tom, že tomu tak není, se mohl přesvědčit každý, kdo na Smraďavku přišel.

K dobré pohodě, zábavě a tanci hráli Reflexy s přívlastkem "originál". Parta hudebníků, která příští rok oslaví čtvrt století hudebních produkcí v našem regionu. Trio veteránů Jirka Kocman, Evžen "Jim" Czop a Evžen Klega doplněné Henry Maňasem a mladým bubeníkem nabídlo přítomným rockovou klasiku sedmdesátých, osmdesátých a v poslední době i devadesátých let - Judas Priest, Uriah Heep, Styx, Gary Moore, Axis, Ozzy Osbourne, ale i řadu vlastních, dnes už zlidovělých skladeb.

Jako host večera se představila skupina Vibrace z Korytné. Pětice hudebníků skoro o dvě generace mladší dokázala, že se jim rockové šlágry posledních let vryly pěkně pod kůži. K naprosté pohodě večera přispěl po jedenácté hodině nádherný ohňostroj. A protože noc byla ještě mladá, a co s načatým večerem, hráli staří Reflexáci až do třetí hodiny ranní. Při loučení někdo poznamenal: "Sbohem, letní večere, sbohem vlahá noci - stěhujem se za teplem, do náruče kulturákové moci."

Letní areály, které přes prázdniny plnily stovky příznivců, tímto dnem ulehly k "zimnímu" spánku a jejich štafetový kolík přebraly kulturní domy a sportovní haly. A tak druhého dne poprvé ožila hala v Březolupech, největší středisko tanečních zábav. Rozbalila to tu skupina Credo (bez kytaristy Radima Brňáka). Další sobotní akce ji budou následovat.

Příští víkend zde skupina Turbo pokřtí nové album uherskobrodské kapele Reflexy, o týden později se představí hradišťský Wayn, první týden v říjnu bude patřit Argemě a za sedm dnů poté přijede ze slovenské metropole kapela Tublatanka. Nebudou chybět ani koncerty kapel jako Arakain, Alkehol, Harlej nebo T”rr, a to ještě do konce roku.

Regionální hudební okénko - Cerberus

"Když dochází ti síla, tvůj život pomalu končí, pár drobných mincí na tu cestu musíš si vzít. Převozník Cháron tě převeze přes řeku Styx a ocitneš se před branou do světa věčných duší. Před branou se zastavíš a pak vejdeš dál, před bránou Acheronu leží pes, jenž má jméno - Cerberus" - intro z CD "Sen noci svatojánské"

"Historie této kapely je hluboko vryta už do osmdesátých let. Přes časté změny názvu B.H.T. (1982), Graf (1984), Akce (1985), se jednoho dne roku 1988 zrodila v městě Blatnice pod sv. Antonínkem skupina Cerberus," vzpomíná kytarista a zpěvák Pavel Panáček. Z počátku byla její tvorba ovlivněna stylem zahraničních hard rockových kapel. Po celou dobu existence však Cerberus stavěl svůj repertoár výlučně na vlastní tvorbě. Řada častých personálních změn dotlačila kapelu v roce 1992 ukončit svou činnost úplně. Do té doby se v kapele vystřídali muzikanti takových jmen jako Mira "Joe" Mlček, Milan "Gusťa" Gajdošík, Roman Tríska, Petr Rolník a spousta další. O rok později zakladatel skupiny, sólový kytarista, zpěvák a noví členové opět probudili k životu mýtickou legendu zvanou Cerberus.

V roce 1994 skupina natočila svůj první, velmi zdařilý demosnímek "Dlouhý sen", rok poté se vyklubal druhý s názvem "Slovácký rok". Na debutní desku čekala kapela do letošního června, kdy se zavřela do lipovského studia Šopa a nahrála patnáct skladeb, jež představují průřez dosavadní tvorbou Cerberusu. Křest alba nesoucího název "Sen noci svatojánské" proběhl na nedávném 0. ročníku Antony Rock Festu, který se konal 21. srpna na Antonínku. Za účasti kapel Shaark, SAD Harmony, Gong, Doga, Waren Beauty pokřtili nové cerberusácké dítě hudebníci Roman Izaiáš ze skupiny Doga a Petr Opočenský z Gongu.

Na současnou sestavu zpěvák Pavel Panáček prozradil: "Složením hudebníků se poprvé od svého vzniku stala skupina ryze blatnickou. Všichni členové jsou rodilí Blatničané a také v Blatnici žijí." Kapela plánuje zúčastnit se rockových festivalů po celé republice, ale hlavně se bude snažit uspokojit regionální publikum.

Kontakt: Pavel Panáček, Blatnice pod sv. Antonínkem 83, 696 71, tel.: 0631/ 33 12 68

Eště byly štyry týdně do hodů

Nedakonice (pš) - Mužský pěvecký sbor pořádá ve spolupráci se Slováckým kroužkem Kosárek besedu u cimbálu nazvanou "Eště byly štyry týdně do hodů", která se koná v sobotu 18. září ve 20 hodin v místním kulturním domě.

Nejen k tanci, ale i k poslechu a společnému zazpívání bude hrát cimbálová muzika Viola. Hlavní program je sestaven z tanečně - pěveckého vystoupení "O lásce a manželství" a "Ej, nedakoňská chasa" a scénické části nazvané "Nedakoňští chlapci, kde vy máte stárka", tedy volby stárků. Následovat bude společné představení místního Slovácké kroužku Kosárek a Mužského pěveckého sboru, kteří spolu s obecním úřadem a agenturou Prospak zvou všechny příznivce folkloru a dobrého vínka.

Křtít se bude možná dvakrát!

Březolupy (pa) - O tom, že uherskobrodská skupina Reflexy tuto sobotu v Březolupech pokřtí svoje již čtvrté cédéčko "Tyjsi divoká", není pochyb, ale je možné, že kmotr večera, kapela Turbo, bude křtít taky! Právě dnes mělo u společnosti Monitor EMI vyjít jejich nové album plné starých písniček v novém kabátě s názvem "Turbo 2000 Mix".

"Jenže se někde stal zádrhel a ani já vám nedokážu říci, jestli přivezeme desku do Březolup. V případě, že ji budu mít, pokřtíme ji společně s Reflexy," prozradil lídr kapely Richard Kybic. Během slavnostního večera, který bude moderovat Dalibor Dědek z Rádia Zlín, vystoupí kromě kapel Reflexy a Turbo i host - skupina Credo.

Minulý týden jsme vyhlásili soutěž o volné vstupenky na tento křest a další hodnotné a zajímavé ceny. A tak díky losování redaktorky Jany Cabákové z Nivnice si k nám do redakce pro volnou vstupenku na křest pro dvě osoby mohou přijít Michal Klein z Dol. Němčí, Marcela Kadlčíková ze Včelar a Klára Hrabicová z Březolup. Cédečko "Sluneční" čeká na Jarmilu Buráňovou z Uherského Brodu a kazeta "Sluneční" na Jana Michalčíka z Bojkovic. Hlavní cenu, kterou je volná vstupenka na křest pro dvě osoby a večeře se skupinami Reflexy a Turbo, vyhrává Marcela OSLZLOVÁ z Tupes.

Vašek Koubek přiveze dvě sličné akordeonistky Hanku a Blanku

Uh. Hradiště (pš) - Svůj nový koncertní program přijede ve čtvrtek 16. září do klubu Mír představit známý písničkář, herec a režisér Vašek Koubek. Kromě jeho orchestru přijede i akordeonové dívčí duo Double Accordion.

Akordeonové duo Double Accordion vzniklo roku 1997 v˙Brně. Těžištěm repertoáru je především hudba francouzských, jihoamerických a španělských autorů, česká hudba charakteru vyššího populáru, ale i hudba klasická.

Díky změnám barvy tónu a technickým možnostem lze na akordeon zahrát skladby určené pro varhany, romantické skladby starých mistrů, rytmickou a pulsující temperamentní hudbu, ale nejen to. Dokáže navodit i atmosféru pařížských kaváren, bulvárů a promenád. "Naší snahou je ukázat, že se akordeon dokáže uplatnit ve více oblastech hudby, nejen v˙oblasti zábavy či v˙oblasti lidové," tvrdí umělkyně.

Double Accordion tvoří sympatická Hanka Bednářová z˙Nového Města na Moravě a Blanka Šašeková z Brna. Obě se vedle koncertní činnosti věnují pedagogické práci.

Přijede k nám Rychlík ze stanice Horňácko

Uh. Hradiště (pš) - Zvláštním rychlíkem přijede v úterý 14. září z horňácké metropole a přiveze s sebou režiséra Břetislava Rychlíka, který v premiéře uvede svůj poslední dokumentární esej Jeden rok.

Námětem bylo celoroční sbírání materiálu o nejstarších obyvatelích podhorských obcí v Bílých Karpatech. Životní styl a kultura mnohých starých lidí tohoto kraje jsou na konci 20. století rozkročeny ještě do století minulého a v duchovních projevech ještě dále. To je fenomén, který nemá, s výjimkou některých oblastí na Slovensku, ve střední Evropě obdoby.

Břetislav Rychlík navštěvoval od listopadu 1997 do října 1998 s kameramanem Karlem Slachem sedm starých lidí, kteří se narodili ještě v časech rakousko-uherské monarchie, tedy mezi lety 1907 - 1917. Navštěvoval je ve všední dny i v tradiční církevní svátky či lidové obyčeje. Výsledkem je svědectví o hodnotovém systému a řádu lidí, jejichž životní pouť začala na počátku tak rozporuplného a těžkého století a končí na jeho zběsilém konci. Svědectví, které se nesentimentálně dotýká otázek stáří, nemoci, smrti, víry, kultury. Svědectví o lidech, kteří si navzdory těžkým horským podmínkám udrželi svobodného ducha a humor. Výrazné obrazové a emocionální možnosti filmu spočívají v kontrastním zachycení monumentality hor, přírodního živlu, plynoucích ročních období, syrového lidového zpěvu a modliteb, v každodenním údělu lidského žití, v obtížnosti stáří, držícího se navyklých zvyků a činností, které postupně zanikají i s jejich nositeli. Provázanost životního stylu, kultury, hospodaření karpatských horalů s okolním světem, úcta k přírodě a přirozenému (i božímu) řádu světa nese v sobě přesah, který může být chápán univerzálněji.

Atmosféru premiérového večera umocní horňácká Cimbálová muzika Viléma Zahradníka s primášem Jožkou Kučerou, která celý program zahájí, proloží krásnými písničkami a po besedě s autorem navodí správné klima ke koštu letošního burčáku.

Mezinárodní výstava bonsají

Uh. Hradiště (pš) - V pátek 17. září v 15 hodin bude v Galerii Slováckého muzea zahájena mezinárodní výstava bonsají Bonsaj '99.

Jedná se o nejzajímavější a svým rozsahem největší výstavu, která se v posledních letech v České republice uskutečnila. Pořadatelem výstavy je Česká bonsajová asociace a firma Josef Valuch - Bonsajcentrum Staré Město.

Návštěvníci budou moci zhlédnout téměř 300 exponátů bonsají, které se dělí do tří základních skupin. Do první skupiny patří bonsaje Jamadori, což jsou stromy nalezené a vykopané z volné přírody, druhou skupinu zastupují stromy pěstované ze semen a řízků a třetí skupinu stromy nakoupené v zemích s dlouholetou bonsajovou tradicí a dopěstované v našich podmínkách.

Výstavu zahájí Věra Hrdličková, která spolu se svým zemřelým manželem Zdeňkem, někdejším velvyslancem v Číně a Japonsku, patří mezi přední odborníky v naší republice. Oba manželé mají k našemu kraji vřelý vztah, který se mimo jiné projevil i zpracováním projektu japonské zahrady v právě budovaném staroměstském Bonsajcentru.

Mezinárodní výstava potrvá celý víkend, pro žáky a studenty škol je prodloužena do úterý 21. září.

Kupka se loučil se Slováckým divadlem

Malá scéna Slováckého divadla - Sobotní derniérou frašky Vražda na Uhelném trhu jsme se rozloučili s výborným hercem Zdeňkem Kupkou, který odchází za divadelním chlebem do Karlových Varů. Na cestu dostal od režiséra Davida Vackeho zásobu soli na několik měsíců a nespočet posledních polibků od svých bývalých kolegů. V šatně po vystoupení naposledy ukázal mladému režisérovi, kolik potu ho stála jeho poslední hra na hradišťských divadelních prknech. P. Paška

Výukové kurzy rukodělné výroby

Uh. Hradiště (pš) - Vzhledem k˙tomu, že se stále častěji setkáváme se zájmem o drobnou rukodělnou výrobu, připravuje Slovácké muzeum a˙Oblastní Charita v˙Uh. Hradišti druhý cyklus kurzů rukodělné výroby.

Tentokrát budou věnovány práci se slámou, lýkem a loubkem. První běh zaměřený na zhotovování drobných slaměných ozdob se uskuteční vždy v úterý 28. září, 5., 10. a 12. října 1999, náplní druhého kurzu bude výroba drobných ošatek ze slámy, lýka a loubku a bude probíhat ve dnech 26. října, 2. a 9. listopadu v˙klubu Slováckého muzea vždy od 16 do 18 hodin. Výrobu budou předvádět mistryně lidové výroby. Kurzovné pro jeden cyklus činí 250,- Kč.

Přihlášky a případné bližší informace lze získat ve Slováckém muzeu nebo na tel. čísle 0632/ 55 65 56. Přihlášku je nutné odevzdat nebo odeslat nejpozději do 20. 9. 1999 na stejnou adresu.

Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Historie a vývoj umělecké sbírky ve Slováckém muzeu IV. Díl

Sedmdesátá léta byla pro Galerii SM střídavě rozkolísaná. Do jisté míry to bylo ovlivněno několika opakovanými personálními změnami na tomto úseku, ale také politicko-společenským klimatem působícím na kulturu zvláště citelně. To se pochopitelně projevilo i na sbírkotvorné činnosti, i když ve statistickém vyjádření nárůstu se ještě počátek 70. let jeví vcelku příznivě. Téměř třítisícový přírůstek nových předmětů pocházel z˙větší části ze sbírky MUDr. R. Tománka, významného uherskohradišťského sběratele. Mimo starší umění obsahovala tato kolekce i několik set prací Karla Žádníka. I když tento malíř nikdy nepatřil k˙předním osobnostem české výtvarné kultury, jeho tvorba má svůj význam v˙kontextu umění jihovýchodní Moravy. Tím se tento konvolut - početně i tématicky, stal do jisté míry pomyslným unikátem.

Další přírůstky v podstatě vyplňovaly mezery v˙dosavadní struktuře fondu a nesměle reagovaly na aktuální situaci v˙oblastním umění. Na konci 70. let se začal projevovat zvýšený zájem o tvorbu mladé nastupující generace a tento trend pokračoval i v˙následujících letech. Do galerijní sbírky byla nakupována nová díla ze zcela čerstvé a aktuální produkce (např. J. Gajdoš, T. Měšťánek, O. Oliva, P. Vavrys, J. Vlach, S. Zahradník, B. Zeman).

Dnes s˙odstupem dvou desetiletí můžeme konstatovat, že se podařilo vytvořit vcelku uspokojivou kolekci regionální tvorby z˙poslední čtvrtiny 20. století. V˙globálním pohledu se jedná o další kapitolu v˙historii dosavadní sbírky, která v˙přirozené vývojové linii navazuje na předchozí práci všech minulých kustodů. Pochopitelně, že sebelepší snahy byly ovlivňovány finančními možnostmi muzea, ale také tvrdými pravidly ze strany nadřízených orgánů. Konečné rozhodnutí o tom, zda se dílo posouzené nákupní komisí skutečně zakoupí, záviselo na osobním zvážení úředníka, pro něhož politický profil konkrétního autora byl v˙některých případech důležitější než kvalita práce samotné.

V˙roce 1981 byla Galerii Slováckého muzea předána početná kolekce pozůstalosti buchlovického kněze a grafika Arnošta Hrabala. V˙množství 1.075 kusů tvořily podstatnou část dřevoryty a kresby, v˙několika málo kusech figurovaly i olejomalby z˙raného období. Také v˙tomto případě se jedná o unikátní soubor, který mapuje celoživotní tvůrčí úsilí tohoto zvláštního autora. Lze hovořit o souhře několika šťastných náhod v˙tom, že dílo kněze zaměřené převážně na církevní tématiku bylo uchováno a na počátku 80. let dáno k˙dispozici státní kulturní instituci.

Další osud a vývoj sbírky probíhal ve střídavé intenzitě nárůstu a více či méně korespondoval s˙pravidly již zavedenými. Upřednostňoval se důraz na kvalitu prací hlavně u staršího umění, kde se jednalo převážně o doplňování vývojových mezer. Konkrétní díla byla posuzována i z˙hlediska budoucího uplatnění ve stálé expozici, jejíž koncepce se dlouhá léta připravovala. (pokračování příště)

Nové tváře Slováckého divadla

Dnes Vám představíme dalšího nového herce Slováckého divadla, jenž trpí jednou vzácnou chorobou - nejde nafotit. Dnešní článek o nové tváři bude tudíž bez tváře. Nicméně věříme, že až se s˙ním potkáte na jevišti, vidět ho určitě bude.

Svůj stručný životopis Vám nyní předkládá Jura Pepřený.

Narodil jsem se v˙menším okresním městě, někde mezi Chřiby a Bílými Karpaty, jestli to čtenářům něco řekne. Vyrůstal jsem v˙Bílých Karpatech, dospíval jsem v˙Chřibech, studoval jsem pod továrními komíny na úpatí severních Beskyd v˙jednom menším neokresním městě starém sotva 50 let, tudíž velmi živém. Herectví jsem vystudoval ve větším okresním městě na jižním úpatí Beskyd. Taktéž velmi "živém". Teď žiju u rodičů v˙rodném menším okresním městě a mám krabici od banánů na úpatí Chřibů. Můj dědeček Jura Pepřený, alias Jiří Plískovec alias Arthur K., byl umělecky velmi zdatný profesor a velkostatkář, kterému vděčím za svůj nemalý talent a skromný přístup k˙životu.

S˙jakými pocity do Slováckého divadla vstupujete?

Jak dom! Teda abych odpověděl přesně na otázku - taky jsem se těšil.

Na jakou inscenaci se v˙této sezoně nejvíce těšíte?

A co když v˙ní nakonec nebudu hrát? Aha? Ale tak jako tak se těším na Gazdinu robu. Po všech těch robkách ve všech těch městech.

(h)

Ten délá to a ten zas tohle

"Vždycky jsem rád pomáhal," trdí osmnáctiletý student uherskohradišťského gymnázia Jiří Konvalinka. Ten trávil část letošních prázdnin v Rachově na Ukrajině, kde se podílel na stavebních pracích spojených s likvidacemi po loňských povodních.

Co tě vedlo k rozhodnutí odjet na Ukrajinu?

"Vždycky jsem rád pomáhal, ale možná v tom také byla touha po dobrodružství. Tato zkušenost mě osobně velmi potěšila. Vnitřně mě velmi uspokojilo, že jsem mohl být někomu užitečný."

Jaká byla cesta?

"15. července jsme odjeli z Uherského Hradiště do Olomouce, odkud jsme měli pokračovat mikrobusem na Ukrajinu. Pod vedením čechokanaďana Jirky Středy, který žije a pracuje v naší republice, nás odjelo 6. Já, jeden z Opavy a čtyři z Olomouce. Cesta probíhala dobře až na ukrajinské hranice. Tam nás celníci zdrželi asi čtyři hodiny. Snad pět ukrajinských celníků po sobě nás kontrolovalo. Vyloženě čekali na to, co jim dáme. Nakonec jsme však mohli pokračovat dál."

Zřejmě jste museli cestovat i v noci.

"Bylo asi kolem jedenácté večer. Nikde však neexistuje veřejné osvětlení. Ve vesnicích byla tma. Navíc, protože byla sobota, kdy fungují diskotéky, chodili po silnici lidé ve značně podnapilém stavu. Nejsou tam totiž ani žádné chodníky. Do lidí, kteří se nám pletli pod auto, jsme kolikrát museli "drcnout". Troubení na ně prostě nezabíralo. Uprostřed cest jsou díry, dopravní značení téměř žádná. Každých deset kilometrů byla stanice, říkali tomu "milice". Nemá to ale nic společného s policií. Jsou to po zuby ozbrojení mužští, kteří vypadají spíše jako vojáci. Ti zastavují auta. Pokud zjistí, že se jedná o cizince, přímo si říkají o úplatky. Domluva s nimi ale nebyla žádná, byli pořád opilí. Dali nám pokutu za to, že jsme nezastavili na STOPku. Nedali si vymluvit, že nebyla vidět, protože byla zarostena stromy. Žijí jen z pokut a úplatků."

Cílovým místem byl Rachov, který je vzdálený 200 kilometrů na jihovýchod.

"V Rachovu bylo ústředí ukrajinské Charity. Odtud jsme později byli rozmístněni do okolních vesnic. To město ve tmě vypadalo ještě docela dobře. Ovšem když se rozednilo... Neexistují zde odpadkové koše. Každý z obyvatelů má za svým domem smetiště. Po městě běhají smečky psů, v největší jsem jich napočítal osmnáct. Všichni psi se v těch odpadcích hrabou spolu s chudými lidmi. Ti zde hledají alespoň nějaké oblečení. Všude kolem je bída. Lidé se zde dají rozdělit do tří skupin. Ti Ukrajinci, kteří pracují u nás, žebráci a pak "mafie", která to ve městě hlídá. Ti jezdí v mercedesech."

Jak je to tam s jídlem?

"V jejich obchodech se potraviny nedají sehnat. Mají jen pečivo, Sprite, Coca colu, žvýkačky, bonbony na váhu a vodku. Navíc to tam mají zbytečně drahé. Neměli ani pokladny. Peníze mívali naházené v šuplíku a vedle staré váhy stálo klasické dřevěné počítadlo s kuličkami. Opravdu nakoupit se dalo jen na tržišti. Tam se dalo sehnat všechno, od jídla přes elektroniku, oblečení, hračky a podobně."

Pojďme k cíli cesty.

"V Rachovu bylo sice ústředí Charity, ale vedl to jen jeden člověk, nějaký pan Igor. Ten nás rozeslal do nejvíce postižených okolních vesnic na vlastní stavební práce. Ve vesnici vzdálené asi 5 kilometrů od Rachova už před námi pracovalo na opravách domů asi 12 bohoslovců. Ty jsme měli vystřídat. Práce nám ale komplikoval nedostatek materiálu. Často jsme čekali na to, až se doveze pár pytlů cementu. Navíc byla benzinová krize. V té době, když jsme tam byli, vypukly totiž žně a všechen benzin se svážel na jih. Litr benzinu vyšplhal na více než jeden dolar."

A co vlastní stavební práce?

"Nejdříve jsme si mysleli, že se budou stavět cihlové domy, což tak původně mělo být. Měli tam být ukrajinští mistři a my jim měli být k ruce jako stavební výpomoc. Byli jsme ubytovaní v domech, které jsme opravovali. Já jsem bydlel u jedné temperamentní paní se třemi malými dětmi. Ovšem raději bych bydlel ve stanu. Dům byl totiž proplesnivělý, všude byla špína. Naší prací bylo udělat kolem poškozených domků betonové základy a potom vevnitř vylíčit.

No a protože se betonovalo, potřebovali jsme míchačku. Tu sice dovezli, ovšem nebyla k ní žádná prodlužovací šňůra. Zavolali "profesionála na elektriku". Měl za sebou afghánskou válku a neustále vykládal, jak mu tenkrát hořel tank a jak z něj utíkal. I když se pokoušel míchačku zprovoznit, nepodařilo se. Nakonec jsme museli míchat beton ručně. Dělali jsme 12 hodin denně, navíc pražilo sluníčko, měli jsme toho dost. Místo toho, aby sehnali šikovného zedníka, kterému jsme vlastně původně měli být k ruce, zavolali si "experta" z 300 km vzdáleného Lvova. Jeho rychlost práce však byla mizivá, spíš vykládal a pil vodku. Lidi tam jsou tím životem i morálkou tak znechuceni, že místo toho, aby se snažili vylepšit sami sebe, tak ještě více upadají. Všichni jsou pořád napití. Vždycky si najdou důvod, proč se napít. Viděli jsme várnice, kde kvasilo ovoce, bylo to však plesnivé, lozili v tom brouci a všelijaká havěť."

Jejich styl života bude zřejmě pro nás nepochopitelný.

"Všichni tito lidé mají stejný vkus. Bílá stěna, váleček, nahoře tři různobarevné linky. Na stěně jako vyteplení nějaký koberec, postel sto let stará s matračkami plnými myší. Nemají ani žádné pořádné skříně. Měli jen jednu, v ní měli naházené jídlo a trochu čistějšího oblečení. Jinak bylo oblečení rozházené po celém domě. Děti tam nemají žádné hračky. Hrají si jen s klackama a plechovkama. Naše děti by tam asi nepřežily. Paní, u které jsem bydlel, byla neustále nespokojená. Pořád se ptala, jestli ještě nemám nějaké peníze, moje věci byly pokaždé rozházené a rozhrabané."

Jak jste se stravovali?

"Vezli jsme si svoje jídlo, protože jsme nevěděli, do čeho jdeme. Bylo to domluveno tak, že těm, co jsme u nich bydleli, dáme svoje jídlo a oni nám z toho budou vařit. K tomu ještě dostali 3 dolary na den. Ke všemu se jedl chleba. Oběd byla smíchanina tří jídel - brambor, vajíčko, párek a na tom byla ještě třeba moje konzerva leča.

Přestože šlo kolikrát o zvláštní kombinace, bylo to celkem dobré. Děti vždy chodily kolem stolu a čekaly alespoň na kousek chleba. Jinak dojídaly to, co zbylo."

Jak se k vám místní chovali?

"Ze začátku byli nedůvěřiví, avšak poté, co dostali peníze, poněkud roztáli. Když je nějaká oslava a pije se, jsou velice přátelští. Ovšem jde-li o práci, je to už horší. Najdou se ale mezi nimi výjimky, pracanti, kteří vzpomínají na to, jak pracovali v Čechách. Jeden z nich se nám dokonce omlouval za to, že v osmašedesátém musel jet do Čech jako voják. Jinak by prý šel do vězení. Po pádu komunistů vše přebrali "mafiáni", nefunguje tam žádný podnik. Co kdysi bývala rekreační střediska, jsou dnes jen holé a chátrající stěny. V současnosti tam většina lidí živoří. Peníze nemají, ale na vodku mají vždycky. Byl jsem šťastný, že jsem Čech a že se můžu vrátit do civilizace."

Těšili jste se domů?

"Těšili jsme se moc a tentokrát ani na celnicích nevznikly žádné problémy. Tato zkušenost mi ale vyrazila dech. Přesto kdyby něco takového bylo i příští rok, jel bych zase."

Text: Lenka Falešníková Foto: Jiří Konvalinka

Jak se žije na Velehradě

Dnešní obec Velehrad má svůj počátek úzce spojen s˙cisterciáckým klášterem, v˙jehož sousedství se usazovaly osoby v˙určitém služebním poměru ke klášteru. Vznik skutečné vesnice lze však klást zřejmě až do doby pohusitské. Do poloviny 19. století se vesnice rozšířila na 77 domů se 161 byty, v˙nichž žilo 335 mužů a 389 žen. Do roku 1900 byl v˙provozu pivovar s˙pánví a palírnou s˙velkým aparátem a dvěma kotly, do roku 1948 pak byla v˙provozu cihelna a pila z˙roku 1937. Od r. 1890 zde působila Křesťanská sociální strana, strana Sociální demokracie byla v˙obci založena r. 1911. Triviální škola vznikla v˙obci teprve na počátku 19. století, v˙letech 1919 - 1948 zde pak zřídili jezuité řádové gymnázium. V˙současné době zde žije 1432 spokojených obyvatel.

"Jsem pyšný na vybudování nové, moderní základní školy", říká sedmačtyřicetiletý Ing. Stanislav GREGŮREK, který je již devět let starostou obce. "Její výstavba probíhala v˙letech 1997 - 1999 a k˙datu 1. září byla zprovozněna. Nachází se v˙areálu bývalé farmy. V˙současnosti se ještě dokončují venkovní úpravy - výsadba stromů a trávníků a v˙brzké době dobudujeme také volejbalové hřiště a tenisové kurty."

Starostu trápí nedořešená restituce

Ve středu obce se nachází silně zchátralý zemědělský statek. Církev o jeho navrácení požádala již v˙roce 1990, obec souhlasila a schválení bylo uděleno rovněž Pozemkovým fondem ČR, který je správcem tohoto objektu. Bohužel tyto převody církevního majetku do dnešního dne nebyly schváleny restitučním zákonem. A tak došlo k˙patové situaci, kdy církev, obec ani nájemce nemá zájem investovat do opravy statku. "Tento statek doslova hyzdí střed naší obce a je pro ostudu," rmoutí se starosta.

Program obnovy vesnice

"Od roku 1990, kdy naši obec osobně navštívil papež, probíhá rozvoj a vývoj obce systematicky na základě uceleného programu," uvádí starosta. Obecní zastupitelstvo uskutečnilo nepřeberné množství akcí, například v˙roce 1991 byla dokončena čistírna odpadních vod, roku 1992 se do obce zavedl přívod plynu, rokem 1994 se datuje celková rekonstrukce náměstí, v˙roce 1995 proběhla výstavba nového dětského hřiště, generální oprava ulice Vinohradní či dokončení kanalizačního řádu III. stupně, v˙roce 1996 bylo upraveno mnoho ulic zámkovou dlažbou, bylo opraveno mnoho fasád, rok 1997 znamenal opravy dalších chodníků a ulic, rok 1998 pak kupříkladu celkovou přestavbu uhelny na klub zahrádkářů.

Rozvoj obce ještě nekončí

"Ještě do roku 2000 máme naplánováno mnoho dalších akcí na zvelebení naší obce. Jedná se například o dokončení rekonstrukce místních komunikací. Ještě koncem tohoto září bude zahájena oprava ulice Nad Chmelnicí, v˙současnosti dobíhá rekonstrukce ulice Modřanská. Dále jsme již vstoupili do jednání se Státními silnicemi ohledně případné spolupráce při rekonstrukci státní silnice," nadšeně sděluje Stanislav Gregůrek. Vzhledem k˙tomu, že bylo v˙rámci restituce církvi vráceno Vincentinum, Okresní ústav sociálních služeb Uh. Hradiště zde staví nové pavilony pro 120 mentálně postižených spoluobčanů. Proto obyvatelé některých ulic (Buchlovská, Ke Sklepu) musejí na opravu ulic a chodníků posečkat, a to až do doby dokončení zmíněných pavilonů.

Nejstarší cisterciácký klášter

Zakladatelem chrámu Nanebevzetí Panny Marie je moravský markrabí Vladislav Jindřich. Nemalý podíl na jeho založení měl i olomoucký biskup Robert. Název kláštera byl odvozen od nedaleké vesnice (později trhové vsi - 1220) Veligradu, dnešního Starého Města. Zahájení výstavby kláštera můžeme položit do druhého desetiletí 13. století a byly na něm použity asi nejstarší cihly na Moravě. Objekty klášterního kostela i konventu byly postaveny v˙pozdněrománském slohu s˙charakteristickými prvky rané gotiky. K˙mimořádné popularitě velehradského kláštera přispěla cyrilometodějská a velkomoravská tradice spojená s˙tímto místem nejpozději od konce 13. století. Poprvé je místní ztotožnění kláštera s˙velkomoravským Veligradem obsaženo v˙kronice tř. Dalimila a pak v˙kronikách a legendách doby Karla IV.

Pouť a Štěpánský koncert - dvě tradice

Každoročně se 5. července koná slavná Velehradská pouť, které se účastní okolo 15 tisíc věřících a poutníků. Zde obecní úřad úzce spolupracuje s˙místní farou v˙otázce zabezpečení autobusové dopravy, parkování osobních automobilů, zpracování systému stánkového prodeje a pouťových atrakcí. "Stejnou oblibu si postupně získává náš Vánoční (nebo také Štěpánský ) koncert. Pořádá jej soubor Hradišťan, který si zve hosty do místní baziliky."

V˙rámci mikroregionu Buchlov

Hodlá obecní zastupitelstvo obce Velehrad získat finanční podporu při zbudování cyklistické stezky, dokončení poutní cesty Staré Město - Velehrad, nebo také na revitalizaci krajiny. "Při revitalizaci krajiny nám jde především o tzv. poldr. Jedná se o vodní nádrž, kdy jejím účelem je zachycení přívalové srážkové vody, a tím je zabráněno povodňovým situacím v obci. Momentálně je zpracovávána projektová dokumentace.

Starosta obce vyjadřuje uznání členům obecního zastupitelstva

"Závěrem dovolte, abych vyjádřil uznání členům zastupitelstva, a to i bývalým. Nacházím u nich pochopení pro modernizaci, rozvoj a rozkvět naší obce. Společně se snažíme pro naše občany vytvořit podmínky a náladu pro vzájemnou spolupráci a dobré mezilidské vztahy, což není málo," uzavírá náš rozhovor starosta.
Jana Hlavačková

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund